ŽIVOT V DOBĚ BRONZOVÉ Tavení rud se zdokonalilo objevením složitějších postupů. Tento objev umožnil získávat měď a cín z méně hodnotných rud. Dobu bronzovou lze ve střední Evropě datovat mezi lety 2000 – 700 př. n. l. Bronzové nářadí a náčiní přispělo k rozvoji zemědělství. Bronzovými sekerami se snadněji odstraňoval dřevitý porost při přípravě nových polí. Půda obdělávaná dřevěným hákem přinášela bohatší úrodu. Počet zemědělského obyvatelstva se zvyšoval a vzrůstala i hustota sídlišť. Příbuzné rody se začaly sdružovat do kmenů. Specialisté ve výrobě bronzu, hrnčíři a tkalci se mohli věnovat jen svému řemeslu. Další provozovali dálkový obchod. Obchodovalo se s mědí, cínem, jantarem, solí, dobytkem a kožešinami. Kmenové území bránily ozbrojené družiny. Rekonstrukce vesnice z doby bronzové

KULTURA ÚNĚTICKÁ Na počátku doby bronzové zazářily české země kulturou únětickou. Únětický lid využíval nalezišť cínové rudy v oblasti Krušných hor. Naleziště cínu byla tak bohatá, že se cín směňoval za chybějící měď, která se těžila v Alpách. Poprvé a naposledy v pravěkých dějinách se střední Čechy staly jakýmsi kulturním střediskem pro celou střední Evropu. Doba trvání: let př. n. l. Název připomíná naleziště Únětice u Roztok nedaleko Prahy. Osídlení: Podkrušnohoří, střední a východní Čechy, jižní Morava, jihozápadní Slovensko. Keramika byla perfektně zpracovaná. Byla sice střízlivá svou výzdobou, avšak dokonale pálená a leštěná, často vypadá jako by byla z kovu. Únětičtí specialisté na výrobu předmětů z bronzu dosáhli takového věhlasu, že jejich výrobky nacházejí archeologové dokonce až v Anglii. Jantar z Pobaltí a od Severního moře, severské dýky z pazourku, skleněné perly až z Egypta, Sýrie a Mezopotámie, německá sůl, nejrůznější lastury mořských měkkýšů, všechny tyto nálezy z únětických sídlišť a hřbitovů jsou dokladem pravidelných obchodních transakcí. Pozoruhodné informace lze vyčíst také z pohřebišť únětické kultury. Mrtví byli pohřbeni v dutých kobkách. Nebožtíci leželi zpravidla ve skrčené poloze a na pravém boku. Obličej mrtvých byl otočen k východu. Všichni zemřelí hledí ke slunci jako květy rostlin po ránu. Hroby na pohřebištích byly vyrovnány do uliček, obětní nádoby vložené ho hrobů mají vždy stejnou pozici.

KOMPLEX MOHYLOVÝCH KULTUR Nejvýraznějším znakem těchto kultur bylo budování mohyl nad hroby význačných jedinců. Patří zde kultura milavečská a knovízská. Oblast osídlení: západní Čechy, Plzeňská pánev, Českobudějovicko. Mohyly, to byly památníky velkých náčelníků pravěkých kmenů. Základem mohyly byl zpravidla kamenný věnec, jehož úkolem bylo zabránit rozplavení pláště stavby. Uvnitř obvodové zdi zbudovali pozůstalí trámovou konstrukci, prostor pro mrtvého. Po vykonání obřadů byla komora zasypána kamením a hlínou – byl navršen mohylník. Mohyly se odlišovaly tvarem, velikostí, vnitřním uspořádáním i bohatstvím záhrobní výbavy. Mohyly v Irsku

KNOVÍZSKÁ KULTURA Nazvaná podle naleziště u obce Knovíz blízko Slaného. Zaujímala centrum Čech a severozápad, přibližně od Kolína po Krušné hory. Existovala od 13. do 7. století př. n. l. Znaky: husté nakupení sídlišť, avšak málo stop po obydlích a málo hrobů. Časté nepietní zacházení s mrtvolami. Archeologové objevili stopy po lidojedství. Bronzové poháryBronzová dýka

KULTURA LIDU POPELNICOVÝCH POLÍ V mladší době bronzové se objevila další kultura, která dostala svůj název podle způsobu pohřbívání svých mrtvých. Ve starším období převažovaly hroby kostrové, v mladší době bronzové se mrtví spalovali = žárové hroby. Lid této kultury ukládal popel zemřelých do keramických nádob – popelnic. Byly to vlastně urny. Nádoby byly uloženy do země na velkých pohřebištích. Část keramické urny

LITERATURA KOLEKTIV AUTORŮ. Dějepis 6: Učebnice pro základní školy a pro víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, ISBN MICHOVSKÝ, Václav. Dějepis I. díl: Pravěk a starověk pro základní školy. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN HORA, Petr. Toulky českou minulostí: První díl. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN ZDROJE OBRÁZKŮ [ ] Rekonstrukce vesnice z doby bronzové [ ] Mohyly v Irsku ch [ ] Bronzové poháry bm=isch [ ] Část pravěké urny Bronzová dýka – vlastní zdroje