Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Reliéf ČR základní typy regionalizace. Genetické typy reliéfu Základní typologie Endogenní reliéf – tektonika, sopečná činnost Exogenní reliéf – kryogenní,

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Reliéf ČR základní typy regionalizace. Genetické typy reliéfu Základní typologie Endogenní reliéf – tektonika, sopečná činnost Exogenní reliéf – kryogenní,"— Transkript prezentace:

1 Reliéf ČR základní typy regionalizace

2 Genetické typy reliéfu Základní typologie Endogenní reliéf – tektonika, sopečná činnost Exogenní reliéf – kryogenní, fluviální, eolický, … Typický reliéf pro území ČR: reliéf skalních měst (např. Kokořínsko, Labské pískovce, Český ráj) krasový reliéf (Moravský kras, Český kras) sopečný reliéf (Doupovské hory, České středohoří) glaciální reliéf (Krkonoše. Šumava, Opavská pahorkatina, Šluknovská pahorkatina) antropogenní reliéf (Podkrušnohoří, Ostravská pánev, vodohospodářská krajina Třeboňska)

3 Vývoj reliéfu + typy reliéfu Analogicky jako geologický vývoj a stavba 2 odlišné typy: Česká vysočina Karpaty

4 SYSTÉM: Hercynský Alpsko-himálajský SUBSYSTÉM: Hercynská pohoří Karpaty Panonská pánev

5 Členitost reliéfu - absolutní Nejvyšší části: Česká vysočina: Sněžka (1 602 m n.m.) Karpaty: Lysá hora (1 323 m n.m.) Nejvyšší vrcholy v ČR: 1. Sněžka 1602 m n.m. 2. Luční hora 1555 m n.m. 3. Studniční hora1554 m n.m. 4. Vysoké kolo1509 m n.m. 5. Praděd 1491 m n.m. 6. Stříbrný hřbet1490 m n.m. 7. Violík 1472 m n.m. 8. Vysoká hole1465 m n.m. 9. Malý Šišák1440 m n.m. 10. Kotel 1435 m n.m.

6 České republice je v 16 pohořích celkem 392 hlavních (HLV) vedlejších (VV) tisícimetrových vrcholů z 20 nejvyšších v ČR je 15 v Krkonoších

7 Tisícimetrová pohoří ČR - nejvyšší pohoří ČR 1. Krkonoše Sněžka (1602 m n.m.) 2. Hrubý Jeseník Praděd (1491 m n.m.) 3. Králický Sněžník Králický Sněžník (1424 m n.m) 4. Šumava Plechý (1378 m n.m.) 5. Moravskoslezské Beskydy Lysá hora (1323 m n.m.) 6. Krušné hory Klínovec (1244 m n.m.) 7. Rychlebské hory Smrk (1125 m n.m.) 8. Jizerské hory Smrk (1124 m n.m.) 9. Orlické hory Velká Deštná (1115 m n.m) 10. Šumavské podhůří Libín (1093 m n.m.) 11. Novohradské hory Kamenec (1072 m n.m.) 12. Český les Čerchov (1042 m n.m.) 13. Hostýnsko-vsetínská horn. Vysoká (1024 m n.m.) 14. Javorníky Malý Javorník (1021 m n.m.) 15. Ještědsko-kozákovský hřbet Ještěd (1013 m n.m.) 16. Hanušovická vrchovina Jeřáb (1003 m n.m.)

8 Nejnižší místa Labe - Hřensko (115 m n.m.) soutok Moravy - Dyje (149 m n. m.) antropogenní činnost Velkolom ČSA (u Mostu) dno: metrů pod okolním terénem (230 m n.m.)  dno lomu 30 m n.m.  Velkolom Bílina (40 m n.m.)

9 Endogenní reliéf podmíněný endogenními procesy: tektonika, sopečná činnost, zemětřesení historicky významné: přelom 2H/3H → aktivní sopečná činnost (sopečný reliéf) → tektonika – rozlámání ker, pohyby podél zlomů → kerný reliéf → seismická aktivita vše: dozvuky do současnosti

10 Seismická aktivita Nejvyšší aktivita v regionech Západní Čechy – Karlovarsko Hronovsko-poříčská porucha (Náchodsko, trutnovsko) Ostravsko – antropogenně podmíněná

