Mezinárodní vztahy Politický systém Rakouska Bc. Adam Blažek

Prezentace na téma: "Mezinárodní vztahy Politický systém Rakouska Bc. Adam Blažek"— Transkript prezentace:

1 Mezinárodní vztahy Politický systém Rakouska Bc. Adam Blažek

2 Rakousko Obyvatelstvo Rozloha km2 Hlavní město Vídeň Datum přistoupení ke Společenství 1995 Měna Euro (€) Úřední jazyk(y) němčina Národní hymna "Land der Berge" text Paula von Preradovic, hudba Wolfgang Amadeus Mozart

3 Oficiální název zní Republika Rakousko, německy Republik Österreich.
Republika Rakousko je vnitrozemská federativní republika ležící ve střední Evropě. Skládá se z 9 spolkových zemí. Hraničí s Lichtenštejnskem (délka hranice 35 km) a Švýcarskem (164 km) na západě, s Itálií (430 km) a Slovinskem (330 km) na jihu, s Maďarskem (366 km) a Slovenskem (91 km) na východě a s Českem (466,1 km) a Německem (784 km) na severu. Rakousko je členskou zemí Evropské unie. Největší města jsou Vídeň, Štýrský Hradec, Linec, Salzburg a Innsbruck.

4 Vlajku Rakouska tvoří tři vodorovné pruhy, červený, bílý a červený
Vlajku Rakouska tvoří tři vodorovné pruhy, červený, bílý a červený. Její vzor a barvy odpovídají historickému štítu ze státního znaku. Vlajka patří k nejstarším na světě a podle legendy, která vznikla ve středověku, bojoval babenberský vojvoda Leopold V. v křižáckém tažení roku 1191 v Akkonu za Svatou zemi tak udatně, že po boji bylo jeho bíle bojové oblečení úplně od krve. Když si však sundal pásek, oděv pod ním nebyl krví dotknutý. Jedinečný pohled, který se mu naskytl, přijal za svojí symboliku, jak barvy, tak i rozložení. V roce 1786 se stala červeno-bílo-červená vlajka rakouskou vojenskou, státní a do roku 1869 obchodí vlajkou (byla ještě doplněná štítem s korunou), v Rakousko-Uherské monarchii byla rakouskou národní vlajkou. Od roku 1918 je rakouskou národní vlajkou; pokud je doplněná státním znakem v bílém pruhu jde o vlajku státní.

5

6 Rakouské spolkové země
Rakousko je rozděleno do 9 spolkových zemí, které jsou zase rozděleny do 84 okresů a 15 statutárních měst. Okresy se dále dělí na jednotlivé obce a města. Geografické umístění některých spolkových zemí má své zvláštnosti, např. Vídeň je zcela obklopena Dolním Rakouskem a Východní Tyrolsko sice náleží k spolkové zemi Tyrolsko, ale není s ním fyzicky spojeno. Tato kuriozita vznikla po první světové válce, když v roce 1918 připadlo Jižní Tyrolsko Itálii. Tím se stalo Východní Tyrolsko enklávou Tyrolska.

7

8 Rakousko je federací složenou z devíti spolkových zemí s jistým stupněm autonomie, který však není tak velký jako u spolkových zemí Německa nebo států USA. Podle článku 2, odstavce 2 rakouské spolkové ústavy se však tyto celky označují jen jako země. Jednotlivé spolkové země jsou na spolkové úrovni zastoupeny ve spolkové radě, která je horní komorou rakouského parlamentu. Každá spolková země má také vlastní zemskou ústavu

9 Rakouské spolkové země a jejich hlavní města
Burgenland (Eisenstadt) Dolní Rakousy (St. Polten) Horní Rakousy (Linec/Linz) Korutany (Klagenfurt) Salcbursko (Salzburg) Štýrsko (Štýrský Hradec/Graz) Tyrolsko (Innsbruck) Vídeň Vorarlbersko (Bregenz)

