NÁZEV ŠKOLY: ZÁKLADNÍ ŠKOLA TIŠICE, okres MĚLNÍK AUTOR: Mgr. Marcela Lazáková NÁZEV:VY_32_INOVACE_05_LITERATURA PRO DĚTI_AUTORSKÁ POHÁDKA ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.4.00/

ANOTACE: Prezentace vede k vymezení pojmu autorská pohádka a k seznámení s některými autory a jejich díly. JAZYK:Čeština OČEKÁVANÝ VÝSTUP: Umí charakterizovat prózu s dívčí hrdinkou a uvede příklady. KLÍČOVÁ SLOVA: J.Karafiát, K.Čapek, J.Lada, J.Čapek, M-Majerová, J.Wolker, M.Macourek, H.CH. Andersen, O. Wilde, DRUH UČEBNÍHO MATERIÁLU: Prezentace DRUH INTERAKTIVITY: Výklad CÍLOVÁ SKUPINA:Žák STUPEŇ A TYP VZDĚLÁNÍ: Základní vzdělávání – první stupeň TYPICKÁ VĚKOVÁ SKUPINA let

Objev lidových pohádek podnítil i autorskou pohádkovou tvorbu. Autorská pohádka patří k žánrům nejvíce frekventovaným a čtenářsky přitažlivým.

Počátky autorské pohádky pro děti spojujeme s dílem evangelického kněze Jana Karafiáta Broučci meziválečné období - vznik moderní autorské pohádky. Jiří Mahen Co mi liška vyprávěla (1922), Karel Čapek Nůše pohádek (1919), 20. léta Jiří Wolker (O kominíkovi), Helena Malířová Marie Majerová (Zlatý pramen, 1918)

30. léta Karel Čapek (Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek, 1932) vzniká groteskně pojatá autorská pohádka PARODIJNÍPARODIJNÍ, jejíž tvůrce parodizuje a parafrázuje tradiční folklórní model Josef Lada Bubáci a hastrmani (1939) Karel Poláček Edudant a Francimor (1933).

ANIMISTICKÁANIMISTICKÁ se zvířecím hrdinou Josef Lada O Mikešovi (1934 – 1936), Josef Čapek Povídání o pejskovi a kočičce BIOLOGICKÁBIOLOGICKÁ, přinášející navíc poučení o přírodě O. Sekora, R. Těsnohlídek, J. Mahen N OVELISTICKÁ N OVELISTICKÁ pohádka je bezprostředně spjatá se současným životem (K. Čapek, V. Vančura, K. Poláček, J. Wolker, M. Majerová) Vladislav Vančura Kubula a Kuba Kubikula (1931),

N ONSENSOVÁ N ONSENSOVÁ pohádka je založena na absurditě V české literatuře pro děti vidíme její počátky v knize Anička skřítek a Slaměný Hubert (1938) Vítězslava Nezvala. S OCIÁLNÍ ( PROLETÁŘSKÁ ) S OCIÁLNÍ ( PROLETÁŘSKÁ ) pohádka sloužila jako nástroj sociální a třídní výchovy proletářských dětí (J. Wolker, H. Malířová, M. Majerová) Jiří Wolker zachycoval v moderní pohádce sociální protikladnost doby (O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi).

V době okupace pohádka pomáhala překonávat protektorátní atmosféru V. Tille Pohádky pro děti Marie Majerová Čarovný svět (1913) Zlatý pramen (1918). Jiří Horák Český Honza (1940) a České pohádky (1944), Vojtěch Martínek Svět kouzel a divů (1927), Duhový pták (1929), Knížka o dracích, čarodějnicích a princeznách (1930). Čarovné kvítí (1944).

Od 90. let 20. století se v autorské pohádkové tvorbě uplatňují 3 nové přístupy: IMITAČNĚ - INOVAČNÍIMITAČNĚ - INOVAČNÍ např. Jana Šimková Pam a Pum (1992), Emil Šaloun Vodník Žblabuňka (1995), Jaromír Kyncl Rákosníček a hvězdy (1996)

NONSENSOVĚ - PARODICKÝNONSENSOVĚ - PARODICKÝ např. Miloš Macourek Mach a Šebestová na prázdninách (1993); Z. Svěrák Tatínku, ta se ti povedla (1991), Ludvík Středa Tatínkovy pohádky (1997), Arnošt Goldflam Tatínek není k zahození (2004); IMAGINATIVNÍIMAGINATIVNÍ, např. Karel Šiktanc Královské pohádky (1994), Jan Vladislav Co vyprávěl vítr bílé růži (1991).

Světová pohádková tvorba První autorská generace byla většinou inspirována sběratelskou činností romantiků. Hans Christian Andersen (1805 – 1875) Pohádky vyprávěné pro děti, Nové pohádky nebo Povídky. K nejznámějším pohádkám patří: Sněhová královna, O princezně na hrášku, Ošklivé káčátko, Císařovy nové šaty, Malá mořská víla.

Oscar Wilde (1854 – 1900) Šťastný princ a jiné pohádky (1888) a Dům granátových jablek (1891). Slavík a růže Carlo Collodi Pinocchiova dobrodružství. V 19. stol. Se objevují texty založené na absurditě a nesmyslu, tzv. nonsensová literatura. Lewis Carroll Alenka v kraji divů a za zrcadlem

Alan Alexander Milne (1882 – 1956) knihami Medvídek Pú (1926) a Dům u medvídka (1928). James Matthew Barrie (1860 – 1937) napsal dramatickou báchorku pro děti Petr Pan (1904). Antoine de Saint-Exupéry (1900 – 1944) Malý princ, autor text doplnil vlastními kresbami

Směřování moderní pohádky k umělé mytologii (2. pol. 20. stol.) Tove Janssonová (1914 – 2001), proslula jako autorka pohádkového cyklu o skřítcích muminech. např. Kometa (1946), Tatínek píše paměti (1950), Čarovná zima (1957). J. R. R. Tolkien Hobit (1937), trilogie Pán prstenů (1954 – 1955) Clive Staples Lewis Letopisy Narnie, (1898 – 1963)

K diskutovaným a rozporuplně přijímaným autorům dětské literatury se řadí anglický prozaik norského původu Roald Dahl (1916 – 1990): Jakub a obří broskev (1961), Čarodějnice (1983), Karlík a továrna na čokoládu (1964), Obr Dobr (Moc hodný obr, 1982), Matylda (1988).

Použité zdroje:  vlastní fotografie  Karafiát, J.: Broučci  Čapek, K.: Devatero pohádek  Lada, J.: Bubáci a Hastrmani  Lada, J.: Mikeš  Čapek, J.: Povídání o pejskovi a kočičce  Majerová, M.: Čarovný svět  Kyncl, J.: Rákosníček a rybník  Macourek, M.: Mach a Šebestová ve škole  Svěrák, Z.: Tatínku, ta se ti povedla  Andersen, H. Ch.: pohádky a povídky  Wilde, O.: The Young King and Other Stories  Collodi, C.: Pinocchiova dobrodružství  Carroll, L.: Alenka v kraji divů a za zrcadlem  Saint-Exupery, A.: malý princ  Tolkien, J. R. R. Pán prstenů, Návrat krále  Lewis, C.S.: Letopisy Narnie, Lev, čarodějnice a skříň  Dahl, R.: The Witches  Dahl, R.: Jirkova zázračná medicína  [cit ].