Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační."— Transkript prezentace:

1 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Vybrané kapitoly světových a českých dějin Studená válka 1947 až 1989

2 Studená válka Nevojenský konflikt, v obecném významu již od středověku Po druhé světová válce = soupeření mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem o dominantní postavení ve světě Opora o politickou ideologii: „liberální demokracie“ vs. „komunizmus” Prostředky, mj.: – Prestižní soupeření = prokázat „nadřazenost“ konkrétního politického uspořádání, např. závod o dobytí vesmíru, ekonomické soupeření apod. – Subverze v neutrálních zemích = podpora „spřátelených“ režimů apod. – Ozbrojené střety = „zástupné“ konflikty, v zemích, které nejsou součástí bloků Vytvoření dvou bloků: – Západní blok v čele s USA a Východní blok v čele se Sovětským svazem, přičemž oba hegemoni se nikdy nedostaly do přímého a otevřeného vojenského střetu

3 Počátek studené války Vznik komunistického režimu v Rusku roku 1917 („šestina světa“) Šíření komunizmu po roce 1945 a růst napětí ve vztazích mezi SSSR a USA: – Hirošima a Nagasaki 6. a 9. srpna 1945: „první bomby“ studené války; možný výklad: cílem není porážka Japonska, ale zastrašení Sovětského svazu Projev Josifa V. Stalina 9. února 1946 – Sovětský svaz obklopen nepřátelskými státy Projev Winstona S. Churchila 5. března 1946 (tzv. fultonský projev) – Termín „železná opona“ Vyhlášení Trumanovy doktríny 12. března 1947 Vyhlášení Marshallova plánu 5. června 1947 Vypuknutí první berlínské krize 23. a 24. června 1948

4 Chronologie studené války Užší význam – Označení pro období vrcholného soupeření dvou bloků v letech 1947 až 1956/1962; pro léta 1981 až 1986/1989 termín druhá studená válka Širší význam – Označení pro celé období mocenského soupeření Sovětského svazu a Spojených států amerických: – 1947 až 1953 = období vrcholného napětí – 1953 až 1956 = období uvolnění napětí – 1956 až 1962 = období opětovného napětí, hrozba jaderné války – 1962 až 1981 = období uvolnění (détente) – 1981 až 1986 = období obnoveného soupeření a zbrojení – 1986 až 1989/1991 = závěrečná etapa rozpadu sovětského bloku

5 Supervelmoci Označení pro velmoc, která svým význam vysoce převyšuje všechny ostatní: Spojené státy americké – Asi 130 miliónů obyvatel, nejbohatší a ekonomicky nejsilnější stát světa (v roce 1945 asi 47 % průmyslové výroby světa), nejsilnější letectvo a námořnictvo, vlastnictví jaderné zbraně, okupační zóny v Německu, Rakousku, Koreji a v Japonsku Svaz sovětských socialistických republik – Asi 167 miliónů obyvatel, největší stát světa, druhá nejsilnější světová ekonomika, okupační zóny v Německu, Rakousku, Číně a v Koreji, nejpočetnější pozemní síly světa, řídí komunistické strany po celém světě Ostatní mocnosti: Itálie, Německo a Japonsko poraženy a okupovány, Francie v politické krizi a zatažena do bojů proti dekolonizaci v zámoří (do r. 1962), Spojené království v poválečné ekonomické recesi (do osmdesátých let), Čína ve stavu občanské války (do r. 1949)

6 Containment = politika „zadržování“ (containment) mocenské expanze komunizmu Principem containmentu je zastavit expanzi komunizmu, tj. nikoliv jej zatlačit z již získaných pozic Formována během let 1946 a 1947 – 1946: Long Telegramme George F. Kennena (potřeba zastavit šíření komunizmu) – březen 1947 Trumanova doktrína: podpora všech zemí, které čelí komunistické hrozbě Pomoc Řecku a Turecku a realizace Marshallova plánu: – Podmínkou šíření komunizmu je materiální nouze, která je výsledkem hospodářských potíží = stabilizací ekonomické situace zaniknou podmínky pro šíření komunistické ideologie

