STŘEDOVĚKÁ LITERATURA CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ ORIENTÁLNÍ LITERATURY Mgr. Michal Oblouk

SPOLEČENSKO-HISTORICKÁ SITUACE období od přelomu 5. a 6. stol. ( 476 – pád západořímské říše) do objevení Ameriky ( 1492 ) období od přelomu 5. a 6. stol. ( 476 – pád západořímské říše) do objevení Ameriky ( 1492 ) posun centra dějin ze Středomoří do západní a střední Evropy posun centra dějin ze Středomoří do západní a střední Evropy 3 centra: latinská západní kultura (latina), byzantsko-slovanská kultura (řečtina nebo staroslověnština), islámská arabská kultura (arabština) 3 centra: latinská západní kultura (latina), byzantsko-slovanská kultura (řečtina nebo staroslověnština), islámská arabská kultura (arabština) a) raný středověk - od konce 5. století do 11. století, šíření křesťanství, rozvíjí se románská kultura, ve Středomoří zaniká antická otrokářská společnost, vznikají samostatné raně feudální státy (např. francká říše) b) vrcholný středověk - od poč. 11. století do poč. 14. století, zakládání a rozvoj měst, vzestup měšťanstva, technologický pokrok v zemědělství, prosazuje se gotická kultura c) pozdní středověk a 15. století, krize středověké společnosti, vojenská expanze osmanské říše, zanikla byzantská říše, první zámořské objevy, posílil vliv měšťanstva

KŘESŤANSTVÍ r. 313 povoleno císařem Konstantinem r. 313 povoleno císařem Konstantinem monoteistické náboženství – víra v jednoho boha monoteistické náboženství – víra v jednoho boha je soustředěno kolem života a učení Ježíše z Nazaretu, kterého chápe jako mesiáše (tj. Krista), spasitele světa, Božího syna, který se v Kristu zjevil je soustředěno kolem života a učení Ježíše z Nazaretu, kterého chápe jako mesiáše (tj. Krista), spasitele světa, Božího syna, který se v Kristu zjevil vzniklo z antického judaismu na území Palestiny, kde Ježíš působil, působení a počátky křesťanství zachycuje Nový zákon, mladší část Bible vzniklo z antického judaismu na území Palestiny, kde Ježíš působil, působení a počátky křesťanství zachycuje Nový zákon, mladší část Bible symbol – kříž (Kristovo ukřižování) symbol – kříž (Kristovo ukřižování) přísné morální zásady (Desatero) přísné morální zásady (Desatero) 2 oblasti křesťanského světa: východní (byzantská) a západní (římská) – rozdílné písmo: řecká abeceda (hlaholice, cyrilice) a latinka 2 oblasti křesťanského světa: východní (byzantská) a západní (římská) – rozdílné písmo: řecká abeceda (hlaholice, cyrilice) a latinka Kristovi následovníci v čele s apoštoly tvořili prvotní církev Kristovi následovníci v čele s apoštoly tvořili prvotní církev

VZDĚLANOST první psané texty k náboženským účelům první psané texty k náboženským účelům nositel vzdělanosti – příslušníci církve nositel vzdělanosti – příslušníci církve centra vzdělanosti – kláštery, později v městském prostředí také neklášterní školy (městské školy, první univerzity) centra vzdělanosti – kláštery, později v městském prostředí také neklášterní školy (městské školy, první univerzity) původně literatura spjata s bohoslužebnými jazyky (latina, řečtina, staroslověnština) původně literatura spjata s bohoslužebnými jazyky (latina, řečtina, staroslověnština) od 11. stol. tvorba v národních jazycích od 11. stol. tvorba v národních jazycích středověké vzdělávání bylo univerzalistické, tj. snažící se chápat svět jako celek ve všech jeho souvislostech - artistické fakulty na univerzitách středověké vzdělávání bylo univerzalistické, tj. snažící se chápat svět jako celek ve všech jeho souvislostech - artistické fakulty na univerzitách základní vzdělávací model - Sedm svobodných umění (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba) základní vzdělávací model - Sedm svobodných umění (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba) většina společnosti byla negramotná, vzdělanost nebyla u osob světského stavu pociťována jako nutnost většina společnosti byla negramotná, vzdělanost nebyla u osob světského stavu pociťována jako nutnost

