Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

STAROVĚK. Datum: 2. 2. 2014 Projekt: Kvalitní výuka Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0731 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_134 Jméno autora: Mgr. A. Miloslava.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "STAROVĚK. Datum: 2. 2. 2014 Projekt: Kvalitní výuka Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0731 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_134 Jméno autora: Mgr. A. Miloslava."— Transkript prezentace:

1 STAROVĚK

2 Datum: Projekt: Kvalitní výuka Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM: VY_32_INOVACE_134 Jméno autora: Mgr. A. Miloslava Svobodová Název práce: Historie odívání – Starověk Předmět : Navrhování Ročník: 3. Časová dotace : 45 minut Vzdělávací cíl : seznámení s historií odívání ve starověku a oděvními prvky a siluetami typickými pro toto období Pomůcky : PC Poznámka: Tento materiál je součástí tematického balíčku realistické studie a základy navrhování Inovace: Mezipředmětové vztahy – Modelování, PCV, Konstrukce střihů - zapojení audiovizuální techniky do výuky – popis daného historického období z hlediska vývoje oděvu, materiálu, oděvních prvků a siluet. Téma obsahuje zadání úkolu, kde si žáci vyzkouší přenést inspiraci historickým oděvem do nové podoby.

3

4

5 AUTOR FOTOGRAFIÍ A KRESBY: MGR.A. MILOSLAVA SVOBODOVÁ

6 Mezopotámie Egypt Kréta Řecko Řím Byzanc

7 MEZOPOTÁMIE Mezopotámský oděv, který poznáváme převážně prostřednictvím plastik a reliéfů, protože hrobní nálezy takřka nic z textilu, tím méně zbytků oblečení neuchovaly, měl dvě základní podoby, jež doznaly v průběhu věků nevelké proměny – ovinovací sukni a kladený plášť. Obojí tedy oděv nešitý, aranžovaný z pravoúhlých částí tkaniny. Převážně se tyto oděvy kladly tak, že těsně přiléhaly k tělu a stejně těsně ovíjely jednu nebo obě ruce. Museli se vněm pohybovat velmi pomalu, protože hrozilo nebezpečí uvolnění. Usuzuje se, že základním materiálem byl len, protože Sumerové, první z obyvatel mezopotámské oblasti, patřili zřejmě k jeho prvním pěstitelům. Sumerský pojem gad označuje jak len, tak plátno, arkadské kitú len, kitinú plátno. Tento pojem přešel do všech semitských jazyků i do řečtiny, kde se s ním setkáváme v pojmenování základního typu oděvu – chitónu. Je nesnadné určit, z čeho byly na oděvu obojího typu vytvářeny ozdoby – dle výtvarných památek se domníváme, že se jedná o stylizované chomáčky na celé ploše látky nebo pásy motivů ve tvaru lístků či jazyků, aranžované na lemy oděvu, ale i na jejich další části a zřejmě zhotovené z jiného materiálu než základní oděv. (chumáče kožešiny, zplstěné tkaniny či nepředené vlny). Jednou se takto upravené materiály kladly onou drsnou, huňatou částí ven, jindy dovnitř, a tak na povrchu plášťů docházelo ke střídání pásů hladkých s plastickými a ozdobnými. Systém řasení a zdobnost ornamentálních lemů se postupně stává stále vynalézavější a rafinovanější (našívaly se zlaté perličky, pajetky a drátky, později přibyla i výšivka).