7 Evropa v roce 1945 Červená barva = politické režimy komunistických stran (Sovětský svaz, Jugoslávie a Albánie) a sovětské okupační zóny Německa a Rakouska Růžová barva = země, ve kterých měly komunistické strany parlamentní nebo vládní zastoupení, nebo kde se komunisté pokoušeli dostat k moci násilím (Řecko)

8 Sovětizace střední a východní Evropy Upevňování mocenského monopolu Sovětského svazu ve střední a východní Evropě 1944 až 1948 – Roku 1944 převzetí moci komunisty v Jugoslávii a Albánii – Roku 1945 ustavení okupačních zón Sovětského svazu v Německu a v Rakousku – Roku 1946 mocenské vítězství komunistů v Bulharsku – Roku 1947 ovládnutí Maďarska, Polska a Rumunska Během roku 1947 rozhodnutí o urychlení a dokončení sovětizace – Reakce na Marshallův plán a na odstranění komunistů z vlád Francie a Itálie – Územní expanze komunistické moci završena v únoru 1948 v Československu

9 Začlenění Československa do sovětského bloku Během druhé světové války růst prestiže Komunistické strany Československa – Podpora ze strany Sovětského svazu a Rudé armády – Zapojení komunistů do protinacistického odboje Komunisté jednou ze čtyř vládních stran (systém Národní fronty) – Ve volbách v roce 1946 obdrželi komunisté v parlamentních volbách 38 % hlasů (nejvíce v parlamentních volbách vůbec) Infiltrace ozbrojených a bezpečnostních složek V únoru 1948 využívají komunisté únorové krize a realizují mocenský převrat: KSČ jedinou politickou stranou v mocenském systému Československa

10 Evropa v roce 1949 Červená barva = komunistické režimy včetně sovětské okupační zóny Rakouska Růžová barva = země se „zvláštním vztahem“ k Sovětskému svazu (Finsko) Modrá barva = zakládající země NATO

11 Sovětsko-jugoslávská roztržka 1948 Během sovětizace Evropy upevňoval Sovětský svaz svou kontrolu nad komunistickými stranami jednotlivých zemí – V Jugoslávii nejvyšším komunistickým představitelem maršál Josip Tito = odmítl poslušnost Josifu Stalinovi = mocenský střet, Stalin odmítá, aby komunistické hnutí existovalo nezávisle na Sovětském svazu Dne 5. ledna 1949 založena Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) – Formálně hospodářská kooperace, ve skutečnosti k ekonomické izolaci Jugoslávii – Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Sovětský svaz, později Albánie, NDR, Mongolsko, Kuba a Vietnam V sovětských zemích probíhá odhalování zrádců, spojenců Jugoslávie (tzv. „titoizmus“) Výsledkem roztržky upevnění sovětského bloku a vlna represí

12 Občanská válka v Řecku Ústup německé armády z Řecka r = mocenské vakuum, spor mezi komunistickým a demokratickým odbojem, Řecko obsazuje Spojené království V polovině roku 1946 další ozbrojený konflikt – Komunistická Demokratická řecká armáda (v čele Markos Vafiadis) zahájila ofenzívu – Počáteční úspěch: nedostatečná kvalita vládních vojsk a hospodářská krize V březnu 1947 vyhlašuje Harry S. Truman svou politickou doktrínu = hospodářská a vojenská pomoc Spojených států Řecku – Komunisté vytlačení do hor Během r sovětsko-jugoslávská roztržka – Řečtí komunisté se přidávají na stranu Sovětského svazu, Jugoslávie blokuje komunikace do Řecka = izolace V říjnu 1949 řečtí komunisté kapitulují

