Vnitřní trh EU, vývoj, právní rámec, volný pohyb zboží Prezentace VŠFS

Vnitřní trh - pojem Vnitřní trh je v SFEU (čl. 26 odst. 2, původně čl. 14 ES – JEA 1987) definován takto: „Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je v souladu s ustanoveními této smlouvy zajištěn volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu“ Hospodářské dění se zde odehrává dle jednotných pravidel za jednotných podmínek Základem je pojem „volný pohyb“ Vývoj: oblast volného obchodu →celní unie→společný trh→vnitřní trh→hospodářská unie

Vnitřní trh - pojem Zóna volného obchodu =neexistují obchodní omezení, cla, kvóty a obdobné překážky; omezení jsou zachována vůči třetím státům, např. CEFTA, EFTA Celní unie =společný celní tarif vůči dovozu ze třetích států (1968) Společný trh =nejenom celní unie, ale i pracovníci, služby, platby a kapitál Vnitřní trh =volně se pohybují i osoby ekonomicky neaktivní, např. důchodci, studenti (1993) Hospodářská unie =jednotný měnový systém, daňový systém, společná zahraniční a obchodní politika (2002)

Předpoklady vnitřního trhu Mezi jednotlivými částmi vnitřního o trhu nesmí existovat žádné bariéry a překážky, a to ani rázu technického (rozdílné normy z důvodů ochrany zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele), fyzického (např. hraniční závory) nebo daňového (např. různé sazebníky daně z přidané hodnoty). Nemá-li tedy docházet k omezování čtyř základních svobod, je třeba právní normy členských států slaďovat, harmonizovat

Vývoj vnitřního trhu EU Vznik celní unie 1.7.1968 – odstranění veškerých cel a kvantitativních omezení obchodu mezi čl. státy + zavedení společného celního sazebníku vůči třetím státům Bílá kniha Komise o dokončení vnitřního trhu (1985) – odstranění překážek (bariér) vnitřního trhu (kolem 300 opatření v období 1987- 1993)

Vývoj vnitřního trhu EU Rozhodnutí Rady EU ze 7.5.1985 o nové koncepci v oblasti harmonizace a normalizace založené na 4 principech: Směrnice EU stanoví základní požadavky Obecné požadavky lze doplnit technickými specifikacemi – normami ČS (nezávazné) Norma = směrnice avšak její dodržení není povinné (normy) (povinné je dodržení směrnice!) zásada flexibilních odkazů na normy evropských normalizačních institucí - respektování harmonizované normy znamená splnění požadavku shody výrobku Když výrobek nenaplňuje všechny požadavky normy EU, může na vnitřní trh, ale výronbce musí shodu prokázat

Vývoj vnitřního trhu EU Jednotný evropský akt (1987) - vnitřní trh se rozšířil nad rámec čtyř svobod legislativa vnitřního trhu byla doplněna také o předpisy týkající se sociálních otázek, ochrany životního prostředí,  ekonomické a sociální soudržnosti, výzkumu a technického rozvoje a v budoucnosti také hospodářské a měnové unie (právní rámec pro uskutečnění jednotného vnitřního trhu) Zefektivnění (zrychlení) procesu harmonizace Například tzv. „notifikační směrnice“ nebo „směrnice o vysokoškolských diplomech“ o vzájemném uznávání vysokoškolských diplomů (viz dále)

Milníky vnitřního trhu EU zefektivnění procesu harmonizace opatření přijímána v Radě EU kvalifikovanou většinou v Radě a od 1. 11. 1993 pak „legislativním postupem spolurozhodování s EP) členským státům umožněna v důvodných případech výjimka( tzv. právo „opt- out“) politika „deregulace“- závazek členských států, že namísto nutnosti vytvářet novou unijní legislativu budou ČS vzájemně uznávat své funkčně rovnocenné národní úpravy

Deregulativní normotvorba harmonizační opatření podle „nového přístupu“ „Notifikační“ směrnice Rady 83/189 /EC o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů členské státy povinny oznamovat Komisi všechny návrhy technických předpisů (od roku 1988 také předpisy o potravinách) včetně příslušných správních předpisů, jejichž respektování je závazné de iure nebo de facto pro vstup výrobku na trh směrnice Rady 89/48 /EC o obecné úpravě uznávání vysokoškolských diplomů

Další rozvoj vnitřního trhu Maastrichtská smlouva (1992) – pojem „vnitřní trh“ byl doplněn o hospodářskou a měnovou unii Lisabonská strategie (2000) - dobudování vnitřního trhu  v některých odvětvích a na zlepšení jeho dosud nízké výkonnosti v jiných  a tím dospět k plně funkčnímu trhu Program vnitřního trhu odpovídající 21.století (2007)

