PROKARYOTICKÁ BUŇKA
Zopakujte si z minulé hodiny: Co typické pro prokaryotickou buňku? Tvar oválný a stálý Velikost kolem1-2 m Vývojově starší Nemá membránové systémy DNA je uložena volně v cytoplasmě
Tímto typem buňky jsou tvořeny: Bakterie Sinice Jsou vždy jednobuněčné Ale mohou žít pohromadě v koloniích Nové informace…
Zajímavost k metabolismu: mají velký poměr povrchu k objemu probíhá proto rychlejší komunikace s prostředím např. 100x rychlejší spotřeba kyslíku než srdeční sval Rozmnožování těchto organismů probíhá dělením (nepohlavní způsob rozmnožování) (rychlý, jednoduchý)
Přehled jednotlivých struktur prokaryotické buňky NUKLEOID BIČÍK BUNĚČNÁ STĚNA CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA RIBOSOMY FIMBRIE SLIZOVÉ POUZDRO Obr. 1) Prokaryotická buňka (dle Kunkel, upraveno) CYTOPLAZMA PLAZMID
A teď si ji zakreslete do sešitů Ribozóm Pouzdro Buněčná stěna Nukleotid Bičík Plazmid Brvy Plazmatická membrána Cytoplasma
STAVBA A FUNKCE JEDNOTLIVÝCH STUKTUR PROKARYOTICKÉ BUŇKY
1. Poudro 2. Buněčná stěna 3. Cytoplazmatická membrána A) Buněčné povrchy
1) Pouzdro – glykokalyx, kapsula Jen u některých prokaryot stavba: slizovitý obal z polysacharidů funkce: ochranná umožňuje i transport musí být plně propustné - permeabilní
1) Buněčná stěna u většiny prokaryot stavba: (je mohutná) přisedlá na plazmatickou membránu typickou látkou buněčné stěny je peptidoglykan je pórovitá
Funkce: Ochrana mechanická Ochrana chemická Udržuje vnitřní prostředí Udržuje tvar Kompenzuje vysoký osmotický přetlak uvnitř buňky Permeabilní (plně propustná) Povrch je nositelem antigenních vlastností
2) Cytoplazmatická membrána jediný membránový útvar stavba: 2vrstvy fosfolipidů, bílkoviny, sacharidy model tekuté mozaiky tloušťka 5-9 µm vchlípením a odškrcením od povrchové membrány se vytváří systém tylakoidů (volné tylakoidy v plazmě, nikoli pravý plastid) – slouží k průběhu fotosyntézy
Obr. 4) Schéma stavby cytoplazmatické membrány – model polotekuté mozaiky
Funkce: stálost vnitřního prostředí semipermeabilní (polopropustná) reguluje transport) místo metabolických pochodů (enzymy dýchacího řetězce a pro syntézu lipidů, fotosyntéza) je plastická (její část se může oddělit či včlenit) reguluje syntézu buněčné stěny podílí se na reakci na podněty prostředí (světlo, dotyk, chemické vlivy)
1. Cytoplazma 2. Jaderná hmota 3. Plazmidy 4. Ribozomy Jen u některých jsou další organely… B) Obsah buňky
1) Základní cytoplazma vyplňuje prostor buňky Složení: směs koloidních roztoků org. a anorg. látek Základ roztoku je voda (90%) anorganické látky (K, Mg, Ca, Cl, uhličitany, fosforečnany,...) organické látky (cukry, tuky, bílkoviny) proměnlivé složení dle metabolismu
funkce: vytváří prostředí pro metabolické děje, v ní obsaženy organely obsaženy zásobní látky (inkluze)
2) Jaderná hmota - nukleoid volně v cytoplazmě, není obklopena jaderným obalem molekula DNA (kruhová dvoušroubovice) 20% objemu buňky Funkce: řízení, genetická informace
3) Plazmidy malé cyklické molekuly DNA v cytoplazmě (doplňková informace např. o stavbě buněčné stěny) Funkce: nese geny (např. rezistence vůči antibiotikům) Využití: v genovém inženýrství
4) Ribozómy malé kulovité útvary nejsou ohraničeny membránou volné či přisedlé zevnitř k povrchové membráně počet až tisíce funkce: syntéza nových bílkovin
jen některých prokaryotických buněk C) Další organely
Bičík (vlákno delší než buňka) Stavba: duté vlákno stočené do šroubovice zakotven bazálním tělískem v cytoplasmě Funkce: pohyb šroubový zřeďuje prostředí před buňkou, okolní prostředí tlačí vpřed, bičík táhne buňku
Obr. 5) Schéma stavby bičíku
Fimbrie (brvy) krátká křehká nepohyblivá vlákna bývají ve větším počtu na povrchu některých bakterií Stavba: bílkoviny uspořádané do duté šroubovice Funkce: zřejmě umožňuje přilnutí k povrchu (fimbrie) či konjugaci (pily) bakterií
Thylakoidy váčkovité vchlípeniny cytoplazmatické membrány obsahují fotosyntetická barviva Obr. 6) Thylakoidy s fykobilizomy, buňka sinice
Plynové vakuoly (pseudovakuoly) u fototrofních buněk váčky ohraničené membránou, propustné pro plyny a vodu funkce: nadnášejí buňku