BIOFILM Lékařská mikrobiologie – cvičení, jarní semestr 2016 Mikrobiologický ústav LF MU
Osnova Co je biofilm? Vznik biofilmu Druhové zastoupení biofilmu Diagnostické metody pro detekci biofilmu
Co je biofilm? Biofilm je organizované společenství mikroorganismů tvořící se na rozhraní fází (nejběžněji na rozhraní pevné / kapalné prostředí). Jeden z klíčových virulenčních faktorů. Organismy žijící ve formě biofilmu vykazují odlišné vlastnosti od planktonně žijících organismů (odlišná rychlost růstu, transkripce odlišných genů,...). Výskyt: medicína, vodárenský průmysl, potravinářství, příroda,...
Proč žít ve formě biofilmu? Z takto vzniklého společenství plynou mikroorganismům mnohé výhody: Ochrana před chemickými látkami Mechanická ochrana Vliv na účinek ATB Výměna genetické informace (rezistence) Kooperace mezi jednotlivými druhy Vytvoření „biofilmové homeostázy“ Ochrana před účinkem imunitního systému
Biofilm v průmyslu
Biofilm v medicíně
Vznik biofilmu (1) Adheze na povrch: adsorpce organických molekul na povrch nosiče adsorpce mikrobů na povrch – reverzibilní ireverzibilní. Tohoto procesu se účastní fyzikální van der Waalovy síly, hydrofobní a elektrostatické interakce, dále nespecifické chemické vazby (vodíkové můstky, polární a kovalentní vazby) a specifické interakce (účast adhezinů, fimbrie, pili, bičíky). Primární kolonizátor se množí na povrchu vznik mikrokolonií. o Primární kolonizátor se množí na povrchu vznik mikrokolonií. o Nasedání dalších buněk stejného i odlišného druhu – fáze akumulace a agregace biofilmu. Opět princip adheze.
Vznik biofilmu (2) Tvorba exopolysacharidů a dozrávání biofilmu Exopolysacharidy vyplňují prostor mezi jednotlivýmu buňkami biofilmu – závisí na okolních fyzikálních i chemických podmínkách Uvolnění buněk zralého biofilmu, šíření dále do těla – možno jak chemicky, fyzikálně, tak enzymaticky (quorum sensing)
Vznik biofilmu (3) 1) reverzibilní adheze 2) ireverzibilní adheze 3) tvorba mikrokolonií, koadheze 4) zrání biofilmu 5) disperze, šíření biofilmu
Vznik biofilmu (4) Doba trvání jednotlivých fází
Složení biofilmu Biofilm může být jednodruhový či vícedruhový. Obsahuje buňky jednotlivých zástupců biofilmu a extracelulární matrix vyplňující prostor mezi buňkami. Extracelulární matrix obsahuje: Voda (až 97 %) (Mikrobiální buňky (2-5 %) ) Polysacharidy (1-2 %) Proteiny (< 1-2%) – výsledek lyze, enzymy DNA a RNA (< 1-2%) – z lyzovaných buněk Ionty – vázané i volné
Regulace biofilmu – Quorum sensing Detekce okolních buněk, jejich polohy a množství pomocí systému „quorum sensing“ pomocí chemických signálů (nejčastěji laktony, oligopeptidy,...). Účelové chování buňky – produkce signálních molekul a jejich kumulace při překročení prahové koncentrace dojde ke změně exprese geů (signální molekula se naváže na membránový receptor na povrchu buňky). Buňky takto mohou reagovat na stres, hustotu populace, pH, množství živin v okolí,...
Biofilm jako faktor virulence Velice významný faktor – ochrana mechanická, chemická, před imunitním systémem, vliv na účinek ATB, výměna genetické informace mezi členy společenstva. Biofilm má podíl především na chronických infekcích (do souvislosti s přítomností biofilmu se dává až 80 % všech infekcí!). Častý výskyt u pacientů s plicními infekcemi (cystická fibróza, intubovaní pacienti), s močovými infekcemi (katetrizovaní pacienti).
Antimikrobiální rezistence biofilmu (1) Mikroorganismy ve formě biofilmu tolerují až 100 – 1000x větší dávky antimikrobiálních látek než planktonně žijící. Proč? Extracelulární matrix snižuje difúzi léčiva – mechanická bariéra Povrchový náboj – náboj matrix ztěžuje vstup polárních a nabitých ATB + vychytávání ATB) Gradienty v biofilmu – různé vrstvy biofilmu mají různé prostředí (např. některá ATB nepůsobí v anaerobním prostředí, ale pouze na okraji biofilmu)
Antimikrobiální rezistence biofilmu (2) Mikroorganismy ve formě biofilmu tolerují až 100 – 1000x větší dávky antimikrobiálních látek než planktonně žijící. Proč? Většina ATB lépe působí na rostoucí buňky pomale rostoucí spodní vrstvy tak rychleji začnou ATB tolerovat Výměna genetické informace mezi jednotlivými zástupci (možný vznik rezistentních mutant) Horizontální přenos genů Perzistující varianty mikroorganismů – zodpovědné za relapsy onemocnění
Eradikace biofilmu Velice obtížná. Antimikrobiální léčba většinou potlačí pouze symptomy, tedy infekce způsobené planktonními buňkami uvolněnými z matrix biofilmu buňky ve formě biofilmu většinou nejsou zasaženy. Je nutno použít velmi vysokých koncentrací antimikrobiální látky, ideálně v kombinaci. Pokud léčba stále selhává (což se většinou bohužel děje) vyjmout ložisko biofilmu (implantát, katétr,...). Nové možnosti – např. enzymoterapie.