Nástroje realizace vnitřního trhu Harmonizace práva Metody: harmonizace minimální - členské státy mohou zachovat stávající nebo přijmout novou přísnější právní úpravu, která jde nad rámec úpravy v právu EU harmonizace alternativní – norma EU nabízí alternativy pro přizpůsobení úpravy členskými státy, z nichž každý stát musí jednu zvolit harmonizace opční (zejm. pro technické normy) umožňuje zachovat v platnosti či přijímat vnitrostátní právní předpisy odlišné (výrobek nemá přístup na trh EU) Harmonizace maximální (doslovná) – státy převezmou přesně (doslovně) obsah směrnice do své národní legislativy a nesmí na něm nic měnit (ani přidávat) Nástroje: směrnice, rozhodnutí a atypické právní formy („soft law“) – akční programy, hlavní směry nařízení méně častěji

Základní tržní svobody Volný pohyb zboží (čl. 28 až 44 SFEU) Volný pohyb osob a svoboda usazování (čl. 45 až 55 SFEU) Volný pohyb služeb (čl. 56 až 62 SFEU) Volný pohyb kapitálu a plateb (čl. 63 až 66 SFEU)

Volný pohyb zboží

Předpoklady pro zavedení V souvislosti s volným pohybem zboží v EHS (předchůdce EU) bylo důležité odstranit překážky obchodu mezi jednotlivými členskými státy: Rozdílné normy Příklady: normy pro čistotu piva v Německu a normy pro výrobu špaget v Itálii Rozdílné právní předpisy v oblasti ochrany zdraví, bezpečnosti, živ. prostředí apod. Překážky v podobě rozdílných zkušebních a osvědčovacích řízení jednotlivých členských států Rozdíly v nepřímých daních

Cla a celní unie (čl. 23 ES ) „Společenství je založeno na celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu ke třetím zemím.“ Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku - TARIC

Společný celní sazebník Společný celní sazebník (SCS) čítá více než 13 tis. položek, je pravidelně aktualizován V nedávné době byl SCS inkorporován do MCK (modernizovaného celního kodexu) - nařízení EP a Rady č. 450/2008 souhrn relevantních unijních celních předpisů. kombinovaná celní nomenklatura -harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží opatření celní preference – smluvní základ výjimečná tarifní opatření, a další

Zákaz dávek rovnocenných clům Dávky rovnocenných clům Alternativní nástroje používané členskými státy jako jakási „náhražka“ za cla, která jsou v celní unii zakázána Široké vymezení toho, co je zakázáno jako dávka rovnocenná clu viz rozsudek ESD 24/68 Itálie vs. Komise 1969 každá peněžitá dávka, byť jakkoliv malá a s jakéhokoliv určením účelu a způsobu použití, která je uložena jednostranně na domácí či zahraniční zboží z důvodu překročení hranic státu … i když není svým účinkem diskriminační nebo ochranářská Dále například Sociaal Fonds 23/69 – 0,33 % daň z hodnoty dovážených diamantů je nepřípustná 7/68 Komise v. Itálie – neoprávněnost tzv. exportní dávky za vývoz uměleckých předmětů

Dávky rovnocenné clům II Případ 87/75 Bresciani – zákaz poplatků za veterinární a zdravotní prohlídky ESD zakázal nefiskální poplatky (za veterinární a zdravotní prohlídky), odpady (komise v. Belgie 2/90), voda nebo elektřina (Komise v. Irsko 45/87, Costa 6/64 výjimka poplatky za objednané a skutečně poskytnuté služby (výše poplatků proporcionální) Poplatky za služby, pokud komunitární právo samotné požaduje prohlídky či kontroly … náklady za úhradu nepředstavují protiprávní dávky s rovnocenným účinkem clům“ případ 18/87 Komise v. Německo

Zákaz diskriminačního nepřímého zdanění (čl. 110 SFEU) Vnitřní zdanění, přímo či nepřímo diskriminující dovážené výrobky, které jsou buď podobné tuzemským výrobkům nebo jsou nahraditelné za domácí výrobky, je zakázané podle článku 110 SFEU. Tedy: Členský stát nemůže zavést vnitřní daň na výrobky z jiných členských států vyšší, než jakou ukládá na podobné domácí výrobky. Tam, kde existuje konkurenční vztah, nemůže být účinkem vnitřního daňového systému ochrana domácího výrobku před dováženými výrobky, jež si vzájemně konkurují

