Ing. Radovan Smolinský, Ph.D. et Ph.D.

Prezentace na téma: "Ing. Radovan Smolinský, Ph.D. et Ph.D."— Transkript prezentace:

1 Ing. Radovan Smolinský, Ph.D. et Ph.D.
Obojživelníci Ing. Radovan Smolinský, Ph.D. et Ph.D.

2 Obojživelníci 4 prsty na přední končetině slizové a jedové žlázy
bikondylní lebka nikdy uzavřený hrudní koš vejce bez skořápek larva – metamorfóza – dospělec trojí dýchání (žábry, plíce, pokožka - holá) Obojživelník je obratlovec jenž se od pokročilejších skupin obratlovců liší tím, že není plně přizpůsoben životu na souši a jehož tělesnou stavbu lze popsat následovně: 1) na přední končetině jsou vždy 4 prsty 2) na těle ústí slizové a jedové žlázy 3) lebka je bikondylní (k páteři je připojena dvěma týlními hrboly) 4) hrudní koš není nikdy uzavřený 5) vejce nemají skořápku 6) vývoj probíha systémem: vajíčko/larva – metamorfóza – dospělec 7) mají trojí dýchání (žábry, plíce, pokožka - holá)

3 Obojživelníci Nectridea (†) Microsauria (†) Colosteidae (†)
Eryopoidea (†) Amphibia Dissorophoidea (†) Temnospondyla Gymnophiona Urodela Lissamphibia Při užívání běžného označení taxonomické skupiny Amphibia jako „obojživelníci“ si málokdo uvědomuje, že sem patří také všechny vyhynulé taxonomické skupiny. Pokud se chceme bavit pouze o taxonech současně žijících (věda zná momentálně cca 7300 druhů obojživelníků), tak ty patří do skupiny Lissamphibia. Sem řadíme ocasaté/mloky (Urodela), bezocasé/žáby (Anura) a také červory (Gymnophiona) – byť někteří vědci je řadí jako samostatnou taxonomickou skupinu. Anura

4 Batrachofauna ČR Ropucha obecná (Bufo bufo)
Ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) Ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) Kuňka obecná (Bombina bombina) Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) Rosnička zelená (Hyla arborea) Skokan hnědý (Rana temporaria) Skokan ostronosý (Rana arvalis) Skokan štíhlý (Rana dalmatina) Skokan skřehotavý (Phelophylax ridibundus) Skokan krátkonohý (Phelophylax lessonae) Skokan zelený (Phelophylax cl. esculentus) Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) Čolek velký (Triturus cristatus) Čolek dunajský (Triturus dobrogicus) Čolek dravý (Triturus carnifex) Čolek obecný (Lissotriton vulgaris) Čolek hranatý (Lissotriton helveticus) Čolek karpatský (Lissotriton montandoni) Čolek horský (Ichthyosaura alpestris) V ČR se vyskytuje 8 zástupců ze skupiny Urodela – mloci/ocasatí (všichni patří do čeledi Salamandridae - mlokovití) a 13 zástupců skupiny Anura – žáby/bezocasí (čeledě Bufonidae - ropuchovití, Bombinatoridae - kuňkovití, Pelobatidae - blatnicovití, Hylidae - rosničkovití, Ranidae - skokanovití). Dřive byli všichni čolci na našem území řazeni do rodu Triturus, ale v této skupině dnes zůstali pouze 3 druhy. Zbylé byli vyjmuty a přeřazeny do rodů Lissotriton a Ichthyosaura (předtím také Messotriton). Podobná situace nastala i u žab. Ropuchy byli rozčleneny do 3 rodů a „akvatičtí“ skokani byli klasifikováni jako samostatný rod Phelophylax.

