Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Vydání 2015 Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř V posledním čísle Zpravodaje jsme slíbili, že Habr nezaniká, ale že díky lepší.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Vydání 2015 Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř V posledním čísle Zpravodaje jsme slíbili, že Habr nezaniká, ale že díky lepší."— Transkript prezentace:

1 Vydání 2015 Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř V posledním čísle Zpravodaje jsme slíbili, že Habr nezaniká, ale že díky lepší informovanosti na webových stránkách sboru bude Zpravodaj vycházet jen jednou do roka. Rok 2014 utekl jako voda a je tedy prostor pro souhrnné číslo Habru. Přejeme všem čtenářům, aby mohli v klidu rozjímat nad vším, co jsme společně jako sbor, minulý rok prožili. JŠhttp://hb.casd.cz/ Z OBSAHU Úvodní slovo Verše na rok 2015 – 2. Výcvik chápat, pomáhat a neškodit – 3-4. Příběh pro děti – Kázání - Moudří ho stále hledají – Hudební pobožnost – 21. Ledeč nad Sázavou a Vlastějovice – 22. Občanské sdružení Posálios – 23. Oslava 20. výročí založení sboru – Bože, ptal ses mě? – Psychiatrická léčebna a věznice Světlá n/Sázavou – Pozvánka na události roku 2015 – 31. Vánoční bohoslužba – Narozeniny – 35. Oznámení – 36. Novoroční besídka – 37. Závěr

2 Vydání 2015 Verše na rok 2015 strana 2. Havlíčkův Brod „Buď silný a statečný, neboj se a nestrachuj, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoliv půjdeš.“ Jozue 1:9 Ledeč nad Sázavou „Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.“ Římanům 11:29

3 Od února roku 2014 začali tři naši členové navštěvovat psychologický výcvik s názvem Chápat, pomáhat a neškodit. Výcvik probíhal po 4 víkendy v rozmezí od února do dubna, v objektu Teologického semináře v Sázavě. Lektorkou byla psycholožka Středočeského kraje hasičského záchranného sboru Eva Biedermannová a bratr Slávek Vurst, který v té době ještě dělal nemocničního kaplana v Motole. Cílem výcviku bylo přiblížit nám prožitky lidí, kteří prožívají nějaké trauma ze svého osobního neštěstí (především smrt a vážná nemoc, úrazy, nehody apod.) a naučit nás, jak tyto lidi chápat, pomáhat a zároveň jim svým přístupem neškodit. Vydání 2015 VÝCVIK CHÁPAT, POMÁHAT A NEŠKODIT strana 3.

4 Tento výcvik nám přinesl mnoho užitečných poznatků do našich životů, učil nás měnit náš zaběhlý pohled na ostatní lidi, mnohé nám osvětlil i v našem vlastním vnímání a prožívání. A za ten rok, co uplynul od výcviku, jsme si jistě mnohokrát mohli vyzkoušet, že vše, co jsme se tam učili, je pravda a lze to prakticky využívat… Jestli tento výcvik bude naše církev ještě opakovat, tak jej můžeme vřele doporučit, byl to opravdu dobře investovaný čas. JŠ Vydání 2015 VÝCVIK CHÁPAT, POMÁHAT A NEŠKODIT strana 4.

5 Vydání 2015 PŘÍBĚH PRO DĚTI strana 5. Oblíbenou části každé sobotní bohoslužby se staly příběhy pro děti před kázáním. Jeden z nich otiskneme i v našem Zpravodaji. Inspirativní příběh o oběti pro druhé si připravil kazatel Aleš Kocián: V půli ledna roku 1925 zemřela v aljašském městečku Nome, které tehdy mělo 1439 obyvatel, malá holčička. Jediný místní lékař Curtis Welch určil příčinu její smrti jednoznačně: záškrt. Bezprostředně poté se nakazily další děti a bylo jasné, že západní cíp Aljašky postihla nebezpečná epidemie. Doktor Welch poslal naléhavou telegrafní zprávu do Fairbanksu, Juneau, Sewardu a Anchorage se zoufalou prosbou o lékařskou pomoc. Welchovy zásoby antitoxinu byly směšně malé a Nome bylo centrem lékařské péče pro jedenáct tisíc eskymáků a indiánů ohrožených zákeřnou nemocí. Jediné zásoby antitoxinu byly uloženy v aljašské metropoli Anchorage. Doktor J. B. Beeson z Alaska Railroad Hospital měl ihned k dispozici ampulek. Byl ovšem problém, jak sérum v nejkratším čase do vzdáleného Nome vůbec dostat. Na letišti v Anchorage sice stály dva dvouplošníky, leč s ohledem na počasí guvernér Scott Bone rozhodl, že riziko je příliš velké a let zakázal. Kdyby se letadlo zřítilo, jediná dávka séra na celé Aljašce by byla nenávratně zničena. Možné řešení bylo nakonec typicky aljašské: použít psí spřežení. Aljašská železniční společnost vypravila bez prodlení z Anchorage do Nenany speciální vlak s malým nákladem: dvacet librových balení antitoxinu proti záškrtu. A tak byl vlastně odstartován nejvýznamnější závod psích spřežení v historii Aljašky – Great Serum Run. Nešlo v něm o slávu, o prestiž ani o dolary. Běželo se doslova a do písmene pro život. V této vyčerpávající jízdě startovalo dvacet musherů a více než sto psů. Trať byla dlouhá 674 mil, tedy 1078,4 kilometru a křižovala jednu z nejdrsnějších krajin světa. Spřežení tuto vzdálenost urazila v neuvěřitelném čase: za necelých šest dnů (127,5 hodiny)! Zmocněnec zdravotního výboru v Nome pověřil vynikajícího mushera Leonharda Seppalu, aby pádil se svým spřežením do osady Nulato, kde převezme sérum. Seppala si vzal na krušnou cestu dvacítku psů. Chtěl do Nulata dorazit pouze s osmi psy. Zbylých dvanáct

