Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Vybrané kapitoly světových a českých dějin Nacionalizmus 1815 až 1848 a evropská revoluce 1848

Kongresový systém, I Též Metternichův systém (rakouský ministr zahraničních věcí) Označení pro mezinárodní uspořádání po r Po vídeňském kongresu nesoulad mezi etnickými a národními hranicemi = růst nacionalizmu Obnovení předrevolučních politických poměrů = požadavek občanských práv Svatá aliance = de facto deklarace proti nacionalizmu a občanským svobodám s cílem ochrany tradiční víry – Deklarace ze dne 26. září 1815, původně na jejím základě spojení Ruska (Alexandr I.), Rakouska (František I.) a Pruska (Friedrich Vilém III.) – Později přistoupení i dalších zemí, mj. Spojeného království

Kongresový systém, II Řešení mezinárodních otázek na světových kongresech, úzká spolupráce do r , Cáchy: „přijetí“ Francie mezi evropské velmoci 1820, Opava: projednávání společné intervence proti revoluci ve Španělsku a Itálii 1821, Lublaň: pokračování opavského kongresu 1822: Verona: projednávání situace ve Španělsku a v Moldavsku, rozkol velmocí Fakticky slouží k udržení mocenské převahy velmocí, intervenční politice Později názorové neshody se Spojeným královstvím, přechod na tzv. systém koncertu velmocí

Myšlenkové zdroje nacionalizmu Politická ideologie a hnutí, soubor požadavků, zpravidla samostatný národní stát Osvícenský patriotizmus, patria = lat. země, vlastenectví vztažené k zemi, nikoliv národu (Francie, Spojené státy americké) Johann Gottfried von Herder: Ideje k filozofii dějin lidstva (konec 18. stol.), rovnoprávnost kultur, národ definován jazykem (= etnický nacionalizmus) Revoluční války: nikoliv války panovníků, ale národů (viz předchozí prezentaci)

Nacionalizmus v Německu Vídeňským mírovým kongresem Německo rozděleno do asi 40 států, které utvořily Německý spolek; autorita spolkové rady nízká = přetrvává požadavek národního sjednocení Němců Požadavek národního státu mezi studentskými spolky, tzv. Burschenschafty, zejm. Jena – Wartburská slavnost = oslavy 300. letého výročí německé reformace a bitvy u Lipska dne 18. října 1817; de facto regionální událost, ale ohlas ve světě Karlovarské dekrety – Přijaté spolkovým sněmem v září 1819, vládní kontrola univerzit, zrušeny až r Úspěšnější ekonomické sjednocování Německa: Německý celní spolek (1834; mimo: Rakousko)

Nacionalizmus v Itálii Po r Itálie rozdělena do řady nezávislých států, sever Itálie ovládán Rakouskem, ve středu Itálie papežský stát Šíření požadavku sjednocení Itálie (risorgimento) Vznik tajných spolků tzv. karbonářů (inspirace svobodným zednářstvím) – Roku 1820 vypuknutí revoluce v Neapoli, r v Piemontu Březen 1821 rakouská intervence do jižní Itálie (Neapolsko) – Porážka povstalců, odchod do exilu (Francie, Švýcarsko)

Nacionalizmus v Polsku Po r Polsko rozděleno mezi Rusko, Rakousko a Prusko a samostatný stát Krakov Největší část, tzv. Kongresové království (Kongresovka), připojeno formou personální unie (jeden panovník) k Rusku Listopadové povstání roku 1830 – Odpor vůči verbování ruských vojsk pro francouzské tažení, v listopadu 1830 Ústřední národní výbor, svržení cara, utvoření polského vojska, ale v 26. května 1831 porážka u Ostrolęky Omezení autonomie polského království Krakovská revoluce roku 1846 – V lednu 1846 příprava celopolského povstání, ale v únoru 1846 propuklo pouze v Krakově; město poté připojeno k Rakousku

Mladá Evropa Mezinárodní sdružení nacionalistických organizací, založeno r Giuseppem Mazzinim v Bernu (exil) – „Každému národu jeho stát“, „jeden stát pro každý národ“ – Mladá Itálie (La Giovine Italia) = základ Mladé Evropy, zal. G. Mazzinim r v Marseille (exil), zánik po r – Mladé Německo (Junges Deutschland) – Mladé Polsko (Młoda Polska) – Mladé Irsko (Young Ireland Party) = zal. r Williamem O‘Brianem, inspirace Mladou Evropou, nikoliv součástí; r po neúspěšném povstání zánik – Spíše propagandistická úloha, rozpad během 40. let 19. stol.