5 Salamandridae - mlokovití
♂ ♂ ♀ Vodní vs. suchozemská fáze čeleď Salamandridae - mlokovití - terestričtí, rozmnožování ve vodě samec má v době rozmnožování zvětšenou kloakální oblast – patrné na přechodu tělo-ocas samci čolků jsou v době rozmnožování výrazně zbarveni (tzv. svatební šat) a u některých druhů se na zádech tvoří výrazný kožní lem. Jeho tvar je taxonomickou pomůckou při druhovém určení. na rozdíl od žab kladou čolci vajíčka jednotlivě. Protože neobsahují (nebo jen málo) tmavý pigment balí je samice do listů vodní vegetace, čímž je zároveň chrání před predátory. Zwach, Naši obojživelníci a plazi ve fotografii Vajíčka čolků Lissotriton montandoni

6 Salamandridae - mlokovití
Mlok skvrnitý Samandarin (nejúčinnější), samandaridin, samandaron, alkaloidy a vysokomolekulární proteiny -vyvolávají lokální reakci. Předpokládá se hemolytický účinek. Samandarin: perorálně může působit na CNS (paralýza hlavně dýchacího centra) malé dávky - zrychlení tepu a dechu vyšší dávky - zastavení srdeční činnosti. v čisté formě silné anestetikum s lokálním účinkem larva Jediný zástupce rodu Salamandra u nás. typické žlutočerné zbarvení (variabilita – v Evropě asi 15 poddruhů) výrazné parotidy (příušné žlázy), ocas na řezu kruhovitý až oválný rozmnožování v tekoucích vodách sekret (slizová i jedová složka) - viskózní tekutina s aromatickou vůní, na kůži a na sliznicích může vyvolat zánět.

7 „Velcí čolci“ - rod Triturus
Čolek velký - samec Čolek dunajský - samec Čolek dravý - samec larva velké druhy ( cm), výrazné hřbetní hřebeny u samců s přerušením před ocasem, světlý pruh na ocase, oranžová skvrnitá břicha. Mají rádi hlubší vodu – zatopené lomy, pískovny, slepá ramena apod. Odlišení jednotlivých druhů je poměrně náročné i pro odborníky, vzhledem k výskytu kříženců, morfologickým změnám během sezony (akvatická/terestrická fáze) atd. Čolek velký (Triturus cristatus) chemická skladba a vlastnosti jedu jsou málo prozkoumány. známá reakce celého sekretu - směsi sekretu slizových a jedových žláz. pravděpodobně látky bílkovinného charakteru, amylázy, volné aminokyseliny a hemolyziny (termolabilní protein). lokální reakce je stejná jako u sekretu mloka skvrnitého. nejodolnější vůči jedu čolků je užovka obojková - možná získaná imunita (čolci jsou součástí její potravy). T. cristatus, čolek velký, nejhojnější v ČR T. dobrogicus, čolek dunajský, soutok Moravy a Dyje T. carnifex, čolek dravý, Znojemsko, v ČR se vyskytují pouze kříženci s T. cristatus.

8 „Středně velcí čolci“ - rod Ichthyosaura
Čolek horský - samec larva šídlo modré Rod je u nás zastoupen pouze 1 druhem. pro rozmnožování slouží zejména periodické louže, ve kterých se ve velkém množství vyskytují také larvy šídla modrého (Aeshna cyanea), které jsou predátory larev čolků tmavě zbarvený, sytě oranžové břicho beze skvrn, na bocích černé skvrnění Pruhovaný, ale velmi nízký hřbetní lem u samců samice světlejší s mramorováním velikost do 12 cm ve výškách nad 350 m n. m. Čolek horský - samice

9 „Malý čolci“ - rod Lissotriton
Čolek obecný Čolek karpatský Čolek hranatý Čolci rodu Lissotriton - malý čolci (kolem 10cm) hřbetní lem samců bez přerušení samci skvrnití na hřbetě i na břiše (krom čolka karpatského = břicho beze skrvn) na souši celkově světlejší Čolek obecný (Lissotriton vulgaris) - Nejhojnější druh čolka v ČR samci skvrnití na hřbetě i na břiše - oblé boční lišty u samic, samci mají lemy na zadních nohách – každý prst má samostatný lem hlavně otevřené mokřady nížin (asi do 700 m n. m.) chemická skladba a vlastnosti jedu jsou málo prozkoumány. známá reakce celého sekretu - směsi sekretu slizových a jedových žláz. pravděpodobně látky bílkovinného charakteru, amylázy, volné aminokyseliny a hemolyziny (termolabilní protein). lokální reakce je stejná jako u sekretu mloka skvrnitého. nejodolnější vůči jedu čolků je užovka obojková - možná získaná imunita (čolci jsou součástí její potravy). Čolek karpatský (Lissotriton montandoni) Podobá se na čolka obecného Tělo má nahoře hranatý průřez díky podélným kožním lištám. Hřbetní kožní hřeben samců je nízký – pouze v podobě hrany. Ocas zakončen vlákenkem malé lesní tůně i kaluže ve středních a vyšších polohách (nejčastěji 500 – 900 m n.m.. Čolek hranatý (Lissotriton helveticus) Tělo čolka hranatého na průřezu hranaté, ocas zakončen vlákenkem. Samci mají ve vodní fázi zřetelné tmavé lemy na prstech zadní nohy a na chodidlech světlé hrbolky. Celková délka do 10 cm, samice bývají menší. menší lesní nádrže ve středních a vyšších polohách Zwach, Naši obojživelníci a plazi ve fotografii