Kvantitativní omezení dovozů a opatření s rovnocenným účinkem všechna státní opatření, která omezuji dovoz (příp. vývoz) zboží podle množství, hodnoty nebo časového období zakázány jako nástroje obchodního protekcionismu Dovozní množstevní kvóty Zákazy dovozu (vývozu) opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením (tzv. ORUKO) 70. léta - často používaný prostředek ochrany domácího trhu (není vždy snadné určit, zda se opravdu jedná o omezení dle čl. 28 nebo 29 SES)

Kvantitativní omezení a opatření s rovnocenným účinkem Příklady opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením Překážky ve formě dovozních (vývozních) licencí Cenová regulace pro dovážené výrobky Další zásahy administrativního charakteru maskované „oprávněnými zájmy“ členských států Směrnice Rady a EP 70/50 – definována řada zakázaných opatření diskriminujících dovážené zboží Velmi široké vymezení možných případů zakázaných opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení

Charakter opatření s rovnocenným účinkem – příklady z judikatury osvědčení pravosti země původu - případ Dassonville 1974 – Belgie požadovala vždy pouze od toho, od koho dováží přímo (skotská whisky) ESD: „Omezující pro volný pohyb zboží jsou všechny obchodněprávní předpisy, přijaté členskými státy, které přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně brání obchodu mezi členskými státy“. Technické předpisy – předpis Francie o označování automobilů Reklamní kampaň státu propagující národní výrobky - případ Buy Irish 1982 – kampaň s označením výrobků „Zaručeně irské“ ESD označil kampaň za neslučitelnou s SES (dnes SFEU)

Přípustné národní předpisy při chybějících unijních ustanoveních Členské státy mohou upravit svými předpisy požadované parametry výrobků (služeb), popř. další požadavky, pokud nejsou unifikovány v právu EU Účinná daňová kontrola Vlastnosti výrobku Ochrana spotřebitele Musí jít o zájmy obecné, celospolečenské povahy Průlomové rozhodnutí v oblasti vzájemného uznávání právních předpisů je případ Cassis de Dijon zakotvující především tzv. „pravidlo rozumu“ (viz dále)

Cassis de Dijon - princip vzájemného uznávání Rozsudek vymezil povinnost ČS uznávat národní normy (standardy) jako vzájemně rovnocenné ESD: „Pokud je, výrobek vyprodukován a uveden na trh v jednom členském státě v souladu s jeho právními předpisy, není důvod, proč by tento výrobek nemohl být uveden na trh i v jakémkoliv jiném členském státě.“

ESD a pravidlo rozumu („Rule of reason“) Přípustná omezení volného pohybu zboží Vyžadují to kategorické požadavky (zájmy) státu Státy aplikují nediskriminujícím a racionálním způsobem (bez rozdílu na domácí i zahraniční zboží) restriktivní výklad těchto podmínek – jen v zájmu veřejné mravnosti, pořádku a bezpečnosti, Ochrany zdraví a života lidí a zvířat a ochrany rostlin Ochrany národních kulturních statků umělecké, historické nebo archeologické povahy Ochrany průmyslového a obchodního vlastnictví

Technické normy a osvědčení 3 evropské normovací ústavy: CEN pro všeobecné průmyslové vzory CENELEC pro průmyslové normy týkající se elektřiny ETSI – ústav pro normy v oblasti telekomunikace Pod tyto ústavy spadají národní normovací ústavy 8 různých modulů pro posuzování shody pro směrnice (od jednoduchých po složité vyžadující notifikovanou osobu) Označení CE vyjadřuje shodu zboží se základními požadavky konkrétní směrnice

Další pravidla pro volný pohyb zboží ustanovení SFEU s vlivem na volný pohyb zboží: Diskriminační zdanění (čl. 110 odst. 1 SFEU) „Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění, než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí. Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům." Dále: Státní (veřejné) podpory domácím výrobcům Diskriminace při zadávání veřejných zakázek

Problematika harmonizace daně z přidané hodnoty Problém rozdílných DPH jednotlivých států Prvním krokem bylo zavedení DPH v zemích celé EU v 60. letech Snahy o sbližování daní mezi čl. státy – je však třeba vyřešit následující otázky Jaká daňová sazba je nejrozumnější Komu má daň připadnout Jak vyloučit podvody a daňové úniky Cílem politiky EU je vytvoření jednotného systému výběru daní Přímé daně – ponechány na členských státech Nepřímé daně K harmonizaci dochází jednomyslným schválením Radou EU Směrnice pro vyměřování DPH (systém zdaňování v místě dovozu)

Harmonizace nepřímého zdanění Daň z přidané hodnoty: Směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (77/388/ EHS) Úprava znění k 1.1.1999 Základní sazba minimálně 15 % Snížená sazba nejvýše 5 % Okruh zboží a služeb se sníženou sazbou přezkoumává EK každé 2 roky