6 Vydání 2015 PŘÍBĚH PRO DĚTI strana 6. hodlal postupně zanechat na cestě, aby mohl při návratu měnit unavené psy za odpočinuté. Do čela smečky zapřáhl svého nejlepšího leadra – psa Togo. Mezitím se epidemie záškrtu rychle šířila a úřední kruhy se rozhodly urychlit přepravu séra štafetovou jízdou spřežení na kratší vzdálenosti. V Nenaně netrpělivě čekal se smečkou devíti aljašských malamutů William „Wild Bill“ Shannon, který byl se svým spřežením zaměstnán jako pošťák pro Nothern Commercial Company. Zásilku drahocenného antitoxinu převzal 27. ledna a s malamuty vyrazil na cestu při teplotě mínus 50 stupňů Celsia do osady Tolovany, vzdálené 83 kilometrů severozápadně od Nenany. V poledne následujícího dne předal Shannon sérum na sáně Edgaru Kallandsovi. Ten se svým devítičlenným psím týmem musel urazit vzdálenost padesáti kilometrů za mrazu mínus 60 stupňů Celsia do Manley Hot Springs. A vše běželo jako na drátkách: Dan Green přepravil sérum do Fish Lake, Johny Folger do Tanany a Sam Joseph do Kallandsu. Tady přesná historie poněkud kulhá, avšak podle dostupných informací převzal v Kallandsu náklad Titus Nickolai a dopravil ho do Nine Mile Cabin. V běhu pro život pokračoval Dave Corning do Kokrines a Harry Pitka se probojovával silnou sněhovou vánicí do Ruby. Bill McCarthy přepravil sérum při mrazu okolo 40 stupňů Celsia do Whiskey Creeku, Edgar Nollner do Galeny a jeho bratr Georg Nollner se stejným spřežením do Bishop Mountain. Při teplotě mínus 60 stupňů Celsia převzal náklad Charlie Evans a vyjel do vesnice Nulato. Dva vůdčí Evansovi psi byli krátkosrstého plemene a začali ve slabinách omrzat. Evans je musel naložit do saní, sám za ně převzal vedení, běžel před spřežením a pomáhal psům sáně táhnout. Přesto oba vůdčí psi před dojezdem do cíle zahynuli. Tommy Patson dovezl sérum do Kaltagu, kam se mu podařilo dorazit v poledne 30. ledna. Během tří dnů tedy třináct musherů a dvanáct spřežení urazilo vzdálenost 603 kilometry.

7 V Kaltagu se cesta stáčela od řeky Yukon směrem do hor a pak zamířila k pobřeží. Indián z kmene Athapasců, který je znám pouze pod jménem Jackscrew, dopravil antitoxin z Kaltagu do osady Old Woman. Zde náklad převzal eskymák Victor Anagick a dovezl ho do Unalakleetu. Další eskymák Myles Gonangan projel pobřežní sněhovou bouří. Musel prorážet trail závějemi, které mu sahaly až po pás. Úspěšně se probil do Shaktooliku. Tady sérum naložil na sáně Henry Ivanoff, který zde čekal pouze pro případ, kdyby saně muže přijíždějícího z Nome nedorazily. Tím mužem jedoucím naproti byl už zmiňovaný nejzkušenější musher Leonhard Seppala, který vyjel z Nome před třemi dny. Telefon i telegraf ve vesničkách kterými projížděl měl poruchu a tak mu nebylo možné dát zprávu, že má sérum převzít už v Shaktooliku, myslel že mu do cíle v Nulato zbývá ještě 250 kilometrů. Ivanoff právě rovnal spřežení u cesty za Shaktoolikem, zamotané po setkání se sobem, když se objevily saně Leonharda Seppaly. Ivanoff na něj do dáli volal: „Sérum! Sérum! Mám ho tady!“ Leonhard Seppala se zde dozvěděl, že počet nemocných v Nome se dramaticky zvětšuje. Ihned otočil svůj psí tým a vyrazil na zpáteční cestu směrem do Issac’s Pointu, přesto, že měl za sebou už 272 kilometrů z Nome a jízdu stejnou bouří, kterou projel i Myles Gonangan. V Issac’s Pointu si Seppala se psy krátce odpočinuli, když tam dorazili, byla bouře v nějhorším a vítr dosahoval síly přes 105 km/h. Potom pokračovali do Golovinu. Seppala se svou smečkou tedy urazil 420 kilometrů, navíc dvakrát projížděl nejhorším terénem Norton Sound, kde museli nastoupat až do výšky 1500 metrů nad mořem v oblasti Malého Mt. McKinley. Žádný z další z musherů přitom neujel více než 85 kilometrů. Co víc, spřežení tohoto muže, vedené úžasným psem Togem, dvakrát projelo přes zamrzlý záliv Norton Bay. Led praskl pouhé tři hodiny poté, co tudy při zpáteční cestě projeli. V Golovinu naložil sérum Charlie Olson. Na cestě do Bluffu musel vzdorovat větru dosahujícímu osmdesáti kilometrů v hodině při teplotě mínus 56 stupňů Celsia. Vydání 2015 PŘÍBĚH PRO DĚTI strana 7.

8 V Bluffu převzal náklad Gunnar Kaason, který do čela svého třináctičlenného psího týmu zapřáhl Seppalova druhého vůdčího psa jménem Balto. Do cíle zbývalo urazit posledních 85 kilometrů. Podle stanoveného itineráře měl Kaason předat sérum v osadě Safety Edovi Rohnovi, jenž je měl připravit posledních 35 kilometrů do Nome. Kaason v Safety nezastavil. Později prohlásil, že jeho smečka nebyla vůbec unavena a on nechtěl Rhona zbytečně budit. Mnoho lidí ovšem Kaasona obvinilo, že se snažil sérum přivézt do Nome sám, aby získal slávu a upoutal pozornost. Jak to bylo skutečně, ví jen nebožtík Kaason, a my se dnes pravdu už zcela určitě nedozvíme. Na posledním úseku cesty musel Gunnar Kaason projet za naprosté tmy sněhovou smrští. Orientace byla svízelná a musher neviděl ani ocasy svých zadních psů. Šestiletý Seppalův husky Balto však udržel neomylně směr a spřežení s drahocenným nákladem dorazilo 2. února v pět hodin a třicet minut i s vyčerpaným a omrzlým Kaasonem do Nome, kde byli přivítáni jako hrdinové. Stateční psi měli rozedrané, krvavé tlapky a sérum během kruté cesty zmrzlo, avšak bylo naštěstí dobře použitelné. Až později se všichni mohli dozvědět, že v jedné chvíli se vlivem smrště saně vznesly do vzduchu a převrátily. Sérum zmizelo. Po kolenou a holýma rukama hledal jezdec ztracený balíček. A jako zázrakem jej našel. Musheři, kteří se zúčastnili přepravy antitoxinu, obdrželi medaile a diplomy podepsané samotným prezidentem Coolidgem. Ještě než Great Serum Run skončil, stali se z musherů hrdinové a jejich osudy Vydání 2015 PŘÍBĚH PRO DĚTI strana 8.