11 Seismické stanice provozované: Geofyzikálním ústavem (červeně), Ústavem fyziky Země MUNI Brno (modře), Ústavem Geoniky/TU Ostrava (zeleně) Průhonice (1957) Kašperské Hory (1961) Dobruška (1992) Úpice (1983) Nový Kostel (1998) Panská Ves u České Lípy (2003) Třešť (2005) Ostrava/Krásné Pole (1983) Velký Javorina (1995) Mor. Krumlov (1995) Mor. Beroun (1994) Vranov u Brna (1990)

12 Seismická aktivita – západní Čechy Současná aktivita: zemětřesný roj - nejsilnější od roku 2000 doposud nejintenzivnější instrumentálně zaznamenané západočeské zemětřesné roje se vyskytly v roce 1908 (nejsilnější otřes: magnitudo 5.0,stupeň 5 Richterovy škály) na přelomu let 1985/86 (nejsilnější otřes: magnitudo 4.6)

13

14 Současné otřesy Od zvýšená seismická aktivita zemětřesný roj s epicentry v blízkosti obce Nový Kostel (15 km severně od Chebu) ohniska zemětřesení: jsou lokalizována v hloubce 10 km v období 6.10., 04 hod. SEČ až , 06 hod. SEČ bylo instrumentálně zaznamenáno přes zemětřesení nejsilnější zemětřesení: o magnitudu 3.9 (3.9 stupně Richterovy škály) se vyskytlo v 9:44 SEČ a bylo pocítěno obyvateli i ve velké vzdálenosti od epicentra, např. na západě Prahy

15

16

17 Sopečný reliéf

18 Hlavní vulkanická centra Oherský rift - v SZ Čechách Doupovské hory České středohoří labská linie (SZ-JV) - skryta pod sedimenty české křídové pánve roztroušená centra po celé severní části Českého masívu

19 Permský vulkanismus Javoří hory Vraní hory

20 Javoří hory Ruprechtický Špičák (881 m n.m.)

21 Vraní hory Královecký Špičák (881 m n.m.)

22 Hlavní stadia preriftové (campan-spodní eocén) - žilné průniky ultrabazických magmat - soustřeďují se při vnějších zlomech sv. části oherského riftu + při lužickém zlomu (př. v Podještědí) - povrchové produkty nejsou - podlehly erozi riftové hlavní fáze: svrchní eocén - spodní miocén - produkt: povrchová, žilná i intruzivní tělesa

23 mladší období: svrchní miocén - soustřeďuje se do blízkosti mladších poruch (např. krušnohorského a lužického zlomu (kozákovské centrum) - vedle efuzí jsou časté diatermy (výbuchová hrdla s pozdější lávovou výplní přívodní dráhy závěrečná fáze: pliocén až pleistocén - aktivita vulkanického centra v Nízkém Jeseníku - nejmladší vulkány při chebském zlomu (Železná hůrka a Komorní hůrka)

24

25 Doupovské hory největší sopka v ČR plocha: km 2 vznik v místě protnutí oherského riftu s příčným jáchymovským zlomovým pásmem Doupovské hory Jáchymovský zlom oherský rift

26 Doupovské hory troska stratovulkánu nebo velké lávové (efuzivní sopky) z větší části na pravém břehu Ohře mezi Sokolovskou a Mosteckou pánví Dubina Kadaň

27 aktivita - hlavní vulkanická fáze v rámci riftogenního stádia (svrchní eocén - spodní miocén) počátek: měl explozivní ráz (až 50 metrů mocné akumulace vulkanoklastik) vyšší části komplexu: až 500 m mocné; tvoří je: lávové proudy + mocné akumulace vulkanoklastik v centru vulkánu: kaldera (u Doupova)

28 selektivní eroze lávové příkrovy - vyvýšeniny Pyroklastika (omezeně) - měkčí morfologie morfologie SZ. svahů Doupovských hor (masív Stoličná)

29 S - mírně zvlněný reliéf nejvyšší: Velká Jehličná (828 m) J - členitější - strukturní plošiny nejvyšší vrcholy: Pustý zámek (928) Hradiště (934) Mlýnský vrch (814) Dubina (729) vrcholová část Doupovských hor půlkruhovitě seskupeny kolem doupovské sníženiny = zbytek kaldery (kolem 600 metrů) uprostřed sníženiny: o 60 m (relativně vrch Niva)