8 Ovinovací sukni oblékali muži jako jedinou součást oděvu, a proto se také objevuje na vyobrazeních mužských božstev. Tvořil ji pravoúhlý kus látky, který se ovíjel kolem spodní části těla, v pase byl svazován za horní okraje, upevněn pásem nebo několikrát kolem těla obtočen šňůrou. Střídají se třásně, huňaté řady chomáčů, objevuje se také síťování. V době akkadské se používá materiál hladký, někdy i plisovaný. U delších sukní nechybí pro usnadnění pohybu i rozparek. Zpočátku nosí sukně všichni muži, příslušníci všech stavů, postupně začali příslušníci vyšších stavů oblékat různé typy plášťů a suknice zůstala oblečením mužů manuálně pracujících a bojujících. Sahala jen těsně ke kolenům – podobná suknici Egypťanů, ale bývala i delší, zcela zakrývala nohy-odlišení účelem použití. Plášťů, přehozů a šálů je celá řada, různé způsoby aranžování, základním řešením je šikmé kladení přes jedno rameno a upevnění uzlem, který oděv poutá a současně jej zdobí. Jednalo se o oděv svrchní, pod něj se oblékala zavinovací sukně. Pláště nosili muži i ženy. Muži jej doplňovali kapucí. Z hladké látky, zdobené při lemech. Přehoz -nejběžnějším typem svrchního oděvu, aranžovaný přes ramena, oblékali jen muži, převážně vojáci a knížata, účastnící se bojů. Pravoúhlý kus tkaniny, který spadal vpředu i vzadu hluboko k nohám, vyráběn z kůží dravých zvířat.

9 Togový oděv – oblékali jej muži při ceremoniích, nebyl určen pro těžkou práci ani k boji. Tvaroval se z rozměrného pravoúhlého pruhu látky, její šířka se rovnala výšce postavy. Ovíjený oděv – mužský, dvojího typu, uzavřený a otevřený, náročnější aranžovaní než „toga“, umožňoval méně pohybu. Ženský oděv- podobně aranžovaný oděv jako muži, buď zcela těsný anebo uvolněný četnými záhyby, tvarován kusem látky 130 x 350 cm nebo 200 x 430 cm. Volánový oděv – nosili jej muži i ženy jako oděv ceremoniální. Na jedno nebo obě ramena, velmi náročně ovíjel kolem těla, vypadal jako by byl tvořen látkou, na kterou byly našity horizontálně nad sebe plisované volány. Bederní pás - úzký, používaný asi spodní prádlo, nebo trojcípý šátek, jehož konce byly vzadu překříženy a svázány. Obuv -Sumerové a Akkadové chodili bosí, stejně jako Egypťané. Účesy a vousy- muži dlouhé vlasy svazovali stuhou nebo je poutali páskou kolem čela. Vousy nad rtem vyholovali, na bradě stříhali do hranata nebo je ponechávali v dlouhých pramenech splývat na tváře a na prsa. Vladaři pravděpodobně používali paruky a umělé plnovousy. Účesy žen byly variabilní, velmi dlouhé vlasy se svazovaly do uzlu, jindy se těžké pletence spoutávaly do síťky nebo do sáčku z plisované látky. Náročné účesy měly prameny aranžované na temeni hlavy. Pokrývky hlavy-podobně jako v Egyptě, také v Mezopotámii se mocenské odznaky soustředily na úpravu hlavy. Šugum byla ozdobná čapka typu turbanu, která ve stepi chránila hlavu před prachem a pískem. Šperky –diadémy, náhrdelníky a náramky, zlaté anebo z mědi.

10 EGYPT Hlavním zaměstnáním obyvatelstva bylo zemědělství a chov dobytka, což umožňovalo rozvoj řemeslné výroby. Zákl. znakem egyptského oděvu je jeho malá proměnnost. Již v nejstarších dobách se setkáváme s technicky dokonalým zpracováním tkanin a rafinovaným výtvarným řešením oděvu. Přesné zákony konvence, které ovládaly celou společnost a byly respektovány v umění se promítaly i do odívání. Oděv i přes svou tvarovou jednoduchost pomocí složitých ozdob a rozdílného materiálu přesně odlišoval příslušníky jednotlivých společenských kast. Oděv mužů i žen měl v tomto období mnoho společných znaků. Bederní rouška - pruh vlněné nebo lněné tkaniny ovinuté kolem boků a upevněné v pase. Při dolním okraji obloukovitě zastřižený. Lišila se délkou a šířkou plátna i úpravou-dle postavení toho, kdo ji oblékal a na módním trendu. Od nejstarších dob až do Střední říše je doložena jako krátká, v poslední éře Nové říše ( stol. př. Kr. byla dlouhá a široká z látky, která bývala natužená nebo plisovaná. Opětovně kratší suknice v 1. tisíciletí př. Kr.. Panovníci a hodnostáři ji nosili svázanou tak, že její cíp výrazně trčel dopředu. Horní část trupu odkrytá. Svrchní oděv se oblékal až přes roušku. Byl to buď oděv tvarovaný anebo aranžovaný, často i z průsvitného materiálu.

11 Mužský oděv - nosili i oděvy přímo odvozené z ženských úzkých šatů s ramínky, jen zkrácené ke koleni, zdobili je živůtky napodobujícími zbroj. V dvorském oděvu nebyly šupinaté plátky z kovu, ale z peří. Zástěrka - králova suknice, různobarevné kovové ozdoby. Kolem boků, vpředu s rozparkem. Límec -součást oděvu mužů i žen, barevně akcentovaná ozdoba, má svoji praktickou a symbolickou funkci –upevňuje aranžované části oděvu, složen z různých druhů amuletů je současně i ochranou. Oblečení lidových vrstev, venkovských i městských mužů i žen, bylo prosté. Pytlový oděv, sahající od prsou ke kotníkům. Oděv králů -při slavnostních příležitostech užíval faraon roušku nemes –z jemného plátna, plisovaná, zakrývala čelo, rozšířená spadala vpředu na prsa, vzadu do uzlu, někdy dostal formu spleteného copu. Koruny –královské insignie, podle Horního a Dolního Egypta, sjednocení země. Dekorativní doplňky (leopardí kožešina, zvířecí ohon, důtky v rukách, dlouhá úzká bradka přivazovaná šňůrkami za uši).

12 Ženský oděv –nosily neses, oděv podobný košili (později nazývaný kalasiris, tunika )-nejčastěji z bílého plátna, sahal ke kotníkům, krátké rukávy a nevelký výstřih, přiléhal těsně k tělu. Tkanina musela být pružná, existují však doklady jen o plisování, které se provádělo zřejmě ručním skládáním a tužením gumou z rostlinných šťáv. Mladší variantou byla úzká košile s jedním či dvěma ramínky, často z pestré látky, zdobená výšivkou, malbou nebo našitými šperky. Nákladnějším oděvem z jemné, někdy i transparentní látky byl mesesset. Jednalo se o rozměrný obdélník látky s otvorem pro hlavu, který sahal ke kotníkům, spoutával se šerpou či pásem pod prsy–řasený, aranžovaný oděv s náznakem rukávů. Existovaly oděvy ovinuté pod prsy tak, že je částečně nebo zcela odhalovaly. Přes základní oděv se kladl šál –široký kus látky, který se přehazoval přes rameno nebo přes levou ruku.

13 Obuv -většina egyptského obyvatelstva chodila naboso. Jediným typem egyptské obuvi jsou sandály (od 3100 př. Kr.)-nejprve jen hierarcha a jeho dvůr. Jejich tvar byl velmi jednoduchý, podešev z papyru, lýka nebo slámy byla připevněna k noze řemínky. Důležitou součástí kultury odívání byla úprava hlavy. Nejprostší účes byl vytvořen z vlasů nad čelem rovně zastřižených, vzadu prodloužených k ramenům-geometricky rámoval obličej. Používali bohaté paruky. Přirozená barva egyptských žen byla černá. Egypťanky si vlasy ošetřovaly a napouštěly vonnými oleji. Vznešenější ženy si zdobily účes čelenkami, lotosovými květy, a ty nejvznešenější –manželky faraonů –nosily jako odznak moci složité překrásné zdobené přilbice. Nechávaly vyniknout kráse vysokého klenutého čela, zvyšovaly postavu a dodávaly jí vznešenosti. Egyptskou módu doplňovala velká obliba šperků ( prsteny, náramky, náhrdelníky, náušnice, brože, spony, ozdobné kroužky na ruce i na nohy. Ženy i muži se líčili – podle předpisu si zvýrazňovali oči, obočí a ústa. Nehty na rukou a nohou si natírali přírodním barvivem –henou.

