Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační.

Prezentace na téma: "Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační."— Transkript prezentace:

1 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 Vybrané kapitoly světových a českých dějin Studená válka 1947 až 1989

2 Studená válka Nevojenský konflikt, v obecném významu již od středověku Po druhé světová válce = soupeření mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem o dominantní postavení ve světě Opora o politickou ideologii: „liberální demokracie“ vs. „komunizmus” Prostředky, mj.: – Prestižní soupeření = prokázat „nadřazenost“ konkrétního politického uspořádání, např. závod o dobytí vesmíru, ekonomické soupeření apod. – Subverze v neutrálních zemích = podpora „spřátelených“ režimů apod. – Ozbrojené střety = „zástupné“ konflikty, v zemích, které nejsou součástí bloků Vytvoření dvou bloků: – Západní blok v čele s USA a Východní blok v čele se Sovětským svazem, přičemž oba hegemoni se nikdy nedostaly do přímého a otevřeného vojenského střetu

3 Počátek studené války Vznik komunistického režimu v Rusku roku 1917 („šestina světa“) Šíření komunizmu po roce 1945 a růst napětí ve vztazích mezi SSSR a USA: – Hirošima a Nagasaki 6. a 9. srpna 1945: „první bomby“ studené války; možný výklad: cílem není porážka Japonska, ale zastrašení Sovětského svazu Projev Josifa V. Stalina 9. února 1946 – Sovětský svaz obklopen nepřátelskými státy Projev Winstona S. Churchila 5. března 1946 (tzv. fultonský projev) – Termín „železná opona“ Vyhlášení Trumanovy doktríny 12. března 1947 Vyhlášení Marshallova plánu 5. června 1947 Vypuknutí první berlínské krize 23. a 24. června 1948

4 Chronologie studené války Užší význam – Označení pro období vrcholného soupeření dvou bloků v letech 1947 až 1956/1962; pro léta 1981 až 1986/1989 termín druhá studená válka Širší význam – Označení pro celé období mocenského soupeření Sovětského svazu a Spojených států amerických: – 1947 až 1953 = období vrcholného napětí – 1953 až 1956 = období uvolnění napětí – 1956 až 1962 = období opětovného napětí, hrozba jaderné války – 1962 až 1981 = období uvolnění (détente) – 1981 až 1986 = období obnoveného soupeření a zbrojení – 1986 až 1989/1991 = závěrečná etapa rozpadu sovětského bloku

5 Supervelmoci Označení pro velmoc, která svým význam vysoce převyšuje všechny ostatní: Spojené státy americké – Asi 130 miliónů obyvatel, nejbohatší a ekonomicky nejsilnější stát světa (v roce 1945 asi 47 % průmyslové výroby světa), nejsilnější letectvo a námořnictvo, vlastnictví jaderné zbraně, okupační zóny v Německu, Rakousku, Koreji a v Japonsku Svaz sovětských socialistických republik – Asi 167 miliónů obyvatel, největší stát světa, druhá nejsilnější světová ekonomika, okupační zóny v Německu, Rakousku, Číně a v Koreji, nejpočetnější pozemní síly světa, řídí komunistické strany po celém světě Ostatní mocnosti: Itálie, Německo a Japonsko poraženy a okupovány, Francie v politické krizi a zatažena do bojů proti dekolonizaci v zámoří (do r. 1962), Spojené království v poválečné ekonomické recesi (do osmdesátých let), Čína ve stavu občanské války (do r. 1949)

6 Containment = politika „zadržování“ (containment) mocenské expanze komunizmu Principem containmentu je zastavit expanzi komunizmu, tj. nikoliv jej zatlačit z již získaných pozic Formována během let 1946 a 1947 – 1946: Long Telegramme George F. Kennena (potřeba zastavit šíření komunizmu) – březen 1947 Trumanova doktrína: podpora všech zemí, které čelí komunistické hrozbě Pomoc Řecku a Turecku a realizace Marshallova plánu: – Podmínkou šíření komunizmu je materiální nouze, která je výsledkem hospodářských potíží = stabilizací ekonomické situace zaniknou podmínky pro šíření komunistické ideologie

7 Evropa v roce 1945 Červená barva = politické režimy komunistických stran (Sovětský svaz, Jugoslávie a Albánie) a sovětské okupační zóny Německa a Rakouska Růžová barva = země, ve kterých měly komunistické strany parlamentní nebo vládní zastoupení, nebo kde se komunisté pokoušeli dostat k moci násilím (Řecko)

8 Sovětizace střední a východní Evropy 1944-1948 Upevňování mocenského monopolu Sovětského svazu ve střední a východní Evropě 1944 až 1948 – Roku 1944 převzetí moci komunisty v Jugoslávii a Albánii – Roku 1945 ustavení okupačních zón Sovětského svazu v Německu a v Rakousku – Roku 1946 mocenské vítězství komunistů v Bulharsku – Roku 1947 ovládnutí Maďarska, Polska a Rumunska Během roku 1947 rozhodnutí o urychlení a dokončení sovětizace – Reakce na Marshallův plán a na odstranění komunistů z vlád Francie a Itálie – Územní expanze komunistické moci završena v únoru 1948 v Československu

9 Začlenění Československa do sovětského bloku Během druhé světové války růst prestiže Komunistické strany Československa – Podpora ze strany Sovětského svazu a Rudé armády – Zapojení komunistů do protinacistického odboje Komunisté jednou ze čtyř vládních stran (systém Národní fronty) – Ve volbách v roce 1946 obdrželi komunisté v parlamentních volbách 38 % hlasů (nejvíce v parlamentních volbách vůbec) Infiltrace ozbrojených a bezpečnostních složek V únoru 1948 využívají komunisté únorové krize a realizují mocenský převrat: KSČ jedinou politickou stranou v mocenském systému Československa

10 Evropa v roce 1949 Červená barva = komunistické režimy včetně sovětské okupační zóny Rakouska Růžová barva = země se „zvláštním vztahem“ k Sovětskému svazu (Finsko) Modrá barva = zakládající země NATO

11 Sovětsko-jugoslávská roztržka 1948 Během sovětizace Evropy upevňoval Sovětský svaz svou kontrolu nad komunistickými stranami jednotlivých zemí – V Jugoslávii nejvyšším komunistickým představitelem maršál Josip Tito = odmítl poslušnost Josifu Stalinovi = mocenský střet, Stalin odmítá, aby komunistické hnutí existovalo nezávisle na Sovětském svazu Dne 5. ledna 1949 založena Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) – Formálně hospodářská kooperace, ve skutečnosti k ekonomické izolaci Jugoslávii – Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Sovětský svaz, později Albánie, NDR, Mongolsko, Kuba a Vietnam V sovětských zemích probíhá odhalování zrádců, spojenců Jugoslávie (tzv. „titoizmus“) Výsledkem roztržky upevnění sovětského bloku a vlna represí

12 Občanská válka v Řecku 1946-1949 Ústup německé armády z Řecka r. 1944 = mocenské vakuum, spor mezi komunistickým a demokratickým odbojem, Řecko obsazuje Spojené království V polovině roku 1946 další ozbrojený konflikt – Komunistická Demokratická řecká armáda (v čele Markos Vafiadis) zahájila ofenzívu – Počáteční úspěch: nedostatečná kvalita vládních vojsk a hospodářská krize V březnu 1947 vyhlašuje Harry S. Truman svou politickou doktrínu = hospodářská a vojenská pomoc Spojených států Řecku – Komunisté vytlačení do hor Během r. 1948 sovětsko-jugoslávská roztržka – Řečtí komunisté se přidávají na stranu Sovětského svazu, Jugoslávie blokuje komunikace do Řecka = izolace V říjnu 1949 řečtí komunisté kapitulují

13 První berlínská krize 1948-1949 Sovětský svaz usiluje o sjednocení Německa a podřízení jeho kontrole (Lenin: bez Německa nemá "světová revoluce" šanci na úspěch) Prvním krokem sjednocení = ovládnutí Berlína Dne 23. a 24. června 1948 Sovětský svaz uzavřel všechny pozemní přístupy do Berlína – Z obavy před následky ponechány otevřeny letecké trasy = předpoklad, že zásobování ze vzduchu nebude stačit (příklad Stalingradu) Spojenci zajistili přes sovětskou okupační zónu letecký most – Úspěšné zásobování města: potraviny, uhlí, suroviny apod. Blokáda neúspěšná = nepodařilo se ovládnout Berlín, v únoru 1949 odvolána

14 Vznik NATO Pod vlivem komunistického převratu v Československu a první berlínské krize tendence západních zemí vytvářet spojenecké svazky – 1946 francouzsko-britské spojenectví, 1948 uzavřen Bruselský pakt, spojenectví zemí Beneluxu, Francie a Spojeného království Dne 4. dubna 1949 podepsána Severoatlantická smlouva: – USA, Kanada a 10 evropských zemí: Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Francie, Spojené království; Dánsko, Norsko, Island; Portugalsko a Itálie – Účel organizace: „Udržet Američany v Evropy, Sověty mimo Evropy a Německo při zemi.“ Postupné rozšiřování – Vstup Řecka a Turecka (1952), Německa (1955) a Španělska (1982), po roce 1989 i území bývalé NDR a států sovětského bloku

15 Severoatlantická smlouva I Preambule: – Strany této smlouvy potvrzují svou víru v cíle a zásady Charty Organizace spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami. – Jsou odhodlány chránit svobodu, společné dědictví a civilizaci svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobodách jednotlivce a právním státu. […] Článek I. – Strany se zavazují […] řešit veškeré mezinárodní spory […] takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti a spravedlnosti, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo užití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů. Článek II. – Strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů […]. Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi kterýmikoli stranami nebo mezi všemi stranami.

16 Severoatlantická smlouva II Článek III – V zájmu účinnějšího dosahování cílů této smlouvy budou strany, individuálně i společně, průběžnou a účinnou svépomocí a vzájemnou pomocí udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. […] Článek V. – Strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty Organizace spojených národů a pomůže napadené straně nebo stranám tím, že sama a v součinnosti s ostatními stranami neprodleně podnikne kroky, které bude považovat za nutné, včetně užití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost v severoatlantické oblasti. – O každém takovém ozbrojeném útoku a veškerých opatřeních přijatých v důsledku tohoto útoku bude neprodleně uvědoměna Rada bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, když Rada bezpečnosti přijme opatření nezbytná k obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. […]

17 Šíření komunismu v Asii Komunizmus v Asii spjat s nacionalizmem (!) = odporem vůči koloniálním mocnostem a hnutím za národní suverenitu – „nacionalistický komunizmus“ – po roce 1948 přenesení těžiště mocenského soupeření bloků do Asie Mongolsko: sovětský satelit již od roku 1924 Mandžusko a severní Korea: po roce 1945 sovětská okupační zóna Malajsie: po roce 1946 občanská válka vedená komunisty Indočína: nejsilnější pozice v osvobozeneckém hnutí (Ho Či Minh) Čína: v letech 1945 až 1949 občanská válka mezi nacionalisty (Čankajšek) a komunisty (Mao Ce-Tung) – Sovětská podpora komunistům: předání Mandžuska – dne 1. října 1949 vyhlášena Čínská lidová republika

18 Korejská válka 1950-1953 I Po roce 1945 korejský poloostrov rozdělen podél 38. rovnoběžky do dvou okupačních zón: – Jižní, americká okupační zóna, autoritativní režim Li Syn-mana – Severní, sovětská okupační zóna, komunistická diktatura Kim Ir-Sena V letech 1948 a 1949 odchod amerických a sovětských vojsk, v obou částech vyhlášeny suverénní státy (na severu KLDR) Během roku 1949 Kim Ir-Sen přesvědčil Josifa V. Stalina a Mao Ce-Tunga o proveditelnosti invaze do jižní Koreje Dne 25. června 1950 zahájila severní Korea útok na jih – Rychlý severokorejský postup, 28. června padl Soul, hlavní město jižní Koreje, postup zastaven až na tzv. pusanském perimetru okolo přístavu Pusan na jihu poloostrova

19 Korejská válka 1950-1953 II Okamžitě po zahájení invaze zasedá Rada bezpečnosti OSN – KLDR označena za agresora, USA pověřeny zajistit obranu jižní Koreje V září 1950 americká protiofenzíva – Dne 15. a 16. června 1950 vylodění u Inčchonu (operace Chromite), velitelem amerických vojsk Douglas McArthur, dne 28. září 1950 znovu dobýt Soul, postup zastaven až u čínských hranic Obavy komunistické Číny z pokračování amerického postupu – Do Koreje vyslána Čínská dobrovolnická armáda a dne 1. listopadu 1950 zahajuje ofenzívu, znovu dobyt Soul – Po druhé americké ofenzívě, kdy byl počtvrté dobýt Soul, se na jaře 1951 stabilizuje fronta kolem 38. rovnoběžky V červnu 1951 zahájena jednání o příměří, příměří ale podepsáno až 27. července 1953 v Pchanmundžonu, nebylo stvrzeno mírovou smlouvou = de iure ve válečném stavu!

20 Varšavská smlouva 1955-1991 Vojenskopolitická dohoda o spojenectví zemí sovětského bloku, které existovalo v letech 1955 až 1991 Reakce na vstup (západního) Německa do NATO Dne 14. května 1955 podepsána ve Varšavě Smlouva o přátelství a vzájemné pomoci – Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, NDR (1956), Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz, poté nerozšiřována, roku 1968 vystupuje na protest vůči okupaci Československa Albánie; Politický poradní výbor, dále Spojené velení a štáb Spojených ozbrojených sil Účel spíše propagandisticky = ustavení Varšavské smlouvy bylo nadbytečné, Sovětský svaz již předtím plně kontroloval ozbrojené síly svých východoevropských spojenců Po roce 1989 organizace nadbytečná, k 1. červnu 1991 rozpuštěna

21 Evropa v roce 1955 Červená barva = komunistické režimy sdružené ve Varšavské smlouvě Modrá barva = země NATO

22 Evropa v roce 1989 Červená barva = komunistické režimy sdružené ve Varšavské smlouvě Modrá barva = země NATO

23 Druhá berlínská krize 1961 Příčiny: Přes Západní Berlín emigrační proud do Spolkové republiky Německo („odliv mozků“): volný pohyb mezi západním a východním sektorem – Komunističtí vůdci v NDR (Walter Ulbricht) žádají Sovětský svaz o zakročení V listopadu 1958 sovětské ultimátum: – SSSR uzavře jednostranný mír s Německem a záležitost Berlína bude převedena do kompetence DDR V červnu 1961 jednání mezi Nikitou S. Chruščevem a Johnem F. Kennedym ve Vídni o Německu: bez pokroku Dne 13. srpna 1961 uzavřeny přechody mezi západním a východním Berlínem a začala výstavba berlínské zdi – Západní Berlín zcela odříznut od NDR

24 Kubánská raketová krize 1962 V padesátých letech občanská válka na Kubě – Stoupenci diktátora Fulgencii Batisty vs. hnutí 26. července (Movimento 26 de Julio) V roce 1958 svržen diktátor Fulgenci Batista, k moci Fidel Castro – Američané reagují vyhlášením embarga na obchod s Kubou Od roku 1959 úzké kontakty se Sovětským svazem – SSSR podporuje kubánskému hospodářství, ale rozmisťuje na Kubě ozbrojené síly Dne 17. dubna 1961 vylodění v Zátoce sviní – Pokus proticastrovských sil o svržení režimu = neúspěch Dne 16. října 1962 USA zjistily existenci odpalovacích zařízení sovětských raket = ohrožení americké bezpečnosti Dne 22. října 1962 USA vyzvaly SSSR, aby zařízení odstranil – Vrcholné napětí ve vzájemných vztazích: hrozba jaderné války Dne 28. října 1962 rakety staženy = konec krize

25 Válka v Indočína a ve Vietnamu 1945-1975 I Francouzská Indočína = oblast dnešního Vietnamu, Kambodže a Laosu, od roku 1880 francouzské koloniální území Po roce 1941 obsazena japonským vojskem Roku 1945 vypuknutí národně osvobozeneckého povstání v čele s Komunistickou stranou Indočíny – Utvoření Viet Minhu (Svaz boje), ozbrojených sil povstání – Dne 2. září 1945 vyhlášena Vietnamská demokratická republika V listopadu 1953 bitva u Dien Bien Phu – Porážka francouzských vojsk, kapitulace dne 7. května 1954 Na ženevské konferenci Vietnam rozdělen podél 17. rovnoběžky – Na severu Vietnamská demokratická republika (severní Vietnam) s politickým systémem diktatury komunistické strany, na jihu Vietnamská republika (jižní Vietnam), autoritativní režim

26 Válka v Indočína a ve Vietnamu 1945-1975 II Od poloviny padesátých letech komunistická subverze v jižním Vietnamu – Vietcong = ozbrojené jednotky Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu – Od roku 1963 ozbrojené střety přerůstají v pravidelnou válku Tonkinský incident – V tonkinském zálivu v srpnu 1964 přepadeny dva americké torpédoborce severovietnamskými plavidly – USA se angažují v občanské válce v Jižním Vietnamu Reakcí na vstup USA do Jižního Vietnamu bylo rozhodnutí severovietnamského režimu vyslat Vietnamskou lidovou armádu do Jižního Vietnamu v květnu 1965