9 zaplňovaly stránky deníků celého světa. Nejznámějšími legendami se stali Kaason a Seppala a jeho dva leadři Togo a Balto. A přestože Seppala zdůrazňoval, že hlavním psím hrdinou je Togo, tisk psal zejména o Baltovi. V Central Parku v New Yorku byl na Baltovu poctu postaven pomník, na jehož podstavci je vytesáno: „Věnováno nezkrotné duši saňových psů, kteří přepravili antitoxin 600 mil přes ledové kry, zrádné vody a skrz vánice z Nenany na pomoc postiženému Nome v zimě roku Vytrvalost – věrnost – inteligence.“ O několik let později si Leonhard Seppala trochu trpce povzdechl: „To bylo více, než jsem mohl snést, když slavný,novinový‘ pes Balto obdržel za zásluhy sochu v Central Parku v New Yorku, a že si veřejnost naivně myslela, že Balto dovedl Amundsena k Point Barrow a že dokonce vedl jeho tým část cesty na severní pól. I když Balto nebyl nikdy dál než 200 mil od Nome. Naštěstí je psům světská sláva lhostejná, takže pravý hrdina celého dramatu – vůdčí pes Togo, nedostatkem publicity nikterak nestrádal. Potěšme však alespoň touto cestou Leonharda Seppalu a věnujme Togovi ještě několik řádků. Togovi rodiče pocházeli z oblasti sibiřské řeky Kolymy. Matka Dolly byla jemná a ne- závislá fena, která našla zalíbení ve vůdčím psu Seppalova spřežení Suggenovi. Ze spojení inteligentního otce a jemné matky vzešel Togo. Byl malý, nepříliš hezký a především, jak už to u štěňat bývá, rozmazlený. Několikrát utekl z domova. Ostatní smečku dráždil neustálým chňapáním po nohách, kousáním do uší – a vůbec – Seppalovi lezl na nervy. Přišel však den, kdy Togo přestal Leonharda otravovat a naopak jej zaujal. Stalo se to jednou v listopadu. Seppala měl s jedním kamarádem a se spřežením namířeno do Dime Creeku. Přátelé odjeli bez Toga, který zoufale toužil vydat se na cestu s nimi. Nakonec přeskočil sedm stop vysokou ohradu, aby se vydal v pánových stopách. Při skoku si poranil nohu, ale Togo zranění nedbal. Togo Seppalu dohonil až druhý den ráno. Na oba muže udělala psí odvaha velký dojem. Seppala nechal Toga chvíli běžet vedle spřežení, pak jej oblékl do postroje a připřáhl. Togo se rychle prosazoval a brzy už stál blízko vůdčího psa. Navečer, kdy se blížili k cíli, byl už Vydání 2015 PŘÍBĚH PRO DĚTI strana 9.

10 Togo ve vedení se starým Russkym. Seppala poznal, že Togo, stejně jako jeho otec, je rozený leader a od té chvíle se stal jeho favoritem. Jak by ne, když osmiměsíční štěně takovým způsobem běželo 75 mil hned svůj první den v postroji. Příštím rokem byl už Togo naplno v tréninku. Byl sice poněkud tvrdohlavý, ale Seppala věděl, že má všechny důležité atributy perfektního vůdčího psa. V roce 1921 najmul Seppalu s jeho spřežením inženýr Alaska Road Commision, aby vedl průzkum z Nome do Nenany. Při této práci měli koncem roku Seppala a Togo na svém kontě téměř 8000 projetých mil. V roce 1923 kromě vítězství v Borden Race absolvovali Togo se Seppalou několik cest přes Sewardův poloostrov spolu s Roaldem Amundsenem. V příštím roce dobyli vítězství v několika prestižních závodech a zbrázdili traily v různých místech Aljašky. A v roce 1925 oba čekal Great Serum Run – největší událost jejich života. Běh pro život byl posledním dlouhým Togovým během v postrojích, ze kterého se již nikdy plně nezotavil. Ostatně – vždyť v přepočtu na lidský věk mu už bylo přes sedmdesát let. Po onom památném běhu byl Togo využíván k tahu jen střídmě a v roce 1927 byl předán do vlídné péče paní Elizabeth Rickerové, aby si užil důchodu po dva zbývající roky svého života v jejím domově v Poland Springs. Po Togově smrti bylo jeho tělo preparováno a převezeno do muzea na univerzitě v Yale. Později bylo převezeno do muzea Shelbourne poblíž Berlingtonu ve Vermontu. Nadšenci severských tažných psů mu tam chodí skládat pocty dodnes. Nikde se mi v materiálech nepodařilo sehnat, jestli muže, kteří se do této pomoci zapojili, pohánělo nějaké náboženské puzení ke službě pro druhé, nebo tak konali z vlastní vnitřní povinnosti. S ohledem na to, že se v předávání štafety střídali muži několika národností a ras, je pravděpodobné, že je nepoháněla pouze křesťanská povinnost. Příběh je pro mne inspirací a podnětem k nezištné křesťanské pomoci, která se neptá co za to a kdy dostanu odměnu, ale pomáhá prostě proto, že je mých rukou, nohou, hlavy, modliteb atd. potřeba. Vydání 2015 PŘÍBĚH PRO DĚTI strana 10.

11 Podle článku v časopise Dobrodruh 9_2001 a zahraničních pramenů sepsal Aleš Kocián Trasa, kterou sérum prošlo ve své první vlně. Za necelých 14 dní se však na cestu vydalo téměř trojnásobné množství séra. V mnoha případech dopravované stejnými lidmi a stejnými psími spřeženími, za podobných povětrnostních podmínek aljašské nejtvrdší zimy. Největšími hrdiny tak nebylo 20 mužů z první přepravy ani muži z přepravy druhé, ale více než stovka čtyřnohých chundelatých přátel člověka, někteří z nich za své nasazení zaplatili životem. Jen díky nim se počet oficiálních obětí nevyšplhal výše než na 5, a přes 80 nakažených nepřišlo o život. Vydání 2015 PŘÍBĚH PRO DĚTI strana 11.

12 Vydání 2015 Kázání - Moudří ho stále hledají strana 12. Každou sobotní bohoslužbu si pro nás někdo připravuje kázání, jsou to buď kazatelé „profesionálové“ a nebo kazatelé „laici“, tedy lidé, kteří mají přes týden svoje jiné zaměstnání a kázání si připravují pro ostatní věřící, ve svém volném čase. Není podstatné, kdo si kázání připraví, podstatné je, aby kázajícího vedl Duch Boží a Pán Bůh tak mohl promlouvat k srdcím posluchačů. Jedno kázání otiskneme i ve Zpravodaji. Připravila si ho pro nás v prosinci 2014 Radka Škarvadová: Úvod Chci se s Vámi zamyslet nad příběhem, který se častokrát čte pouze jednou za rok a to právě v tento vánoční čas. Je to příběh o narození Krista a třech mudrcích, kteří ho navštívili, poklonili se mu a přinesli mu dary. Není to ovšem jenom informace o tom, jak se nám narodil Spasitel. V tomto příběhu je něco, co je stále platné a mů- že k nám promlouvat i do našich všedních dní. Bible nám říká, že tito tři mudrci vyšli na svou dlouhou pouť do Izraele jen proto, že se na obloze objevila jedna zvláštní hvězda. Tato hvězda je upozornila na to, že se narodil židovský král. A oni hned vyrazili na cestu a cestovali dlouhé měsíce, aby se s Kristem osobně setkali. Nestačilo jim pouze vědět, že se narodil. Oni se s ním toužili setkat a poklonit se mu. Příběh mudrců nám ukazuje něco o tom, jak nás Bůh hledá a vede k tomu, abychom my hledali Krista. Proto se dnešní kázání jmenuje „Moudří ho stále hledají“. 1) Bůh se snaží získat každého člověka, který je od něj daleko. První věcí, kterou nás příběh o mudrcích učí, je, že Bůh se snaží získat každého člověka, který je od něj daleko.

