Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Název materiáluVolby, volební právo (VY_32_INOVACE_ ) AutorMgr. Vladimír Šorma Tematická oblastZáklady politologie RočníkSedmý Datum tvorbyBřezen 2012 Anotace Prezentace je určena pro výuku základů politologie (politické vědy) v hodinách Základů společenských věd ve třetím ročníku, seznamuje studenty se základními termíny v oboru politologie a politiky Metodický pokyn Šablona slouží jako digitalizovaná učebnice pro žáky třetího ročníku Základů společenských věd – Politologie; jednotlivé strany prezentace na sebe tematicky navazují, řeší problematiku definování a cílů politologie a politiky. Časová dotace materiálu je minut.

Volby, volební právo Volby -volbami jsou v demokratických státech ustavovány různé orgány veřejné moci. -volby ustaveny v ústavách a jednotlivých zákonech, aby byla zaručena jejich demokratičnost - dělíme je na: -parlamentní (sem patří i volby do Evropského parlamentu) -regionální -komunální -prezidentské Funkce voleb -legitimace veřejné moci -prostředek k výběru politické elity -procedura pokojného řešení politických konfliktů -prostředek kontroly veřejné moci -prostředek aktivizace voličů Volební právo - 2 významy: objektivní smysl – volební právo je soubor norem upravující volby – volby upraveny v Ústavě ČR, v zákoně o volbách do Parlamentu ČR (247/1995 Sb.), v zákoně o volbách do zastupitelských krajů (130/2000 Sb.), v zákoně o volbách do zastupitelstev obcí (491/2001 Sb.), v zákoně o volbách do Evropského parlamentu (62/2003 Sb.) subjektivní smysl: – volební právo je významné subjektivní právo každého voliče. – dále se dělí na: aktivní volební právo - právo být uznán voličem pasivní volební právo - právo vystupovat jako kandidát, zůstat jako kandidát a jako kandidát vykonávat mandát.

Volby, volební právo Volební právo subjektivní právo = nezadatelné lidské právo spojené s demokracií. Je spojeno s mezinárodními dokumenty o lidských právech – Všeobecná deklarace lidských práv (Charta lidských práv) – přijata Valným shromážděním OSN v roce všeobecné : právo volit má každý volič poprvé použito všeobecné volební právo při volbách v roce 1789 do roku 1918 se podařilo zavést všeobecné volební právo ve vyspělejších státech. Nebylo to ale všeobecné volební právo, jak ho známe dnes, bylo to pouze právo pro muže. 2 typy zavedení – revoluční a postupný (ten je typický pro severské státy). – přímé: volič volí přímo není podmínkou demokratických voleb – rovné: každý volič má stejný počet hlasů a každý hlas má stejnou váhu otevřená nerovnost – např. pluralitní hlasování ve VB (bohatší vrstvy obyvatelstva měly více hlasů než chudší vrstvy) skrytá nerovnost - souvisí s machinací velikostí volebních obvodů – tajné: nikdo nemůže zjistit ani zjišťovat, jak kdo volil volba aklamací = každý poslanec vstane a řekne, jak volí

Volby, volební právo Volební právo Občané mají právo volit prezidenta republiky a dále členy Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky a také členy krajských a obecních zastupitelstev. Mimo tyto vnitrostátní orgány také mají občané České republiky jakožto obyvatelé Evropské unie volit členy Evropského parlamentu. Aktivní volební právo mají všichni občané od 18 let, pasivní se liší podle orgánu (viz tabulka). Volební právo je občanům legislativně zajištěno vícenásobně. Například článek 2 odstavec 2 Ústavy České republiky stanoví, že: Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. – čl. 2 odst. 2 úst. z. 1/1993 Sb. Ústava také ve svých hlavách druhé, třetí a sedmé stanoví základní principy voleb. Podrobněji pak volební proces upravuje legislativa nižší právní síly. Volební právo je opět zaručeno v dalším ústavním zákoně, Listině základních práv a svobod, jejíž článek 21 zní: (1)Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. (2)Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. (3)Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. (4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím – čl. 21 úst. z. 2/1993 Sb. Volená instituce Právo aktivní Právo pasivní Délka volebního období První volby v ČR Počet rozdělovaných mandátů Volební systém PS PČR18214 roky1992 (ČNR)200poměrný Senát PČR let (⅓ Senátu se volí každé 2 roky) (každé 2 roky ⅓ Senátu - tj. 27 mandátů) většinový Zastupitelstvo kraje18 4 roky (Počet zastupitelů všech 13 krajů v ČR) poměrný Zastupitelstvo obce18 4 roky (Počet zastupitelů všech obcí v ČR) poměrný Prezident18405 let1993 většinový (od 2013) Evropský parlament18215 let (Počet poslanců EP za ČR) poměrný