Myšlenkové zdroje liberalizmu Politická ideologie a hnutí, požadující občanské svobody, zejm. participaci na politické moci (svobodný občan ve svobodném státě) Osvícenství: John Locke a Charles L. de Montesquieu = požadavek dělby moci Velká francouzská revoluce: Deklarace práv člověka a občana (26. srpen 1789) Politická ekonomie (politický liberalizmus): Adam Smith, Bohatství národů (1776); požadavek odstranění ekonomických bariér a státních regulací (laissez faire [lese fér])

Liberalizmus Liberální požadavky do r obsaženy v národnostních požadavcích, vyjm. Ruska, Spojeného království a Francie Děkabristé – Ruské revoluční hnutí v řadách důstojníků armády, požadavek likvidace nevolnictví, konstituční monarchie apod. – Po smrti Alexandra I. r pokus provést puč a vrhnout carizmus: pokus o ozbrojené povstání dne 26. prosince (rus. děkabr) potlačeno v zárodku = konec hnutí Hnutí za volební reformu – Anglické hnutí od počátku 19. století, požadavek širšího volebního práva a reformy volebních obvodů – Realizováno r. 1832, volební právo přiznáno asi 5 % (!) Britů – Poté tzv. chartistické hnutí, tj. volební právo pro všechny muže nad 21 let

Revoluce 1830 První celoevropská vlna povstání – Požadavky liberální (Francie, též Belgie) a nacionální (Belgie, Polsko, Německo, severní Itálie) Červencová revoluce ve Francii – Ve Francii vláda bourbonské dynastie, král Karel X. dne 26. července 1830 vydal tzv. pět ordonancí, tj. omezení tiskového a volebního práva – Odpor inteligence i dělníků = tři slavné dny 27. až 29. července: porážka vládního vojska – Státní převrat, k moci Orleánská dynastie a ustavení tzv. červencové monarchie: – Král Ludvík Filip, zavedení občanských práv na liberálním principu (volí ten, kdo odvání daně)

Revoluce 1830 Ohlas červencové revoluce – Polsko (viz výše) – Belgie = země součástí Nizozemí, dne 24. srpna vzpoura v Bruselu, Národní gardy poráží holandské vojsko a vytlačuj z Belgie, dne 10. listopadu 1830 ustavení Národního kongresu, v prosinci velmocí uznávají suverenitu Belgie; r po neúspěšné intervenci, souhlasí i Nizozemí – Německo = série lokálních vzpour, vyjádření solidarity s polskou i francouzskou revolucí; zřizování měšťanských gard – Itálie = občanské nepokoje v rakouské části severní Itálie, lokální vzpoury (Modena, Parna, Romagna), očekávání francouzské intervence

Revoluce Největší celoevropská vlna revolucí, která zasáhla Francii, Itálii, Německo, Rakousko a Irsko – „Jaro národů“, hlavní požadavek = vznik národního státu, ale současně i požadavky liberální, v omezení míře i požadavky sociální = trojí revoluce – Reakce na ekonomické problémy, od r hospodářská krize – Dvě hlavní etapy: 1848, 1849 Švýcarsko – „Prolog“ evropské revoluce, občanská válka: boj mezi katolickými (např. Uri, Schwyz) a protestantskými kantony; r utvořen katolický Sonderbund, ale protestantská převaha, během prosince 1847 Sonderbund poražen a rozpuštěn – Přijetí nové demokratické ústavy (federace!)

Revoluce , Itálie Vlastní revoluce roku 1848 vypukla v Itálii Dne 12. ledna 1848 povstání v Palermu proti vládě Ferdinanda II.: požadavek obnovy ústavnosti – Paralelně vzpoury v rakouském záboru severní Itálie V únoru a březnu povstání v celé Itálii Dne 23. března 1848 vyhlašuje Sardinské království válku Rakousku – Požadavek sjednocení Itálie, využití revoluční situace v rakouském záboru severní Itálie – Vrchol revoluční vlny

Revoluce , Itálie Dne 25. července 1848 porážka Italů v bitvě u Custozzy (maršál Radecký), Sardinské království kapituluje Listopad 1848, vyhlášení Římské republiky (G. Mazzini, G. Garibaldi), vyhnání papeže Pia IX. – Druhá fáze revoluce v Itálii Dne 12. března 1849 vyhlašuje Sardinské království válku Rakousku – Italové podruhé poražení dne 23. března 1849 v bitvě u Novarry (maršál Radecký) Restaurace předrevolučních poměrů, nejdříve severní a střední Itálie, v květnu 1849 i jih (Neapolsko), v červenci 1849 zahraniční intervencí znovu dosazen papež