10 Orgány spolkových zemí
Každá spolková země má vlastní jednokomorový parlament zvaný zemský sněm (německy Landtag), a zemskou vládu (německy Landesregierung), v jejímž čele stojí zemský hejtman (německy Landeshauptmann) nebo zemská hejtmanka (německy Landeshauptfrau). Volby do zemských sněmů se v téměř všech rakouských spolkových zemích konají jednou za 5 let, v Horním Rakousku jednou za 6 let Symboly spolkových zemí Na rozdíl od členských států řady jiných federativních států mají rakouské spolkové země hned dvě vlajky (zemskou vlajku a zemskou služební vlajku). Dále má každá spolková země vlastní znak, Vídeň a Korutany mají znaky dva (velký a malý).

11 Správní členění spolkových zemí
S výjimkou Vídně, která se člení na 23 samosprávných městských okresů, se spolkové země dále člení na okresy a statutární města. Okresy se dále člení na obce a města. Pro soudní účely se spolkové země s výjimkou Vídně člení na soudní okresy.

12 Rakouský federalismus a kompetence spolkových zemí
Rakouský federalismus je obecně považován v podstatě za pomyslný, protože rakouské spolkové země mají jen relativně málo zákonodárných kompetencí. Mají na starosti záležitosti jako jsou významné budovy, územní plánování, ochrana přírody, myslivost, rybolov, zemědělství, ochrana dětí a výběr některých daní. Téměř všechny záležitosti praktického významu, jako je trestní právo, občanské právo, pracovní právo, hospodářské právo, školství, věda, telekomunikace, zdravotní a sociální péče, jsou regulovány spolkovou legislativou. Také soudnictví je výlučně spolkovou záležitostí. Za těmito relativně malými kompetencemi stojí převážně historické důvody, protože v dobách habsburské monarchie se o mnoha záležitostech rozhodovalo převážně ve Vídni. Tento historický vývoj ostře kontrastuje s vývojem v Německu.

13 Zemští hejtmani mají nicméně ve svých spolkových zemích na starosti také řadu úkolů, které spadají pod spolkovou administrativu, což jejich post činí velice významným. Do zemských kompetencí také spadá územní plánování a veřejné zakázky na zemské úrovni, což zemské politice přidává značnou váhu. V důsledku jsou spolkové země schopné zablokovat projekty schválené spolkovou vládou, jako v případě železničního tunelu pod Semmeringem. Přestože mají rakouské spolkové země menší stupeň autonomie než německé spolkové země nebo státy USA, se Rakušané vášnivě identifikují jako občané příslušné spolkové země a často brání její byť malou nezávislost. Nezřídka se Rakušané identifikují na prvním místě.

14 Charakteristika politického systému
Rakouská republika je spolkovým státem v čele s přímo voleným spolkovým prezidentem. Je parlamentní demokracií, založenou na dvoukomorovém parlamentním systému (Národní rada, Spolková rada). Zákonodárná a výkonná moc je rozdělena mezi spolek (Bund) a 9 spolkových zemí. Podle ústavy je v kompetenci zemí všechno, co není výslovně záležitostí celospolkovou. Zákonodárným orgánem spolkové země je zemský sněm, který je jednokomorový. Každá spolková země má svou zemskou vládu, v jejímž čele stojí zemský hejtman (Landeshauptmann). Právní základ Rakouské republiky tvoří spolková ústava, státní smlouva z r.1955 a zákon o neutralitě země z téhož roku. Spolková ústava je shodná s ústavou z r.1920, doplněnou v r. 1929, s poslední změnou v roce Vychází z demokratického principu oddělené státní moci zákonodárné, výkonné a soudní. Rakouská republika je budována na federativním principu.