27 Válka v Indočína a ve Vietnamu 1945-1975 III Po bitvě v údolí la Drang v listopadu 1965 vzrůstá míra vojenského zapojení USA ve válce ve Vietnamu, roku 1968 již půl miliónů mužů Cílem USA není porážka komunizmu, ale zabránit v jeho ovládnutí Jižního Vietnamu Rok 1968 = zlom ve válce – Ofenzíva Tet: všeobecná ofenzíva Vietcongu, přestože skončila fiaskem, v médiích v USA prezentována jako vietnamské vítězství, zobrazení krutosti války (vypálení vesnice My lai) – V USA roste občanský odpor vůči válce ve Vietnamu – Richard Nixon (prezident USA od r. 1969): vietnamizace války = stahování amerických vojsk Roku 1973 válka ukončena, tj. zachování Severního a Jižního Vietnamu Roku 1975 severovietnamská vojska obsadila Jižní Vietnam

28 Rudí Khmérové 1975-1979 Válka ve Vietnamu ovlivňuje situaci v sousední Kambodži, r. 1970 svržen princ Sihanuk a občanské nepokoje Severovietnamský režim podporuje Komunistickou stranu Kambodže (tzv. Rudí Khmérové), v čele Pol Pot – Dne 17. dubna 1975 komunisté dobyli hlavní město: obyvatelstvo (mezi 2 až 3 miliony) beze zbytku vyhnáno na venkov – Vzápětí následuje vyhánění městských obyvatel všech ostatních měst (cca polovina kambodžské populace) Rozsáhlá represe skutečných i potenciálních oponentů, v relativních hodnotách nejkrutější na světě = obyvatelé měst, příslušníci etnických menšin (Čamové, Vietnamci), vybrané společenské kategorie (mj. buddhističtí mniši) – Do konce roku 1978 zabito asi 2,5 miliónů osob (z celkem asi 7 miliónů) V lednu 1979 režim Rudých Khmérů svržen vietnamskou intervencí

29 Sovětská intervence v Afghánistánu 1979-1989 Od dubna 1978 v Afghánistánu prokomunistický Revoluční výbor – Během roku 1979 byl výbor svržen a stoupala moc islamistických skupin Dne 25. prosince 1979 zahájila Sovětská armáda intervenci – Cíl intervence = znovu dosadit prosovětský režim, utvořena vláda Babraka Kamala – Kábul obsazen vzdušným výsadkem, pozemní jednotky obsazují uzlové lokality k zajištění spojení s hlavním městem, proti sovětským vojskám jednotky mudžahedínů, ovládnutí většiny země = růst islámského fundamentalizmu, podpora ze strany islámských zemí, ale i USA, boje pokračují po celá osmdesátá léta Za zprostředkování ONS dne 14. dubna 1988 uzavřena dohoda o stažení sovětských vojska a ukončení války (do 15. února 1989)

30 Exkurz: Československý podíl na studené válce V letech 1948 až 1989 Československo „vykonavatelem“ sovětských požadavků Československo se stává místem, kam z celého světa přicházejí komunističtí emigranti – Řecko (přijetí několik desítek tisíc uprchlíků), Írán (opozice vůči šáhovi a později proti islamistům), Afghánistán (do čela prosovětského režimu postaven bývalý velvyslanec v Praze). Izrael: na území Československa se cvičí izraelská armáda a formují jednotky Hagana, v roce 1949 podpora ukončena Korea: lékařský tým (Ludvík Souček) a kontrola neutrálního pásma Egypt: československá vojenská mise leteckých instruktorů

31 Závěr Období neustálé bezpečnostní hrozby – Obava ze stupňování konfliktů = mechanizmus uvolňování napětí (po r. 1953) Stabilizace a petrifikace výsledků druhé světové války – Německo rozděleno až do roku 1990 – Neměnnost mezinárodních orgánů a institucí (Rada bezpečnosti OSN) Stabilizace a petrifikace komunistické expanze – Čína a Korea rozděleny dodnes

32 Doporučená literatura DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé. I, II. Praha 2004, 2009, celkem 1163 s. LUŇÁK, Petr: Západ. Spojené státy a Západní Evropě ve studené válce. Praha 1997, 460 s. NÁLEVKA, Vladimír: Kapitoly z dějin studené války. Díl první. Praha 1997, 146 s. NÁLEVKA, Vladimír: Studená válka. Praha 2003, 234 s. PLECHANOVOVÁ, Běla – FIDLER, Jiří: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941-1995. Praha 1997, 240 s. VYKOUKAL, Jiří – TEJCHMAN, Miroslav – LITERA, Bohuslav: Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944-1989. Praha 2000, 860 s.