ZNAKY STŘEDOVĚKÉ LITERATURY převaha verše převaha verše nezájem o původnost tématu, důležitost formy nezájem o původnost tématu, důležitost formy cíl – poučovat, vychovávat cíl – poučovat, vychovávat zlomkovitost zlomkovitost obtížná datace obtížná datace anonymita autora anonymita autora záliba v alegoriích, symbolech, kontrastech záliba v alegoriích, symbolech, kontrastech 2 proudy – literatura duchovní a světská 2 proudy – literatura duchovní a světská literární formy: literární formy: 1) duchovní lyrika (modlitby, duchovní písně, žalmy, hymny) 2) duchovní epika (legendy) 3) duchovní drama (biblické hry) 4) světská lyrika (písně, svítáníčka, pastorely) 5) světská epika (eposy, cestopisy, kroniky) 6) světské drama (interludia, frašky)

ROMÁNSKÉ UMĚNÍ

10. – 13. století 10. – 13. století převaha církevních staveb – rotundy a baziliky převaha církevních staveb – rotundy a baziliky masivní kamenné stavby, malá oblouková okna masivní kamenné stavby, malá oblouková okna slepé arkády, silné zdi a sloupy, vstupní portály, kopule slepé arkády, silné zdi a sloupy, vstupní portály, kopule kostely, kláštery, hrady a tvrze kostely, kláštery, hrady a tvrze nástěnné malby nástěnné malby ilustrace v knihách - iluminace ilustrace v knihách - iluminace gregoriánský chorál gregoriánský chorál

GOTICKÉ UMĚNÍ

12. – poč. 16. stol. 12. – poč. 16. stol. složitý vnější opěrný systém pilířů a oblouků, křížová žebrová klenba složitý vnější opěrný systém pilířů a oblouků, křížová žebrová klenba slabé zdi, lomený oblouk slabé zdi, lomený oblouk vysoké stavby – cesta k Bohu vysoké stavby – cesta k Bohu hrázděné zdivo, opevnění hrázděné zdivo, opevnění stavby církevní (katedrály, kláštery, kostely) i světské (hrady, radnice, měšťanské domy, mosty) z kamene nebo cihel stavby církevní (katedrály, kláštery, kostely) i světské (hrady, radnice, měšťanské domy, mosty) z kamene nebo cihel sochařství – realistické zachycení předlohy (madona, pieta) sochařství – realistické zachycení předlohy (madona, pieta) knižní malba, deskové obrazy, fresky knižní malba, deskové obrazy, fresky vícehlasný zpěv vícehlasný zpěv

Pančatantra - sbírka bajek a dalších vyprávění původem z Indie, vznikla mezi roky 300 př. n. l. až 200 n. l., skládá se z pěti částí, z nichž každá má rámcový příběh zaměřující se na určitou stránku lidského jednání a na určitý typ životních situací, bajky jsou napsané v próze a jsou zpravidla zakončeny didaktickou veršovanou průpovědí, která obsahuje stručné a výstižné ponaučení, původní text se nedochoval - je známa pouze z mladších zpracování (nejvýznamnější je ze století n. l.) KÁLIDÁSA (asi 4. – 5. stol.) - indický básník a dramatik, dílo: Oblak poslem lásky – lyrická poema, vrchol tvorby Šakuntala – lyrická pohádka o prokleté lásce krále Dušjanty a jeho dívky Šakuntaly a jejím konečném vítězství Zrození boha války, Raghuvanša – eposy

RÚDAKÍ (858 – asi 940) - významný muslimský básník a zakladatel novoperské poezie, překladatel indických bajek, dílo: Kniha Sindbábova (příběh prince a 7 vezírů) FIRDAUSÍ (940/1 – 1020) - perský básník, známý především jako autor monumentálního eposu Kniha králů (obsahuje přes dvojverší a popisuje dějiny Persie od počátků až po arabskou invazi v 7. století n. l.) NIZÁMÍ (1141 – 1209) - perský básník, je jedním z nejvýznamnějších představitelů perské literatury, je považován za národního básníka v Ázerbájdžánu, v Tádžikistánu, Afghánistánu, Íránu a v kurdských oblastech, dílo: Sedm obrazů (milostné příběhy vyprávěné 7 princeznami perskému králi Gúrovi)