15 Rakouská republika byla vyhlášena 12. 11. 1918
Rakouská republika byla vyhlášena V březnu 1938 byla přičleněna k hitlerovskému Německu jako tzv. „Východní marka“ byla obnovena prohlášením „prozatímní vlády rakouského státu“ o vynuceném charakteru a nulitě tohoto záboru. Uznána byla jako samostatný demokratický stát podpisem státní smlouvy Státní svátek je stanoven na , což je výroční den přijetí zákona o neutralitě v roce 1955.

16 Hlavní politické strany
Rakouská lidová strana (ÖVP) Založena v dubnu 1945 v návaznosti na demokratický proud v meziválečné straně křesťanskosociální. Strana tzv. "středního stavu" - malých a větších podnikatelů, zemědělců, státních úředníků. Předsedou je Josef Pröll, stávající vicekancléř a ministr financí. Sociálně demokratická strana Rakouska (SPÖ) Politická strana s širokou členskou základnou. Založena r Viktorem Adlerem. Významně se podílela na založení republiky v r Zakázána austrofašistickým režimem r. 1934, obnovena po druhé světové válce. Hlavní akcent klade na sociální aspekt hospodářského růstu. Předsedou strany je Werner Faymann, současný kancléř. Strana zelených (Grüne) Usiluje o podporu širokého spektra ochránců životního prostředí. Na konci 70.let, kdy strana vznikala, byl hlavním sjednocujícím prvkem boj proti jaderné energii. Oslovuje však i jiné vrstvy obyvatel, mj. kritikou sociální nespravedlnosti. Těší se podpoře zejména mladé generace. Předsedkyní je Eva Glawischnig.

17 Svobodná strana Rakouska (FPÖ)
V politickém spektru stojí FPÖ na krajní pravici. Dlouhou dobu po r. 1955, kdy byla založena někdejším říšskoněmeckým ministrem Reinthallerem, vystupovala FPÖ jako jediná opoziční strana v Rakousku. Původně strana nacionálních liberálů, od poloviny 80. let působila pod vedením Jörga Haidera, po jehož abdikaci v roce 2000 se na čele vystřídalo několik politiků, v roce 2004 se předsedkyní stala Haiderova sestra Ursula Haubner. V dubnu 2005, po rozštěpení FPÖ, se předsedou strany stal Hans-Christian Strache. Spojenectví pro budoucnost Rakouska (BZÖ) V dubnu 2005 Jörg Haider opustil FPÖ a založil tuto novou stranu. Společně s ním do této strany přestoupilo prakticky celé stávající vedení FPÖ, včetně ministrů ve spolkové vládě a většiny poslanců Národní rady. Nová strana se nijak nevzdálila táboru krajní pravice. Klíčové postavení zastává v baště svého prvního předsedy J.Haidera, v Korutanech. Díky osobnímu nasazení J.Haidera dosáhla strana v celostátních volbách v září 2008 nečekaného úspěchu (10,70% hlasů, 21 poslaneckých mandátů). Po tragické Haiderově smrti v čele strany stanul Josef Bucher. V prosinci 2009 se korutanská zemská organizace BZÖ odloučila od zbytku strany a přidružila se k FPÖ, přičemž si zachovala část autonomie.

18 Výsledky parlamentních voleb 28. 9. 2008
(volební účast 78,81 %): · SPÖ: 29,26 % / 57 mandátů, v r ,3 % / 68 mandátů · ÖVP: 25,98 % / 51 mandátů, v r ,3 % / 66 mandátů · Zelení: 10,43 % / 20 mandátů, v r ,05 % / 21 mandátů · FPÖ: 17,54 % / 34 mandátů, v r ,04 % / 21 mandátů · BZÖ: 10,70 % / 21 mandátů, v r ,1 % / 7 mandátů

