HOMO SAPIENS SAPIENS NEJSTARŠÍ LIDÉ DNEŠNÍHO TYPU Vědci předpokládají, že před 200 tisíci lety žil v Africe náš předek. Jeho potomci se pod tlakem změn přírodních podmínek vyvíjeli, až se z nich stali anatomicky moderní lidé Homo sapiens sapiens. Tato proměna proběhla před 100 tisíci lety. Někteří z těchto Afričanů zůstali doma, jiní africký kontinent opustili. Nevíme, zda ti, co zůstali, byli jenom pohodlnější a nechtělo se jim do světa, nebo naopak byli agresivnější a v boji o loviště prostě vyhnali konkurenci jinam. V roce 1987 bylo na základě porovnávání DNA lidí z Afriky, Evropy, Asie, Austrálie a Nové Guineje zjištěno, že „pramáti Eva“ byla k velkému překvapení laické veřejnosti i k nelibosti rasistů černá Afričanka! Člověk dnešního typu

JAK JSME DOBYLI CELÝ SVĚT Zhruba před 50 tisíci lety osídlil Homo sapiens sapiens prakticky celou Evropu a většinu území Asie. Před 35 tisíci lety osídlil také západní Evropu. Stále mu však zbývaly ještě dva kontinenty, samozřejmě nepočítaje už tehdy ledovou Antarktidu. Ani v Americe, ani v Austrálii neobjevili archeologové žádné jiné pozůstatky než anatomicky moderního člověka. Záhadu, jak se do Ameriky dostali první lidé, vyřešil český antropolog Aleš Hrdlička žijíci v USA. Po podrobném pozorování mapy si všiml relativní blízkosti asijského poloostrova Čukotka k americké Aljašce. Mezi oběma místy se rozprostírá Beringová úžina, která je v nejužším místě široká jen několik desítek kilometrů. V době ledové poklesla hladina světových oceánů zhruba o 100 metrů. A protože je Beringova úžina mělká, znamenalo to, že ji praotcové Indiánů mohli překonat klidně suchou nohou. Dnes se vědci domnívají, že předkové Indiánů žili ve východní části Sibiře. Zdejší lovci v době před 13 tisíci lety ještě neměli zploštělé tváře a ani zešikmenou oční štěrbinu. Na prví obyvatele si musel počkat pátý kontinent = Austrálie až do doby před 50 tisíci lety. První osídlenci se sem dostali ze souostroví Malé Sundy přes Timorské moře. Mohli jim k tomu stačit i primitivní vory nebo kanoe z kůry. Zhruba 150 km Timorské úžiny mohli zvládnout za příznivého letního monzunu během několika dní plavby.

ZPŮSOB ŽIVOTA A OBŽIVY Hlavním zdrojem obživy nejstarších lidí dnešního typu zůstával specializovaný lov velké zvěře. Nálezy tisíců zvířecích kostí poblíž tábořišť potvrzují, že tito lidé dokázali nalovit dostatečné množství zvěře. Pokud postupovali za zvěří, přecházeli z místa na místo. V přechodných tábořištích si stavěli stanovité chaty z kůží. V oblastech s dostatkem zvěře budovali trvalejší obydlí v podobě chat. Konstrukci tvořily kosti a kůly. Stavby byly mírně zahloubeny do terénu. Stěny stavení pokrývali pravěcí lidé proplétaným proutím se směsí hlíny a kůžemi. Trvalejší pobyt na jednom místě se projevil i ve způsobu života. Lovem se zabývali muži, ženy sbíraly jedlé plody, staraly se o ohniště, připravovaly pokrmy a staraly se o děti.

DOVEDNOSTI Ve společenství vznikla víra v nadpřirozené síly, které měly ovládat svět. Z touhy získat si jejich přízeň je začali lidé uctívat a přinášet jim dary = oběti. Obětovali jim to nejcennější – potravu. Způsob přinášení obětí se postupně změnil ve složité rituály, vzniklo náboženství. U některých lidí dnešního typu se projevil také nový druh tvořivé schopnosti. Byla to schopnost kreslit, rýt, z kosti vyřezávat či z hlíny modelovat postavy lidí i zvířat, vzniklo umění. Dorozumívali se dokonalou řečí. Určitě už uměli rozdělávat oheň. Homo sapiens sapiens vynalezl vrhač oštěpů. Je to zařízení, které dodává paži mimořádnou sílu a s jehož pomocí může oštěp doletět do vzdálenosti až čtyřikrát větší, než kam by jej člověk dohodil bez této pomůcky. Vrhač se vyráběl nejčastěji ze dřeva, které bývá v archeologických dokladech dochováno v dobrém stavu jen vzácně. Vynalezl také luk a šípy. Nejstarší evropské důkazy o lukostřelbě mají podobu nálezů pravděpodobných kamenných hrotů šípů ze Španělska, některé jsou staré asi 20 tisíc let. Lovci používali luky také k válčení. Na hřbitově Džebel Sahaba v Súdánu, který pochází z doby před 10 tisíci lety, bylo nalezeno 58 lidských koster. Třetina z nich měla v sobě zapíchnuté kamenné hroty šípů. Vyráběl také kostěné hroty harpun. Asi před 25 tisíci lety podnikl Homo sapiens sapiens další převratný vynález – jehlu s uchem na šití kvalitnějšího oblečení.

NÁSTROJE Pazourková pilka Pazourková čepel vložená do jeleního parohu = nůž Pazourkový hrot šípu

LOV SOBŮ

Ukázka prvního umění Otisky rukou a zejména šablonové otisky rukou jsou motiv, který se často vyskytuje v některých jeskyních. Šablonové otisky mohly být vytvořeny tak, že se nastříkala barva buď přímo z úst, nebo trubičkou z duté ptačí kosti přes ruku přitisknutou na stěnu jeskyně.

LITERATURA KOLEKTIV AUTORŮ. Dějepis 6: Učebnice pro základní školy a pro víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, ISBN MICHOVSKÝ, Václav. Dějepis I. díl: Pravěk a starověk pro základní školy. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN BAUER, Jan, Josef FRAIS, Kristina VOLNÁ a Zdeněk VOLNÝ. Toulky minulostí světa 1: Od počátku dějin člověka po rozvrat velkých říší v Mezopotámii a Egyptě. 1. vyd. Praha: Baronet Via Facti, ISBN ROBERTSOVÁ, Alice. Evoluce: Příběh člověka. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Universum. ISBN FAGAN, Brian M. Sedmdesát velkých vynálezů starověku. 1. vyd. Praha: Slovart, ISBN ZDROJE OBRÁZKŮ [ ] Člověk dnešního typu ICwCg&tbm=isch#hl=cs&tbs=sur:fmc&tbm=isch Pazourková pilka – vlastní zdroje Pazourková čepel vložená do jeleního parohu = nůž – vlastní zdroje Pazourkový hrot šípu – vlastní zdroje Lov sobů – vlastní zdroje [ ] Ukázka prvního umění