Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Ekologické indikátory
Advertisements

VLIV VNĚJŠÍCH FAKTORŮ   ÚVOD FYZIKÁLNÍ FAKTORY CHEMICKÉ FAKTORY.
Biomonitoring volných vod Nové Hrady. Biomonitoring vod -zkoumá se obsah ropných látek, film na hladině -přestup kyslíku z atmosféry do vody omezen emulze.
Abiotické podmínky života
EKOLOGIE MIKROBŮ.
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Abiotické podmínky prostředí
Fyziologie mikroorganismů
Mikrobiologie Mikroorganismy.
CZ.1.07/1.5.00/ VY_32_INOVACE_ PaV_1.19 SOU Obořiště Určeno pro obor – Práce ve stravování – zaměření kuchař – 2.ročník Číslo klíčové aktivity:
Střední zdravotnická škola, Národní svobody Písek, příspěvková organizace Registrační číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM: VY_32_INOVACE_HRUBA_11.
” Aktivní látky používané k dezinfekci ”. Druhy dezinfekce Fyzikální Fyzikálně - chemická Chemická Var po dobu 30 min. UV záření Spalovaní, filtráce Úklidové,
Jednobuněčné prokaryotní organismy
Mikrobiologie vody... výskyt, význam, detekce bakterií ve vodách
Ostatní mikroorganismy
Biologie 1.E
Složky krajiny a životní prostředí
Abiotické faktory prostředí
Vypracovala: Nikola Mináriková kvinta A
„EU peníze středním školám“
Alimentární onemocnění
Digitální výukový materiál zpracovaný v rámci projektu „EU peníze školám“ Projekt:CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“ Škola:Střední škola.
Lékařská mikrobiologie
Protibakteriální imunita
Střední odborné učiliště Liběchov Boží Voda Liběchov
SAPROFYTICKÁ MIKROFLÓRA
Metabolismus bakterií
LES ŘASY.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona: III/2VY_32_inovace_583.
Krajina a životní prostředí
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona: III/2VY_32_inovace_585.
Působení ekologických faktorů. Světlo Intenzita světla – fotosyntéza a limitní faktor výskytu Délka působení – biologické rytmy Směr dopadu – orientace.
1.Obecné zákonitosti živých soustav
Desinfekce a sterilizace
Saprofytická mikroflóra
Tvůrce: Mgr. Alena Výborná
ABIOTICKÉ PODMÍNKY ŽIVOTA
Vznik a vývoj atmosféry Země
Mikroorganismy v životním prostředí
Prokaryotní organismy Bakterie III. Grampozitivní bakterie grampozitivní buněčná stěna celkem 13 skupin obvykle chemoheterotrofní aerobní, anaerobní,
Izolace a identifikace půdních mikroorganismů Mgr. Petra Straková Podzim 2014.
Čistota vody je obecný pojem, vyjadřující obsah cizích látek ve vodě Skutečně chemicky čistou vodu H 2 O lze připravit pouze laboratorně!H 2 O.
Použití ozonových a UV technologií pro dezinfekci vzduchu v nemocnicích doc. RNDr. Jiří Dřímal, CSc.
a) MONOCHROMATICKÉ A b) GRAMOVO BARVENÍ elektronová mikroskopie světelná mikroskopie procházející zástin fázový fluorescence světlo kontrast imunofluorescence.
Název školy: ZÁKLADNÍ ŠKOLA SADSKÁ Autor:Mgr. Jiří Hajn Název DUM:Atmosféra - test Název sady:Přírodopis – geologie Číslo projektu:CZ.1.07/1.4.00/
EKOSYSTÉM SPOLEČENSTVO ROSTLINY ŽIVOČICHOVÉ HOUBY MIKROORGANISMY PROSTŘEDÍ SLUNCE VODA VZDUCH PŮDA.
Lékařská mikrobiologie Alena Ševčíková OKM, FN Brno
Kvalitní potraviny - kvalitní život CZ.1.07/1.1.00/
Vakuola a osmotické jevy
Životaschopnost (= vitalita = viabilita) počet živých buněk
Prokaryotní organismy Archaea
Zelenina, … Dodatky, ….
KULTIVACE Lékařská mikrobiologie – cvičení, jarní semestr 2016
Lékařská mikrobiologie I Růst bakterií, růstová křivka
BUŇKA – základ všech živých organismů
MIKROBY A MAKROORGANISMUS
REZISTENCE MIKROBŮ K ZEVNÍM VLIVŮM (TENACITA) Miroslav Votava, Vladana Woznicová Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně Přednáška.
Lékařská mikrobiologie I Průběh infekce
Čtvrtá přednáška pro II. r. VL
Lékařská mikrobiologie
EPIDEMIOLOGIE INFEKCÍ PŘENÁŠENÝCH PRODUKTY RYBOLOVU
= přeměna látek a energií
ZÁKLADY ZBOŽÍZNALSTVÍ
vodní režim příjem, vedení a výdej množství vody v těle funkce
Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p
LIDSKÁ SÍDLA Mikroorganismy.
MUDr. Miroslava Zavřelová ÚPL LF MU
Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p
PITNÁ VODA A PATOGENNÍ MIKROORGANISMY
BAKTERIE.
Transkript prezentace:

Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p Týden 9: Odolnost mikrobů k zevnímu prostředí Ondřej Zahradníček zahradnicek@fnusa.cz

Faktory zevního prostředí voda živiny teplota osmotický tlak pH redox potenciál záření toxické látky Při nepříznivých podmínkách bakterie ztrácejí schopnost růstu, při dalším zhoršení hynou

Nedostatek vody Voda – 80 % živé váhy bakteriální buňky (jen 15 % živé váhy spory) Organismy hygrofilní (většina bakterií): potřebují volně přístupnou vodu Organismy xerofilní (aktinomycety, nokardie, plísně): stačí voda vázaná na povrch částic v prostředí (např. v půdě)

Jakou vodní aktivitu (aw) tolerují různé mikroby: Dostupnost vody Stupeň dostupnosti vody = vodní aktivita prostředí (aw) aw čisté vody = 1,0 aw je nepřímo úměrná osmotickému tlaku (čím vyšší je osmotický tlak, tím nižší je aw) Jakou vodní aktivitu (aw) tolerují různé mikroby: G– bakterie aw ≥ 0,95 (maso) G+ bakterie a většina kvasinek aw ≥ 0,9 (šunka) stafylokoky aw ≥ 0,85 (salámy) plísně a některé kvasinky aw ≥ 0,6 (čokoláda,med)

Odolnost k vysychání Velmi choulostivé: původci STD – gonokoky, treponemata, herpesviry Odolnější: kožní flóra – stafylokoky, korynebakteria; dále papilomaviry, acidorezistentní mikroby (mykobakteria) Odolné: tzv. xerofilní organismy – aktinomycety, nokardie, plísně, cysty parazitů, vajíčka červů Vysoce odolné: bakteriální spory, priony

Praktické využití nedostatku vody Snížení vodní aktivity zamezí účinku většiny mikrobů → využití pro konzervaci potravin sušení – maso, houby, ovoce (křížaly) zkoncentrování – vaření povidel nasolování – maso, ryby, máslo slazení – sirupy, džemy, kandování ovoce

Nedostatek živin V čisté vodě se většina mikrobů nemnoží Problém je vodu udržet čistou I v destilované vodě se po čase začnou množit např. Pseudomonas aeruginosa nebo Pseudomonas fluorescens Ve sprchových růžicích: Legionella pneumophila (a může vyvolat pneumonii) Ale pozor! Salmonella Typhi přežívá déle ve vodě studniční než odpadní – proč?

Teplota Teplota, při které bakterie rostou minimální – někdy <0 °C (v mořské vodě) optimální – psychrofily: 0–20 °C mesofily: 20–45 °C termofily: 45–80 °C hypertermofily: >80 °C maximální – někdy >110 °C (v gejzírech) Teplotní rozmezí růstu: úzké (gonokoky 30 – 38,5 °C) široké (salmonely 8 – 42 °C) Spory vydrží i 120 °C vlhkého či 160 °C suchého tepla

Vliv chladu Chladový šok: gonokoky naočkované na studené médium z chladničky uhynou Nízká minimální růstová teplota: při 5 °C přežívají salmonely, kampylobaktery, množí se yersinie a listerie! Běžné mražení  lyofilizace Pomalé mražení a opakované rozmrazování škodí, většina mikrobů je ale vydrží Běžné zmražení masa nepřežijí tkáňové cysty prvoka Toxoplasma gondii

Vliv zvýšené teploty Teplota vyšší než optimální → teplotní šok a postupné usmrcení buněk Počet usmrcených buněk závisí na době působení zvýšené teploty Vztah mezi počtem přežívajících buněk a dobou působení teploty je logaritmický Čas potřebný k usmrcení celé populace závisí na výchozím počtu mikrobů

Teplota – důležité parametry I Vztah mezi dobou zahřívání a počtem přežívajících mikrobů log10 počtu přežívajících mikrobů 6 D = decimální smrtící doba = 5 = čas nutný ke snížení počtu 4 mikrobů na 1/10 = 3 = čas nutný ke zničení 90 % 2 D přítomných mikrobů 1 1 2 3 4 5 6 (min)

Teplota – důležité parametry II Smrtící (letální) teplota = nejnižší teplota, při níž je mikrob usmrcen za určitou dobu (obvykle za 10 min) Závisí nejen na druhu mikroba, ale i na jeho stavu, počtu a vlivu prostředí Termální smrtící doba = nejkratší doba zahřívání nutná k usmrcení daného počtu mikrobů Pro běžné počty a pro většinu bakterií činí 10–15 min při 60–65 °C (ne spory!)

