 * Sussex - † Oxford (Velká Británie)  britský sociální antropolog a religionista Filip Macho Jan Bubeníček

 proslavil se zejména svými výzkumy v Africe, konkrétně v Súdánu a na horním toku Nilu  mezi lety 1946 – 1970 profesorem sociální antropologie na Oxfordské univerzitě  roku 1971 byl povýšen do šlechtického stavu

Život  narodil se do rodiny anglikánského faráře  v letech 1921 – 1924 studoval moderní historii v Oxfordu  později studoval antropologii na London School of Economics u C. G. Seligmana, kam v tu dobu akorát přišel Bronislaw Malinowski  později se společně s R. Firthem stal jeho prvním, i když kritickým žákem  roku 1926 byl Seligman pověřen, aby pro britské ministerstvo kolonií udělal výzkum v Súdánu, ale onemocněl a tak byl tímto úkolem pověřen právě Evans- Pritchard

 z výsledků jeho prvního výzkumu Azandů (kmen v Súdánu, který zkoumal) sestavil i svou disertační práci, kterou obhájil – později se mezi Azandy pravidelně vracel  v roce 1930, když Britové krvavě potlačili povstání nilotských Nuerů, tam začal pracovat, ačkoliv mu dlouho trvalo než ho mezi sebe znovu přijali a přestali ho považovat za nepřítele  1932 – 1935 byl profesorem na univerzitě v Káhiře a od roku 1935 byl profesorem africké sociologie v Oxfordu  za Druhé světové války sloužil jako důstojník v Habeši (dnešní Etiopie), kde vedl partyzánskou válku proti Italům  ke konci války (1944) konvertoval ke katolictví  po válce přednášel rok v Cambridge a roku 1947 nastoupil po Alfrédu Radcliffe-Brownovi jako profesor antropologie v Oxfordu, kde přednášel do roku 1970  se svou manželkou měli 5 dětí

Dílo  byl především neobyčejně poctivý a kritický vědec, přísný kritik všech pouze spekulativních teorií, kterých i v antropologii bylo mnoho, přísně také posuzoval tehdy hodně populární Evolucionismus  snažil se o objektivní popis, který spojoval i s úsilím o hluboké porozumění studovaným kulturám  jeho popisy vycházejí z respektu k „domorodcům“, které studoval a u nichž předpokládal značnou míru racionality a dalších schopností  jakožto religionista také ostře kritizoval jak psychologické, tak sociologické teorie o vzniku náboženství, i když několika psychologů a sociologů si nesmírně vážil

 smysl svého antropologického zkoumání neviděl jen ve shromažďování informací - studium „primitivních“ společností může významně prohloubit lidské chápání, jak společností moderních, tak složitějších a méně přehledných  zdůrazňoval významné propojení práce antropologa a historika – to, že jeden pracuje s přímými svědectvími a druhý s archiváliemi, je podle něho jen technický rozdíl  jako se historik snažil překlenout propast času a pochopit minulé, snaží se antropolog překlenout kulturní a jazykovou propast a ukázat „domorodce“ ne jako nepochopitelné kuriozity, ale jako nám velice podobné lidi

Azande

 Azande či Azandové, jsou kmen obývající sever centrální Afriky  jejich populace je podle různých zdrojů odhadována na jeden až čtyři miliony jedinců  žijí především v severovýchodní části Demokratické republiky Kongo, v Jižním Súdánu a v jihovýchodní části Středoafrické republiky Azande

Čarodějnictví kmene Azande  Čarodějnictví má svou fyzickou formu. Zandové věří, že existuje čarodějná substance, se kterou se čaroděj rodí.  Má podobu tmavého váčku, ve kterém se často nacházejí různé drobné předměty.  Tato substance se dědí. Je přenášena unilineárně. Syn čarodějníka je tedy vždy čarodějníkem zatím co dcera nikoliv.

 Jakákoliv běžná činnost jako je lov, obdělávání půdy, domácí život nebo společenský život vesnice, to vše představuje prostor pro působení čaroděje.  Pokud se úrody zmocní pohroma, může za to čarodějnictví, pokud je lov v pralese dlouhý úporný, prováděný s veškerou snahou a přesto neúspěšný, je to vina čarodějnictví, jestliže je manželka nevrlá, netečná vůči svému muži může za to opět čarodějnictví.

 Pokud z jakéhokoliv důvodu existuje podezření na čarodějnictví, dotyčný člověk se může obrátit na věštbu aby se potvrdilo zda je tomu tak, popřípadě který čaroděj za neštěstím stojí. V momentě, kdy je čaroděj znám, mohou být podniknuta protiopatření aby útok mohl být odražen ochlazováním jeho nebo její čarodějné substance.  Nejznámější je jedová věštba.

 Většinou jsou v podezření z čarodějnictví vždy lidé nenávistní, svářliví, nevěrní, nebo bez úcty k ostatním.  Čaroděj je podle Zandů vždy zlý člověk proto nikdo nemá zájem dostat do podezření z čarodějnictví.  Víra v čarodějnictví zároveň vytváří určitý tlak na jednotlivce směrem k dodržování platných sociálních norem.

 Víra v čarodějnictví se stává regulátorem nevhodného chování.  Do podezření z čarodějnictví se dostávají konfliktní lidé. Pokud člověk kontroluje své chování, nedává najevo svou zášť vůči někomu jinému, dobře se chová ke své rodině a nepomlouvá ostatní lidi, pak se nařčení z čarodějnictví nemusí obávat.  Kdo se vůči těmto pravidlům proviňuje, spíše se dostane do podezření z čarodějnictví.

 Kupodivu čarodějem nemusí být člověk. Není to běžné, ale jsou případy usvědčení zvířete z čarodějnictví.  Nejobávanější ze zvířat spojených s čarodějnictvím je divoká kočka.

 Děkujeme za pozornost.