Prevence vzniku biofilmu Vhodná volba impantátu a materiálu, z nějž je implantát vytvořen (nová generace plastů, impregnace koloidním stříbrem, antimikrobiálními látkami). Proškolený personál dodržující pravidla asepse a dekontaminace. Preventivní podání ATB u ohrožených pacientů.
Diagnostika biofilmu (1) Průkaz biofilmu: Fenotypové metody (Christensenova metoda, kultivace na agaru s kongo červení) Kvantifikace vrstvy biofilmu (zjištění počtu CFU po předchozí sonikaci, obarvení a spektrofotometrie, kolimetrie – resazurin, konfokální mikroskopie,...) Genotypové metody (PCR)
Diagnostika biofilmu (2) Minimální inhibiční koncentrace (MIC) platná pro planktonní buňky neodpovídá koncentracím schopným zasáhnout biofilm. MBIC – minimální biofilm inhibující koncentrace. MBEC – minimální biofilm eradikující koncentrace. Hodnoty MBEC leží často nad break pointem pro daná ATB. Rozdíly v citlivosti MBEC vs. MIC jsou až několik řádů.
Rozdíly v citlivosti MIC, MBIC, MBEC
Orální biofilm
Úkol 1: Mikroskopie orálního biofilmu
Úkol 2:Vliv čištění zubů na orální biofilm Po obarvení biofilmu jodovým roztokem (cca 2 min) Zapište, kde se nachází nejvíce biofilmu
Úkol 3: Průkaz mikrobů kolonizujících katétry (1) Kvalitativní pomnožení v bujonu: citlivé, ale nelze rozlišit kolonizaci od kontaminace metoda se nedoporučuje. Negativní výsledek vylučuje kontaminaci. Semikvantitativní metoda (Makiho metoda): katétr je válen po povrchu agaru sterilní pinzetou – Pro krátce zavedené katétry vnější kolonizace Pro déle zavedené katétry nevhodné, kolonizace je především zevnitř Kolonizace při >15 koloniích Sonifikační metoda: katétry sonifikovány v ultrazvukové vaně, uvolněné bakterie jsou následně kvantifikovány vyočkováním na krevní agar zjišťuje se počet CFU. Hranice pozitivity: > 100 (1000) CFU
Úkol 3: Průkaz mikrobů kolonizujících katétry (2) Porovnejte jednotlivé metody a rozhodněte o možné kolonizaci katétru. kvalitativní metoda semikvantitativní metoda ( >15 CFU) sonifikace katetru (>100 CFU)
Úkol 4: Vliv přítomnosti sacharidů na dynamiku růstu biofilmu Vyplňte přibližný průměr hodnot absorbance do tabulky a sestrojte prostorový graf; učiňte závěr o množství přidané glukózy a růstu biofilmu S. mutans.
Úkol 5: Citlivost biofilmpozitivních mikrobů k ATB zákal/žluté důlky znamenají růst mikrobů odečtěte hodnoty MIC (planktonická forma) a MBEC (biofilm) porovnejte hodnoty mezi sebou
Úkol 6: Citlivost biofilmpozitivních mikrobů k fágovému preparátu (1) Nutné najít alternativní způsoby terapie. Jednou z možností je léčba pomocí bakteriofágů plaková metoda (metoda dvouvrstevného agaru). Postup: rozvařte (cca 15 min.) 2,5 ml 0,7% masopeptonového agaru (MPA) a temperujte na 42 °C vytvořte suspenzi Staphylococcus aureus v 0,7% MPA suspenzí přelijte misku s 1,5% MPA a nechte ztuhnout na Petriho misku kápněte 10–20 μ l fágového preparátu STAFAL odečtěte předpřipravený výsledek testu (váš test by se nyní inkuboval)
Úkol 6: Citlivost biofilmpozitivních mikrobů k fágovému preparátu (2)
Úkol 6: Citlivost biofilmpozitivních mikrobů k fágovému preparátu (3)
Po tomto cvičení byste měli: Vědět, co je biofilm a kde se s ním můžete setkat. Znát vznik biofilmu. Umět popsat obtíže a terapii infekce způsobené biofilmovými společenstvi.