Osmotický tlak Hypotonie – chrání před ní buněčná stěna Hypertonie – většině mikrobů vadí (proto: kandování ovoce, nasolování masa aj.) Vyšší osmotický tlak snášejí: halofily halotolerantní: enterokoky (6,5 % NaCl), stafylokoky (10 % NaCl) obligátní: halofilní vibria (mořská voda) plísně – vyšší obsah sacharózy (džemy)

pH Neutrofily: růstové optimum pH 6 až 8 – většina Alkalofily: např. Vibrio cholerae (pH 7,4–9,6) alkalotolerantní: Proteus (štěpí ureu), Enterococcus (široké rozmezí pH 4,8–11) Naopak citlivé vůči oběma extrémům pH: gonokoky Acidofily: fakultativní: kvasinky, plísně, laktobacily (>3), coxiely (původci Q-horečky: nízké pH fagosomu), obligátní: Thiobacillus thiooxidans (pH <1) Naopak citlivé na nízké pH: zejména vibria, streptokoky, hnilobné bakterie; kyselost vadí většině bakterií Proč perlivá voda v lahvi vydrží déle než neperlivá? Nízké pH brání klíčení spor – botulismus z hub v oleji a ze zavařených jahod, ne z okurek nebo čalamády

Oxidoredukční potenciál (rH) Vliv složení prostředí i atmosféry Aeroby – vysoké hodnoty (>200 mV) Anaeroby – nízké hodnoty (≤0 mV) Anaeroby O2 zabíjí, ale aeroby bez O2 přežívají Přesto anaeroby v přírodě i v našem těle prosperují – díky spolupráci s aeroby a fakultativními anaeroby (biofilm) Anaeroby v makroorganismu: tlusté střevo (99 % střevních mikrobů) pochva dutina ústní (sulci gingivales)

Záření UV-záření (max. účinek na mikroby kolem 260 nm) V přírodě se vzdušné bakterie chrání pigmenty → mají barevné kolonie (mikrokoky, sarciny) Uměle: UV-záření k dezinfekci povrchů, vody, vzduchu a v laboratořích pro PCR k ničení zbytků DNA (nepříliš účinné) Ionizační záření (rtg a gama-záření) K průmyslové sterilizaci jednorázových stříkaček, infuzních souprav aj. Rekordmani v odolnosti: Deinococcus radiodurans a bakteriální spory

Toxické látky Vliv závisí na jejich koncentraci a době působení Relativní odolnost jednotlivých typů mikrobů vůči různým typům toxických látek se výrazně liší Obecně (na rozdíl od vysychání): G– bakterie jsou vůči toxickým látkám odolnější než G+ (může za to odlišná stavba bakteriální stěny → přítomnost enzymů v periplasmatickém prostoru G- bakterií) Pro praxi je užitečné znát účinky jednotlivých skupin toxických látek užívaných k dezinfekci

Sterilizace versus dezinfekce Sterilizace = odstranění všech mikroorganismů z předmětů nebo z prostředí Dezinfekce = odstranění předpokládaných patogenů z předmětů a z prostředí, případně z tělesného povrchu Dezinfekce má za úkol přerušit cestu šíření nákazy Biocidy = nový obecný pojem zahrnující i dezinfekční látky

Skupiny dezinfekčních látek oxidační činidla (Persteril, H2O2, ozon aj.) halogeny (chlornan, chloramin, jodonal) alkylační činidla (aldehydy) cyklické sloučeniny (lysol, chlorofenoly) biguanidy (chlorhexidin) kyseliny (i organ.: benzoová aj.) a louhy sloučeniny těžkých kovů (Ag, Hg, Cu) alkoholy (ethanol, propanoly) povrchově aktivní látky (KAS: Ajatin) ostatní (SO2, azidy, barviva: kryst. violeť)

Relativní odolnost jednotlivých typů agens vůči biocidům obalené viry herpesviry někteří prvoci značně citlivé Trichomonas grampozitivní bakterie Streptococcus gramnegativní bakterie Salmonella plísně průměrně citlivé Trichophyton kvasinky Candida neobalené viry enteroviry cysty prvoků poměrně odolné Giardia acidorezistentní bakterie Mycobacterium vajíčka helmintů Ascaris bakteriální spory značně odolné Clostridium kokcidie Cryptosporidium priony - vysoce odolné agens CJD

Nashledanou Děkuji za pozornost