10 Anura – žáby (bezocasí)
Snůšky žab Larvy žab v dospělosti bez ocasu 4 končetiny, zadní zvláště vyvinuté (skákání a plavání) zvláštnosti na kostře: urostyl (srůst obratlů v bederní části páteře), redukce žeber, procélní obratle (1 ploška vydutá, druhá vypuklá), vyvinutá os frontoparietale (kost na lebce), zuby na horní čelisti samci jsou menší – v období rozmnožování se jim tvoří pářící mozoly, které pomáhají při úchopu samice (amplexus) ušní bubínky na povrchu hlavy jazyk většinou přirostlý ke spodině úst vpředu (vzadu volný) – slouží na lov v ČR 13 druhů z 5 čeledí (Discoglossidae, Pelobatidae, Bufonidae, Hylidae, Ranidae) vnější oplození  vajíčka (specifické uspořádání) pulci (vnitřní žábry, zrohovatělá ústa s rohovitými zoubky) Gaisler J., Zima J., Zoologie obratlovců Zwach, Naši obojživelníci a plazi ve fotografii

11 Discoglossidae (Bombinatoridae) kuňkovití
Kuňka obecná kunčí reflex Kuňka žlutobřichá Inguinální amplexus č. Discoglossidae (Bombinatoridae) - kuňkovití málo pohyblivý jazyk (můžou jej vysunout z úst jen nepatrně) inquinální amplexus (chyt samice samcem před zadníma nohama samice) kunčí reflex – při podráždění se prohne a ukáže výrazně zbarvenou spodní stranu těla – kombinace světlé (červená, žlutá) a tmavé (černá) je výstražným signálem, že živočich je toxický, nebezpečný atd = aposematické zbarvení rod kuňka (Bombina) – u nás 2 druhy bradavičnatá kůže, zbarvení břicha (viď. „kuňčí“ reflex), srdcovitý tvar zřítelnice bombesin a bominin různé symptomy – náhodné vstřebání, kontakt s očima, ústy nebo pokožkou. podráždění oka většinou odezní v průběhu několika dní. Reakce na toxin se různí - může nastat letargie, kopřivka, svědění kůže, podráždění a svědění očí, zúžené zřítelnice, podráždění úst… Kuňka obecná - na břiše oddělené oranžové skvrny (menší rozsah proti černému podkladu), mezi nimi bílé tečky, hladké bradavky, hlavně rybníky Kuňka žlutobřichá - na břiše žluté neoddělené skvrny (větší podíl žluté než černé), bez bílých teček, svrchu světlejší, hrubé bradavky, hlavně lesní cesty (střední až vyšší polohy)

12 Pelobatidae - blatnicovití
Blatnice skvrnitá pulec zahrabávání metatarzální hrbol č. Pelobatidae – blatnicovití svislá zornička, inquinální amplexus krátké nohy s ostrým patním hrbolem (metatarzální hrbolek; zahrabávání) Pelobates fuscus, blatnice skvrnitá 5 – 8 cm, vyklenuté temeno tmavé skvrny, někdy až pruhy kožní sekret páchne po česneku slabý hlas, noční aktivita hlavně nižší polohy, písčitý substrát, do kterého se zahrabává pomocí metatarzálního hrbolu na zadních končetinách v případě nepříznivých podmínek pulci přezimují a další sezonu dorůstají až 18 cm

