Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Luděk Usnul, OA. Ústrojí zrakové Ústrojí sluchové Ústrojí rovnovážné Ústrojí čichové Ústrojí chuťové Ústrojí hmatové - čidla.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Luděk Usnul, OA. Ústrojí zrakové Ústrojí sluchové Ústrojí rovnovážné Ústrojí čichové Ústrojí chuťové Ústrojí hmatové - čidla."— Transkript prezentace:

1 Luděk Usnul, OA

2 Ústrojí zrakové Ústrojí sluchové Ústrojí rovnovážné Ústrojí čichové Ústrojí chuťové Ústrojí hmatové - čidla

3

4 Smyslové orgány = čidla – získávají informace o okolním světě Receptory – zvláštní buňky s vysokou citlivostí, převádí energii podnětů na nervovou aktivitu (kvalita, intenzita, místo a trvání podnětu)  Exteroreceptory – informace o vnějším světě  Interoreceptory – změny ve vnitřních orgánech  Proprioreceptory – změny v pohybové soustavě, uložené ve svalech a šlachách Nervová aktivita ze smysl. orgánů – různě uspořádané vzorce akčního potenciálu → do mozku – zpracování

5 Smyslový vjem – vědomá smyslová zkušenost o okolním světě Adekvátní podněty – změny v prostředí na něž reagují receptory, které jsou na ně specializované Základní 3 typy smyslových buněk:  Mechanoreceptory – podnětem mechanická deformace citlivých zakončení receptorů  Fotoreceptory – podnětem světelné záření  Chemoreceptory – podnětem chemická sloučenina Další typy jsou jen volná zakončení – termoreceptory, nociceptory (citlivé na bolest)

6

7

8 Stavba tyčinky ze sítnice: k absorbci světla dochází ve vnějším segmentu vybaveném mnoha membránami. Vzniká přitom receptorový potenciál, který je jako elektrický signál veden přes synapse k nervovým buňkám.

9  zrak – nejdůležitější smysl člověka, 80% informací z okolí  víc než 100 milionů receptorových buněk (tyčinky a čípky), v sítnici nervových vláken spojuje sítnici a mozek  v tyčinkách pigment rhodopsin – citlivý na světlo → rozpad rhodopsinu na opsin a retinal → chemické změny → vznik akčního potenciálu  nedostatek vitamínu A → šeroslepost  ve tmě vyšší koncentrace rhodopsinu po minutách → daleko vyšší citlivost oka → adaptace na tmu  čípky trojího druhu – podle maximální citlivosti na určitou barvu (modrá, zelená a červená)  dráždění různých typů čípků → vnímání různých barev a jejich odstínů (bílá – intenzivní dráždění všech typů)

10 Bělima  bílá vrstva na povrchu oka  udržuje stálý tvar oční koule  vepředu vytváří průhledný tvar zvaná rohovka Cévnatka  prostřední vrstva oka  bohatě prokrvená  vepředu vybíhá v duhovku a v řasnaté tělísko

11 Duhovka  zbarvený svěrač z hladké svaloviny  uprostřed je otvor zvaný zornice  ve tmě se zornice rozšíří – do oka může víc světla  na světle se zornice zúží a zabrání tak přesvětlení obrazu Čočka  čočka láme světlo tak, aby se paprsky přicházející z jednoho bodu, setkaly opět v jednom bodě na sítnici  jedná se o spojnou čočku  při pohledu do dálky se čočka zploští, při pohledu na blízko se zakřiví (díky činnosti řasnatého tělíska)

12 Sítnice  vnitřní vrstva oka  složená ze smyslových buněk Smyslové buňky  Tyčinky – velmi citlivé, vidění za šera, nerozlišují barvy   Čípky – méně citlivé, vidění na světle, barevné vidění Zvláštní místa na sítnici  Slepá skvrna – místo, kde odchází zrakový nerv, nejsou zde smyslové buňky   Žlutá skvrna – místo s největší koncentrací zrakových buněk, naproti čočce

13 Slzné žlázy  brání vysychání oka  vyplavují nečistoty, dezinfekce Víčka  roztírají slzy  chrání oko  řasy zachytávají prach Obočí  ochrana před stékajícím potem

14 Krátkozrakost  oko je příliš dlouhé, takže paprsky se protnou před sítnicí a na sítnici se tvoří neostrý obraz vzdálených předmět  odstraníme brýlemi s rozptylkami Dalekozrakost  oko je příliš krátké, nebo řasnaté tělísko unavené, takže se paprsky na sítnici ještě nesetkají a vidění na blízko je neostré  odstraníme brýlemi se spojkami Astigmatismus – vada v zakřivení rohovky → speciální brýle, pouze pro toho konkrétního člověka