Harmonizace nepřímého zdanění II Od 1. 1. 1993 vytvoření vnitřního trhu: Směrnice Rady ze dne 16. prosince 1991 doplňuje společný systém daně z přidané hodnoty a mění směrnice 77/388/ EHS s ohledem na odstranění daňových hranic (91/680/ EHS) Od 1. ledna 2008 - společný systém DPH - Směrnice Rady č. 2006/112 vztahuje se na výrobu a distribuci zboží a služeb v rámci EU a dovozy do EU umožňuje odečet DPH prostřednictvím systému částečných plateb stanovuje standardní sazbu DPH ve výši nejméně 15 % zdanitelné částky (platnost do 31. prosince 2010) a umožňuje aplikovat také jednu nebo dvě snížené sazby DPH ve výši nejméně 5 %.

Harmonizace nepřímého zdanění III Harmonizace spotřebních daní Směrnice Rady 92/12/ EHS ze dne 25. února 1992 0 obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobců podléhajících spotřební daniě Směrnice 92/79/ EHS a 92/80/ EHS o sbližování daní z cigaret a jiných tabákových výrobků Směrnice 92/81/ EHS a 92/82/ EHS o harmonizaci struktury a o sbližování sazeb spotřebních daní z minerálních olejů Směrnice 92/83/EHS a 92/84/EHS o harmonizaci struktury a o sbližování sazeb spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů

Volný pohyb osob a svoboda usazování

Východiska pro volný pohyb osob Volný pohyb osob je jednou z pilířů vnitřního trhu Úprava volného pohybu osob v SFEU Volný pohyb pracovníků a OSVČ (čl. 45 až 48 SFEU) Občanství Unie a zákaz diskriminace (čl. 18 až 25 SFEU) Rozsáhlá judikatura ESD Sekundární legislativa EU (nařízení, směrnice)

Pojem volného pohybu osob volný pohyb pracovníků - v platnosti od r.1968, do té doby kontrola osob na hranicích, pas + vízum cíl: vytvořit evropský pracovní trh, propojit nabídku a poptávku na trhu pracovních sil ulehčit situaci na pracovním trhu zemí s nedostatkem a přebytkem pracovních sil odstraňování jakýchkoliv právních nebo praktických překážek, které by mohly bránit v přesunu do jiného členského státu (za prací, podnikáním, studiem či turistikou) nejde pouze o přemístění v rámci EU, ale zejména o možnost změny místa pobytu za účelem výkonu pracovní činnosti nebo podnikání

Volný pohyb pracovníků (VPP) Podmínky stanoveny v čl. 45 SFEU Zajištění volného pohybu pracovníků EU Odstranění jakékoliv diskriminace migrujících pracovníků. Zahrnuje práva: Právo ucházet se o pracovní místa Pohybovat se volné na území Společenství Pobývat na území členských států za účelem výkonu zaměstnání Zůstat na území členských států i po výkonu zaměstnaní za určitých podmínek Možné je omezení státy z důvodu ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví Další omezení pro zaměstnávání ve veřejné správě – jen u funkcí vázaných na výkon státní moci

Vývoj legislativy VPP (1) Postupné přijímání norem, které právo volného pohybu prosadily v praxi Základní smlouvy - svobodný pohyb se týká pouze ekonomicky činných osob: zaměstnanců, podnikatelů, živnostníků (+ rodinných příslušníků) Nejdříve právo volného pohybu pro tzv. „migrující pracovníky“ zákaz diskriminace podle státní příslušnosti Nařízení 1612/68 Zákaz jakékoliv diskriminace podle státní příslušnosti Stejná odborová a sociální práva Zákaz daňového znevýhodnění Doprovázení rodinnými příslušníky (i tehdy, jestliže nebyli příslušníky některého z členských států ES)

Vývoj legislativy VPP (2) Směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států Harmonizace fragmentálních národních úprav právo na vstup a pobyt na území jiného čl. státu po dobu 3 měsíců bez víza, stačí pouze pas nebo průkaz totožnosti pokud je doba pobytu delší 3 měsíců, mají právo pobytu, pokud jsou v hostitelském státě zaměstnáni nebo OSVČ, event. mají pro sebe a své rodinné příslušníky dostatečné finanční prostředky, aby se nestali zátěží pro sociální systém hostitelského státu; čl. stát může rovněž požadovat registraci Hraniční kontroly – Schengenská dohoda 1985 (Francie, Německo, Benelux), do komunitárního práva implementována Amsterodamskou smlouvou (1997)

