Antonín Sova

ze života symbolista – v jeho díle se objevují i jiné směry – realismus, dekadence choroba míchy – většinu života upoután na vozík Rodák z Pacova Ředitelem pražské městské knihovny cestoval krásná poezie Rodák z Pacova – jeho rodný dům –dnes knihovna

psal lyriku přírodní – téma vod, rybníků, lesů Z mého kraje Květy intimních nálad milostná – sbírka Ještě jednou se tam vrátíme báseň Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy společenská – Údolí nového království Dobrodružství odvahy

Mrtvé mládí Na starém pianě, v kovových strunách spících, jak z rozvlnění harf jsem slyšel rytmů spád, jenž slznou rosou tonů mdlých a žalujících se věšel na strun jemně vibrující____________. V mé duši myšlénka jak těžká vůně vstala, a píseň, v mládí svém již slýchával jsem pět, do tváří dýchla mi a za ruku mě jala a ztichlých do zahrad mě vedla zašlých _________. Hrou třpytných konstelací se nebes krása stkvěla, do času ztichlých vod z ní kapal hvězdný čar, kde v rakvi skleněné, jak světic mrtvá______, mé mládí ležalo v rubáši zhaslých jar. let těla drát Tajemné dálky

Otokar Březina

1868 v Počátcích vlastním jménem Václav Jebavý celý život působil jako učitel (Jinošov) jeho náhrobek vytvořil Fr. Bílek pod názvem Tvůrce a jeho sestra bolest školu bral jako řeholi: „Kdybych se tak zbavil té barbarské školy.“

jeho láskou byla Anna Pammrová jejich láska se ale nikdy neuskutečnila „Jenom neuskutečnitelná láska je nezranitelná.“ „Běžný život vede ke zevšednění.“ A. Pammrová – román Antieva na počátku 90. let 20.st. založena společnost Anny Pammrové – člen i V. Havel

poezie pesimistická, zašifrovaná, plná mysticismu „Ano, je to šílenství metafor.“ „Hlupáci a šosáci mě budou napadat, protože hlupákům a šosákům je k smíchu to, čemu nerozumí.“ většina sbírek nenašla pochopení svými sbírkami se snažil najít cestu k lidem

Tajemné dálky – báseň Moje matka sbírky Tajemné dálky – báseň Moje matka Svítání na západě Větry od pólů Stavitelé chrámů Ruce

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo. Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce_________. Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí, zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách______, mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny ________ a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou. Že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty,_______. Vás tenkrát z jara čekal jsem... V obzoru modrý zvučel______. Já napjal struny z paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas. ukrytí jas lanoví spalo jsou

žila vlasy uděšena zanechat pomoří hlasy Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy? Nuž, rcete, čí jste jaro______? Kdo vám tak zcuchal tmavé__________? Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená? Má duše marně toužila tím tichem_______. A teď! kdy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chystám___________, na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad? Pro vás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří. Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem__________, chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové_________, jdu hledat Nové království. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? žila vlasy uděšena zanechat pomoří hlasy Ještě jednou se vrátíme

citace SOVA, A.: Ještě jednou se vrátíme. Praha: Aventinum, 1926