13 První berlínská krize Sovětský svaz usiluje o sjednocení Německa a podřízení jeho kontrole (Lenin: bez Německa nemá "světová revoluce" šanci na úspěch) Prvním krokem sjednocení = ovládnutí Berlína Dne 23. a 24. června 1948 Sovětský svaz uzavřel všechny pozemní přístupy do Berlína – Z obavy před následky ponechány otevřeny letecké trasy = předpoklad, že zásobování ze vzduchu nebude stačit (příklad Stalingradu) Spojenci zajistili přes sovětskou okupační zónu letecký most – Úspěšné zásobování města: potraviny, uhlí, suroviny apod. Blokáda neúspěšná = nepodařilo se ovládnout Berlín, v únoru 1949 odvolána

14 Vznik NATO Pod vlivem komunistického převratu v Československu a první berlínské krize tendence západních zemí vytvářet spojenecké svazky – 1946 francouzsko-britské spojenectví, 1948 uzavřen Bruselský pakt, spojenectví zemí Beneluxu, Francie a Spojeného království Dne 4. dubna 1949 podepsána Severoatlantická smlouva: – USA, Kanada a 10 evropských zemí: Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Francie, Spojené království; Dánsko, Norsko, Island; Portugalsko a Itálie – Účel organizace: „Udržet Američany v Evropy, Sověty mimo Evropy a Německo při zemi.“ Postupné rozšiřování – Vstup Řecka a Turecka (1952), Německa (1955) a Španělska (1982), po roce 1989 i území bývalé NDR a států sovětského bloku

15 Severoatlantická smlouva I Preambule: – Strany této smlouvy potvrzují svou víru v cíle a zásady Charty Organizace spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami. – Jsou odhodlány chránit svobodu, společné dědictví a civilizaci svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobodách jednotlivce a právním státu. […] Článek I. – Strany se zavazují […] řešit veškeré mezinárodní spory […] takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti a spravedlnosti, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo užití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů. Článek II. – Strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů […]. Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi kterýmikoli stranami nebo mezi všemi stranami.

16 Severoatlantická smlouva II Článek III – V zájmu účinnějšího dosahování cílů této smlouvy budou strany, individuálně i společně, průběžnou a účinnou svépomocí a vzájemnou pomocí udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. […] Článek V. – Strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty Organizace spojených národů a pomůže napadené straně nebo stranám tím, že sama a v součinnosti s ostatními stranami neprodleně podnikne kroky, které bude považovat za nutné, včetně užití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost v severoatlantické oblasti. – O každém takovém ozbrojeném útoku a veškerých opatřeních přijatých v důsledku tohoto útoku bude neprodleně uvědoměna Rada bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, když Rada bezpečnosti přijme opatření nezbytná k obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. […]

17 Šíření komunismu v Asii Komunizmus v Asii spjat s nacionalizmem (!) = odporem vůči koloniálním mocnostem a hnutím za národní suverenitu – „nacionalistický komunizmus“ – po roce 1948 přenesení těžiště mocenského soupeření bloků do Asie Mongolsko: sovětský satelit již od roku 1924 Mandžusko a severní Korea: po roce 1945 sovětská okupační zóna Malajsie: po roce 1946 občanská válka vedená komunisty Indočína: nejsilnější pozice v osvobozeneckém hnutí (Ho Či Minh) Čína: v letech 1945 až 1949 občanská válka mezi nacionalisty (Čankajšek) a komunisty (Mao Ce-Tung) – Sovětská podpora komunistům: předání Mandžuska – dne 1. října 1949 vyhlášena Čínská lidová republika

18 Korejská válka I Po roce 1945 korejský poloostrov rozdělen podél 38. rovnoběžky do dvou okupačních zón: – Jižní, americká okupační zóna, autoritativní režim Li Syn-mana – Severní, sovětská okupační zóna, komunistická diktatura Kim Ir-Sena V letech 1948 a 1949 odchod amerických a sovětských vojsk, v obou částech vyhlášeny suverénní státy (na severu KLDR) Během roku 1949 Kim Ir-Sen přesvědčil Josifa V. Stalina a Mao Ce-Tunga o proveditelnosti invaze do jižní Koreje Dne 25. června 1950 zahájila severní Korea útok na jih – Rychlý severokorejský postup, 28. června padl Soul, hlavní město jižní Koreje, postup zastaven až na tzv. pusanském perimetru okolo přístavu Pusan na jihu poloostrova