Revoluce , Francie Francie = de facto národní stát, konstituční monarchie, revoluční požadavky liberální a sociální (!), nikoliv národnostní Dne 22. února 1848 zakázáno shromáždění zastánců reformace politického režimu – Podnět pro všeobecné povstání dne 24. února 1848 – Abdikace krále Ludvíka Filipa Vyhlášení tzv. druhé republiky – Všeobecné volební právo a občanské svobody, v dubnu 1848 parlamentní volby = konec liberální revoluce (měšťanstvo) V červnu 1848 povstání dělníků (sociální požadavky), během čtyř dnů bojů porážka

Revoluce , střední Evropa Souběžná revoluce v Německu, Rakousku, Uhrách a českých zemích Německo – V jednotlivých německých zemích vydány pod tlakem revoluce ústavy a zaručeny občanská práva – Celoněmecké volby = dne 18. května 1848 Národní shromáždění ve Frankfurtu nad Mohanem (mj. zástupci českých zemí!) – V březnu 1849 ústava: tzv. maloněmecká koncepce sjednocení Německa, tj. bez Rakouska, hlavou země = pruský král – Pruský král odmítl korunu, v červnu 1849 parlament rozehnán vojskem = konec revoluce v Německu

Revoluce , střední Evropa Rakousko – Nacionální požadavky Čechů, Maďarů a Italů (viz výše) a liberální požadavky Němců = etnické rozepře, zejm. v Uhrách – Březnové povstání ve Vídni donutilo abdikovat Metternicha, dubnové povstání vynutilo odvolání nedůsledného návrhu ústavy – V Budapešti utvořena uherská vláda, mj. Lájos Kossuth; v Praze Národní výbor a příprava Slovanského sjezdu, mj. František Palacký – V červenci 1848 setkání říšského sněmu ve Vídni = příprava rakouské ústavy, zrušení roboty

Revoluce , střední Evropa Rakousko (pokračování) – Vojenské potlačení vzpour v Krakově (duben) a v Praze (červen; tzv. červnové bouře) – V září 1848 výprava proti Maďarům = nová revoluční vlna, říšský sněm přeložen do Kroměříže – V říjnu 1848 porážka revoluce ve Vídni, nástup ministerského předsedy Felixe Schwarzenberga a Františka Josefa I., v březnu 1849 rozehnán kroměřížský sněm, vydána tzv. oktrojovaná (tj. vnucená) ústava Uhersko – Od jara 1849 revoluční vláda pouze v Uhrách, svržení Habsburků, ozbrojený odpor, ale v červnu 1849 vpád ruských vojsk = maďarská kapitulace u Világose

Exkurs: Revoluce a české země Dne 11. březen 1848, Praha = vznik českého výboru (Národního výboru), reprezentant českého národa – Dvě petice císaři: požadavek českého státního práva, přislíbeno tzv. kabinetním listem ze dne 8. dubna 1848 Rolnické bouře 1848 – Série lokálních vzpour a masivního odmítání plnění robotních povinností Svatodušní bouře 1848 – Ve dnech 2. až 12. června 1848 slovanský sjezd, paralelně dne 12. června střetnutí s vojskem = počátek povstání v Praze (barikády); dne 17. června vojenská porážka = konec revoluce v českých zemích Májové spiknutí 1849 – Pokus českých radikálních demokratů (vliv anarchizmu), např. J. V. Frič, o rozbití rakouské monarchie povstáním, dne 10. května 1849 odhaleno

Shrnutí První polovina 19. století byla bojem mezi politickými požadavky, které se objevily během Velké francouzské revoluce (liberální a národní princip), a zájmy evropských dynastií (dynastický princip) Události roku 1848 prokázaly sílu liberální a národního legitimizačního principu, současně však limity spolupráce jednotlivých národů (přerůstání nacionalizmu do šovinizmu) = počátek moderní občanské společnosti v Evropě

Doporučená literatura GELLNER, Ernest: Národy a nacionalismus. Praha 1993, 158 s. HROCH, Miroslav: Národy nejsou dílem náhody. Praha 2009, 315 s. KOŘALKA, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě Praha 1996, 354 s. ŘEZNÍK, Miloš: Za naši a vaši svobodu. Století polských povstání ( ). Praha 2006, 391 s. ŠTAIF, Jiří: Revoluční léta 1848–1849 a české země. Praha 1990, 194 s.