Volby, volební právo Volby do jednotlivých orgánů Poslanecká sněmovna Volby do poslanecké sněmovny se konají každé čtyři roky podle zásad poměrného zastoupení. Volí se 200 poslanců. Kandidovat může ten, kdo je starší 21 let. Volby vyhlašuje prezident republiky (zákon stanoví, že tak učiní nejpozději 90 dnů před konáním těchto voleb). Podrobněji pak volby do poslanecké sněmovny upravuje zákon o volbách do Parlamentu ČR (247/1995 Sb.). Podle něj se volby konají vždy v pátek od 14 do 22 a v sobotu od 8 do 14 hodin, zákon pamatuje i na časovou úpravu voleb v zahraničí (na zastupitelským úřadech České republiky v zahraničí). Hlasovat smí každý, kdo dosáhl alespoň druhý den voleb věku 18 let, kromě těch, kterým byla omezena osobní svoboda nebo jim byla odňata způsobilost k právním úkonům. Pokud volič zažádá obecní nebo zastupitelský úřad o volební průkaz, může volit kdekoliv v ČR i na zastupitelském úřadě v zahraničí. Územními volebními jednotkami jsou kraje, ty se dále dělí na volební okrsky. Pro každý kraj je zákonem určen maximální počet kandidátů na kandidátní listině - nejvíce, shodně 36, mají Praha a Moravskoslezský kraj, nejméně, 17, má kraj Liberecký. Volič smí hlasovat jen pro jeden kandidující subjekt (strana, koalice stran nebo politické hnutí), smí však na lístku vyznačit až čtyři kandidáty, jimž v rámci zvoleného politického subjektu dává přednost (jedná se tedy o systém vázaných, nikoliv však přísně vázaných kandidátních listin, ten se v ČR neuplatňuje při žádných volbách). V každém okrsku spočítají komise platné hlasy, které obdržely jednotlivé strany a jejich jednotliví kandidáti, a předá je příslušnému krajskému pracovišti Českého statistického úřadu. Český statistický úřad zjistí, jaký podíl má daný kraj na celkovém počtu hlasů (vydělí počet platných odevzdaných hlasů v daném kraji počtem platných odevzdaných hlasů ve všech krajích dohromady; potom tímto podílem dělí celkový počet poslanců, výsledek zaokrouhlí dolů, mandáty, které nebyly takto rozděleny, se postupně po jednom přidělují krajům, které vykázaly největší zbytek při dělení, vykázalo-li více krajů stejný zbytek, rozhodne o jejich pořadí los). Mandáty se rozdělují jen těm stranám či hnutím, které získaly alespoň 5 % hlasů z celkového počtu hlasů za ČR celkem, v případě dvojkoalic 10 %, trojkoalic 15 % a koalic ze čtyř a více subjektů 20 % - tato hranice se nazývá uzavírací klauzule a jejím smyslem je zabránit přílišné roztříštěnosti zákonodárných sborů. Zákon pamatuje i na případ, kdy by nepostoupily do druhého skrutinia alespoň dva subjekty (klauzule se pak snižuje). Subjekty, které překročily uzavírací klauzuli, postupují do tzv. skrutinia, k ostatním subjektům se již nepřihlíží. Ve skrutiniu se již rozdělují mandáty v rámci krajů. Pro každý subjekt se spočítají podíly tak, že se počet hlasů odevzdaných pro subjekt dělí postupně čísly 1, 2, 3 atd. (1+n - d'Hondtova metoda). Mandáty plynoucí ze seznamu podílů se přiřazují konkrétním kandidátům daných subjektů podle toho, v jakém pořadí stáli na kandidátce V případě rovnosti počtu preferenčních hlasů je rozhodující pořadí kandidáta na hlasovacím lístku.

Volby, volební právo Volby do jednotlivých orgánů Senát Základní rozdíl mezi volbami do obou komor tkví v tom, že do senátu se volí většinovým systémem. Z toho také plyne dvoukolová volba. Z hlediska aktivní volebního práva však významný rozdíl mezi senátem a poslaneckou sněmovnou není. Zákon však pamatuje na možnost, kdyby občan dosáhl zletilosti po prvním kole volby, ale před druhým nebo ve dnech druhého kola týchž voleb - v tom případě může volit ve druhém kole. Další rozdíl oproti volbám do PS tkví v tom, že nelze volit ani v zahraničí, ani v jiném volebním obvodu (viz dále), než ve kterém je volič přihlášen k trvalému pobytu. Na voličský průkaz však lze volit v jiném okrsku v témže obvodě, případně občané České republiky, kteří na jejím území nemají trvalý pobyt, mohou na voličský průkaz volit kdekoliv. Pro účely voleb do senátu je území České republiky rozděleno na jednomandátových 81 obvodů, které stanovuje zákon. Všechny mají přibližně stejný počet obyvatel. Pokud by počet občanů, které jeden senátor zastupuje, byl o 15 % nižší nebo vyšší než průměrný, byl by to důvod ke změně hranic daného obvodu. Mandát poslance je šestiletý, ale volby se konají vždy jednou za dvou roky ve třetině obvodů, tedy se vždy třetina senátu obmění. Kandidáti, kteří splnili výše uvedené podmínky a složili volební kauci ve výši korun (pokud získají v prvním kole voleb alespoň 6 % hlasů, kauce se jim vrátí), musí pro zisk mandátu získat absolutní většinu, tedy 50 % odevzdaných hlasů. To se ale děje zřídkakdy: dosud (2012 včetně) se to stalo pouze v devíti případech z 250 volebních klání. Pokud nikdo potřebný podíl hlasů nezíská, začíná šestý den po ukončení prvního kola druhé kolo, do kterého postupují dva kandidáti s největším počtem hlasů, pokud by více kandidátů získalo stejný počet hlasů, rozhodne los. Ve druhém kole je zvolen ten, kdo získá nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů, v případě shody rozhodne los. Prezident republiky Kandidovat na prezidenta na prezidenta může ten, kdo splňuje podmínky volitelnosti do Senátu, nebyl již dvakrát zvolen prezidentem republiky a Ústavní soud ho neuznal vinným z velezrady (v takovém případě je trestem ztráta úřadu a neschopnost jej znovu nabýt). Prezident republiky se dříve volil na společné schůzi obou komor. Volba byla tříkolová, v prvním kole musel kandidát získat nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Do druhého kola pak za každou komoru postupoval jeden kandidát, který v ní získal relativní většinu hlasů; nastala-li v některé komoře rovnost hlasů, postupoval ten, který měl více hlasů v druhé komoře. V druhém kole již stačila nadpoloviční většina přítomných poslanců a nadpoloviční většina přítomných senátorů. Nebyl-li kandidát zvolen ani ve druhém kole, koná se třetí kolo, ve kterém již stačí nadpoloviční většina hlasů přítomných poslanců a senátorů. Od ústavní novely z roku 2012 se prezident republiky volí přímo. Kandidáty navrhne občanů v petici nebo 20 poslanců nebo 10 senátorů. Volební systém je většinový, přičemž celý stát tvoří jednomandátový obvod. Prezidentem se stane kandidát, který získá nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů. Není-li takového kandidáta, koná se do 10 dnů druhé kolo. Tam postupují dva kandidáti s největším počtem hlasů. Pokud by takových kandidátů bylo více (například by druhý a třetí nejúspěšnější získali shodný počet hlasů), postupují všichni. Pokud ten, kdo postoupil do druhého kola, mezitím ztratil volitelnost, postoupí ten, který v první kole skončil za ním. Kdyby už nikdo takový nebyl, může se druhé kolo konat s jediným kandidátem. V druhém kole získá mandát ten, kdo obdrží nejvyšší počet hlasů (pokud by tedy postoupili do druhého kola více než dva kandidáti, mohl by se prezidentem stát i ten, kdo by nezískal nadpoloviční většinu hlasů). Je-li takových více, konají se volby znova.

Volby, volební právo Volby do jednotlivých orgánů Krajská zastupitelstva Volby do krajských zastupitelstev se řídí zákonem č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. Funkční období je čtyřleté a počet zastupitelů stanoví zákon vždy podle počtu obyvatel krajů k 1. lednu roku, ve kterém se konají krajské volby, přičemž kraj, který má méně než obyvatel, řídí 45 zastupitelů, kraj, který má více než obyvatel řídí 65 zastupitelů, ostatní kraje mají v zastupitelstvu 55 míst. Aktivní právo náleží každému dospělému občanu České republiky, který má způsobilost k právním úkonům (zákon připouští jistá omezení, shodná s těmi při volbách do PS). Každý volí do zastupitelstva toho kraje, do nějž patří obec, v níž má trvalé bydliště. Jinak jsou krajské volby podobné těm do poslanecké sněmovny, ovšem s následujícími rozdíly: registraci a přezkoumávání listin provádí krajský úřad, stejně tak jako vyhlašuje výsledek voleb; kandidát potřebuje k přednostnímu zisku mandátu v rámci dané kandidátní listiny 10 % preferenčních hlasů, uzavírací klauzule je stejná pro koalice stran i jednotlivé strany (vždy 5 %, nikoliv až 20 % ve volbách do PS). Obecní zastupitelstva Právo volit do obecních zastupitelstev je zakotveno v čl. 102 Ústavy. Podrobněji volby upravuje zákon 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů. Aktivní právo má ten, kdo má v dané obci trvalé bydliště, ale zvláštností obecních voleb je, že volit může nejen občan České republiky, ale i cizinec, kterému toto právo přiznala mezinárodní smlouva. V praxi se jedná o občany Evropské unie. Funkce zastupitele je neslučitelná s funkcí s působením ve státní správě v dané obci. Od roku 2015 bude navíc neslučitelná s výkonem služby podle služebního zákona. Pasivní volební právo je shodné s aktivním, platí stejné překážky jako u voleb do krajských zastupitelstev (zbavení způsobilosti k právním úkonům ad.). Počet volených zastupitelů může být od 5 do 55. Tento počet určuje samotné zastupitelstvo (nikoliv však ve vlastním volebním období), byť mu zákon o obcích dává jisté možné pásmo - tak například obec, která má méně než 500 obyvatel, může mít 5 až 15 zastupitelů. Zastupitelstva se volí v okrscích, případně v obvodech. Okrsek je základní jednotka, v níž se sčítají hlasy. Každý okrsek by měl mít asi 1000 obyvatel, ale mohou být menší. Další zvláštností obecních voleb (vedle přiznání volebního práva občanům celé EU) jsou velmi široké možnosti úprav kandidátních listin, listiny jsou volné, volič může hlasovat jak pro stranu, tak pro jednotlivé kandidáty bez ohledu na jejich příslušnost. Uzavírací klauzulí projde ta kandidátní listina, pro kterou hlasovalo alespoň 5 % voličů. Evropský parlament Právo volit poslance Evropského parlamentu mají na základě Listiny základních práv EU všichni občané Evropské unie. Toto právo přiznává i Smlouva o fungování Evropské unie. Volební právo vykonávají občané EU v jakémkoliv členském státě EU, tedy i v jiné, než které jsou občany. Právo EU však stanoví pouze základní náležitosti voleb do EP, jako fakt, že mají být všeobecné, rovné a tajné. Volební období je pětileté. Podrobnější úprava je ponechána jednotlivým členským státům. V ČR volby upravuje zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a změně některých dalších zákonů. Volby vyhlašuje prezident republiky, je však vázán časovým obdobím, které je vždy pro všechny státy EU stanoveno jednotně. Aktivní volební právo je stejné jako u všech ostatních voleb - věková hranice je 18 let, vyloučeny jsou osoby, které byly soudně zbaveny způsobilosti k právním úkonům nebo kterým bylo volební právo omezeno z důvodu omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu. Cizinci smějí volit v ČR, pokud jsou vedeni alespoň 45 dní v evidenci obyvatel na území ČR a zároveň požádali o zapsání do voličských listin. Kandidovat smějí občané EU, kteří dosáhli 21 let a nejsou zbaveni způsobilosti k právním úkonům. Cizinci musejí být zapsáni v ČR alespoň 45 dní a nesmějí být v žádném z členských států zbaveni pasivního volebního práva do EP. Pro účely voleb do EP je celá Česká republika jedním volebním územím, a to dvaadvacetimandátovým (celkem má EP v současnosti 736 členů). Volby se konají poměrným způsobem. Kandidátní listiny sestaví v ČR registrované politické subjekty, jimž nebyla pozastavena činnost

Zdroje: Cabada, L., Kubát, M.: Úvod do studia politické vědy, Eurolex Bohemia, Praha, 2002 David, R.: Politologie, Základy společenských věd, Nakladatelství Olomouc, 2002 Dočekalová, P., Švec, K. a kol.: Úvod do politologie, Grada Publishing, Praha, 2009 Heywood, A.: Politické ideologie, Eurolex Bohemia, Praha, 2005 Říchová, B. Úvod do současné politologie, Portál, Praha, 2002 Sartori, G.: Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu, CDK, Brno, 2005 Vodička, K., Cabada, L.: Politický systém české republiky : historie a současnost,