19 Aktuální vnitropolitický vývoj
V poslední době je na rakouské vnitropolitické scéně citelněji přítomno cizinecké téma (azylová karta, povinnost znalosti němčiny pro cizince apod.). Téma cizinců a migrace hrálo svou roli i v řadě zemských voleb (zejména vídeňské zemské volby). Jiným velkým tématem je otázka daňové reformy a úspěšného překonání hospodářské krize. V daňových záležitostech zatím mezi koaličními partnery panuje disharmonie. ÖVP se staví kriticky k návrhu zvyšování daní, naopak SPÖ tuto myšlenku podporuje (zejména u tzv. bankovní daně). Rakousko se rovněž připravuje na konec přechodného období na pohyb pracovní síly z nových členských států EU ( ). Obavy zaměstnanců a odborů z nepredikovatelného přílivu levné konkurence na trhu práce a snížení sociálních standardů vedly k předložení vládního návrhu zákona o mzdovém a sociálním dumpingu do parlamentu v červnu 2010 (očekávaná účinnost zákona od jara 2011).

20 Prezidentské volby Prezidentské volby konané 25. dubna 2010 nepřinesly žádné překvapení. Hned v prvním kole se suverénním náskokem obhájil svou pozici současný prezident Dr. Heinz Fischer, když získal takřka 80% hlasů. Jen pro srovnání - druhá Barbara Rosenkranz nominovaná za FPÖ dosáhla 15%. Fischer si v úřadu vydobyl respekt a oblibu, což se mu vyneslo image nadstranického kandidáta, byť jej do úřadu navrhla formálně SPÖ. Voličská účast činila 53,57%. Hlava státu Hlavou státu je spolkový prezident, volený přímo na 6 let. Ve volbách v dubnu roku 2010 obhájil svůj mandát současný spolkový prezident Dr. Heinz Fischer (SPÖ) V případě, že jakékoli důvody zabrání vykonávat hlavě státu její povinnosti, přechází její pravomoci na trojici prezidentů dolní komory parlamentu - Národní rady. Její vedení: 1. prezident: Barbara Prammer (SPÖ, od ) 2. prezident: Fritz Neugebauer (ÖVP, od ) 3. prezident: Martin Graf (FPÖ, od )

21 Aktuální složení vlády k 1. říjnu 2010:
Po parlamentních volbách z 28. září 2008 trvala dva měsíce jednání o vytvoření koaliční vlády mezi dvěma největšími stranami: SPÖ, která z voleb vyšla vítězně, a ÖVP. Vláda velké koalice sociálních demokratů a lidovců byla jmenována prezidentem Fischerem dne Aktuální složení vlády k 1. říjnu 2010: spolkový kancléř Werner Faymann (SPÖ) vicekancléř, ministr financí Josef Pröll (ÖVP) ministryně dopravy, inovací a technologií Doris Bures (SPÖ) ministr pro evropské a mezinárodní záležitosti Michael Spindelegger (ÖVP) ministryně školství, umění a kultury Claudia Schmied (SPÖ) ministr obrany a sportu Norbert Darabos (SPÖ) ministr hospodářství, rodiny a mládeže Reinhold Mitterlehner (ÖVP) ministryně vnitra Maria Fekter (ÖVP) ministryně vědy a výzkumu Beatrix Karl (ÖVP) ministr zemědělství, lesnictví, ŽP a vodohospodářství Nikolaus Berlakovich (ÖVP)

22 ministr sociálních věcí, práce a ochrany spotřebitele Rudolf Hundstorfer (SPÖ)
ministryně pro ženské otázky a státní službu Gabriele Heinisch-Hosek (SPÖ) ministr zdravotnictví Alois Stöger (SPÖ) ministryně spravedlnosti Claudia Bandion-Ortner (nezávislá) státní tajemník na Min. financí Reinhold Lopatka (ÖVP) státní tajemník na Min. financí Andreas Schieder (SPÖ) státní tajemnice na Min. hospodářství Christine Marek (ÖVP) státní tajemník na Kancléřství Josef Ostermayer (SPÖ)

23 Použitá literatura HAYWOOD , Anthony. Rakousko : překlad Eva Kalinová. Praha : Svojtka, s. HLOUŠEK, Vít, et al. Rakousko v evropské a středoevropské politice . Brno : Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s.