30 zdvihem pohoří byla Ohře zatlačena k SZ + poklesy v Mostecké pánvi  řeka se antecedentně zařezala do okraje Doupovských hor  průlomové údolí zdvih pokračuje  oživování hloubkové eroze + zpětná eroze do nitra pohoří výchozy granulitů údolí Ohře mezi Stráží nad Ohří a Pernštejnem

31 ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ plocha: km 2 CHKO P = km 2 Milešovka (837 m n.m.) JZ - Milešovské středohoří SV - Verneřické středohoří Lipská hora Lhota Ostrý Milešovka

32 České středohoří podloží: krušnohorské krystalinikum (metamorfované a hlubinné vyvřeliny starohory/1H) - vystupuje na povrch izolovaně př. Oparenské údolí, Česká brána povrch krystalinika: v hloubce velmi členitý, velké výškové rozdíly (až m) křída: vznikl až 1 km mocný pokryv sedimentů - tvoří podklad vulkanosedimentálního komplexu * po skončení sedimentace: rozlámání na kry + eroze při průniku vulkanických těles - vyzdviženy křídové sedimenty

33 třetihory předvulkanická činnost - odnos křídových hornin - zvětrávací procesy (prokřemenění původního povrchu - krusta tvrdých křemenců, sluňáky) sopečná činnost - vázána na ohárecký rift trvala 20 milionů let (eocén - miocén) etapy. 1. maary 2. výlevy lávy v depresích 3.intruzivní činnost

34 4H - erozní činnost Labe (  100 metrů) - mrazové zvětrávání - výrony minerálních vod (Teplice - teplická terma v ryolitu, Bílina)

35 Milešovka (837 m n.m.) NPR „Hromová hora“ vypreparovaný + vyzdvižený lakolit J. úpatí (kóta 486 m - Šibeník) - nejvýše situovaný výskyt krystalinika

36 Lovoš (570 m n.m.) nad Lovosicemi přívodní dráha intruze do křídových sedimentů + vyzdvižená kra NPR J.úpatí: poruchové pásmo litoměřického zlomu

37 Milá (510 m n.m.) čedičový suk PR

38 Oblík (509 m n.m.) NPR vypreparovaná intruze čediče sloupcovitá odlučnost nejvyšší Chožovského středohoří

39 Krušné hory kerné pohoří délka = 130 km šířka ( km) kra: výrazně ukloněná k SZ plochá rozvodí ojedinělé sopečné vrchy vrcholový zarovnaný povrch zlomové svahy vrcholový zarovnaný povrch pánve zlomový svah

40 Božídarský Špičák Boží Dar Ryžovna horniny krušnohorského krystalinika - do kterých pronikl krušnohorský pluton (soubor intruzivních těles) - tvoří řadu elevací + 3H vulkanity

41 Lužické hory plocha 180 km 2 jsou sz. pokračováním ještědsko-kozákovského pásma od Ještědského hřbetu odděleny Jitravským sedlem nejvyšší vrchol: Luž (Lausche)-793 m n.m. nad relativně plochý reliéf se zvedá řada vysokých znělcových a čedičových kup vulkanismus byl podmíněn tektonickými pohyby, které rozlámaly původně souvislý povrch (paleogenní zarovnaný povrch) a mírně vyzdvihly pruh Lužických hor nad Žitavskou pánev

42 fonolit Luž (793) Pěnkavčí vrch Suchý vrch Trachyt Velký Buk

43 Luž (793 m n.m.) Fonolitová kupa vypreparovaná erozí z křídových pískovců Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák) místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne.

44 Ledová jeskyně malá puklinová jeskyně na severním svahu Suchého vrchu (641 m) nedaleko přehrady Naděje vznikla mrazovým zvětráváním hornin znělcové skála rozpukala a byla překryta rozsáhlým suťovým polem jeskyni tvoří svislá puklina na povrchu utěsněná sutí a hlínou, v níž je znemožněna cirkulace vzduchu jediným otvorem v horní části jeskyně vniká v zimě dovnitř těžší chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu z par v ovzduší i z prosakující vody se vytváří jinovatka, ledové náteky, rampouchy a podlahový led, jehož mocnost v nejnižším místě jeskyně někdy dosahuje až 2 m ledová výzdoba je nejbohatší v předjaří, v létě se většinou udržuje jen podlahový led

45 Ledová jeskyně v roce 1966 byla vyhlášena chráněnou přírodní památkou jeskyně je hluboká 6 m, až 30 m dlouhá a m široká vchod je asi 6 m nad dnem zhruba uprostřed jeskyně vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami levá část: hůře dostupná PP Naděje 0,30 ha

46 Severočeská tabule severní část České tabule plocha = km 2 strukturní plošiny, vyzdvižené okraje - soustava kuest skalní města neovulkanické suky – nejvyšší v České tabuli nejvyšší vrchol: Ralsko (696 m n.m.)

