Název SŠ: SOU Uherský Brod Autor: Mgr. Dana Zajíčková Název prezentace (DUMu): Realismus v české literatuře: Božena Němcová Tematická oblast: Český jazyk a literatura Ročník:1. ročník Číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Datum vzniku:květen 2013 Uvedení autoři, není-li uvedeno jinak, jsou autory tohoto výukového materiálu a všech jeho částí. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR.

ANOTACE Estetické vzdělávání významně přispívá ke kultivaci člověka, vychovává žáky ke kultivovanému jazykovému projevu a podílí se na rozvoji jejich duchovního života. Záměrem této sady výukových materiálů s názvem: Český jazyk a literatura pro I. ročník oboru KRAJINÁŘ je utvářet kladný vztah k materiálním a duchovním hodnotám, prohloubit a kultivovat jazykový projev žáků. Žáci získají přehled o hlavních jevech a pilířích v české a světové literatuře od počátku starověku do poloviny 19. století. Jednotlivé DUMy (prezentace) v této sadě reflektují tematické oblasti, které jsou probírány v předmětu Český jazyk a literatura na SOU Uherský Brod. Tato prezentace se věnuje osobnosti Boženy Němcové.

Realismus v české literatuře Božena Němcová

Dívka, jejíž původ obestírá tajemství. Špatná manželka i hospodyně. Výborná tanečnice. Etnografka a folkloristka. Milující matka. Publicistka a prozaička. Žena vymykající se své době.

Barbora Panklová se podle matriky narodila 4. února 1820 jako nemanželská dcera české služky ve Vídni, nicméně tato fakta nejsou průkazná a spekuluje se o jejím šlechtickém původu. Dětství prožila s rodinou v Ratibořicích u České Skalice, kde chodila i do školy. V letech 1830–1833 byla na vychování ve Chvalkovicích, kde propadla vášni k literatuře. Roku 1837 se provdala za vlastence a publicistu Josefa Němce. Narodili se jim tři synové a dcera.

Fotografie z roku 1852 s dětmi

Kvůli manželově státní službě se rodina často stěhovala. Od roku 1842 žili v Praze, kde se Němcová zapojovala do aktivit intelektuálů a vlastenců. Kvůli politickým názorům byl Josef Němec často překládán (Chodsko, Slovensko, Korutany), nakonec byl penzionován. Po propuštění manžela z práce musela finančně zajišťovat chod domácnosti.

Už od 40. let dostávalo manželství trhliny a Němcová hledala citové zázemí u jiných mužů. Němcová žila pod stálým policejním dohledem a velmi těžko sháněla obživu pro své děti. Krize vyvrcholila roku 1853 úmrtím nejstaršího syna Hynka. Na podzim roku 1861 odjela do Litomyšle, kde připravovala k vydání své souborné dílo. Zde naplno propukla zákeřná choroba. Zemřela 21. ledna 1862 v Praze.

Jedna z posledních fotografií Boženy Němcové asi z roku 1860.

Němcová byla nejvýznamnější spisovatelkou národního obrození a jednou z prvních emancipovaných žen v Čechách. Pro její tvorbu je typický sklon k idealizaci skutečnosti. Zatímco popis prostředí bývá realistický, v mezilidských vztazích zdůrazňuje kladné lidské vlastnosti. Hlavním tématem její prozaické tvorby je láska – milenecká, rodičovská, případně vlastenecká. Řada postav je variací na téma „dobrý člověk“. Velmi životné jsou její ženské představitelky. Tato charakteristika platí nejen pro Babičku, ale i další povídky – Divá Bára, Karla, Chudí lidé, Pan učitel, Dobrý člověk nebo Chýše pod horami a novely – Pohorská vesnice, V zámku a v podzámčí.

Babička Pravděpodobně nejznámější kniha Boženy Němcové. Ačkoliv vypráví o venkově, spisovatelka ji napsala v letech v domě v pražské Ječné ulici, kde tuto událost připomíná také pamětní deska. Babička se z kontextu tvorby Boženy Němcové vymyká. Sama Němcová si mezi svými prózami, v nichž realisticky reflektovala český venkov plný sociálních rozporů, cenila nejvýše Pohorské vesnice (1856).

