genetických pojmů EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Rostlinné orgány – II. část – stonek Číslo vzdělávacího materiálu: ICT5/9 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název sady vzdělávacích materiálů: Botanika Autor: Jakub Siegl Datum vytvoření: Garant (kontrola): Mgr. Šárka Kirchnerová Ročník: vyšší gymnázium, zejména 1. ročník čtyřletého gymnázia (kvinta) Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Biologie Téma: Rostlinné orgány Metodika/anotace: Hlavní funkcí tohoto materiálu je srozumitelně a názorně popsat význam rostlinných orgánů – jejich tvary, stavbu a funkce. Tato druhá část popisuje stavbu a funkce stonku pro rostlinu. Materiál může dobře sloužit také jako příprava a opakování k maturitě z biologie. Časový rozvrh: 40 min Gymnázium Františka Křižíka a základní škola, s.r.o.

Rostlinné orgány u rostlin cévnatých ucelené útvary tvořené souborem pletiv, které vykonávají konkrétní funkce pro rostlinu obdoba živočišných orgánů nižší pestrost oproti živočišným orgánům je dána množstvím pletiv (nízký počet typů je dán přítomností buněčné stěny) Organologie – věda zabývající se studiem orgánů

Dělení dle vzniku 1.homologické – orgány mají stejný základ ale vypadají (anatomicky i morfologicky) a fungují ve finále odlišně – př. metamorfózy stonku: ostny x šlahouny 2.analogické – mají odlišný původ ale funkcí a tvarem jsou si podobné – kořenová x oddenková hlíza

Dělení dle funkce 1.vegetativní – jejich úkolem je zprostředkovat látkovou výměnu s prostředím (příjem živin, fotosyntéza, dýchání, výdej zplodin metabolismu), nést generativní orgány a umožňovat nepohlavní (vegetativní) rozmnožování –Kořen –Stonek –List 2.generativní – podílejí se na pohlavním rozmnožování – tvoří pohlavní buňky (gamety), a umožňují rozšiřovat zárodky do prostředí –Květ –Semeno –Plod

Stonek  útvar tvořící nadzemní část rostliny (společně s listy = prýt), jehož hlavní funkce jsou: 1.vedení živin z kořene k listům a asimiláty směrem opačným, 2.držení rostlinného těla – rozložení listů na rostliny, specifická větvení odpovídající potřebám rostliny 3.držení generativních orgánů  další funkce jsou spojeny s metamorfózami stonku – viz dále  Stonek je víceméně dvojího typu – souvisí se schopností druhotného tloustnutí: A.bylinný stonek – neschopen druhotně tloustnout – byliny B.dřevnatý stonek – kambium, felogen – dřeviny

Bylinný stonek 1.Lodyha 1.Lodyha – olistěný stonek, listy vyrůstají v uzlinách (nodech) – mezi nimi jsou články (internodia), kde dochází k prodlužování. 2.Stvol 2.Stvol – neolistěný stonek bez nodů, na konci květ či květenství, listy v přízemní růžici. 3.Stéblo 3.Stéblo – dutý stonek (až na výjimky – cukrová třtina, kukuřice) s výraznými (nedutými) nody – kolénky. Může sekundárně dřevnatět (bambus). Obr. 1: nna.cz/item/lami um-album- hluchavka-bila Obr. 2: z/index.php?action=getFl owerById&id_f=22 Obr. 3: 9:morfologia-stonky&catid=40:rastlinneorgany&Itemid=69

Dřevnatý stonek 1.Strom 1.Strom – má hlavní stonek (kmen) a ten se v určité výšce větví na boční stonky (větve), které vytváří korunu. 2.Keř 2.Keř – hlavní stonek potlačen, jeho fci přebírají stonky vedlejší. 3.Polokeř 3.Polokeř – přechod mezi bylinami a dřevinami. Stavba jako u keře, konce větví jsou však bylinné – brusnice borůvka Obr. 4: Obr. 5:

Způsob růstu stonku Obr. 6:

Stonek - stavba  při pohledu na stavbu kořene se nám jeví zcela zřejmá podobnost s kořenem Příčný řez:  na povrchu je kutikula – ochrana mechanická  dále povrch chrání pokožka (epidermis), která má významnou roli při příjmu plynů a výdeji zplodin metabolismu  pod epidermis nacházíme primární kůru (cortex) – je trojvrstvá – stejně jako u kořene –vnější vrstva = exodermis – ochranná fce, jedna vrstva –střední vrstva = mezodermis – vícevrstevná, zpevňovací fce (sklerenchym) nebo např. u vodních fce nadlehčovací (aerenchym) –vnitřní vrstva = endodermis – má tendenci korkovatět a dřevnatět (lignin), někdy nahrazena škrobovou pochvou s velkým obsahem škrobových zrn – zásobní fce, např. u oddenků –při sekundárním tloustnutí je nahrazena sekundární kůrou  následuje střední válec –pericykl = perikambium – obsahuje neaktivní meristematické pletivo – zde se zakládají postranní kořeny –kolaterální (bikolaterální) cévní svazek – do kruhu nebo roztroušeně (jednoděložné) –při sekundárním tloustnutí se radiální cévní svazek postupně mění v kolaterální (boční) Podélný řez – v podstatě odpovídá znalostem příčného řezu. Významný je zde koncový pupen tvořený apikálními meristémy tvořenými parenchymatickými tenkostěnnými buňkami – umožňuje antigravitační růst. Kromě koncového nese i úžlabní či nahodilé pupeny – větve, listy, květy.

Tloustnutí a větvení Tloustnutí stonku je dáno vmezeřováním kambia mezi lýko (rostoucí směrem vně) a dřevo (rostoucí směrem dovnitř) → tvorba letokruhů: jarní dřevo – světlejší a tlustší letní dřevo – tmavší a tenčí – buňky neobsahují tolik vody a mají ztlustlé buněčné stěny Dále se zapojuje felogen tvořící sekundární kůru, viz prezentace Rostlinná pletiva. Větvení stonku je trojího typu: 1.dichotomické (vidličnaté) – jmelí bílé 2.monopodiální (hroznovité – hlavní stonek je osou rostliny a vedlejší větve jej nepřerůstají– hluchavka bílá 3.sympodiální (vrcholičnaté) – fci hlavního stonku přebírají stonky vedlejší – přerůstají ho – réva vinná Obr. 7: -organologie-morfologie_stonku.html

Obr. 8:

Metamorfózy stonku  v některých případech dochází k posunu funkcí stonku od základních (viz výše) k odvozeným = vedlejším  spojeno také se změnou tvaru samotného orgánu  stonek tak zastupuje i jiné vegetativní orgány nebo vykonávat zcela nové úkony: 1.zásoba vody či živin – zvětšování stonku → stonkové hlízy (kedluben), kořenové bulvy (celer, ředkev), vřetenovitý kořen (mrkev, petržel) – u posledních dvou se na stavbě podílí také částečně kořen – mluvíme o hypokotylu (základu stonku); oddenek (podzemní stonek kosatec) a jeho hlízy (lilek brambor) 2.vegetativní rozmnožování → šlahouny (jahodníky) 3.udržování se na podkladu u lián → stonkové úponky (réva vinná) 4.schopnost asimilace – nahrazují funkcí listy → zdužnatělé osy u kaktusů či některých pryšců 5.zajišťování ochrany → ostny (maliník), které jsou pokožkového původu a jsou odlomitelné, a kolce = stonkové trny (hloh, trnka), tvořené brachyblastem = zkrácenou větvičkou (známý i u modřínu, kde drží jehlice) – pevný, těžko odlomitelný útvar 6.tvorba cibulky → podpučí – zkrácení hlavního stonku umožňuje napojení listů v cibulce (cibule, česnek)

Obr. 9: Obr. 10: Obr. 11: Obr. 12: Obr. 13: strom-letni-pruklest-rez-mladych-stromku-lapace-vos-cervenec-dil-treti Stonková hlízaBulva a vřetenovitý kořen Oddenek Oddenková hlíza Šlahoun

Obr.14: Obr. 15: Obr. 16: Obr. 17: %C3%A1%C4%8De/index.html Obr. 18: Obr. 19: Stonkový úponek Zdužnatělé osy stonku Kolce Ostny Podpučí

Ekologický význam kořene zpevňování půdy – faktor eroze zadržování vody v půdě obsah látek využívaný jinými organismy při symbiózách (hlízkové bakterie, mykorhiza) nebo parazitismu (houby, jiné rostliny – viz výše) vylučování toxických látek do prostředí – alelopatie potrava pro živočichy včetně člověka úkryt pro drobné živočichy z pohledu člověka také zdroj chemických látek pro výrobu léčiv atd.

Zdroje: (k ) Obr. 1: Obr. 2: Obr. 3: stonky&catid=40:rastlinneorgany&Itemid=69 Obr. 4: Obr. 5: Obr. 6: Obr. 7: Obr. 8: sekundarni_stavba_stonku.html Obr. 9:

Zdroje: (k ) Obr. 10: Obr. 11: Obr. 12: Obr. 13: mladych-stromku-lapace-vos-cervenec-dil-treti Obr.14: Obr. 15: Obr. 16: Obr. 17: Obr. 18: Obr. 19: