LA LENGUA ESPAÑOLA, PRONUNCIACIÓN. Svým původem je španělština jazyk románský (stejně jako francouzština, italština, portugalština aj.). Vznikla z.

Prezentace na téma: "LA LENGUA ESPAÑOLA, PRONUNCIACIÓN. Svým původem je španělština jazyk románský (stejně jako francouzština, italština, portugalština aj.). Vznikla z."— Transkript prezentace:

1 LA LENGUA ESPAÑOLA, PRONUNCIACIÓN

2

3 Svým původem je španělština jazyk románský (stejně jako francouzština, italština, portugalština aj.). Vznikla z lidové latiny, jíž mluvili římští vojáci, kteří ve 2. stol. před Kristem kolonizovali Hispánii. Roku 476 n.l. je datován pád Západořímské říše a na krátkou chvíli ovládá poloostrov germánský kmen vizigótů. Velkou část jazyka tvoří slova přejatá z arabštiny v době, kdy Pyrenejský poloostrov ovládli Arabové (r. 711 - 1492). Jsou rozdíly mezi španělštinou používanou ve Španělsku a španělštinou v Americe, která přejala některé výrazy z původních indiánských jazyků (názvy tamějších rostlin, zvířat apod.).

4 Tak např. brambor je v Americe papa, ve Španělsku patata; tabaco je ve Španělsku tabák, na Kubě i doutník. Navíc existují rozdíly mezi různými americkými zeměmi: sukně je ve Španělsku falda, v Argentině pollera, na Kubě saya atd. V této knize je zachycena základní slovní zásoba, která je, až na malé výjimky, společná. S výjimkou Brazílie a několika malých států se španělsky hovoří ve všech latinskoamerických zemích. Španělsky se též hovoří v oblastech, které dříve patřily k Mexiku a dnes jsou součástí USA (Nové Mexiko, Texas, Arizona, Kalifornie). V samém New Yorku žije více než milion obyvatel, jejichž mateřštinou je španělština.

5 Samohlásky se vyslovují tak jako v češtině, nerozlišují se však samohlásky krátké a dlouhé: čárka nad samohláskou neoznačuje délku, nýbrž přízvuk. i se čte jako české [i]: litro [litro]. Nezměkčuje předcházející d, t, n, takže čteme di [dy], ti [ty], ni [ny]: dínamo [dynamo], diploma [dyploma], sardina [sardyna], textil [textyl]. Výslovnost samohlásky i ve dvojhláskách a trojhláskách bude probrána na s. 24 a 25. y jako samostatné slovo se vyslovuje [i] a znamená spojku slučo-vací a: Tomás y Dolores = Tomáš a Dolores. Před samohláskou a po ní se vyslovuje jako české [j]: yodo [jodo] jód, leyenda [lejenda] legenda,mayo [majo] máj. Na konci slov zní rovněž jako [i]: ley [lei], rey [rei], doy [doi]. Souhlásky Většina souhlásek se vyslovuje stejně jako v češtině, pouze některé mají odlišnou výslovnost. b, v se píší různě, rozhodně je nelze zaměňovat, avšak vyslovují se stejně, a to: 1. na začátku slova, po pauze a po m, n jako české [b]: Burgos [burgos], bomba [bomba], tranvía [trambija] tramvaj; 2. uprostřed slova kromě po m, n jako [ß]. Zavádíme tuto fonetickou značku, protože obdobná hláska v češtině neexistu-

6 je: nastavíme rty na normální české [b], nedovřeme je však úplně, ponecháme mezi nimi úzkou štěrbinu, jako bychom chtěli pofoukat něco horkého, a vyslovíme: Habana [haßana],beber [beßer] pít, vivir [bißir] žít Pablo [paßlo] Pavel, Bilbao [bilßao]. Uvědomte si, že v některých z těchto slov je v češtině v: Havana, Pavel, a naopak mobilizace movilización, automobil automóvil aj. c 1. Před a, o, u, před souhláskou a na konci slova zní jako české k: Carmen [karmen], cacao [kakao], América [amerika], cultura [kultura], crítica [krityka], clima [klima], coñac [koňak], frac [frak]. 2. Před e, i se c ve Španělsku vyslovuje hláskou, která v češtině neexistuje: je to neznělá hláska mezizubná (podobná anglickému th např. ve slově thing): špička jazyka je mezi zuby, úžina se vytváří mezi špičkou jazyka a hranou horních řezáků, aniž se uzavře úplně průchod vzduchu. Ověřte si výslovnost především z magnetofonové kazety: porcelana [porӨelana] porcelán, Marcelo [marӨelo] Marcel, cifra [Өifra] číslice. (V Latinské Americe se c před e, i čte přibližně jako české [s]: [porselana, marselo, sifra]). ch následuje ve španělské abecedě po c a čte se jako české [č]: checo [čeko] Čech, Chile [čile], China [čina], muchacha [mučača] dívka. d má různé odstíny výslovnosti podle svého postavení ve slově. 1. Na začátku slova po pauze a uprostřed slova po 1, n se čte přibližnějako české [d]: dínamo [dynamo], dar [dar] dát, Calderón [kalderon], andar [andar] chodit. f má výslovnost stejnou jako v češtině: filtro [filtro] filtr, filme [filme] film.

7 g 1. Před e, i zní jako české [ch]: general [cheneral] generál, Argentina [archentyna], energía [enerchija] energie, geología [cheolochija] geologie. 2. Na začátku slova, před a, o, u nebo před souhláskou se vyslovuje stejně jako české [g]: goma [goma] guma, grande [grande] velký. Uprostřed slova před a, o, u nebo před souhláskou zní toto g oslabeně: Bogotá [bogota], Málaga [malaga]. 3. gue, gui se vyslovuje jako [ge, gi]; písmeno -u- je sem vloženo proto, aby se nečetlo [che, chi]: malagueño [malageño], Miguel [migel] Michal, guerra [gerra] válka, Guinea [ginea], guitarra [gitarra] kytara. 4. gua, guo se čte [gua, guo] a nikoli [gva, gvo]: Guatemala [guatemala], Uruguay [uruguaj] Uruguay. 5. güe, güi se vyslovuje gue, gui: Camagüey [kamaguej], lingüística [linguistyka] jazykověda. Výslovnost g v přehledu: ga, go, gu - [ga, go, gu]: Málaga gua, guo - [gua, go]: Guatemala ge, gi - [che, chi]: general gue, gui - [ge, gi]: malagueño güe, güi - [gue, gui]: lingüística hje hláska němá: hotel [otel] hotel, Honduras [onduras], alcohol [alkool] alkohol, hamburguesa [amburgesa] hamburger. j se vyslovuje jako české [ch]: Japón [chapon] Japonsko, José [chose] Josef. kse čte stejně jako v češtině [k] a vyskytuje se pouze v cizích slovech: kilómetro [ kilometro] kilometr, Helsinki [elsinki]. I zní stejně jako v češtině: litro [litro] litr.

8 II se vyslovuje jako měkké ľ; jazyk se široce opře o patro jako při českých hláskách ď, ť, ň: detalle [detaľe] podrobnost, milión [miľon] milión. (V Argentině, v Uruguayi a v Kostarice se 11 (a také y) vyslovuje téměř jako české [ž]. V ostatních latinskoamerických zemích pak výslovnost 11 přechází až v [j].) m se vyslovuje stejně jako české [m]: mamá [mama] maminka

9

10 VERBOS: Hablar, trabajar. Estudiar, tomar, desear, llamarse. Comer, beber, comprender, creer. Vivir, partir. VERBOS IRREGULARES: Ser, tener, hacer, poder, ir.

11

12