13 Bufonidae - ropuchovití
Ropucha obecná – pár v amplexu Ropucha zelená Ropucha krátkonohá č. Bufonidae – ropuchovití zavalité s krátkýma nohama, bradavičnatá kůže, parotidy (příušní jedové žlázy) zornička podélně oválná axiální amplexus (chyt za předníma nohama) u nás 3 druhy (Bufo, Bufotes, Epidalea) Podobné příznaky otravy jako digitalisové glykosidy. bufotoxiny a bufogeniny (příbuzné s rostlinnými aglykony glykosidů digitalisového typu), bufothionin, adrenalin, noradrenalin, dále steroidy cholesterol, ergosterol, které nemají zvláštní význam, dále hydroxyalkylaminy 5-hydroxy-N-methyl-tryptamin a 5-hydroxy-tryptamin. Bufoteniny (deriváty indolalkylaminů) - halucinogenní účinek, zvýšení krevního tlaku, srdeční aritmie (jsou extrasystoly, ventrikulární fibrilace, zástava srdce v systole), dráždění dýchacího centra, poruchy koordinace (pohyb v kruhu, ataxie, závratě), útlum diurézy V našich podmínkách je toxický účinek sekretu kožních žláz ropuch omezen pouze v ojedinělých případech na možnou lokální iritaci kůže nebo zasažené sliznice. Ropucha obecná 8 – 12 cm; hnědé zbarvení, velké rozbíhající se parotidy, párové subartikulární hrbolky, slabý hlas (bez hrdelního rezonátoru), hojně po celém území Ropucha zelená do 8 cm; bělavé zbarvení se zelenými skvrnami („maskáče“), velké parotidy, jednoduché subartikulární hrbolky, nižší až střední polohy, otevřená krajina, často mělké louže a periodické mokřady Ropucha krátkonohá nejmenší ropucha (5-6 cm), šedavý, zeleně skvrnitý až tmavě hnědý hřbet s tenkým podélným žlutým pruhem, malé parotidy, nejkratší nohy (neskáče), západní část státu, otevřená krajina (lomy, výsypky, mělké louže)

14 Hylidae - rosničkovití
Rosnička zelená štíhlé žabky s hladkou kůží, zalomené poslední články prstů (šplhání), přísavkové terčíky na konci prstů, axiální amplexus. Ač se to traduje, tyto žáby počasí předpovídat neumějí – reagují částečně na změny tlaku vzduchu. Rosnička zelená max. kolem 5 cm; nejčastěji sytě zelené zbarvení (barvoměna); barvu mění v závislosti na fyzickém/psychickém stavu, podle substrátu atd. spodina bílá či nažloutlá; hrdlo u samců medově hnědé, u samic bílé, černý boční proužek mělké zarostlé mokřady, heliofilní = ráda se sluní. Vyschnutí těla brání speciální „voskovitý“ sektret, kterým se potírá na celém těle. Samci kvákají často ve velkých počtech – každý má vlastní arénu, nejzdatnější samci mají místa s nejlepší akustikou.

15 Ranidae - skokanovití č. Ranidae – skokanovití
dlouhonohé žáby, dobře viditelný bubínek, horiziontální zornička, plovací blány na zadních končetinách, axiální amplexus Suchozemští (hnědí) vs. vodní (zelení) skokani styl života, zbarvení, období rozmnožování hnědí: tmavá spánková skvrna, hrdelní vnitřní rezonátor (tichý hlas), oči dále od sebe (spíš po stranách hlavy = vidí predátory přibližující se po souši), menší plovací blány (na zadní končetině nedosahují po konec nejdelšího prstu) zelení: často světlý pruh na hřbetě, vychlípitelné zevní rezonátory (párové) v koutcích úst (silný hlas), oči blíž sobě (spíš na vrchu hlavy = žába má díky vysoce posazeným očím ponořené/ukryté celé tělo ve vodě), větší plovací blány (dosahují až na konec nejdelšího prstu zadní končetiny) rozlišení podle patních hrbolů je nespolehlivější taxonomický znak, jelikož zbarvení je značně variabilní Zwach, Naši obojživelníci a plazi ve fotografii