13 Když mudrci po svém dlouhém putování přijeli do Jeruzaléma, ptali se: „Kde je ten právě narozený král židů? Viděli jsme hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit“. Tito moudří muži byli na misi a tou misí bylo najít právě narozeného krále židů a poklonit se mu. Nejprve si musíme uvědomit, že tito mudrci byli pravděpodobně pohané. Nebyli to židé, kteří by přišli, aby nalezli svého krále. Židé si mysleli, že Mesiáš je pouze pro židy. Podle nich nebyl pro pohany. I první Kristovi následovníci byli témě výlučně židé. Kristus je měl vysvobodit z jejich hříchů. Měl je vysvobodit od jejich utlačovatelů. Přesto dal Bůh znamení těmto pohanům, aby přišli ke Kristu. Zadruhé, oni neměli s židy ani společné náboženství. Byli to mágové, což byla kombinace vzdělaného vědce a sektářského astrologa. Tito muži se vyznali jak ve vědě, tak i v magii. V tehdejší době to byli vzdělanci, ale přesto to byli kouzelníci a astrologové, jejichž praktiky Bůh svému lidu výslovně zakázal. Tito mágové nás mají naučit, že Bůh vynaloží veškerou snahu, aby získal každého člověka bez ohledu na to, jak daleko je. Tento příběh nám ukazuje, že Bůh nikdy nikoho neopouští. Člověk nemůže být nikdy příliš daleko od Boha. Jestliže Bůh mohl dosáhnout k pohanským astrologům, určitě i dnes stále pracuje na lidech, o kterých si my můžeme myslet, že jsou od Boha už příliš daleko na to, aby mohli být osloveni. Bůh to nikdy s nikým nevzdává a použije všechny dostupné prostředky, aby přivedl člověka ke Kristu. V tomto případě Bůh poslal vzkaz prostřednictvím astronomického úkazu, hvězdy, jako signálu, který mudrci potřebovali, aby začali hledat dítě, které se narodilo jako král židů. Ačkoliv Bůh řekl, že astrologie je špatná, použil hvězdu, aby mudrce přivedl ke Kristu. Použil jazyk, kterému rozuměli. Kdyby se jim zjevil anděl tak, jako Vydání 2015 Kázání - Moudří ho stále hledají strana 13.

14 se zjevil pastýřům, možná by si to špatně vyložili. Bůh věděl, že ten nejlepší způsob, jak se dostat k astrologům, je právě skrze astrologii. Nezapomínejme, že ne všichni vyrostli v církvi, a proto zprvu nerozumí jejímu jazyku a nechápou, proč potřebují hledat Ježíše. Možná nás někdy zaráží, že se lidé v církvi nezapojují. Často to může být proto, že nemají žádný základ. Nebylo to součástí jejich výchovy. Nevědí, že mají hledat Boha, a tak Bůh přichází k lidem způsobem, kterému rozumí. Proto přišel Bůh v lidském těle, aby byl jedním z nás, a mluvil s námi naším jazykem, jedl naše jídlo a zažil náš svět svýma očima, aby nám dokázal říct, že ho potřebujeme a že ho máme hledat. Bůh očekává, že to samé budeme dělat pro druhé. Nechce, abychom dělali kompromisy nebo porušovali jeho příkazy, ale očekává, že stejně jako on použijeme všechny prostředky k tomu, abychom se přiblížili k lidem v jazyce, který pro ně bude srozumitelný, a abychom je tak přivedli ke Kristu. 2) Bůh chce, abychom ho hledali horlivě. Druhou věcí, kterou nás mudrci učí, je, že Bůh chce, abychom ho hledali pečlivě a horlivě. Nepotřebujeme o Kristu vědět, potřebujeme ho hledat. Musíme hledat vztah s Kristem a s Bohem skrze Krista. Nebezpečí spočívá v tom, že si můžeme myslet, že když o Kristu víme, stačí to. Můžeme ale znát Bibli skrz na skrz, můžeme bedlivě dodržovat Boží přikázání, a přitom nám může uniknout podstata křesťanské víry, kterou je hledání Krista. Vydání 2015 Kázání - Moudří ho stále hledají strana 14.

15 Jak píše křesťanský myslitel z 15.stol. Tomáš Kempenský ve svých knihách o ná- sledování Krista: „Kdybys znal zpaměti celou Bibli i výroky všech učenců, co by ti to všechno prospělo bez Boží lásky a milosti?“ Tito pohanští astrologové, kteří měli o židovském mesiáši jenom částečnou informaci, vyrazili na cestu víry, aby našli krále židů. Odhaduje se, že tato cesta byla dlouhá 800 – 1500 km. Mohlo jim trvat 3 měsíce nebo i déle, než se dostali do Betléma. Tato cesta je stála spoustu času, peněz a navíc s sebou vezli vzácné dary. Víme, že tito mudrci znali Bibli a židovského Mesiáše pouze částečně, jinak by bývali věděli, že dítě mají hledat v Betlémě, jak to předpovídali proroci. Oni ale měli víru a vynaložili snahu, aby dítě našli. Na druhé straně proti nim stojí náboženská komunita v Jeruzalémě. Tito lidé dobře znali Bibli a žili každé písmenko ze zákona, jak byl zapsán v Písmu. Vykonávali všechny obřady a dodržovali všechna přikázání. Znali Boha ze svých svatých knih. A přesto když se objevili mudrcové, Herodes a tito náboženští vůdcové byli udivení, když zjistili, že se narodil Mesiáš. Ve skutečnosti byli přímo znepokojeni, když tu zprávu uslyšeli. Buď si hvězdy na nebi nevšimli, nebo nebyli schopni vyložit její význam. Neměli vůbec ponětí o tom, že se jim narodil Mesiáš. Museli jim to sdělit právě tito pohanští astrologové. Představte si, jak to asi mohlo probíhat. Představte si, jak by to probíhalo dnes, kdyby někdo, kdo praktikuje čarodějnictví, přišel do církve, která věří Bibli, a řekl jim, že Ježíš byl mezi nimi, v jejich středu, ale oni si ho nevšimli, protože měli příliš mnoho práce s tím, aby do puntíku dodržovali Boží zákon... místo toho, aby hledali Krista a vztah s ním. Určitě je vám jasné, že by to bylo odsouzeno k neúspěchu. Vydání 2015 Kázání - Moudří ho stále hledají strana 15.

16 A tak místo, aby se radovali z té zprávy, že přišel Mesiáš, jsou židovství představitelé znepokojení, pravděpodobně také skeptičtí, a nic s tím neudělají. Na rozdíl od mudrců, kteří cestovali stovky kilometrů, aby se Kristu poklonili, se tito náboženští vůdcové se nenamáhají ujít ani 10 km, aby našli Krista a poklonili se mu. Herodes dokonce mudrce poslal, aby Krista našli a pak se vrátili a oznámili mu to. Nikde však není ani zmínka o tom, že by si aspoň jediný člověk šel ověřit, jestli je informace o narození mesiáše pravdivá. VEM DALŠÍ Proč si to neověřili? Vždyť pohanští astrologové přece nemohli o jejich mesiáši nic vědět?! Proč Bůh řekl o Kristu jim a ne náboženským autoritám? Možná proto, že tito vůdcové se více starali o dodržování zákona a správné vykonávání obřadů, než o svůj vztah s Bohem a o to, kde je jejich srdce. Můžeme znát Bibli, můžeme mít náboženské přesvědčení, můžeme dokonce do puntíku dodržovat Boží přikázání, ale stále nám může uniknout to podstatné. Bůh skrze Krista usiluje o vztah s námi a chce, abychom ho hledali. Když ho budeme hledat, nalezneme ho, jak jednou Ježíš řekl: Hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Žd 11,6: Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. Když přicházíme do sboru, když se snažíme dobře žít, je to proto, že naším hlavním cílem je hledat Krista a snažit se mu přiblížit? Nebo jsme jako ti náboženští vůdcové v Ježíšově době, kteří si mysleli, že stačí plnit svou náboženskou povinnost, dodržovat Boží přikázání, chodit do chrámu a dobře znát písma? Vydání 2015 Kázání - Moudří ho stále hledají strana 16.

17 3) Potřebujeme se poklonit Kristu Třetí věcí, kterou nás mudrci učí je, že se potřebujeme poklonit Kristu. Klanění se Kristu to není jen jedna z možností. My se mu potřebujeme klanět. Jakmile mudrci Ježíše nalezli, tou první věcí, kterou udělali, bylo, že se mu poklonili. Přesně tak, jako to udělali pastýři, kteří Ježíše navštívili, poklonili se mu a zpívali chvály Bohu. O mudrcích jsme četli, že jakmile uviděli dítě s Marií, jeho matkou, padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. (Mt 2,11) Jedním způsobem, jak se klanět, je trochu se uklonit na znamení úcty a podřízení se člověku, který má nad námi nějakou autoritu. Mudrci se ale neuklonili jen trochu nebo ze zdvořilosti, že to doba nebo situace žádala. Oni padli na zem a klaněli se. To malé bezbranné miminko bylo někým, komu se rozhodli podřídit, koho tímto činem uznali za svého Pána. Proto i my dnes říkáme, že musíme přijmout Krista jako našeho Pána. On je tím, kdo vše řídí, a my se mu máme podřídit. Mudrci také Ježíši předali přinesené dary. Klanění se Bohu neboli bohoslužba neznamená jenom uznání Boží autority. Znamená také to, že něco obětujeme. Boha uctíváme tak, že Mu dáváme svůj čas, svoje prostředky a sami sebe. Boha máme uctívat tak, že mu dáváme to, co je pro nás cenné. Dary, které přinesli mudrci, byly velmi cenné. První dar, kterým bylo zlato, označoval Krista za krále. Druhým darem bylo kadidlo, což byla vonná látka, která se obětovala Bohu během obětní bohoslužby, a mohl ji obětovat pouze kněz. Byl to dar, který symbolizoval Ježíšovo velekněžské postavení. Posledním darem byla myrha, která se používala Vydání 2015 Kázání - Moudří ho stále hledají strana 17.

18 jako olej při přípravě těla na pohřeb. Byla použita i při nabalzamování Ježíšova těla, když zemřel. Byl to dar, který symbolizoval zachování života po smrti. Byl to dar pro Spasitele, který měl zemřít za nás za všechny. Každý z těchto darů stál mudrce velmi mnoho, protože to i v té době byly velmi vzácné a drahé věci. Když se my klaníme Bohu, taky by nás to mělo něco stát. Měli bychom si uvědomit hodnotu daru jeho Syna Ježíše. Je na každém z nás, abychom přemýšleli, co z toho, co má pro nás velkou hodnotu, Kristu přineseme. Čeho se vzdáme? Co mu položíme k nohám? 4) Potřebujeme být neustále otevřeni Božímu Duchu Čtvrtou věcí, kterou nás mudrci učí, je, že potřebujeme být neustále otevřeni Božímu duchu. Poté, co se setkali s Kristem, dostali mudrci od Boha pokyn, aby se nevraceli k Herodovi. A oni tento pokyn automaticky uposlechli, stejně jako uposlechli znamení hvězdy. Cesta za Kristem a víra, kterou na ní získali, je naučili zůstat otevření vůči Božímu hlasu a vedení. V našem životě nikdy nenastane okamžik, kdy bychom si mohli říct, že jsme zcela pochopili křesťanský život. Potřebujeme hledat Boha, potřebujeme se mu klanět, ale nejde jen o jednorázový akt. Musíme být neustále otevřeni Božímu vedení. Tak nám to říká Bible v příběhu mudrců, kteří byli ve snu varováni, aby se nevraceli k Herodovi, a tak se tedy do své země vrátili jinou cestou. Ačkoliv mudrci nalezli právě Krista, kterého hledali, poklonili se mu a předali mu přinesené dary, nebyl to pro ně konec. Ačkoliv splnili svou misi, neřekli si: „Tak dobře, splnili jsme svou povinnost a jsme rádi, že je to za námi. Teď se vraťme k Vydání 2015 Kázání - Moudří ho stále hledají strana 18.

19 normálnímu životu.“ Jejich hledání Boha neskončilo, když se setkali s Kristem. Stále zůstali Bohu otevřeni a Bůh jim poslal vzkaz ve snu. Zde máme další důkaz toho, že Bůh promlouvá k člověku jeho jazykem. Jazykem, kterému bude rozumět. Jak jsme si už řekli, tito mudrci byli astrologové a mágové. Jejich prací bylo mimo jiné i vykládání snů, a tak k nim Bůh opět promluvil způsobem, kterému rozuměli. A oni hned poznali, že jejich sen je vzkazem od Boha, který pak následně uposlechli. Nevrátili se k Herodovi a ani nepotřebovali vědět, že Herodes kuje plány, jak tohoto židovského krále zabít. Prostě poslechli Boží vedení a bez ptaní udělali to, co po nich Bůh žádal. Poučení pro nás je jasné: I když jsme Krista hledali a našli, neznamená to, že jsme na konci své cesty. Je to pouhý začátek. Bůh chce, abychom zůstali otevření vedení Ducha svatého. Možná k nám Bůh nepromluví skrze sen, ale bude k nám promlouvat jinými způsoby: skrze Písmo nebo modlitbu, skrze lidi a situace kolem nás… Bůh k nám chce i nadále promlouvat, aby nás vedl pryč od nebezpečí a udržoval nás stále nasměrované k sobě a ke svému plánu. Vydání 2015 Kázání - Moudří ho stále hledají strana 19.