47 Ralsko (696 m n.m.) V Cvikovské pahorkatině u Mimoně relativní výška 400 metrů nad dnem Ploučnice vrchol: výrazný úzký hřbítek na vypreparované žíle nefelinitu směru SV-JZ dolní část: kvádrové pískovce středního turonu PR (1992, 18 ha)

48 Ralská pahorkatina plocha km 2 specifikum v rámci České tabule: do povodí horního toku Panenského potoka pronikl přes Jitravské sedlo v době halštrovského zalednění pevninský ledovec četná neovulkanická tělesa: Ralsko (696 m ), Bezděz (604 m), Tlustec (591 m), Vlhošť (614 m) pískovcová skalní města: Kokořínsko, Polomené hory, Hradčanské stěny kotliny - erozně denudační, tektonické významná údolí: Ploučnice a přítoků, Pšovky významné rybníky CHKO Kokořínsko

49 Kokořínsko - neovulkanity - mladotřetihorní neovulkanická tělesa - zejména čediče a trachyty Ronov Vlhošť (614 m) Vrátenská hora Ronov-čediče

50 Nízký Jeseník sopečná činnost se soustředila do okolí Bruntálu velmi mladé sopky (aktivní i na počátku pleistocénu) stratovulkány Postvulkanické jevy: minerální prameny Nejmohutnější Velký Roudný (780 m n.m.) sedlem spojen s Malým Roudným (775 m n.m.)

51 Velký Roudný (780 m n.m.) stratovulkán na vrcholu patrný kráter (kráterová prohlubeň) lávové proudy + pyroklastický materiál 3 lávové prudy nejdelší 5 km (proud Chrřibského lesa) aktivní ještě v pleistocénu

52 údolí řeky Moravice – vzniklo velké jezero, do kterého padaly sopečné vyvřeliny tvořily usazeniny pórovitých tufitů, které se dodnes nacházejí v okolí obce Razové a Karlovce tufity se těžily jako dobrý stavební materiál

53 Uhlířský vrch (674 m n.m.) -J. úbočí: 2 podlaží bývalých lomových stěn nad sebou - lapilly, bomby, popel + ojediněle kusy nesopečných hornin (kulm (spodní karbon) – vytržené ze stěn sopouchu)

54 Krasový reliéf - typologie krasu kras karbonátový - středoevropský polycyklický a polygenetický typ specifický typ: kras hydrotermální horniny: vápence a vápnité dolomity stáří krasových hornin: devonské (převážně) silurské jurské (Lužický hřbet; vnější bradlové pásmo) křídové (u Kutné Hory) většina: krystalické + postižené procesy vrásnění

55 celková plocha: 230 km 2 (0,3 %) z toho 100 km 2 Moravský kras většinou (až na Moravský kras) - nesouvislá území, izolované čočky tvary: exokrasové endokrasové řada specifických forem krasu (vlivem hydrotermálního prostředí, pleistocenní modelace - glaciální apod.)

56 Několik fází oddělených horotvornými procesy nebo transgresemi nejstarší: vázána na sedimentaci staroprvohorních vápenců 3H - vznik nejvýznamnějších podzemních jeskynních systémů

57 Evidence objektů JESO Jednotná Evidence Speleologických Objektů (JESO) je informační systém o krasových a pseudokrasových jevech (přírodní podzemní dutiny – jeskyně, závrtové a jim příbuzné formy reliéfu a hydrologické objekty – ponory a vývěry) na území České republiky evidovaných jeskyní (http://jeso.nature.cz/)http://jeso.nature.cz/ nejdelší: jeskynní soustava Amatérské jeskyně (34,9 km) nejhlubší propast: Hranická (273,5 m) svět: Mammoth cave (USA): 563,5 km Propast Voronaja (Kavkaz): 1710 m