16 Terestričtí skokani – rod Rana Akvatičtí skokani – rod Pelophylax
délka zadních končetin značně variabilní! Zbarvení břicha a jedinců obecně je značně variabilní a mění se s věkem, typem prostředí, atd. Skokan hnědý do 10 cm, zbarvení variabilní, břicho mramorované až skvrnité, tupé rostrum (čenich), nejkratší zadní končetiny, malý metatarzální hrbol, nejhojnější, po celém území Skokan ostronosý 6 – 8 cm; ostré rostrum, břicho s menšími skvrnkami (po stranách), největší patní hrbol, středně dlouhé nohy, samci v době páření sytě modří, mokřady v nížinách (lužní lesy), ve středních a vyšších polohách (rašeliniště) Skokan štíhlý 6.5 – 8 cm; většinou světle hnědý, břicho beze skvrn, štíhlé tělo, ostré rostrum, nejdelší zadní končetiny, středně velký patní hrbol, spíše nižší polohy, teplomilný Zelení skokani – rod Pelophylax Skokan skřehotavý naše největší žába ( cm), barevně variabilní, malý patní hrbol, nohy dlouhé, tmavé rezonátory, nížinné mokřady Skokan krátkonohý nejmenší vodní skokan ( cm), světle zbarvení, nejkratší nohy, největší patní hrbol, bílé rezonátory, nižší až střední polohy (J část státu) – spíše chladnomilný Skokan zelený - kříženec předchozích druhů (morfologicky přechod) - klepton (z Řeckého - zloděj), variabilní zbarvení, nejhojnější (hlavně nížiny). Zwach, Naši obojživelníci a plazi ve fotografii

17 Co trápí obojživelníky
Světové rozšíření batrachochytridiomykózy Počet nakažených druhů – divoké populace Batrachochytridiomykóza – nemoc, jenž způsobuje závažné onemocnění obojživelníků (požírá keratinující části těla – ústní aparát larev a pod), v současnosti decimuje jejich populace v tropech, subtropech i v mírném pásu, často i na člověkem chráněných či nedotčených lokalitách. V současnosti je rozšířena na všech kontinentech kromě Antarktidy. Celosvětově bylo touto nemocí postiženo více než 350 druhů obojživelníků, přičemž cca 35 z nich kvůli této nemoci vyhynulo. Podle Červených seznamů ohrožených druhů IUCN je ohrožena celá třetina všech druhů obojživelníků, přičemž nemoci včetně chytridiomykózy zaujímají třetí nejvýznamnější příčinu jejich ohrožení (po destrukci stanovišť a znečištění prostředí). Myers et al. 2000, Nature 403 Počet nakažených druhů – populace v zajetí

18 OCHRANA Všechny naše druhy obojživelníků jsou v současné době nějakým způsobem ohroženy - jsou zařazeny buď do Červeného seznamu ohrožených druhů nebo mezi zvláště chráněné druhy. Podle platné legislativy jsou obojživelníci chráněni zákonem č.114/1992 Sb. a různými mezinárodními úmluvami a dohovory (CITES, Bern a pod.). S jistotou lze říci, že ze všech tříd obratlovců je nejvíce ohrožených druhů mezi obojživelníky. Dnes jsou nejvíce ohroženi úbytkem vhodných biotopů a devastací životního prostředí způsobených lidskou činností, nebo globálními klimatickými změnami. Ty také přispívají k šíření patogenů (např. batracho-chytridiomykóza), které oslabeným populacím zasazují pověstnou poslední ránu z milosti. Ochrana probíhá na 3 úrovních: státní ochrana - legislativní (zákony, vyhlášky...) - aktivní (instituce, výzkum...) třetí sektor - mimovládní organizace, spolky... Spolupracují se státní ochranou, podílejí se na aktivní ochraně (transfery žab během tahu, ochrana stanovišť atd) mezinárodní ochrana - dohody, spolupráce... Regulace a kontrola obchod s ohroženými druhy, ochrana stanovišť, biotopů, atd. jak mohu pomoci já? Občanská iniciativa musí být zastřešena institucí s potřebnými povoleními – jedná se o chráněné živočichy. Ideální je spolupráce s některým ochranářským sdružením, CHS (Česká herpetologická společnost) apod.

19 Děkuji za pozornost Foto: Radovan Smolinsky