20 Závěr Když si to shrneme, můžeme říct, že tento vánoční příběh není jen zprávou o na- rození našeho Spasitele. Je to zároveň příběh o hledání a nalezení Krista a o tom, jak Bůh hledá člověka a vede ho k sobě. Kde jsme dnes my? Slyšíme, jak nás Bůh volá, abychom šli a hledali jeho Syna? Nezapomínejme, že Bůh nás hledá neustále a je úplně jedno, kde a v jaké situaci se právě nacházíme. A Bůh také zaslibuje, že když ho budeme hledat, nalezneme ho a dostane se nám odměny za naši víru. A když už Boha hledáme a nalézáme, jaký dar mu dáváme? Bůh nechce jenom naše peníze, či náš čas. Bůh chce, abychom se mu cele odevzdali. A také nezapomínejme zůstat otevření Božímu hlasu a vedení i poté, co nalezneme Krista. Bůh nás chce v životě i nadále vést a říkat nám, kam se máte dát a kde bychom být neměli, ale musíme být ochotní mu naslouchat. Pokud nebudeme otevření Božímu hlasu, může se stát, že jednoho dnes se octneme na místě Heroda a náboženských vůdců Ježíšovy doby, kteří sice prohlašovali, že se s Kristem chtějí setkat a poklonit se mu, ale mnohem spíš jim šlo o jejich vlastní zájmy. Bůh chce, aby nám šlo o jeho zájmy, ať už nás ta cesta zavede kamkoliv a ať je kdovíjak dlouhá. Chtějme být jako ti tři mudrci, kteří rozpoznali Boží volání, hledali a nalezli Krista. Hledejme ho horlivě a neustále. AMEN Vydání 2015 Kázání - Moudří ho stále hledají strana 20.

21 Vydání 2015 HUDEBNÍ POBOŽNOSTI strana 21. V roce 2014 k nám začala jezdit sestra Marcelka Novotná ze sousedního sboru Žďár nad Sázavou. Vždy, když k nám přijede, tak si připraví Hudební bohoslužbu na nějaké téma – jedná se o takové pásmo písní a mluveného slova na konkrétní téma. Při bohoslužbě nezapomíná také na děti, pro které si vždy něco poutavého připraví. Marcelka také používá projektor a k danému tématu promítá. Jsme moc rádi, že tyto hudební bohoslužby budou v našem sboru i v letošním roce, první Marcelka chystá na 28. března JŠ

22 Vydání 2015 LEDEČ NAD SÁZAVOU A VLASTĚJOVICE strana 22. Většiny sborových "akcí" se účastníme společně u vás v Brodě, tak napíši spíš události z Vagonku. Krásná setkání byla letos ve vagónku především, když měl víkendovky Aleš Kocián. Vzpomínky na to zůstanou v každém, kdo měl možnost se zúčastnit. Já osobně bych to ani neuměla dostatečně vhodně slovně vyjádřit. Tam se prostě musí být! Jenže je tam málo místa....Proto se všemožně snažíme získat nějaké prostory do legálního užívání, abychom tam mohli zvát hledající lidi na různé akce a zároveň abychom měli místo pro bohoslužby, až nás Městský úřad nebude v současné místnosti chtít. Hledáme nějaké "hnízdo" v Ledči, na které paradoxně nemáme zatím vůbec žádné peníze. Také by bylo možná dobré vědět, že od 2015 se bude na celém náměstí v Ledči nad Sázavou platit parkovné. Ti, kdo k nám pojedou do sboru s tím budou muset počítat, nebo si zaparkovat na parkovišti u Billy. Náš sbor "žije" letos především založenou neziskovkou Posálios - více je možné se dočíst na jejích webových stránkách Neziskovou organizaci založily Běla Štrucová s Gábinou Hrubešovou a ka- marádkou Terezou, která jim dělá účetnictví. Mají s tím moc práce (hlavně psaní projektů). Zažili jsme v souvislosti s tím i několik zkušeností, jak Bůh zasáhl, a to nám dodává chuť to nevzdávat. Společně a zatím bez valných výsledků se snažíme oslovit sponzory. Modlíme se a věříme, že pokud je Boží vůle, aby v Ledči sbor rostl, Pán Bůh nás jistě podpoří a povede nás i v tom nastávajícím roce. Totéž přejeme i havlíčkobrodskému sboru! M.N.

23 Vydání 2015 OBČANSKÉ SDRUŽENÍ POSÁLIOS strana 23. „Každý někdy potřebujeme pomoc a každý můžeme být něčím užitečný.“ Naším posláním je budování sociálně zdravých vztahů napříč jednotlivými generacemi a skupinami. Naše hlavní charakteristika je obsažená ve slově "pomoc" (ta, kterou můžeme nabídnout, i ta, kterou potřebujeme). Náš obsah vytváří posázavští lidé v o.s. Tábor Pathfinderu 2014 – Dobrá u Světlé nad Sázavou

24 Vydání 2015 OSLAVA 20. VÝROČÍ ZALOŽENÍ SBORU strana náš sbor uspořádal oslavu 20. Výročí založení. V tento den přijali pozvání manželé Ceplovi a s. Liduška Czopiková s rodinou. Pozvali jsme též lidi, kteří dřív chodili do sboru a někteří pozvání přijali a přišli, z čehož jsme měli velkou radost. Kázáním z Božího slova nám posloužil br. Josef Cepl. Společnými silami jsme připravili slavností oběd. Po obědě následovalo ještě promítání videoprezentace ze života soboru za uplynulých 20 let. Druhou slavnostní sobotou k 20. Výročí byla sobota V tuto sobotu přijeli Slaninovi. I tato slavnostní sobota byla, díky Bohu, velmi vydařená. Ačkoliv bylo období prázdnin a dovolených, přesto přišlo mnoho lidí – z Brodu, Ledče i Chotěboře. Přítomno bylo hodně hudebníků, takže jsme toho využili a hodně jsme si společně zazpívali a chválili tak Boha za jeho dobrotu a vedení. JŠ

25 Vydání 2015 OSLAVA 20. VÝROČÍ ZALOŽENÍ SBORU strana 25.

26 Vydání 2015 Bože, ptal ses mě? strana 26. Bože, ptal ses mě? V listopadu měl pohřeb Pavel Harvánek. Den jeho úmrtí je tajemstvím. Pavel odešel z oddělení psychiatrie na konci července a do poloviny října o něm nikdo nevěděl, ani policie. Když jsme s Otou za Pavlem v červenci přišli na návštěvu, sestra nám sdělila, že je Pavel administrativně propuštěn, ale ve skutečnosti ho pohřešují. V den naší „poslední“ návštěvy byl Pavel na útěku 4. den. Bylo to pro nás s Otou nepochopitelné. Ne ta skutečnost, že Pavel utekl, to již několikrát podnikl, když se potřeboval nadechnout a zažít pocit svobody. Ale zarážela nás doba, po kterou je venku. Vždy, když odešel, sám se po chvíli zalekl volnosti a zjištění, že nedokáže být v otevřeném prostoru – vrátil se vždy sám nebo se nechal odvézt policií, a to i tak, že poprosil lidi, aby ji zavolali. Pavel byl nalezen mrtev v kukuřičném poli za městem. Můžeme se jen dohadovat, co se stalo. Jeho smrt mu přinesla konečně mír a řešení jeho ukrutného života. Pavel pobýval na psychiatrii více jak 25 let – čtvrt století. Celou dobu se trápil. Měl halucinace a těžké bludy. Měl ale i zvláštní schopnosti. Nejednou nás s Otou ohromil zprávami, které nemohl nikde přečíst ani vidět, bylo to, jako by nakukoval do kosmu. A měl opravdu religiózní bludy a představy, jak tomu říká medicína? Nemohl by mu jen trochu „probíjet“ kabel, který není dost dobře odizolovaný, a chytá tak něco, co nám je skryto? Pavel chtěl Ježíše milovat, a jistě ho miloval, a zároveň ho odháněl a také provokoval otázkami. Jedna z nich mi zní stále: „Bože, ptal ses mě, jestli tohle chci?“