15 Šilhání  špatná souhra okohybných svalů Šedý zákal  zakalí se oční čočka  čočku lze operativně odstranit a nahradit umělou (neumí již zaostřovat) Zelený zákal  zvýšený nitrooční tlak  může vést k oslepnutí

16

17

18

19 Zvuk vzniká vibrací předmětu (struna na kytaře, hlasivky…) Chvění se z předmětu přenáší na okolní vzduch a šíří se jako kruhy na vodě  rychlé vibrace – vysoké tóny  pomalé vibrace – hluboké tóny  mohutné vibrace – hlasitý zvuk  jemné vibrace – tichý zvuk

20 Zevní ucho  ušní boltec - zachycuje zvukové vlny a soustřeďuje je do zvukovodu  zevní zvukovod - vede zvukové vlny až k bubínku  bubínek - blána která přehrazuje zvukovod na rozhraní zevního a středního ucha - při nárazech zvukových vln se rozechvívá Střední ucho  sluchové kůstky - kladívko, kovadlinka, třmínek - přenášejí chvění bubínku na oválné okénko ve vnitřním uchu

21  Eustachova trubice - spojuje středoušní dutinu s hltanem - vyrovnává tlak mezi středoušní dutinou a okolím Vnitřní ucho  blanitý hlemýžď - chvěním oválného okénka se rozechvívá i tekutina, kterou je hlemýžď vyplněn - díky chvění tekutiny se pohybují „vlásky“ buněk ve stěně hlemýždě - tyto buňky převádějí chvění na nervový signál, který je veden zvukovým nervem do mozku

22 Umístěn ve vnitřním uchu Tři polokruhovité chodby  vyplněny tekutinou  dole rozšířeny v ampuly – zde jsou buňky s vlásky  při pohybu hlavy se (díky pohybu tekutiny) ohýbají vlásky a převádějí tento pohyb na nervový signál, který nás informuje o pohybu hlavy Vejčitý a kulovitý váček

23

24 Čichové buňky  umístěny v horní části dutiny nosní  reagují na pachy ve vzduchu, který prochází dutinou nosní  signály jsou do mozku vysílány čichovým nervem  rozlišujeme asi pachů

25

26 Jazyk  celý povrch je pokryt chuťovými pohárky v nichž jsou chuťové buňky  každá buňka reaguje pouze při styku s látkou odpovídající chuti  4 vjemy chuti: sladká (špička jazyka), slaná (okraj), kyselá (okraj blíž ke kořeni), hořká (kořen); ostatní kombinací těchto čtyř

27

28 Smyslové buňky v kůži – čidla (uzpůsobená pro vnímání různých pocitů)  vnímání chladu  vnímání tepla  vnímání dotyku a silného tlaku  vnímání bolesti  vnímání pohybu chloupků

29 Při dlouhodobém působení podnětu může většina smyslů otupět  čich - necítíme pach v místnosti, kde jsme již dlouho  hmat - necítíme dotyk brýlí  sluch - přestáváme vnímat hudbu při práci Výhoda - nezatěžujeme mozek zbytečnými podněty Nevýhoda - smysly nás nemusí varovat před nebezpečím

30  velmi jednoduché receptory, netvoří čidla, jen volné zakončení nervových vláken  většina termoreceptorů, nociceptorů a hmatových receptorů v kůži dohromady → kožní čidla  kombinovanou činností → jiné vjemy než specifické pro jednotlivé receptory – hladkost, drsnost, suchost… Termoreceptory – na teplo a na chlad  na teplo nejvíc v kůži obličeje a hřbetu ruky, nejméně na zádech  chladové receptory – asi 8x více než na teplo, víc u povrchu než na teplo

31 Nociceptory – na bolest – informace o ohrožení či poškození organismu → velmi biologicky významné  receptory – stimulovány chemicky → látkami vylučovanými poškozenými buňkami  některé bolestivé podněty vyvolávají reflexní odpověď (obraný reflex) – únik, odtažení…  informace nejen z kůže, ale i z vnitřních orgánů (hrudní a břišní dutina), z kosterních svalů, šlach, kloubních pouzder a okostice (hluboká bolest)  neadaptují se → nesnižuje se práh jejich citlivosti při dlouhodobém podnětu – životně důležité


Stáhnout ppt "Luděk Usnul, OA. Ústrojí zrakové Ústrojí sluchové Ústrojí rovnovážné Ústrojí čichové Ústrojí chuťové Ústrojí hmatové - čidla."

Podobné prezentace


Reklamy Google