Rozsah zákazu diskriminace Vymezen v čl. 45 odst. 2 SFEU a současně čl. 157 SFEU (odměňování mužů a žen) Problém tzv. nepřímé diskriminace Požadavek trvalého pobytu Místa vzdělání, realizace praxe apod. Judikát 13/69 Wurttenbergusche Milchverwertung- Sudmilch-AG v. Ugliola 1970 Pouze služba u Bundeswehru se počítá jako náhradní zaměstnání německá legislativa „nepřímo zavádí diskriminaci pouze ve prospěch vlastních příslušníků“ Judikát C-419/92 Scholz v. Universitaria di Cagliari 1994 Nepřímo diskriminační systém náboru pracovníků v Itálii

Přípustnost omezení - stanovení jazykových požadavků Typická forma nepřímé diskriminace Čl. 3 odst. 1 nařízení 1612/68 povoluje stanovení „podmínek týkajících se jazykových znalostí požadovaných z důvodu povahy pracovního místa, které má být obsazeno“ Judikát 379/87 Groener v. Minister of Education 1989 ESD prohlásil nediskriminační irský jazykový test pro učitele i přes to, že se irsky nevyučovalo Judikát C-259, 331-332/91 Allué, Coonan a ostatní v. Universita degli studi di Venezia and Parma 1993 Rozdílné smlouvy pro cizojazyčné asistenty a ostatní univerzitní personál

Problematika sociálních výhod migrujících pracovníků Článek 1612/68 Nařízení rozšířil povinnost nediskriminace na sociální a daňové výhody a vzdělávání na odborných školách Rozšíření nároků pro migrující pracovníky Sociální a daňové výhody musí být spojeny s „s objektivním postavením žadatele jako pracovníka“ Judikát 32/75 Cristini (Fiortnt) v. SNCF 1975 Vydání zlevněné jízdenky italské vdově migrujícího Itala francouzskou železnicí Výjimky u sociálních výhod válečných veteránů a zajatců jednotlivých členských států (viz Judikatura ESD)

Ochrana práv rodinných příslušníků Právo být následován rodinnými příslušníky migrujícího pracovníka Objevují se v Nařízení č. 1612/68 – taxativně vymezeno v čl. 10 Manžel, manželka, potomci do 21 let nebo osoby závislé Příbuzní ve vzestupné linii závislí Ostatní závislý členové domácnosti Extenzivní přístup ESD k rodinným příslušníkům Směrnice 2004/38 rozšiřuje definici rodinných příslušníků i na tzv. „registrované partnerství“ Právo pobytu platí i po skončení manželství, reg. Partnerství 5 let nepřetržitého pobytu v hostitelské zemi Zákaz uzavírání „účelových manželství“

Právo na vzdělání (1) Nebylo součástí explicitních ustanovení komunitárního práva až do uzavření Maastrichtské smlouvy (1992) Některá práva na vzdělání stanovena byla v nařízení 1612/68 Právo na vzdělání dětí migrujícího pracovníka a jejich podpora ze strany členských států Vymezení práva na vzdělávání pracovníků užší (odborné školy, střediska pro rekvalifikaci)) Vysvětleno např. Judikátem Lair v. Universitat Hannover 1981 – právo ES neposkytuje všeobecné stejné zacházení pro studium na univerzitách a VŠ

Právo na vzdělání (2) V judikatuře důležitá aplikace obecné nediskriminační klauzule čl. 18 SFEU na oblast vzdělávání ESD Judikát 293/83 Graviér v. město Liege 1986 ECR 593 Belgické zápisné požadované po francouzském studentovi (po belgických studentech nepožadováno) Judikát 24/86 Blaizot v. University of Liege 1988 ECR 378 Pojem „odborné vzdělávání“ zahrnuje i vysokoškolské vzdělávání

Hlavní výjimky z VPP Vymezené čl. 45 odst. 3 SFEU Ochrana veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrana zdraví Zakazuje dovolávání se „hospodářských účelů“ zákazů Posouzení v kompetenci orgánů států, avšak ověřování při stížnostech ESD - spíše restriktivní výklad výjimek Nedůvodné je odsouzené za trestnou činnost Nelze pro neplatnost průkazu či pasu

Veřejná správa jako výjimka pro zaměstnávání migrujících pracovníků Čl. 45 odst. 4 SFEU – VPP neplatí pro zaměstnání ve veřejné správě Co je veřejná správa ve smyslu SFEU? Určení oblasti veřejné správy je výlučnou záležitostí ESD restriktivní výklad Zabránění spekulacím členských států Obecně pracovní místa podílející se na výkonu svrchovaných pravomocí Případ tzv. belgických veřejných služeb ESD taxativně vymezil co je veřejnou službou omezující pohyb pracovníků a co není

Shrnutí Volný pohyb osob tvoří jeden ze základních pilířů, na kterých je vystavěna integrace EU Důvodem možnost hledání lepších pracovních a životních podmínek pro občany EU Volný pohyb osob prodělal vývoj od volného pohybů pracovníků a OSVČ (SES) až po volný pohyb všech občanů EU (Maastrichtská smlouva) Cílem vytvoření unie jako prostoru svobody, bezpečnosti a práva pro její občany Výhody X Nevýhody volného pohybu osob?