27 Ptal ses mě, jestli chci být na psychiatrii? Jestli mi nebude vadit, když mi vezmeš klidnou mysl? Jestli nebudu vzteky nemocen, když mi zakážeš milovat ženu, jestli mi neublížíš, když mi nedovolíš být s mámou i tátou? Neptáme se i my stejně? Druhým možná dokážeme odpovědět, a vykládáme zřejmě něco o Božím záměru, který nám je skryt, nabádáme k vytrvalosti a k pokoře. Anebo jenom prostě skloníme hlavu a řekneme – nevíme, proč to Bůh chce a dopustil to… Pane, věřím, že Pavel už našel klid. Tolik po něm toužil. Ty jsi svědkem toho, že to již nemohl vydržet. Chválím Tě, že každému naložíš jen tolik, kolik dokáže unést. Pane Ježíši, prosím, hlídej nás, abychom nepadali pod malým nákladem. Dělalo by to ostudu nám, ale hlavně Tobě! Tvá oběť je pro nás lidi nepředstavitelná! Prosím, povzbuzuj nás tím pro každou těžší chvíli. Ježíši, ptal ses někdy, proč Tě Bůh za nás vydal? Ty ses ptal jinak. Prosím Bože, neopouštěj nás! AMEN NV Vydání 2015 Bože, ptal ses mě? strana 27.

28 Vydání 2015 Léčebna a věznice strana 28. Psychiatrická léčebna a věznice ve Světlé nad Sázavou Psal se rok Byly to téměř přesně dva roky od chvíle, kdy jsem byl na vlastní žádost propuštěn z armády do civilního života. Se dvěma kamarády jsme se domluvili a vymysleli podnikatelský záměr. Absolvoval jsem kurz pro obsluhu vysílaček, jednal s bankami, a nakonec i našel místo, kde bude sídlit dispečink a odkud budou vyjíždět mí kolegové. Můj živnostenský list byl vydán pro účely: Služby veřejných nosičů a poslů. Posel. Podle slovníku je posel „historické označení osoby, zprostředkovávající osobní doručení zásilky, či dopisu, a to zejména ve středověku. V přeneseném smyslu může posel znamenat nejen osobu („posel dobrých zpráv“), ale jakéhokoli nositele určité informace.“ Nosičem zpráv jsem se nestal. Na stejném místě, kde měla být provozovna poslíčků, jsem se seznámil s paní, která tam hodlala mít obchod s uměleckými potřebami. Stal jsem se spoluzakladatelem a spolumajitelem. Zprávy jsem ovšem přesto posílal, jako moderátor z éteru pardubických rádií. V tu chvíli už jsem věděl, že Bůh JE! Ale to bylo všechno. Je. Nic víc. Netušil jsem, že mě zná, a že ze mne jednou učiní posla dobré zprávy. Slovník o slově posel totiž ještě dodává: „V řečtině je ekvivalentem českého slova posel ángelos, což znamená také anděl, posel Boží.“ Už jste se někdy potkali s andělem? Podle níže uvedeného textu velmi pravděpodobně ano, ale zůstal skryt vašim smyslům. „Bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.“ (Židům 13:1-3)

29 Vydání 2015 Léčebna a věznice strana 29. Už jste se někdy stali poslem? Použil vás někdy někdo k vyřízení vzkazu? A k vyřízení Božího vzkazu? Troufám si tvrdit, že už jsem u takové „práce“ párkrát v životě byl. Díky našemu úžasnému a laskavému Bohu. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Efezským 2:10) V roce 2014 jsem si dobře uvědomoval, že mezi příjemce Zprávy patří mimo jiných „Broďáků“ také na periferii ukrytí pacienti psychiatrické léčebny. Vídám se jen s několika z nich, nejčastěji s těmi, kteří o setkání stojí. Mám k nim respekt. Nerozumím, proč právě oni se stali majiteli své nemoci. Co vím, že i o ně má Pán Bůh zájem. Jsem rád, že ve výjimečných situacích se dokonce mohou setkat i s vámi, členy sboru církve, ke které se hlásím. Jednou jsem loni o návštěvách na psychiatrii vyprávěl ve věznici. Paní, se kterou jsem mluvil, je Romka. Třikrát si odplivla a zaťukala na dřevo. Bála se, jako mnohé její etnické kolegyně, že by jejich onemocnění mohlo přejít na ní nebo její rodinu. Setkal jsem se s ní teď po několika měsících až na konci roku. Celou dobu jí to vrtalo hlavou a tak na mě vychrlila otázku: „Proč nám vlastně pomáháte? Vždyť to po vás nikdo nechce? Proč sem vlastně chodíte?“ Nezbylo mi, než odpovědět, že jsem jen posel Toho, který to, oproti mně, činil vždycky a také vždycky činit bude. Já se to od Něj pouze jen učím. Za loňský rok jsem pravidelně navštěvoval téměř 30 vězeňkyň. Obvykle se po svém propuštění ani neozvou. Ale v tom je ten fór, že ani my se po přijetí Boží pomoci často neozveme hned. Bůh je ve svém čekání na naši odpověď velmi trpělivý. Chtěl bych také být takový. „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Efezským 4:32)

30 Vydání 2015 Léčebna a věznice strana 30. Ještě je jedna skupina příjemců Zprávy, o které nechci zapomenout promluvit. Obyvatelé několika domovů pro seniory. Spolu s Káťou Vojtovou jsme občas zavítali do jejich pokojů. Jednou jsem byl vyzván, abych navštívil paní, která před pár týdny chtěla mluvit s farářem. Přišel jsem na pokoj a paní spala. Nebylo možné ji probudit. Modlil jsem se tedy za ní s přítomnými Božími posly, bez jejího vědomí, během jejího spánku. Po necelé půlhodině jsem učinil ještě jeden pokus o probuzení, bez úspěchu, a tak jsem odešel. Je zvláštní být posel. Lidé vás ne vždycky vnímají. Téměř podobným způsobem s Jardou Čápem provádíme modlitby v nemocnici. Na nedělní bohoslužby málokdy dorazí někdo z pacientů. Ale za nemocnici, pacienty, personál se modlíme vždy. Je objevné být poslem. Člověk stále může objevovat, čeho všeho se ještě může tak potřebná Boží milost dotýkat. „Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.“ (1 List Petrův 4:8-10 SNC) AK

