Case management – v devadesátých letech nejpopulárnější způsob poskytování sociálních služeb

Prezentace na téma: "Case management – v devadesátých letech nejpopulárnější způsob poskytování sociálních služeb"— Transkript prezentace:

1 Case management – úvod do historie, základní informace, literatura Jiří Libra

2 Case management – v devadesátých letech nejpopulárnější způsob poskytování sociálních služeb
R.A. Cnaan (1994): CM začal být populární protože Jeho obsahem bylo i to, kolik co stojí (náklady služby) Zvyšoval kvalitu života Umožnil zapojení i neprofesionálů do poskytování služeb

3 Základní forma CM v U.S.A. v 90.letech
Postavena na jednom pracovníkovi, obvykle někom bez akademického sociálního vzdělání…. …který koordinuje poskytování nezbytných služeb určitému počtu klientů. V tomto ohledu byl case manager spíše administrátor, nebo zprostředkovatel - než sociální pracovník-praktik.

4 CM – zavedení do praxe sociální práce
USA: od r.1992, podle veřejného práva, zákona , služby CM jsou dostupné pro všechny jedince s těžkou a dlouhodobou duševní nemocí, pro všechny vážně emočně poškozené děti a adolescenty. Ve Spojeném království se v 90. letech stal CM prominentní položkou britské praxe komunitní práce, s množstvím interpretací. Po vydání zákona o duševním zdraví (White Paper, ministerstvo zdravotnictví, 1989) přijala formálně britská vláda CM jako oficiální politiku.

5 Case management v devadesátých letech
…není uniformním způsobem poskytování služeb, ale komplexní metodou, užívanou v mnoha formách uspořádání služeb (Bachrach, 1989). Rothman (1992) – CM zahrnuje dvě centrální funkce: (1) poskytuje individuální poradenství, konzultace a terapii klientům v komunitě a (2) propojuje klienty s potřebnými službami a podporou v komunitě – v komunitních agenturách a přirozených sítích podpory

6 Case management v devadesátých letech
R.A. Cnaan: „v sociálních službách a pomáhajících profesích je trendem tvarovat a kopírovat služby podle toho, co je zrovna populární. Je zřejmé, že CM pro duševně nemocné je aktuálně v módě a je obecně považován za účinný. Z osmnácti studií, které prezentuji, není žádná schopna vyjádřit nedůvěru CM jako praktickému postupu“. (str. 552)

7 Definice CM jsou často shodné s mnoha definicemi sociální práce….
CM aktivity skupin ne-profesionálů v sociální práci v mnoha uspořádáních jsou služby poskytovány para-profesionály roste počet zdravotních sester, které jsou zapojeny do CM pro duševně nemocné

8 Cílové skupiny CM Zranitelní staří lidé Chroničtí nemocní
Lidé znevýhodnění vývojově Duševně nemocní Duální diagnózy CM je vnímán jako způsob péče, který je alternativou k institucionální péči období po de-institucionalizaci (srovnej Stein, Testová, Madison, Wisconsin, PACT project, 1980).

9 CM jako alternativa k institucionální péči
Projekt PACT (Programme of Assertive Community Treatment) in Madison (Mendota State Hospital), Wisconsin, U.S.A. Původně šlo o trénink života v komunitě (Training Community Living), model Leonarda Steina, Mary Ann Testové a ACT byl rozvíjen původně pro poskytování integračních služeb duševně nemocným, u kterých bylo vysoké riziko opakovaných hospitalizací

10 Program asertivní komunitní péče v Madisonu
Individuální program péče pro klienty, 24 hod. denně, 7 dní v týdnu. Tento program obsahoval poskytování služeb a propojení ke vhodným místním službám. Srovnání s kontrolní skupinou (bez programu PACT, v tradičních mimo-nemocničních službách a sociálních zařízeních) – během prvního roku pouze 6% klientů programu bylo přijato zpět do nemocníce, proti 58% klientů kontrolní skupiny, kteří byli opět hospitalizováni.

11 Hlavní komponentou všech modelů asertivní komunitní péče je CM
Bordland et al. (1989) Deinstitucionalizace vedla k fragmentaci péče o chronicky duševně nemocné. Poskytování jídla, ubytování, oblečení, psychiatrické a zdravotnické péče, dohled, ochrana – dříve nabízeno na jednom místě jednou administrativní autoritou – se stalo odpovědností početných formálních i neformálních vládních i komunitních subjektů. Potřeba koordinovat tyto roztříštěné služby ku prospěchu individuálních pacientů vedla k rozvoji konceptů CM a komunitních podpůrných systémů.

12 R.A. Cnaan: přehled hlavních funkcí a linií péče v CM uváděných různými CM autory (1)
Doporučení nebo identifikace klienta Aktivní vyhledání klientů Přijímání klientů Posouzení klientů Kladení a uspořádání cílů Plánování intervencí, služeb Identifikace a indexování zdrojů Propojení klientů se zdroji a službami

13 R.A. Cnaan: přehled hlavních funkcí a linií péče v CM uváděných různými CM autory (2)
Dohlížení na poskytnutí služeb Opětná posuzování Hodnocení výstupů Koordinace různých činností Poradenství Terapie Prosazování zájmů

14 Pokračování….dále ve funkcích CM:
Někteří autoři dodávají: Podpora rodin a důležitých blízkých osob v klientově prostředí. Součinnost při rozvoji sítí sociální podpory. Učit a trénovat sociální dovednosti. Řízení medikace.

