Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Systémy politických stran „Politické strany představují základního aktéra politické soutěže, ale samy nevytvářejí systém – ten je výsledkem interakce“

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Systémy politických stran „Politické strany představují základního aktéra politické soutěže, ale samy nevytvářejí systém – ten je výsledkem interakce“"— Transkript prezentace:

1 Systémy politických stran „Politické strany představují základního aktéra politické soutěže, ale samy nevytvářejí systém – ten je výsledkem interakce“ politická strana – statický prvek systému interakce – dynamický prvek systému Interakcí se rozumí např. kooperace aktérů a to buď na úrovni voleb (volební koalice) nebo na úrovní vlád (koalice vs. opozice)

2 Maurice Duverger – typologie dle počtu stran M. Duverger v 50. letech 20. století rozdělil stranické systémy jednoduše podle počtu stran: 1. systémy s jednou stranou – monopartijní Jedná se o nedemokratické režimy. 2. systémy se dvěma stranami – bipartijní V systému spolu soutěží dvě velké strany, které se v časovém intervalu střídají u vlády. 3. vicestranické systémy – multipartijní Duverger teorii doplnil o tzv. volební zákony, dle kterých jsou bipartismus produktem většinového volebního systému a multipartismus produktem poměrného volebního systému.

3 Jean Blondel – zohlednění „velikosti“ -další francouzský politolog, navazoval na Duvergera -soustředil se výhradně na soutěživé systémy -doplnil typologii o faktor velikosti politické strany 1. bipartismus – dvě velké strany získávají 90 procent hlasů a více 2. systém dvou a půl strany (př. SRN do ) – bipartismus doplněný o tzv. pivotální stranu 3. multipartismus s dominující stranou (př. Skandinávie) – jedna strana dosahuje pravidelně přes 40 procent hlasů, je soustavně vládní stranou, zpravidla ale nemá absolutní většinu (koaluje) 4. multipartismus bez dominující strany V jednotlivých popsaných systémech se projevují charakteristické tendence pro vytváření vládních koalic

4 velká vs. malá strana Přesné kritérium jak rozlišit malé a velké strany neexistuje. Irský politolog Peter Mair považuje za velké strany ty, které získávají soustavně přes 15 procent hlasů, ostatní jsou malé strany.

5 Typologie Giovanni Sartoriho (1) Blondelova typologie stále kladla důraz na počet a velikost stran, nikoliv na jejich vzájemnou interakci. „stranický systém...systémem vzájemných působení, které jsou výsledkem stranické soutěže“ Sartori pracuje se dvěma kategoriemi: a) formát systému – počet stran, fragmentace systému b) typ systému - mechanismy, dynamika Dle Sartoriho mechanismus závisí především na stupni polarizace, který je určován ideologickou vzdáleností jednotlivých stran.

6 Typologie Giovanni Sartoriho (2) Relevance strany - v systému operují strany, které ne jeho fungování nemají vliv - nutnost určit míru jejich relevance - kritéria relevance: a) koaliční potenciál (coalitional potential) b) vyděračský potenciál (blackmail potential) Příkladem strany s vyděračským potenciálem PCI v Itálii ( ) – příčinou její role v systému vznikali široké koalice sředu

7 Typologie Giovanni Sartoriho (3) 1.bipartismus 2.umírněný pluralismus 3.polarizovaný pluralismus 4.systém predominantní strany

8 Sartoriho bipartismus Chápe jej stejně jako Duverger či Blondel -formát: dvou stran -typ: bipartismus Nezáleží na počtu stran, důležité jsou pouze relevantní strany. -slabá polarizace -dostředivé tendence

9 Umírněný pluralismus - bipartismus se v evropských stranických systémech výjimečně - formáty, dle počtu stran: a) omezený pluralismus (3-5 stran) b) extrémní pluralismus (6 a více stran) Hranici mezi nimi (5-6 stran) označuje za kritický formát. Zejména formát omezeného pluralismu je spojený s typem umírněného pluralismu. Charakteristické prvky: -koaliční vládnutí -dostředivé tendence -nízká ideologická vzdálenost Menší počet stran není podmínkou. Dnes umírněnými pluralismy většina stranických systému jak kritického formátu, tak i formátu extrémního pluralismu (např. Slovinsko)

10 Polarizovaný pluralismus 8 znaků: 1. přítomnost relevantních antisystémových stran 2. existence bilaterální opozice (antisystémové strany jsou na obou koncích stranického spektra) 3. obsazení středu jednou či více stranami 4. silná ideologická vzdálenost 5. převaha odstředivých tendencí nad dostředivými 6. přehnaná ideologizace 7. vyloučena vládní alternace 8. vysoký stupeň populismu Typologie je „šitá“ na míru italskému stranickému systému. Dalším příkladem předhitlerovské Německo, předfrankistické Španělsko, meziválečné Československo.

11 pojem Antisystémová strana Sartori pod vlivem kritiky rozlišil tři typy: a)principiálně opoziční strany – cílem stran je demontáž pluralitního systému, zpochybňují legitimitu demokracie – fašistické a ortodoxní komunistické strany b)protestní opozice či opozice v konkrétních tématech (oposition on issues) – jejich cílem není likvidace systému, pouze jeho části (FPÖ vs. konsociační model demokracie v Rakousku, Pokroková strana vs. model sociálního státu v Norsku, aj.) Později změnil typologii a rozlišuje antisystémové strany: -extrémistické -extrémní -izolované

12 systém s predominantní stranou vs. systém s dominantní stranou Predominantní strana Jedna politická strana alespoň tři volební období po sobě získává absolutní většinu mandátů a sestavuje jednobarevnou většinovou vládu. Př. v určitých etapách labouristé ve Velké Británii, Indický národní kongres, liberálové v Kanadě. Dominantní strana Politická strana dlouhodobě vítězí ve volební soutěži, je však nucena sestavovat koaliční, případně menšinové vlády. Předpokládá se, že její náskok před konkurencí ve volbách je vysoký. Klasickým příkladem sociálně-demokratické strany ve Skandinávii.

13 Nesoutěživé stranické systémy Systém jedné strany Systém s hegemonickou stranou – příkladem „národní fronty“, které se vytvářejí v zemích střední a východní Evropy po druhé světové válce (Polsko, Československo)

14 Póly a polarita Příspěvek brněnské politologie do studia stranických systémů. - pól představují odlišné a zřetelně oddělitelné, tj. dostatečně od sebe ideologicky vzdálené, jednotky s přiměřeně velkou a relativně konsolidovanou voličskou základnou. - stranický pól disponuje dostatečnou identitou a používá vlastních, vůči jiným pólům „vnějších“ zdrojů politické mobilizace a legitimace. - každý systém nabízí mnoho ideologických pólů, avšak jen některé jsou pro fungování systému významné. Pólem může být strana i aliance. Teorie pólů a polarity vzešla ze zkoumání formujících se stranických systémů střední a východní Evropy.


Stáhnout ppt "Systémy politických stran „Politické strany představují základního aktéra politické soutěže, ale samy nevytvářejí systém – ten je výsledkem interakce“"

Podobné prezentace


Reklamy Google