31 Vydání 2015 Pozvánka na události roku 2015 strana 31. Pozvánka na události roku 2015 Kolika různými událostmi nás v letošním roce překvapí Boží „prozřetelnost“? Kolik podnětů, starostí, modliteb, životních situací budeme v letošním roce muset „zvládnout“? Bez ohledu na výsledek bych vás srdečně a rád pozval na několik událostí následujících několika měsíců: 28. února navštíví Havlíčkův Brod kazatel Radek Jonczy, který má mezi námi stále své „křtěnce“, velmi se mezi nás těší posledního února také pro Chotěbořské končí pronájem Domečku, nové místo pro setkávání je zatím stále otazníkem 28. března proběhne v sobotní dopoledne další hudební bohoslužba. Téma: Čekání na změnu o týden později budou vrcholit křesťanské Velikonoce, v sobotu 4. dubna bych velmi rád o této příležitosti dopoledne promluvil na Velikonoční pondělí 6. dubna bude ve věznici ve Světlé další společná bohoslužba, jedna z mála příležitostí, jak toto prostředí navštívit (jen tak mimochodem, vánoční Štěpánskou bohoslužbu navštívila ¼ všech uvězněných, kolem 150 žen, to je velmi neobvyklé a je za co se modlit) v neděli 12. a 26. dubna budou v Praze probíhat jednání konference Českého sdružení, slavnostní bohoslužba s uvedením nových činovníků bude v Hradci Králové v sobotu 16. května a to nejdůležitější, každodenní soukromé vyhledávání Boží přítomnosti, každý týden sobotní setkávání v Brodě i v Chotěboři, občasná pondělní setkávání v domově U Panských, v domově na Husově ulici, v kapli psychiatrické léčebny, nedělní podvečery v nemocniční zasedačce, někdy i bohoslužby v nemocniční kapli „Pojďte se přesvědčit, jak dobrý je Bůh. Blaze každému, kdo na Něj spoléhá.“ (Žalmy 34:9 SNC) AK

32 Vydání 2015 Vánoční Bohoslužba strana 32. Náš sbor pořádá již tradičně Vánoční Bohoslužbu, která je vždy výjimečná – a to nejenom sladkostmi na stole, ale především silnými zážitky. Letos to bylo obzvlášť jiné, a silné zároveň. Po úvodní modlitbě se v sále začali pomalu posazovat lidé, které jsme dosud neviděli, a bylo to pro nás krásné překvapení. Řekli jsme si jistě všichni – aha, to zařídil náš kazatel, Aleš Kocián - a je opravdu znamenitý v tajnostech, když to nikomu neřekl. Hostů bylo kolem 20! Všichni se zaujetím poslouchali Vánoční příběh, který si bratr kazatel pro nás připravil, a někteří se ani nebáli vstupovat do diskuse a na otázky kazatele odpovídali.

33 My, místní, jsme žasli. Kazatel poskytl nám všem úžasnou zprávu – a připomněl nám, že Bůh má i pro toho nejnuznějšího důležitý úkol. I pastýřům svěřil velkou věc… Podle toho, jak to řekl, a jak se na hosty díval, jsem postřehla, že to budou zřejmě lidé, kteří se možná domnívají, že jsou „mimo“ a že se s nimi Bůh ani snad nemůže zdržovat. Kázání skončilo. Po něm následovala videoprezentace biblických výjevů narození a života Ježíše, podbarvená překrásnými vánočními a křesťanskými písněmi. Hosté na povel odcházeli – většina z nich se usmívala, jiní vnímali vzácnou náladu. Hosté se s námi srdečně loučili. Obdrželi také malé dárky – knihy, které jim předával sám kazatel. Celí netrpěliví jsme čekali, až za námi náš kazatel přijde a řekne nám, kdo byli ti lidé. Byli poměrně mladí, nejstaršímu z nich mohlo být kolem 40 let. Vypadali dobře, jen možná na některých byla patrná úzkost a nejistota. Byli to pacienti z odvykacího oddělení. Kazatel pozval asi 5 z nich, i on sám byl překvapen, kolik jich přišlo. Muselo to být snad celé oddělení! Bože! Chválím Tě. Chválím Tě za našeho kazatele, který udělal krok k tomu, aby byli přivedeni tito lidé. Prosím, Pane, navštěvuj mysl každého z nich svým Duchem a uzdrav jejich ztrápené tělo! Posiluj je a podporuj v rozhodnutí, že jejich tělo je Tvým chrámem, ve kterém chceš s nimi bydlet a dej jim ochotu se podle toho zařídit. Pane, prosím za nás všechny, dávej nám trvale lásku a vzájemnou úctu, abychom si dokázali rozumět i v nemocech a závislostech, a společně se dívali na Tebe a žili Tebou! AMEN. NV Vydání 2015 Vánoční Bohoslužba strana 33.

34 Vydání 2015 Vánoční Bohoslužba strana 34.

35 KULATÁ A PŮLKULATÁ VÝROČÍ V ROCE – Jiřinka Marušáková – Nikola Vojtová – Jana Loudátová – Věrka Hromasová – Tomášek Kocián – Běla Šturcová – Pavel Mandl – David Ščerba – Elenka Ščerbová – Vilém Hořínek – Jiřinka Fialová – Mirka Kroužková – Jaroslav Marušák – Markéta Slaninová – Maruška Ščerbová Vydání 2015 Narozeniny strana 35.

36 se narodilo Slaninům druhé dítě, je to holčička Eliana Slaninová. Moc gratulujeme. Vydání 2015 Oznámení strana 36.

37 Vydání 2015 NOVOROČNÍ BESÍDKA strana 37. V sobotu jsme měli slavnostní novoroční bohoslužbu, takzvanou novoroční besídku. Ta letošní byla na téma Štěstí. Toto téma nás provázelo celou pobožností. Děti i dospělí si pro nás připravili básničky, písničky a anketu na téma „co je to štěstí“. Na stejné téma kázal z Božího slova i kazatel Aleš Kocián. Kázání doprovázel videoprezentací. Na konci bohoslužby si každé dítě mohlo přiběhnout pro dárek a děti i dospělí si vytáhli svůj verš z Bible na rok Na úplný závěr bohoslužby pronesl br. Aleš Kocián biblické požehnání. DŠ

38 Vydání 2015 Závěr strana 38. Zpravodaj pro své členy vydává sbor CASD HB*. Příspěvky: Marie Nováková (MN), David Ščerba (DŠ), Naďa Vrbatová (NV), Aleš Kocián (AK), Jaroslava Ščerbová (JŠ), Radka Škarvadová Grafická úprava David Ščerba a pro internetovou verzi Jaroslav Čáp, Telefon redakce: , *Neprodejné. Všem čtenářům Zpravodaje přejeme požehnaný rok Příští číslo vyjde na konci ledna Příspěvky zasílejte na adresu:


Stáhnout ppt "Vydání 2015 Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř V posledním čísle Zpravodaje jsme slíbili, že Habr nezaniká, ale že díky lepší."

Podobné prezentace


Reklamy Google