14 KRÉTA Štíhlé tělo a úzký pas. Oděv vznešených i prostých lidí byl velmi jednoduchý. Kožený opasek-přidržoval nedlouhou zástěru, která měla někdy podobu krátkých kalhot. Pás byl nejozdobnější částí oblečení. Při chladnějším počasí na sebe oblékali kožený plášť. Válečníci oblékali kožený krunýř. Vlasy se nosily dlouhé a hladce sčesané na ramena. Pokrývkou hlavy byly malé barety, nebo nízké turbany. Obouvali si lehké sandály, které se ke kotníkům uvazovaly koženým šněrováním. Ženský oděv prostý nebyl. Sukně v pase vždy přiléhavá, zvonovitě se rozšiřující dolů. Někdy měla nepatrné vyztužení. Horní část šatů končila pod prsy. Později byl živůtek sešněrován jen nad pasem. Na hlavě se nosily klobouky, na nohou sandálky nebo vyšší střevíce. Ženy se velmi rády zdobily, nosily velké množství šperků, prstenů, náhrdelníky, náušnice, diadémy, různé spony, zlaté přívěsky, ve vlasech jehlice z drahého kovu dovedně zpracované.

15 ŘECKO Řecká kultura soustředila svoji pozornost na člověka. Volně splývavý řecký oděv plně respektoval tělo, jeho přirozenou linii a pohyb. V tom byla nejen praktičnost, ale i krása řeckého odívání. Střižený oděv v dnešním slova smyslu neexistoval. Materiál se tkal v menších kusech a na tělo se řasil v přirozených svislých záhybech, které připomínaly členění řeckých sloupů. Úprava oděvu dodržovala slohovou jednotu. Měla svůj řád. Proporce oděvů byly harmonicky vyváženy, proto tu nikdy nedošlo k módním výstřelkům. A přece si řecký člověk každodenně vytvářel oděv přímo na tělo podle svého individuálního vkusu. Definitivní tvar oděvu byl výrazem estetického cítění nositele. Materiál podstatně ovlivnil tvar, ozdoby i účel oděvu. Nejstarší oděv byl z vlny, kterou zpracovávali podomácku Dórové. Byl těžký a nedovoloval jemné řasení. V klasické helénistické době se do Řecka dostávají nové materiály: jemné plátno z Egypta, hedvábí z Číny, bavlněné tkaniny z Indie. Ty umožňují lehkost a eleganci klasického řeckého oděvu. Již v antice mají barvy svůj symbolický význam. Např. bílá barva byla vyhrazena aristokracii, zelená, šedá a hnědá byly obvyklými barvami venkovanů, černá barvou smutku.

16 Mužský oděv -Základním mužským oděvem byl chitón. Tvořily ho nejčastěji dva obdélníkové kusy tkaniny sešité po stranách, na ramenou sepnuté sponou a v pase přepásané. Tento jednoduchý košilovitý šat krátké délky (ke kolenům) -sloužil jako pracovní, cestovní a sportovní oděv. Nosili ho bojovníci a mládež. Starci, veřejně činní muži a aristokracie nosili chitón dlouhý. Zhotovoval se nejčastěji z plátna. Přes chitón si mladší muži oblékali na -cesty nebo při jízdě na koni krátký pláštík zvaný chlamys. Je to čtvercový kus tkaniny, často barevně lemovaný, sepnutý na pravém rameni sponou. Delší řasnatější plášť - himation -nosili většinou starší muži. Byl to opět rovný kus tkaniny (většinou 3 m dlouhý a 1,5 m široký), který se řasil přímo na postavě. Jeden konec textilie byl přidržován levou rukou, druhý konec byl přehozen přes levé rameno. Úpravě tohoto svrchního oděvu se věnovala zvláštní pozornost. Himationem se rozlišovaly jednotlivé společenské třídy a funkce. Zhotovoval se z těžší vlněné tkaniny.

