Plazmatické proteiny

Plazmatické proteiny  Koncentrace 65 –80 g  l  Podle složení: jednoduché složené (glykoproteiny, lipoproteiny)  Dělení pomocí: a) vysolovacích metod  fibrinogen, albumin, globuliny b) elektroforézy  frakce: albumin, globuliny  1,  2, ,  : - +  2 2  1 albumin

Elfo frakce plazmatických proteinů FrakceZastoupení (%) c (g/l) Albuminy: albumin prealbumin (transthyretin) 52 – 5834 – 50  1 -globuliny: globulin vázající thyroxin, transkortin,  1 - kyselý glykoprotein,  1 -antitrypsin,  1 -lipoprotein (HDL),  1 -fetoprotein 2,4 – 4,42-4  2 -globuliny: haptoglobin, makroglobulin, ceruloplasmin 6,1 – 10,15 – 9  -globuliny: transferin, hemopexin, lipoprotein LDL, fibrinogen, C-reaktivní protein, C3 a C4 složka komplementu 8,5 – 14,56 – 11  -globuliny: IgG, IgM, IgA, IgD, IgE 10 – 218 – 15

Plazmatické proteiny se podílejí na: 1.srážení krve 2.udržování stálého vnitřního prostředí (pH, osmotický tlak) 3.obranných funkcích 4.transportu metabolitů hormonů zplodin látkové přeměny absorbovaných živin léků

Obecné vlastnosti plazmatických proteinů  Většina je syntetizována v játrech výjimka:  -globuliny jsou syntetizovány v plazmatických buňkách  Syntetizovány ve formě preproteinů na membránově vázaných polyriboso- mech; pak jsou posttranslačně modifikovány v ER a Golgiho komplexu  Převážně se jedná o glykoproteiny výjimka: albumin  Mají charakteristický poločas trvání v oběhu (albumin: 20 dnů)  Vykazují polymorfismus (imunoglobuliny, transferin, ceruloplasmin…)

Reaktanty akutní fáze (APRs)  Jejich hladina se mění během akutního zánětu nebo nekrózy tkáně  Stimuly vedoucí ke změnám konc. APRs: infekce chirurgický zákrok poranění nádory

Rozdělení reaktantů akutní fáze Negativní: albumin transferin Pozitivní:  1-antitrypsin C-reaktivní protein: konc. roste ~1000x ! fibrinogen haptoglobin (HP) C3, C4

ALBUMIN  Koncentrace v plazmě 45 g  l   60% celk. plazmatických proteinů  Funkce: udržování osmotického tlaku transport steroidních hormonů volných mastných kyselin bilirubinu léků (sulfonamidů, aspirinu) Ca 2+ Cu 2+

Příčiny snížené koncentrace albuminu  Choroby jater (cirhóza) – pokles poměru albumin:globuliny  Proteinová podvýživa  Zvýšené vylučování ledvinami (onemocnění ledvin)  Mutace způsobující analbuminemii (ovlivňuje splicing)

TRANSFERIN  Koncentrace v plazmě 3 g  l  Funkce transferinu: transport železa –z odbouraného hemu a z potravy (střeva) do místa potřeby, tj. do kostní dřeně a dalších tkání 1 mol transferinu přenáší 2 moly Fe 3+

Endocytóza transferinu zprostředkovaná receptory  Ferotransferin se váže na receptory na povrchu buňky; tento komplex je internalizován do endosomu  V endosomech se železo uvolňuje z Tr (účinek nízkého pH & redukce Fe 3+  Fe 2+ ) a dostává se do cytoplasmy  Železo je dopraveno do místa potřeby v buňce resp. navázáno na feritin (Fe 2+  Fe 3+ a uskladnění železa)  Apotransferin se vrací k membráně, uvolňuje se z receptoru a do plasmy.

Příčiny poklesu transferinu  Popáleniny  Infekce  Maligní procesy  Onemocnění jater a ledvin Příčiny relativního nadbytku transferinu  Anémie z nedostatku železa

FERITIN  Intracelulární protein, v plazmě jen malé množství  24 podjednotek, které obklopují 3000 – 4500 iontů Fe 3+  Funkce: uchovává a v případě potřeby uvolňuje železo  Primární hemochromatosa – genetické onemocnění, při kterém se zvyšuje absorpce železa ve střevě a to se pak hromadí ve tkáních  poškození jater, kůže, pankreatu, srdce. Stoupá i konc. feritinu.

CERULOPLASMIN  Koncentrace v plazmě 300 mg  l  Funkce ceruloplasminu: přenáší 90% plazmatické mědi (měď – kofaktor různých enzymů); 1 molekula váže 6 atomů mědi; váže měď pevněji než albumin, který přenáší 10% mědi  albumin je asi pro přenos mědi významnější (snadněji ji uvolňuje)

Příčiny poklesu ceruloplasminu  Jaterní onemocnění, např. Wilsonova choroba: gen. onemocnění, měď není vylučována do žluče a akumuluje se v játrech, mozku, ledvinách a červených krvinkách Příčina: mutace v genu pro ATPasu vázající měď Následek: hromadění mědi v játrech, mozku, ledvinách  poruchy jater, neurologické poruchy ↓ vazba mědi na apoceruloplasmin  nízká hladina ceruloplasminu v plasmě Příčiny nárůstu ceruloplasminu  Reaktant akutní fáze  zánětlivé procesy karcinom, leukémie revmatická artritida

HAPTOGLOBIN   2 - globulin, tetramer  Vyskytuje se ve 3 polymorfních formách  Funkce haptoglobinu: váže volný hemoglobin a transportuje jej do retikuloendoteliálních buněk komplex Hb-Hp neprochází glomeruly  zamezení ztráty volného Hb, a tudíž i Fe volný Hb prochází glomeruly a precipituje v tubulech  poškození ledvin X

 Reaktant akutní fáze  zánět, infekce poranění maligní nádory Příčiny nárůstu haptoglobinu Příčiny poklesu haptoglobinu  Hemolytická anemie: poločas života Hp = 5 dní x komplexu Hp-Hb = 90 min (komplex je z plasmy rychle vychytáván)  hladina Hp klesá za situací, kdy je Hb soustavně uvolňován z červených krvinek (hemolytická anemie)

transferin feritin ceruloplasmin haptoglobin hemopexin (váže hem a transportuje ho do jater) -mají antioxidační účinky: odstraňují Fe 2+, a tím zabraňují Fentonově reakci: H 2 O 2 + Fe 2+  Fe 3+ + OH· + OH -

 1 - ANTITRYPSIN (  1 -antiproteinasa)  Syntetizován v hepatocytech a makrofázích  Tvoří 90 %  1 frakce  Glykoprotein, vysoce polymorfní  Funkce: hlavní plazmatický inhibitor serinových proteas (trypsinu, elastasy...) deficience  proteolytické poškození plic (emfyzém) vazby s proteasami se účastní methionin; kouření  oxidace tohoto Met  AT přestává inhibovat  ↑ proteolytické poškození plic, zvláště u pacientů s deficiencí AT