K O R Á N - svatá kniha islámu, která podle muslimů obsahuje doslovné zjevení proroku Muhammadovi - muslimové věří, že súry (kapitoly) mu diktoval sám anděl Gabriel a že korán je jediným nepozměněným slovem božím - byl sestaven roku nemá žádnou pevnou strukturu, spíše se jedná o v psané formě zaznamenaná ústní poselství, proslovy Muhammada - je rozdělen na 114 súr (kapitol) a 6236 áj (veršů) - výklad koránu je oblastí zájmu islámských učenců po celé islámské dějiny - psán arabsky

TISÍC A JEDNA NOC - středověká arabská anonymní sbírka lidových pohádek, bajek, anekdot a dalších příběhů - vznikala od 7. do 16. století - podává věrný obraz společenských poměrů, mravů a zvyklostí tehdejšího arabského světa - všechny pohádky a příběhy jsou vypravovány během tzv. rámcového příběhu, jehož hlavními postavami jsou král Šahriár a dívka jménem Šahrazád (Šahriár byl kdysi oklamán svou manželkou, která se v době jeho nepřítomnosti milovala se svými otroky. Nechal ji i otroky popravit a zanevřel na ženy, o kterých byl přesvědčen, že žádná z nich nevydrží být v manželství věrná. Oženil se proto každý den s jednou pannou, strávil s ní noc, zbavil ji panenství a ráno ji nechal popravit. Po třech letech tak nezbylo v jeho městě žádné děvče, se kterým by se mohl oženit. Když Šahrijár nakázal svému vezírovi, Šahrazádinu otci, aby mu přivedl další dívku, marně a se strachem z krále bloudil vezír městem. Když přišel domů, poznala jeho dcera, že má starosti. Otec jí vše vypověděl a ona se nabídla, že se stane královou další ženou. Její otec s tím nesouhlasil, ale Šahrazád se nedala odradit. Požádala však svou sestru, ať jejím jménem požádá krále, zdali mu večer smí vyprávět příběh. Šahrijár souhlasil, a tak Šahrazád vyprávěla králi po dobu tisíce a jedné noci příběhy, které byly tak dlouhé, že nikdy nekončily se svítáním, přičemž král byl vždy zvědav na pokračování. Když Šahrazád své vyprávění, během kterého porodila králi tři syny, dokončila, nechal jí Šahrijár pro její moudrost, věrnost a lásku k němu na živu.) - nejrozsáhlejší a literárně nejhodnotnější částí knihy jsou pohádkové příběhy s množstvím nadpřirozených bytostí, čarodějných předmětů, kouzel a zaklínadel, další velkou část tvoří dobrodružné, cestopisné a rytířské příběhy - nejznámější: Pohádka o ebenovém koni, Dobrodružství Sindibáda Námořníka, Pohádka o Džaudarovi a jeho bratrech, Alí Baba a čtyřicet loupežníků, Pohádka o Abdalláhovi Zemském a Abdalláhovi Mořském, Pohádka o Abú Kírovi a Abú Sírovi, Aládín a kouzelná lampa

Li Po (asi 701 – 762) - nejpopulárnější klasický čínský básník období Tchang, velmi známý svou náklonností k alkoholu, existuje o něm množství legend, včetně smrti, když se prý opilý pokoušel obejmout měsíc v řece, jeho lyrické básně opěvují víno, přírodu, krásy života a přátelství, často se však pouští i do úvah o smyslu lidského života – sbírka Básně Tu Fu (712 – 770) - čínský básník a humanista, je uznáván jako mistr klasických forem i poezie lidového tónu, z jeho díla se zachovalo asi 1500 básní, svými sociálně laděnými reflexemi podal věrný a umělecky velmi účinný obraz své doby poznamenané hrůzami válek – sbírka Kam spěchají ty květy

ZDROJE