Svoboda usazování Hospodářská práva OSVČ a podnikatelů jsou chráněna svobodou usazování (čl. 43 SES, čl. 49 SFEU) a svobodou poskytování služeb (viz dále) Usazení vyžaduje trvalé a nepřetržité spojení s hostitelským členským státem – ZŘÍZENÍ SÍDLA Judikát ESD C-221/89 R. v. Secretary of State for Transport, ex parte Factortame 1991 Skutečné provozování hospodářské činnosti prostřednictvím stálého zastoupení v jiném členském státu na „neurčitou dobu“ Judikát dále upřesnil, že požadavek vlastnictví majetku ve státu usazení je v rozporu se svobodou usazování => možnost pronájmu

Výjimka svobody usazování Podobně jako výjimka zaměstnaní ve veřejné správě u migrujících pracovníků Upravena v čl. 51 SFEU Ustanovení této kapitoly se v členských státech nevztahují na činnosti, které jsou v členském státě spjaty s výkonem veřejné moci Judikát 2/74 Reyners v. Belgie 1974 BCR 63 svoboda usazování má přímý účinek právnická profese není spojena s výkonem veřejné moci Výjimkou jsou notáři

Odborná kvalifikace jako překážka svobody usazování (1) Vlastní podmínky stanovené členskými státy pro výkon odborné činnosti OSVČ (předložení různých diplomů, osvědčení apod.) Rozdílné požadavky na odbornou kvalifikaci v různých členských státech vytvářejí překážky svobody usazování Čl. 47 SES Právní základ pro sekundární legislativu (vzájemné uznávání kvalifikace) Čl. 53 SFEU Další prostor pro rozvoj sekundární legislativy v oblasti vzájemného uznávání kvalifikace Lékařská, zdravotnická, farmaceutická povolání (závisí na koordinaci podmínek v jednotlivých čl. státech)

Odborná kvalifikace jako překážka svobody usazování (2) Problém v rozdílnosti požadavků na odbornou kvalifikaci jednotlivých čl. států (doba studia, náplň studia apod.) Dva způsoby řešení: Harmonizace kvalifikačních požadavků mezi členskými státy Tzv. sektorové koordinanční směrnice Vzájemná koordinace kvalifikačních požadavků mezi členskými státy bez nutnosti jejich harmonizace Přechodné směrnice Směrnice o liberalizaci Směrnice o vzájemném uznávání dokladů o kvalifikaci Směrnice obecného systému (uznávání VŠ diplomů)

Vzájemné uznávání nabyté kvalifikace - nejnovější vývoj Prof. Ing. Luděk Urban, CSc Vzájemné uznávání nabyté kvalifikace - nejnovější vývoj Konsolidovaná směrnice o uznávání profesní kvalifikace (č. 2005/36), s platností od 2007, nahrazuje celkem 15 směrnic, (z toho 12 sektorových, zejména zdravotnické profese a tři rámcové směrnice o uznávání kvalifikace regulovaných profesí ) U regulovaných profesí není automatické - lze požadovat zkušební období („adaptation period“, zpravidla šestiměsíční praxe) nebo zkoušku („aptitude test“) v případě, že se podmínky získání kvalifikace podstatně liší,

Vzájemné uznávání nabyté kvalifikace - nejnovější vývoj Prof. Ing. Luděk Urban, CSc Vzájemné uznávání nabyté kvalifikace - nejnovější vývoj Kde platí uznávání: ve všech členských zemích, včetně nových, tři země Evropského hospodářského prostoru (Island, Norsko a Lichtenštejnsko), Švýcarsko (2002),  Zavedení evropského zdravotního průkazu platného ve všech členských zemích a poskytujícího přístup k lékařskému ošetření kdekoli, bez dosavadního papírování (2005), Možnost léčení v jiné členské zemi,  