58 Krasová území – zpřístupněné jeskyně Moravský kras - 4 Český kras - Koněpruské jeskyně Podkrkonoší - Bozkovské dolomitové jeskyně Táborsko - Chýnovská jeskyně (Křemešnická vrchovina konicko-mladečský devon: Mladečské jeskyně - Hornomoravský úval Javoříčské jeskyně - Zábřežská vrchovina Jesenicko: Na Pomezí - Rychlebské hory Na Špičáku - Zlatohorská vrchovina Hranický kras: Zbrašovské aragonitové jeskyně - Podbeskydská pahorkatina Pálava: jeskyně Na Turoldu – Mikulovská vrchovina

59

60 jeskyně Na Turoldu (Pálava) zpřístupněná od roku 2004 ( ) Jeskyně se nalézá v bývalém lomu ve vrchu Turold (385,2m), na SV okraji Mikulova, v PR Turold portál je v patě východní stěny v přední části lomu v úrovni 286 m n.m. labyrint chodeb a síní - vytvořených v několika úrovních podél zlomů, výrazných puklin a vrstevních spár délka m krápníková výzdoba je zde jen vzácně. v nejspodnější části je i jezírko s velmi proměnlivou výškou vodní hladiny od roku 1980 byla správcem jeskyně ČSS Jihomoravský kras

61 Jeskyně Na Turoldu je naší největší jeskyní v 2H vápencích + největší jeskyní krasu Pavlovských vrchů v návaznosti na horotvorné procesy vznikala jeskyně v bloku jurských vápenců, nasunutých jedním z příkrovů flyšového pásma jižní části Z. Karpat vznikla převážně korozí a pozdějším odlamováním a postupným zřícením stěn a stropů v tektonicky extrémně porušených vápencích nejvýše položené patro: tvoří holé puklinové chodby mezi mohutnými skalními bloky střední patro: prostorné síně spodní patro: strmě klesající chodby, uzavřené vodou

62 Nejdelší jeskynní systém: systém Amatérské jeskyně Sloupsko-šošůvské jeskyně Punkevní jeskyně Jeskyně 13 C Amatérská jeskyně J. Michalka J. Piková dáma J. Nová Rasovna Ostrovská plošina denivelace 200 m několik samostatných jesk. systémů objev lažanecké a vilémovické vápence odvodnění: Punkva existenci předpokládal Absolon

63

64 jednotlivé jeskynní systémy - samostatné vchody vchody propojuje ústřední koridor Staré a Nové Amatérské jeskyně Sloupský potok Punkva Bílá voda ponor u Sloupu ponor u Holštejna

65 Významné osobnosti Martin Kříž (Moravský kras;) Florián Koudelka Karel Absolon Vladimír Homola Jiří Vodička František Skřivánek Vladimír Panoš Milan Šlechta (vedl skupinu, která objevila systém A.J.) Karel Absolon ( )

66 Moravský kras Drahanská vrchovina devonské vápence 3-5 km široké pásmo dlouhé 25 km jižní okraj: jurské vápence nadmořská výška: 500 m úklon k jihu 3 části: S - povodí Punkvy  Amatérská jeskyně střed - Křtinský potok  systém Rudické propadání - Býčí skála jih - povodí Říčky  Ochozská jeskyně

67 Tvary: škrapová pole závrty úvala krasové kaňony (žleby) - Pustý a Suchý slepá a poloslepá údolí ponory a vyvěračky jeskynní systémy propasti

68 Severní část Sloupsko - Sloupsko-šošůvské jeskyně Pustý žleb Ostrovská plošina (včetně Macošské) Hradský a Ostrovský žleb Suchý žleb

69 Sloupsko-šošůvské jeskyně jeskynní systém: L= 4165 m; z toho zpřístupněno1170 m denivelace 94 m SLOUPSKÉ JESKYNĚ 2 patrový systém paleontologická lokalita (pleistocenní obratlovci) KŮLNA (91 m) torzo jeskyně se spodním propasťovitým patrem arecheologická lokalita světového významu (kosterní pozůstatky neandrtálského člověka) uměle propojena se Sloupsko-šošůvským j.s. ŠOŠUVSKÉ JESKYNĚ subhorizontální systém s propastmi

70 vstupní portál Sloupsko-šošůvské jeskyně

71 Hřebenáč (výška 19 m) - na izolovanou skálou se propadá Sloupský potok

72 Ostrovská plošina (včetně Macošské) + Pustý žleb Suchdolské jeskyně a ponory jeskyně Sedmnáctka (průtoková, 430 m) Nová Amatérská jeskyně vchod štolou; jádro systému Amatérské jeskyně polosifonem spojena se Starou Amaterskou (společná délka m) Stará Amatérská jeskyně (jeskyně v Cigánském závrtu) průtočný jesykynní systém (Bílá voda) Holštejnské údolí: Nová Rasovna jedna z ponorových větví soustavy Amatérské jeskyně (L více než 800 m)

73 PUNKEVNÍ JESKYNĚ v S části Pustého žlebu 2 patrový systém; L=3900 m (zpřístupněno 1260 m); denivelace 187 m propojena s propastí Macocha objev (hlavní) v dnešním rozsahu přístupné od roku 1933 vývěrová jeskyně, vývojově mladší původně paleovývěry do Suchého žlebu (dnes Kateřinská jeskyně), původně snad do Jedovnické kotliny patra + křížení geologických poruch  řícení stropů  dómy (Reichenbachův), propasti

74 Propast Macocha 138,5 m (na hladinu Dolního jezírka) celkově: 187,5 m půdorys: 174 x 76 m první písemná zmínka první ověřený sestup dno: 2 jezírka: Horní (přítokové; 13 m) Dolní (odtokové; 49 m)

75 Hradský a Ostrovský žleb JESKYNĚ BALCARKA 2 patrový systém; L=930 m (zpřístupněno 605), Dn=18 m erozně-korozní jeskyně hojná krápníková výzdoba, barevnost Komplex Vintockých jeskyní systém paleoponorů ostrovských vod

76 Suchý žleb JESKYNĚ KATEŘINSKÁ patrový systém; L=950 m (zpřístupněno 430), Dn=63 m erozně-korozní jeskyně největší zpřístupněný dóm v ČR: Hlavní dóm délka: 97 m šířka: 44 m výška: 20 m NPR Vývěry Punkvy

77 Střední část: Rudická plošina Jeskyně Rudické propadání - Býčí skála délka: 13 km, Dn více než 150 m jeskyně Rudické propadání ponorný systém chodeb a obřích dómů (L=6,5 km) Rudická propast (komín z jeskyně na povrch) - nejhlubší vertikála v ČR (153 m) Obří dóm - na podzemním řečišti Jedovického potoka - rozměry 70 x 30 x 60 m jeskyně Býčí skála ponorný systém chodeb a obřích dómů, aktivní průtoková

78 Jižní část: Povodí Říčky Ochozská jeskyně v levém údolním svahu Říčky podzemní povodňové řečiště Hostěnického potoka v souvrství vilémovických vápenců největší prostora: Taneční sál objev: 1830 zpřístupněna: délka: 1,5 km, Dn= 51 m jeskyně Švédský stůl významná archeologická lokalita (L=30m, Dn=4 m) jeskyně Pekárna(L=80m, Dn=12m)

79 Český kras dolní tok Berounky (mezi Berounem a Prahou) orograficky: Hořovická pahorkatina (Z) + Pražská plošina (SV) geologicky: silursko- devonské jádro pražské pánve (součást Barrandienu) vápencová tělesa oddělena břidlicemi a vulkanity + území rozčleněno zlomovými systémy typické krasové kaňony: Berounka, Kačák malé délky jeskynních systémů jeskyně s volným podzemním tokem - žádná vývoj krasových jevů: od mladších 1H ! poklesávání erozní báze Berounky v mladších 3H a 4H  přemodelování starších dutin

80 Koněpruské jeskyně Petrbokovy jeskyně ve vrchu Zlatý kůň (475, 9 m), 5 km jižně od Berouna 3 patrový systém vápence: zbytek devonského korálového útesu délka: 2 km (zpřístupněno 600 m); Dn=70 m subhorizontální chodby, dómy

81 vrchol Zlatý kůň (475 m) Excentrické krápníky

82 3 patra svrchní (tzv. Mincovna) střední - styk bílých koněpruských vápenců s nadložními suchomlatskými mramory - vchod: z bývalého Houbova lomu - největší prostory: Proškův, Pustý a Petrův dóm - „koněpruské růžice“ - sférické útvary (tenké vrstvičky chalcedonu - krasové kapsy spodní

83 varhany

84 Jeskyně v Lomu Na kobyle - několik slují objevených při těžbě Chlupáčova sluj Zlomené sluje - očkovský přesmyk (silur na devon) jeskyně Na Kotýzu - několik slují a skalních mostů - vrch Kotýz (původně Z.část Zlatého koně) - rozčleněn Císařským lomem + Velkolom Čertovy schody - Axamitova brána jeskyně Koda (17 m dlouhá)

85 Travertinová jeskyně -jeskyně sv. Ivana Karlštejnská pahorkatina, v údolí Kačáku nejmladší česká jeskyně a zároveň největší jeskyně v travertinech pod klášterem: Svatý Jan pod Skalou sedimentace travertinu: začíná asi před 6000 lety a končí na počátku našeho letopočtu roku 880 (příchod poustevníka Ivana) – jeskyně již existuje délka: 30 m krasový pramen: Ivanka ….. 5 pramenů (22 l/s) 1904 založeny lázně

86 Bozkovské dolomitové jeskyně ve vrchu Na vápenici původně 2 jeskynní systémy délka: m, Dn= 43 m vápnitý dolomit silurské stáří vznik dutin: 3H a 4H objev: 1947; Nová jeskyně s jezery největší prostor: Jezerní dóm (půdorys 20 x 10 m) zpřístupněny: 1969 trvalá regulace hladiny jezera

87

88 Chýnovská jeskyně Ve vrchu Pacova hora (590 m n.m.) NPP největší český jeskynní systém v metamorfovaných krystalických vápencích (mramorech) chýnovsko-ledečský pruh moldanubika tradiční těžba celková délka : 1170 m, Dn = 74m erozní činnost vodního toku (dnes ve spodním patře) vývěr: Rutický parmen v údolí Chýnovského potoka

89 objev: 1863 (selský kamenolom, kladivo) postupně zpřístupňována od roku 1868 od roku 1961 majetek státu 90.léta 20.století: vyčištění jeskyně

90

91 Strašínská jeskyně Nezdická jeskyně 10 km JV od Sušice jeskyně + opuštěný důl na Fe rudu a okr krystalické vápence sušicko-votického pruhu metamorfovaných hornin moldanubika délka: 200 m podnikatel Fr. Krejza důl František nejasná geneze, bez krápníkové výzdoby

92 Konicko-mladečský devon Mladečské jeskyně - vrch Třesín (345 m) - významná archeologická lokalita (cromagnonský člověk) - 3 patrový systém - převážně erozní jeskyně - délka: m, Dn = 27 m - vliv poklesů Hornomoravského úvalu - objev: 1826 (1828) jeskyně Podkova (162 m) jeskyně Ve štole (speleoterapie)

93 Javoříčské jeskyně - tok Špraněk - velmi bohatá krápníkový výzdoba - 3 patrový systém - dóm gigantů 56 x 37 x 18 m - délka: 4 km (zpřístupněno: 740 m), Dn = 108 m - cenná zoologická lokalita objev: Vilém Švec Vladimír Panoš - jeskynní systém Míru

94 Kras na Jesenicku Na Pomezí - součást krasu pásma Branné silesika moravskoslezské oblasti - 2 patrový korozně - erozní systém - NPP - délka = 1 km (530 m), Dn = 45 m - krystalicky bílé čisté devonské vápence - bohatá krápníková výzdoba - hlavní prostory: ledový dóm; dóm U Balvanu objev: 1936 v dnes opuštěném Havránkově lomu část upravena a zpřístupněna dnešní rozsah

95 Na Špičáku - 2 patrový korozně - erozní systém - NPP - jižní svah vrchu Velký Špičák (482 m n.m) - délka = 400 m (230 m), Dn = 10 m - supíkovický mramor - srdcovité chodby - hlavní prostora: Ripperův sál objev: první písemný doklad zpřístupněny

96 Zbrašovské aragonitové jeskyně - unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále tzv. gejzírové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy - nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým - jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14°C - byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926

97 Hranická propast

98

99 Reliéf pískovcových skalních měst

100 Rozšíření skalních měst Jičínská pahorkatina, Ralská pahorkatina, Svitavská pahorkatina (Česká tabule) Děčínská vrchovina (Krušnohorská soustava) Broumovská vrchovina (Krkonošsko-jesenická soustava) Západní Karpaty - vázána na pískovcová souvrství

101 Jičínská pahorkatina Český ráj skalní města: Hruboskalské Maloskalské Prachovské skály Příhrazské stěny Klokočské skály Údolí Plakánek

102

103 Kokořínsko - skalní město dlouhodobou erozní činností se vyvinula hustá síť kaňonovitých údolí (doly) podél hlavních toků: Pšovka, Liběchovka mikrotvary - produkty selektivního zvětrávání železité inkrustace skalní pokličky Hlava žába