17 Ženský oděv Peplos -Od mužského chitónu se lišil především délkou. Nosil se na nahém těle. Byl upravený z jediného kusu tkaniny, který se po délce přeložil a ovinul kolem těla tak, aby přehnutý okraj procházel pod pažemi. Na ramenou se přední a zadní okraj textilie spojil sponou. Přehnutá tkanina sahala až do pasu a tím nahrazovala živůtek. Chitón byl obyčejně sešitý jen po jedné straně, někdy byl i otevřený. Podvázání v pase (později výše nad pasem) umožňovalo bohaté řasení. Svrchním oděvem byl rovněž himation. Ženám sloužil v nepohodě i jako pokrývka hlavy. Byl pestřejších barev než u mužů. Vyšívané okraje chitónů a himationů jsou důkazem dekorativního cítění. Nejčastějším ozdobným motivem byl meandr, s nímž se můžeme setkat téměř na všech řemeslných výrobcích. Oblíbené byly též voluty, palmety, rozety. Dekor byl řazen do pásů, jak to vyžadovalo členění oděvu.

18 Úprava hlavy -V antickém Řecku vznikaly základní typy účesů, které byly mnohokrát napodobovány. Úpravě vlasů i vousů byla věnována náležitá péče. Mladí mužové nosili většinou krátké vlasy, které přirozeně tvarovaly hlavu. Při sportu přidržovaly účes stužky a čelenky. Starci měli vlasy delší, za Alexandra Velikého se začaly nosit bradky. Muži chodili ponejvíce s hlavou odkrytou. Před nepohodou a sluncem se chránili širokým slaměným kloboukem nebo čapkou kuželovitého tvaru. Ženy nepotřebovaly dlouho žádnou pokrývku hlavy, proto tím více péče věnovaly úpravě vlasů. Vlnité vlasy splétaly do složitých uzlů na temeni hlavy. Nejrůznější čelenky, stužky, vínky a hřebeny byly nejen ozdobou, ale i podpěrou těžkého a složitého účesu. Čelo zůstávalo odkryté, jemně rámované vlnitými vlasy, takže vynikal tzv. antický profil-krásná linka vysokého čela přecházející v rovný nos.

19 Šperky a ozdoby- Ze šperků byly nejoblíbenější kruhové a spirálové náramky, náušnice, náhrdelníky, prsteny, jehlice ze zlata a slonoviny, ozdobné spony. Aristokratické ženy měly ve svých šatnách zdobená příruční zrcadla, vějíře, slunečníky z plátna a později z hedvábí, pásy z drahých kovů. Rozmanitost tvarů svědčila nejen o vybraném vkusu, ale i o vynikajícím řemeslném zpracováni. Líčení -Péče o tělo byla všestranná. Výchova kladla důraz na všestranný pohyb. Nejen sport, ale i tanec napomáhal krásnému držení těla, vznešené a ladné chůzi. Hygiena těla byla provázena vyspělou kosmetikou. Za nejkrásnější se považovaly vlasy světlé, proto ani barvení vlasů nebylo u žen zvláštností. Líčidla, barviva na obočí, vonné oleje a masti podtrhovaly přirozenou krásu řeckých žen. Obuv- Kožené sandály (podešev připevněná k noze proplétanými řemínky) vyráběli řemeslníci pro vycházky na ulici. Doma chodili chudí i bohatí většinou bosi, nosit sandály doma se považovalo za rozmazlenost a ve Spartě to bylo prý dokonce zakázáno.

20 ŘÍM Římané přejali vyspělou kulturu podrobeného Řecka. Elegantní a pohodlný řecký oděv brzy v Římě zdomácněl pod latinskými jmény. Zatímco se však řecký oděv vyvíjel od pestré zdobnosti k jednoduchému klasickému řešení, procházel oděv Římanů opačným postupem: od skromné a jednoduché formy z počátku republiky k záměrně okázalé nádheře pozdního císařství.

21 Mužský oděv Řeckému chitónu odpovídala římská tunika. Byla to vlastně košile, rovná a bez rukávů, původně z nebarevné vlněné tkaniny. Tunika byla základním oděvem pro muže i pro ženy. Nosily ji všechny vrstvy obyvatelstva. U mužů sahala ke kolenům, byla v pase přepásána a lehce zřasena. Od jednoduché tuniky, kterou nosili Římané doma (tzv. tunika intima), se lišila tunika senátorů širokým purpurovým pruhem na prsou a zádech, zatímco jezdci ji nosili zdobenou úzkým pruhem. Přes tuniku oblékali muži jako vrchní roucho tógu, která se stala odznakem svobodných Římanů. Při slavnostním aktu dospělosti ji poprvé oblékal mladý muž na znamení, že získal práva římského občana. Otroci, vyhnanci a cizinci tógu nosit nesměli. Římská tóga se podobá řeckému himationu. Nemá však prostý obdélníkový tvar, ale je střižená do tvaru elipsy. Byla nejčastěji z bílé vlněné tkaniny. Senátoři ji měli zdobenou purpurovým lemem, císařové ji nosili purpurově rudou. Řasila se na levé rameno, takže pravá ruka zůstávala volná. Řasený oděv, jakým byla tóga, vytvářel předpoklad pro individuální módu, pro uplatnění vlastního vkusu. Z původního denního oblečení se tóga stala slavnostním oděvem. Vyžadovala klidný a rozvážný pohyb a vzhledem ke svým rozměrům (3,5 m X 5,5 m) se stala pro všeobecné denní užívání nepraktická. Zvláště u mladých mužů se prosadil praktický krátký pláštík - lacerna. Byl podobně jako řecký chlamys řešený na jedno rameno a sepnutý sponou.

22 Ženský oděv- Oděv svobodných Římanek se od oděvu otrokyň a cizinek lišil především množstvím oblékaných rouch. Přes základní tuniku intimu, která u žen sahala ke kotníkům a nosila se doma, oblékaly aristokratické ženy ještě stolu. Je to druh široké sukně z jemného plátna sepnuté na prsou a sahající na zem (obdoba řeckého chitónu). Svobodné občanky měly právo nosit plášť zvaný palla. Byl z jemné vlny, většinou barevný a bohatě řasený. Podobně jako mužská tóga i ženská palla byla řešena na levé rameno. Často sloužila i jako pokrývka hlavy. Už tehdy se snažily vznešené Římanky o zlepšení postavy pomocí jakýchsi podprsenek. Prsa zpevňovaly pásy z jemné kůže, objevují se i jakési korzety z pleteného lýka. Jindy se podvazují ňadra viditelně přes tuniku širším tkaninovým pasem. Štíhlá linie byla ve starověkém Římě právě tak módní jako dnes. Pomáhaly k ní lázně, masáže těla, dokonce i diety.