Pravidla ESD pro uznávání kvalifikace Povinnosti cílového státu: Zajištění bezproblémového uznání dokladů vydaných v jiném členském státě Zákaz uznávání diplomů a osvědčení vydávaných pouze v členském státě Vzít v úvahu všechny doklady o kvalifikaci a praxi příslušníka jiného čl. státu a provést srovnání se svými požadavky Stanovit seznam znalostí potřebných pro výkon odborné činnosti Nemožnost vyžadovat naprosto stejný rozsah znalostí, ale adekvátní úrovně ANO Umožnit případné doplnění chybějící kvalifikace Umožnit soudní ochranu => povinnost uznávacího orgánu čl. státu sdělit důvody negativního rozhodnutí

Svoboda usazování platí i pro společnosti Zakotvena v čl. 48 SES (čl. 54 SFEU) Se společnostmi založenými podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Unie, se pro účely této kapitoly zachází stejně jako s fyzickými osobami, které jsou státními příslušníky členských států. Společnostmi se rozumějí společnosti založené podle občanského nebo obchodního práva včetně družstev a jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva s výjimkou neziskových organizací. Judikáty ESD - liberalizace pravidel pro inkorporaci společností v jiných členských státech

Volný pohyb služeb

Svoboda poskytování služeb přes hranice Čl. 49 SFEU „Podle následujících ustanovení budou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro příslušníky členských států, kteří podnikají v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb. Na návrh Komise může Rada rozhodnutím učiněným kvalifikovanou většinou rozšířit použitelnost této kapitoly též na příslušníky třetích zemí, kteří poskytují služby uvnitř Společenství."

Svoboda poskytování služeb přes hranice Čl. 50 SFEU Za služby se pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Služby zahrnují zejména činnosti průmyslové povahy, činnosti obchodní povahy, řemeslné činnosti, činnosti v oblasti svobodných povolání.

Svoboda poskytování služeb přes hranice Čl. 50 SFEU Aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly týkající se práva usazování, může poskytovatel služby za účelem jejího poskytnutí dočasně provozovat svou činnost ve :státě, kde je služba poskytována za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním příslušníkům

Svoboda poskytování služeb přes hranice Přiměřené použití ustanovení o usazování Článek 55 SFEU : „Ustanovení článků 45 až 48 se použijí na otázky upravené touto kapitolou."

Rozlišení usazování a poskytování služeb Rozsudek ESD ve věci C-55/94 Gebhard: „ Státní příslušník členského státu, který soustavně provozuje odbornou činnost v jiném členském státě, kde si zřídil odbornou základnu a poskytuje služby především osobám pobývajícím v tomto členském státě, spadá pod ustanovení o právu usazování, nikoli o službách."

Rozlišení usazování a poskytování služeb Rozsudek ESD ve věci C-55/94 Gebhard: „ Dočasný charakter činnosti musí být interpretován z hlediska trvání, pravidelnosti, občasnosti a kontinuity dotčené činnosti. Dočasný charakter nevylučuje možnost, aby se poskytovatel služby vybavil určitou infrastrukturou v hostitelském členském státě (např. kanceláří), pokud je tato infrastruktura nezbytná pro poskytnutí dotčených služeb."

Rozlišení usazování a poskytování služeb Použití právních předpisů cílového členského státu: Rozsudek ESD ve věci C-55/94 Gebhard: „ Pokud je v hostitelském členském státě zahájení nebo výkon určité činnosti podmíněno splněním určitých podmínek, státní příslušník jiného členského státu [který se v hostitelském státě hodlá usadit ] jim v zásadě musí vyhovět."

Pravidlo rozumu pro omezení státy v rámci volného pohybu osob Rozsudek ESD ve věci C-55/94 Gebhard: Opatření států, která mohou bránit nebo omezovat svobodu přeshraničního pohybu služeb dle Smlouvy, musí splňovat určité požadavky: 1. musí se aplikovat nediskriminačně (nesmí rozlišovat mezi domácími a zahraničními subjekty) 2. musí být ospravedlnitelná z naléhavých důvodů veřejného zájmu, 3. musí respektovat zásadu proporcionality: a) opatření musí být vhodné ,k dosažení sledovaného cíle (např. ochrana spotřebitele jako příjemce služeb), b) nesmí jít nad rámec toho, co je nezbytně nutné k dosažení tohoto cíle.