Babička I v Babičce se soustřeďuje na uzavřený venkovský svět, sociální kritiku ale opouští. Venkov se stává idylickým místem, v němž vládne spravedlivý odvěký řád a láska. Babička je natolik součástí české kulturní tradice, že se ji snažíme promítat do reálného prostoru (Babiččino údolí v Ratibořicích) a interpretovat ji jako autorčinu autentickou výpověď o svém dětství či přinejmenším jako idylizovanou vzpomínku na ně.

Babička Podtitul Obrazy z venkovského života Subjektivní ladění díla a jeho emotivní ráz umocnila již první větou svého díla a apostrofou: „Kdybych štětcem mistrně vládnout znala, oslavila bych tě, milá babičko, jinak.“ Sama Němcová tak celou prózu udržuje v napětí mezi realismem a romantickou idylou. Ač je babička titulní postavou, celá próza nemá ústředního hrdinu v tradičním slova smyslu. Postava babičky sice zaujímá centrální místo, jejím příjezdem kniha začíná a její smrtí se uzavírá, ale není vyprávěním jejího příběhu. Celá kniha je komponovaná jako sled scén, epizod a popisů života na venkově, do níž je vsunuta i novela.

Postava babičky Postava babičky je organickým středem zobrazovaného světa, symbolizuje ústřední motiv souladu s prostředím, přírodou i věcmi, jež je intenzívně sugerován už od prvních stránek (babiččiným zjevem, gesty, vztahem k rodině, sousedům i kněžně). Příznačně první dvě kapitoly sledují prostor nejintimnější – babiččin příjezd na Staré bělidlo a babiččin den v hospodářství od rána do večera. Až v dalších kapitolách přirozený prostor se tak rozšiřuje – setkává se se sousedy, navštěvuje s dětmi mlýn, myslivnu, zámek i město.

Babička Rozuzlení vložených příběhů – Viktorčina tragické vášně i ideální lásky Kristly a Jakuba – uzavírá celé vyprávění. Jednotlivé epizody řazené za sebou bez hierarchických vztahů vytváří dojem neustálého plynutí. Vše se odehrává v cyklickém čase tradičního roku, rytmizovaném tradičními činnostmi i lidovými zvyky. Babička je osobitou prózou, v níž Němcová originálně zpracovala autobiografické reminiscence a evokovala tak idylický svět dětství a harmonie venkovského života.

Dílo Vítězství dobra nad zlem je hlavním tématem jejích pohádkových sbírek: - Národní báchorky a pověsti, -Slovenské pohádky a pověsti. Svůj pobyt v Chodsku zúročila v cyklu próz Obrazy z okolí domažlického, které popisují život na venkově a zdejší lidové zvyky. Méně významná je její poezie, naopak velmi zajímavá je soukromá korespondence Boženy Němcové.

Národní báchorky a pověsti neobsahuje pouze pohádky, ale také pověsti, legendy a další žánry. Na rozdíl od ostatních sběratelů lidové slovesnosti zacházela Němcová s tradičními náměty velmi volně. Nevycházela pouze z autentických pohádek, které si zapsala, ale zpracovávala také vlastní náměty nebo cizí romantické povídky. V pohádkách Boženy Němcové vždy vítězí láska a dobro, zlo bývá po zásluze potrestáno. Její pojetí se stalo ideálem celého žánru pohádky. K nejznámějším pohádkám Boženy Němcové patří: Princ Bajaja, Čert a Káča, O slunečníku, měsíčníku a větrníku, Potrestaná pýcha, Jak Jaromil k štěstí přišel, Čertův švagr, Sedmero krkavců, O Nesytovi, O perníkové chaloupce, O Smolíčkovi aj.

Kontrolní otázky Jak pojala Němcová žánr pohádky? Které pohádky jsou součástí sbírky Národní báchorky a pověsti? Charakterizujte hlavní postavu Babičky. Byla Němcová šťastně vdaná?

Seznam obrázků K., Karel. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: HTO. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: i_roku_1852.jpg K., Karel. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW:

Seznam zdrojů BLÁHOVÁ, Kateřina. Babička. In: [online] [cit ]. Dostupné z: bozena-nemcova http:// bozena-nemcova BLÁHOVÁ, Kateřina. Němcová Božena. In: [online] [cit ]. Dostupné z: Česká literatura od počátků k dnešku. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1998, 1048 s. ISBN