23 Úprava hlavy -Původně jednoduchý ženský účes z dlouhých vlasů prodělal v době rozkvětu impéria veliké změny. Úprava vlasů se stávala stále složitější, takže manželky patriarchů dovedly zaměstnat jedním účesem i několik otrokyň. K úpravě používaly řadu pomůcek: hřebeny, kartáče, jehlice, síťky na vlasy, spony, zrcátka, dokonce i horká želízka na natáčení vlasů. Jimi se docilovalo typických drobných kadeří kolem čela. barva vlasů se v průběhu módních vln několikrát změnila. Římanky si začaly své přirozené černé vlasy odbarvovat. K dosažení módního narudlého odstínu sloužilo speciální mýdlo vyrobené prý z kozího loje a bukového listí. Světlé vlasy, které se načas staly módní, nahradily paruky vyrobené z vlasů zajatých germánských žen a dívek. Mužský účes byl poměrně jednoduchý a prostý. Krátké, mírně zvlněné vlasy zdůrazňovaly tvar hlavy. Vousy se hladce vyholovaly. K tomu se už tehdy používala břitva, nejdříve zahnutá do tvaru srpu, později rovná, jak ji známe dnes. Teprve v době císařství se do módy dostal plnovous.

24 Šperky a ozdoby- Nákladný oděv římských žen doplňovaly přepychové výrobky z drahých kovů. Náhrdelníky, ozdobné pásy, řetězy, náramky i prsteny nosili ženy i muži. Jsou důkazem dokonalé řemeslné práce i vytříbeného estetického cítění antických zlatníků. Znakem luxusu se stala purpurová barva a perly. Líčení - Rafinovaný způsob odívání a účesu doplňovalo i rafinované líčení. Užívání pudru a líčidel se šířilo se vzrůstající vlnou přepychu. Bílé líčidlo mělo vyzvednout krásu jemné, pěstěné pokožky, modrošedé sloužilo k podmalování očí; obočí a řasy zdůrazňovalo černé líčidlo. Červených líčidel na tváře a rty bylo velké množství.

25 Základem péče o tělo byly římské lázně. Nechyběly v žádném bohatším domě a jejich nákladnost a umělecká výzdoba reprezentovaly společenské postavení rodiny. Avšak nejen soukromé bazény, ale právě veřejné lázně přístupné všem vypovídají o vysoké životní kultuře. Archeologické vykopávky v Pompejích a Herkuláneu nechávají nahlédnout i do těchto míst. "Ve všední den trávili Pompejané volný čas ve třech termách neboli městských lázních. Tyto instituce-sloužily nejen účelům hygienickým, ale především jako společenské kluby. Proto byly zařízeny s uměleckým přepychem. Prostorné klenutí mramorové síně bylo ozdobeno freskami a štukaturami a podlahy měly z důmyslné mozaiky. Termy sestávaly v podstatě ze čtyř sálů se studenou, teplou a horkou vodou, ve čtvrté místnosti byly parní lázně, do nichž byl horký vzduch veden potrubím pod podlahou, ve stěnách a ve stropě. Pompejané se mohli po koupeli věnovat četbě v knihovně, popovídat si v klubovně s přáteli, vyzkoušet svou fyzickou zdatnost na lehkoatletickém hřišti.

26 Obuv- V Římě i obuv symbolizovala určitou příslušnost ke společenské třídě. Vedle sandálů (stejných jako v Řecku) nosili příslušníci vyšších tříd kožené boty na lýtku upevněné řemínky, které odlišovaly svobodného občana od otroka. I tady existují určitá pravidla. Vznešení občané je nosili z červené kůže zdobené stříbrnými ozdobami, ostatní z kůže černé, bez ozdob. Římští vojáci obouvali sandály, jejichž podrážky byly vyztuženy hřebíky. Herci zavedli boty s vysokou dřevěnou podrážkou -tzv. koturny, které je opticky zvyšovaly a symbolizovaly jako bytosti nadpozemské. Obuv žen se v podstatě nelišila od tehdejší mužské obuvi. Byla jen jemněji zpracována.