Výjimky ze zákazu překážek svobody poskytování služeb Naléhavé důvody veřejného zájmu • ochrana pracovníků • ochrana spotřebitele / příjemce služby • ochrana duševního vlastnictví • ohled na archeologické, historické a umělecké dědictví dané země a zajištění rozšiřování znalostí o uměleckém a kulturním dědictví dané země Naléhavými důvody nemohou být • ekonomické zájmy členského státu • administrativní překážky

Směrnice o službách (2006) Liberalizace poskytování přeshraničních služeb Usnadnění získání oprávnění k poskytování služby v jiném členském státě: Uznávání splnění povinností v jiném členském státě dokladů vydaných v jiném členském státě profesního pojištění uzavřeného v jiném členském státě Zavedení tzv. jediných kontaktních míst

Směrnice o službách (2006) Úprava administrativní spolupráce mezi členskými státy komunikace přímo mezi úřady jednotlivých členských států prostřednictvím elektronického systému pro vnitřní trh (tzv. IMI systém) Snižuje potřebu kontaktovat a administrativně zatěžovat jednotlivé podnikatele Podniká pan Helbig v Německu legálně? IMI Ano

Volný pohyb kapitálu

Pohyb kapitálu a plateb v primárním právu • Současná úprava volného pohybu kapitálu a plateb primárním právu: články 56 - 60 SFEU (hlava III, kapitola 4) • Smlouvou o Evropské unii nahrazeny původní články 67 - 73 (články 73b - 73g s účinností od 1. ledna 1994) • Amsterodamská smlouva 1997 – přečíslování článků a formální zrušení přechodných ustanovení • Niceská smlouva - beze změny • Lisabonská smlouva - přečíslování článků

Kapitál a platby • úprava účinná od 1. ledna 1994 • zákaz omezení pohybu kapitálu a plateb se vztahuje i na pohyb uskutečňovaný mezi mezi členskými státy a třetími zeměmi • nejsou zakázána pouze omezení diskriminující, ale v zásadě jsou zakázána všechna omezení • přípustná omezení a ochranná opatření upravena čl. 57 - 60 SFEU

Volný pohyb kapitálu v sekundárním právu • přijímány směrnice k provádění ustanovení SE(H))S • Směrnice Rady (88/361/EHS) ze dne 24, června 1988, kterou se provádí článek 67 Smlouvy • přijata po rozhodnutí o vytvoření „vnitřního trhu" Jednotným evropských aktem (1986) • datum implementace 1. července 1990 • liberalizovala pohyb kapitálu mezi osobami usídlenými v členských státech • stále platná, význam pro interpretaci pojmů • přímý účinek - čl. 1

Požadavky na omezující opatření v judikatuře • opatření přijatá členskými státy omezující volný pohyb kapitálu a plateb mohou být v souladu se SFEU pouze, jsou-li jasná a dostatečně určitá • pouhé odvolání se na obecné důvody veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti nejsou bez bližšího určení postačující • nedostatečná informovanost adresátů norem je v rozporu s principem právní jistoty • z přijatého opatření musí být zřejmé, za jakých konkrétních podmínek je pohyb kapitálu a plateb omezen (judikáty C-54/99 Église de Scientologie a C-423/98 Albore )

Následky zavedení hospodářské a měnové unie Zrušení ochranných opatření V období od 1. ledna 1999 do začátku třetí etapy evropské měnové unie Články týkající se ochranných opatření na odvrácení krizových situací ve vývoji platební bilance (články 59 a 60 SFEU ) již nemohou být použity státy, které přijaly jednotnou měnu mohou být nadále použity státy, které nepatří do eurozóny  

Následky zavedení hospodářské a měnové unie Platby Harmonizace nákladů vnitrostátních a zahraničních plateb   Nařízení 2560/2001 ze dne 19.12.2001 vyrovnalo náklady na vnitrostátní a zahraniční platby uvnitř eurozóny.

Nový právní rámec provádění plateb Komise navrhla v prosinci 2005 směrnici, která zruší existující právní bariéry vytvořením jednotného platebního prostoru (SEPA) v rámci eurozóny od roku 2010. nová směrnice Rady EU 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu od1.11.2009 začleněna do práva všech členských zemí EU

Jednotný platební prostor Jednotný platební prostor (SEPA) SEPA zahrnuje platební styk v eurech v rámci jednotného evropského prostoru, na základě jednotných technických standardů, obchodní praxe, společné infrastruktury a harmonizované legislativy. SEPA uživatelům poskytuje stejně rychlé, bezpečné a jednoduché bezhotovostní platby v eurech jako v tuzemsku. Národní schémata budou postupně zcela nahrazena jednotným SEPA schématem, které umožní výrazně snížit náklady na platební styk pro poskytovatele platebních služeb.  Hlavní cíle jednotné postupy při zpracování, jednotné lhůty pro zpracování transferů a inkas, jednotné platební instrumenty v rámci jednotného prostoru, jednotné XML formáty platebních příkazů (formát je závazný při zpracování transakce na úrovni banka-banka, na úrovni banka-klient je pouze doporučený)

KONEC 1. KONZULTACE