15 Efektivita CM: Souhrn výzkumů, Charles Rapp (1)
CM byl hlavní silou ve státních reformách péče o duševní zdraví v posledních patnácti letech. Od počátku 80. let začaly formulace specifických modelů. Byly identifikovány čtyři převládající: Brokerský model Model postavený na rozvoji silných stánek Model aktivní komunitní péče (ACT) a Rehabilitační model

16 Přehled Charlese Rappa (2)
Replikace těchto modelů je obtížná, ne-li nemožná. Sociální technologie nebo modely nejsou nikdy „čisté“ pro možnosti replikace, spíše je možné je adaptovat. „Pravda“ pravděpodobně spočívá v více jejich komponentech, než v kompletních modelech. Rapp shromáždil doklady pro tvrzení o CM s lidmi trpícími těžkou a přetrvávající duševní nemocí v požadavcích na efektivní case management.

17 Požadavky na efektivní case management (1) – Charles Rapp
Struktura, uspořádání: 1. Tým je uspořádán k účelům kreativního plánování práce s případem, řešení problémů, sdílení znalosti zdrojů a podpory členům týmu. 2. Týmoví vedoucí/supervizoři mají být zkušení, profesionálně trénovaní v oblasti duševního zdraví. 3. Case manageři mohou být paraprofesionálové, ale potřebují přístup ke specialistům. Zapojení sester může být v určitých případech důležité.

18 Požadavky na efektivní CM (2)
4. Případový náklad se může lišit podle náročnosti klientů, zeměpisných zvláštností atd. – ale neměl by nikdy překročit 20 klientů :1pracovník. Průměr napříč programy by měl být pravděpodobně od 12 :1 do 15 :1. 5. Úsilí má být zaměřeno na posílení a zajištění kontinuity vztahu mezi klientem a case-managerem. 6. Klienti potřebují zajistit po 24 hodin v 7 dnech v týdnu přístup ke krizovým a pohotovostním službám. Takové služby potřebuje mít poskytnuty personálem, který ho zná a má s nimi vztah (mají to být a patrně měli by to být case manageři).

19 Požadavky na efektivní CM (3)
7. Předběžné služby, služby prováděné v průběhu činnosti a technická asistence musí být dostupné. 8. Délka služby v case managementu nemá být určena a je třeba očekávat, že bude pokračovat (ačkoliv intenzita v různých fázích může být různá). Služba 1. Kontakty case managera s klienty mají být v přirozeném prostředí (omezit kontakty v kancelářích).

20 Požadavky na efektivní CM (4)
2. Frekvence in-vivo kontaktů s klienty se bude měnit podle klienta, ale obecně by neměla klesnout pod hranici šesti kontaktů do měsíce. To má být doplněno telefonickými kontakty a souběžnými kontakty ve vedlejších liniích. 3. Case manager má poskytnout přímo tolik „pomoci“ (jako je modelování, přístup ke zdrojům, trénink dovedností, poradenství), kolik je jen možné. 4. Doporučením k tradičním programům péče o duševní zdraví (jako je částečná hospitalizace, denní léčba, poradenství v kanceláři, chráněné nebo přechodné pracovní programy,kolektivní bydlení atd.) je třeba se vyhýbat.

21 Požadavky na efektivní CM (5)
5. Využití přirozeně působících komunitních zdrojů (bytné, zaměstnavatelé, kouči, sousedi, kostely, přátelé, kluby, vrstevníci atd.) má být povzbuzováno. 6. Case manageři mají mít konečnou odpovědnost za služby pro klienta (kromě medikace). Ponechají si svou autoritu dokonce i v situacích doporučení klienta k odborníkům. 7. Klientům má být dána rovná nebo větší autorita než case managerům nebo jiným profesionálům v léčbě a v životních rozhodnutích, vyjma rozhodnutí o hospitalizaci.

22 Literatura, zdroje: Bachrach, L.L.: „Continuity of Care and Approaches to Case Management fo Long -Term Mentally Ill Patients“, in: Hospital and Community Psychiatry, (1993), vol.44, No5, Bordland A., et al: „Outcomes of five years of continuous intensive case management“, Hospital and Community Psychiatry, 40, pp Cnaan, R. A.: „The New American social Work Gospel: Case Management of the Chronical Mentally Ill.“, in: Br. Journal Social Wk., (1994), 24, Rapp, Ch.A.: „The Active Ingredients of Effective Case Management: A Research Synthesis“, in: Community Mental Health Journal, Vol.34, No4, August 1998, Rothman, J.: „Guidelines for Case Management: Putting Research to Professional Use“, Itasca, IL, F.E. Peacock