27 BYZANC Počátky Východořímské říše a byzantské kultury souvisejí s přestěhováním římského Císaře Konstantina Velikého a jeho dvora do města Byzance. Po něm bylo přejmenováno na Konstantinopolis (dnešní Istanbul). Brzy zde vznikla nejvýznamnější říše své doby s centralizovanou mocí, která trvala plných dvanáct století (od r. 330 n. 1. do r. 1453) a stala se kulturním centrem východní a jihovýchodní Evropy. Císař byl nejvyšším světským i duchovním vládcem. Byl předmětem okázalého kultu. Dvorní ceremoniál denně připomínal výjimečnost jeho osoby a odrážel se v celém byzantském umění i odívání. Oblečení vládnoucí třídy známe z mnoha výtvarných děl, o oděvu poddaných tolik nevíme. Představu o dvorské byzantské módě podávají výstižně zejména nástěnné malby a mozaiky (např. v Ravenně). Byzantský oděv ovlivnil podstatným způsobem odívání v zemích východní Evropy a v Ruské říši, kde se uchovalo téměř beze změny po osm století.

28 Mužský oděv Byzantská móda navazovala na odívání císařského Říma. Zachovávala svrchní i spodní oděvy antické kultury. Základním typem oděvu zůstala tunika (stola) s dlouhými rukávy sahající až na zem. Pracující si oděv zkracovali podkasáním, aby jim při práci nepřekážel. Nosili také krátký plášť podobný římské lacerně. Základním materiálem oděvů pracujících byly vlněné tkaniny. Přísný dvorní ceremoniál byzantské říše ovlivňoval odívání dvorních úředníků a ostatní vysoké byrokracie. Úzká dlouhá tunika splývala na zem bez řasení a přísně zahalovala celou postavu. Velké obliby u dvora dosáhlo těžké barevné hedvábí zdobené bohatými ornamenty s křesťanskými symboly (křížem), celé plochy tkaniny byly pokrývány drahými kameny a perlami a bohatě protkávány zlatými nitěmi. To zvyšovalo dojem nehybnosti a vznešenosti. Plášť se stal symbolem nadřazenosti a důstojnosti. Byl zhotoven z tuhého brokátu, proto se neřasil. Zahaloval celou postavu, která se v něm doslova ztrácela. Nesl výrazné znaky úředních hodností. Císařův plášť byl v barvě purpurové, zdoben zlatem a drahokamy. Podobně nákladné pláště nosili i muži z družiny císaře.

29 Ženský oděv Ženy oblékaly široké tuniky košilového střihu. Spodní tunika měla rukávy přiléhavé a dlouhé k zápěstí, jejich délka sahala až na zem. Přes ni se oblékala svrchní tunika s rukávy širokými. Základním znakem ženského oděvu bylo tedy úplné zahalení těla a potlačení všech známek nahoty. Plášť, stejně jako u mužů, halil celou postavu. Plátěné a vlněné tkaniny, které sloužily jako oděvní materiál nižším vrstvám společnosti, nahradily u dvora hedvábné brokáty protkávané zlatem a stříbrem. Zhotovovaly se z nich svrchní ozdobné tuniky a dlouhé pláště. Hedvábí se stalo pro byzantskou říši výhodným zbožím. Brokáty byly nejčastěji zdobeny geometrickými motivy z kruhů, čtverců, křížů a hvězdiček. Tyto vzory se staly základem ornamentů ve středověku. Právě těžký a přezdobený oděvní materiál způsobil, že došel vývoj odívání v byzantské říši k úplnému protikladu vzdušného antického oděvu.

30 Zadání úkolu: Vyberte si jednu kulturu jako inspiraci pro oděvní kolekci, obsahující některé dobové prvky. Kolekce oděvů má být nositelná, jednotlivé díly mezi sebou navzájem kombinovatelné. Zdůrazněte nadčasovost dané inspirace.


Stáhnout ppt "STAROVĚK. Datum: 2. 2. 2014 Projekt: Kvalitní výuka Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0731 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_134 Jméno autora: Mgr. A. Miloslava."

Podobné prezentace


Reklamy Google