104 Kokořínsko skalní pokličky pokličky

105 železité inkrustace voštiny skalní dutiny tafone skalní římsy skalní hřiby

106 CHKO Kokořínsko vyhlášena 1976 oblast sklaních měst v jižní části Ralské pahorkatiny mezi Mělníkem, Doksy a Úštěkem plocha = 270 km 2 pískovcová tabule je mírně ukloněná k jihu v řadě lokalit je proniknuta vulkanity hustá síť kaňonů

107 CHKO - maloplošná CHÚ PR Kokořínský důl PR Mokřady horní Liběchovky PP Husa PP Kamenný vrch u Křenova PP Krápník PP Prameny Pšovky PP Ronov PP Špičák u Střezivojic

108 Kokořínsko - neovulkanity - mladotřetihorní neovulkanická tělesa - zejména čediče a trachyty Ronov Vlhošť (614 m) Vrátenská hora Ronov-čediče

109 Vlhošť (614 m n.m.) čedič pískovce

110 Broumovská vrchovina skalní města: Adršpašsko-teplické skály Adršpašské skalní město Teplické skalní město Broumovské stěny Hejda Ostaš Křížový vrch

111 Adršpašsko-teplické skalní město největší ve střední Evropě chráněno od roku 1933 NPR: 1 771,8 ha (1992) skalní město rozděleno na 2 části nejvyšší vrchol: Čáp (786 m n.m.) typické tvary skalního města (skalní věže, převisy, voštiny, pseudokrasové jeskyně) vegetační a klimatická inverze odvodňování: Adršpašský potok + Metuje

112 Adršpašsko-teplické skály NPR Adršpašské skály charakteristické svými mimořádně hustě rozmístěnými skalními věžemi, roklemi, úzkými průchody, skalními stěnami apod. názvy jako např. Džbán, Starosta a Starostová, Homole cukru apod. malé Adršpašské jezírko

113 Teplické skály jsou charakteristické větší masivností skalních útvarů, v nichž dominují např. Řeznická sekera, Strážní věž, Skalní brána, Koruna a Martinská stěna skalnatý vrchol Čáp (786 m), zřícenina hradu Střmen a výrazný skalní útvar Lokomotiva Teplická jeskyně

114 České Švýcarsko Českosaské Švýcarsko: - pískovcová města mezi Děčínem a saskou Pirnou geomorfologicky: Děčínská vrchovina - část na P břehu Labe - Děčínské stěny (okrajově) + Jetřichovické stěny částečně okrsek Růžovská vrchovina (povodí Kamenice)

115

116 Jetřichovické stěny pískovce středního turonu až coniaku vyvinutá kvádrová odlučnost hustá síť údolí a roklí charakteristické tvary selektivního zvětrávání třípatrová krajina: svrchní patro: stolové hory (relikty původní plošiny) + neovulkanické vrchy (480 m) střední: pískovcová skalní města spodní: síť soutěsek a údolí

117 Svitavská pahorkatina PR Maštale (1083,6 hektarů) v povodí horního toku Novohradky sedimenty svrchní křídy, zejména glaukonitickými pískovci cenomanu, na kterých se zachovaly "ostrůvky" spodnoturonských slínovců denudací křídových sedimentů bylo místy odkryto krystalické podloží (zejména ruly a granitoidy) Budislavské skály - soustava skalnatých údolí, zaříznutých místy až do výše 60 m do pískovců i podložních krystalických hornin; na rozmezí těchto petrologických struktur jsou místy výrazné pramenné horizonty

118 místy jsou též náznaky vývoje skalních měst Toulovcovy a Městské Maštale významné jsou výskyty drobných tvarů diferencovaného zvětrávání a odnosu nesourodých pískovců různě odolných vrstevních poloh a puklin

119 PP Pivnice ochrana úzkého kaňonu zaříznutého v opukách a měkkých pískovcích, vyznačujícího se skalními výchozy s geomorfologickými zajímavostmi skalní tunel, jeskyně, převisy, erozní tvary ochrana vzácných druhů živočichů a rostlin (mlok skvrnitý, kapraďorosty a mechy)


Stáhnout ppt "Reliéf ČR základní typy regionalizace. Genetické typy reliéfu Základní typologie Endogenní reliéf – tektonika, sopečná činnost Exogenní reliéf – kryogenní,"

Podobné prezentace


Reklamy Google