Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Modul: Charakteristika vyšších rostlin (cévnatých rostlin a mechorostů)  Systematické postavení cévnatých rostlin a mechorostů v rámci podříše zelených.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Modul: Charakteristika vyšších rostlin (cévnatých rostlin a mechorostů)  Systematické postavení cévnatých rostlin a mechorostů v rámci podříše zelených."— Transkript prezentace:

1 Modul: Charakteristika vyšších rostlin (cévnatých rostlin a mechorostů)  Systematické postavení cévnatých rostlin a mechorostů v rámci podříše zelených rostlin  Charakteristika cévnatých rostlin a mechorostů  Hierarchické uspořádání gametofytu a sporofytu cévnatých rostlin  Kolonizace souše cévnatými rostlinami  Telomová teorie Inovace studia botaniky prostřednictvím e-learningu CZ.1.07/2.2.00/

2 Systematické postavení mechorostů cévnatých rostlin V rámci podříše zelených rostlin lze rozlišit dvě vývojové linie: 1) zelené řasy (Chlorophytae) 2) streptofyta (Streptophytae): tato vývojová linie je rozdělena na tři vývojové větve: parožnatky (Charophytae) mechorosty (Bryophytae) (gametofyt>sporofyt) cévnaté rostliny (Tracheophytae) (sporofyt>gametofyt) } vyšší rostliny

3 Charakteristika cévnatých rostlin (Tracheophytae) Cévnaté rostliny představují systematickou skupinu (vývojovou větev) zahrnující rostliny, u nichž v ontogenetickém vývoji převažuje sporofyt (nepohlavní, většinou diploidní generace produkující spory) nad gametofytem (pohlavní, většinou haploidní generace produkující gamety). Gametofyt může být : nezávislý na sporofytu – vyvíjí se mimo sporofyt, má charakter stélky (thalus). Plavuně, přesličky kapradiny; závislý na sporofytu – pohlcen sporofytem (především samičí gametofyt = zárodečný vak, samčí gametofyt = pylová láčka), je redukován na několik buněk. Semenné rostliny (nahosemenné a krytosemenné). Sporofyt cévnatých rostlin (kormus) je rozlišen na vegetativní a generativní orgány, které jsou tvořeny systémy pravých pletiv. Jednotlivými orgány probíhají cévní svazky, které vytvářejí vaskulární (vodivý) systém rostliny.

4 Hierarchické uspořádání sporofytu a gametofytu cévnatých rostlin. Buňka - studiem buněk se zabývá rostlinná cytologie. Pro potřeby studia rostlinné histologie a anatomie je nutná především znalost stavby buněčné stěny, která utváří rostlinná pletiva. Jednoduchá pletiva a systémy pletiv - studuje rostlinná histologie. Rostlinné orgány - vegetativní a generativní - vnitřní stavbou rostlinných orgánů se zabývá rostlinná anatomie.

5 Kolonizace souše cévnatými rostlinami Nejpravděpodobnějšími předky suchozemských cévnatých rostlin byly zelené řasy blízké rodu Coleochete. Za nejstarší cévnatou rostlinu (doloženou fosiliemi) je považovaná středně silurská Cooksonia (420 mil. let). Rod Cooksonia a jí podobné středně a svrchně silurské psilofytní rostliny (např. Aglaophyton major = dřívější Rhynia major, obr.) byly rostliny telomového typu. Telomy byly dlouze protažené válcovité osové orgány, většinou dichotomicky (vidličnatě) větvené, asimilující, s hadrocentrickým (dřevostředným) cévním svazkem (protostélé). Fertilní koncové telomy nesly terminální eusporangiátní sporangia (silnostěnné výtrusnice). Funkci kořene plnily rhizomoidy, rovněž telomového původu, jejichž pokožkové buňky vytvářely kořenové vlášení (rhiziny). U rhizomoidů byla zjištěna mykorhiza. Telomové rostliny byly malého vzrůstu (nejčastěji do 1 m). Vytvářely porosty v příbřežních zónách. Kolonizace souše cévnatými rostlinami byla spojena s mnoha anatomicko - morfologickými a fyziologickými adaptacemi na zcela nové ekologické podmínky prostředí: epidermis s kutikulou, stomata  regulovaná transpirace a vodní provoz, ochlazování povrchu rostliny, ochrana před radiací; rhizomoidy s mykorhizou  příjem vody a živin, ukotvení rostliny; systém pletiv vodivých a zpevňovacích, impregnace buněčných stěn ligninem  transport vody, minerálních látek, asimilátů, fytohormonů aj. v rostlině a mechanické zpevnění rostliny; silnostěnné (eusporangiátní) výtrusnice, stěny výtrusů impregnovány sporopoleniny  ochrana před vysýcháním - umožněna sporogeneze (= vznik výtrusů ve výtrusnicích) mimo vodní prostředí.

6 Telomová teorie (W. Zimmermann, Phylogenie der Pflanzen,1930): odvozuje vznik orgánů cévnatých rostlin z telomů. Převršení – např. vznik osových orgánů. Planace (srovnání telomů do roviny), kladodifikace (zploštění telomů) a syntelomizace (srůst telomů) - vznik megafylního listu. Redukce – možný způsob vzniku mikrofylního listu. Zakřivení – např. vznik štítkovitého sporangioforu u přesliček nebo skluz sporangií z okraje listu na abaxiální (spodní) stranu listu u kapradin.


Stáhnout ppt "Modul: Charakteristika vyšších rostlin (cévnatých rostlin a mechorostů)  Systematické postavení cévnatých rostlin a mechorostů v rámci podříše zelených."

Podobné prezentace


Reklamy Google