19 Korejská válka II Okamžitě po zahájení invaze zasedá Rada bezpečnosti OSN – KLDR označena za agresora, USA pověřeny zajistit obranu jižní Koreje V září 1950 americká protiofenzíva – Dne 15. a 16. června 1950 vylodění u Inčchonu (operace Chromite), velitelem amerických vojsk Douglas McArthur, dne 28. září 1950 znovu dobýt Soul, postup zastaven až u čínských hranic Obavy komunistické Číny z pokračování amerického postupu – Do Koreje vyslána Čínská dobrovolnická armáda a dne 1. listopadu 1950 zahajuje ofenzívu, znovu dobyt Soul – Po druhé americké ofenzívě, kdy byl počtvrté dobýt Soul, se na jaře 1951 stabilizuje fronta kolem 38. rovnoběžky V červnu 1951 zahájena jednání o příměří, příměří ale podepsáno až 27. července 1953 v Pchanmundžonu, nebylo stvrzeno mírovou smlouvou = de iure ve válečném stavu!

20 Varšavská smlouva Vojenskopolitická dohoda o spojenectví zemí sovětského bloku, které existovalo v letech 1955 až 1991 Reakce na vstup (západního) Německa do NATO Dne 14. května 1955 podepsána ve Varšavě Smlouva o přátelství a vzájemné pomoci – Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, NDR (1956), Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz, poté nerozšiřována, roku 1968 vystupuje na protest vůči okupaci Československa Albánie; Politický poradní výbor, dále Spojené velení a štáb Spojených ozbrojených sil Účel spíše propagandisticky = ustavení Varšavské smlouvy bylo nadbytečné, Sovětský svaz již předtím plně kontroloval ozbrojené síly svých východoevropských spojenců Po roce 1989 organizace nadbytečná, k 1. červnu 1991 rozpuštěna

21 Evropa v roce 1955 Červená barva = komunistické režimy sdružené ve Varšavské smlouvě Modrá barva = země NATO

22 Evropa v roce 1989 Červená barva = komunistické režimy sdružené ve Varšavské smlouvě Modrá barva = země NATO

23 Druhá berlínská krize 1961 Příčiny: Přes Západní Berlín emigrační proud do Spolkové republiky Německo („odliv mozků“): volný pohyb mezi západním a východním sektorem – Komunističtí vůdci v NDR (Walter Ulbricht) žádají Sovětský svaz o zakročení V listopadu 1958 sovětské ultimátum: – SSSR uzavře jednostranný mír s Německem a záležitost Berlína bude převedena do kompetence DDR V červnu 1961 jednání mezi Nikitou S. Chruščevem a Johnem F. Kennedym ve Vídni o Německu: bez pokroku Dne 13. srpna 1961 uzavřeny přechody mezi západním a východním Berlínem a začala výstavba berlínské zdi – Západní Berlín zcela odříznut od NDR

24 Kubánská raketová krize 1962 V padesátých letech občanská válka na Kubě – Stoupenci diktátora Fulgencii Batisty vs. hnutí 26. července (Movimento 26 de Julio) V roce 1958 svržen diktátor Fulgenci Batista, k moci Fidel Castro – Američané reagují vyhlášením embarga na obchod s Kubou Od roku 1959 úzké kontakty se Sovětským svazem – SSSR podporuje kubánskému hospodářství, ale rozmisťuje na Kubě ozbrojené síly Dne 17. dubna 1961 vylodění v Zátoce sviní – Pokus proticastrovských sil o svržení režimu = neúspěch Dne 16. října 1962 USA zjistily existenci odpalovacích zařízení sovětských raket = ohrožení americké bezpečnosti Dne 22. října 1962 USA vyzvaly SSSR, aby zařízení odstranil – Vrcholné napětí ve vzájemných vztazích: hrozba jaderné války Dne 28. října 1962 rakety staženy = konec krize

25 Válka v Indočína a ve Vietnamu I Francouzská Indočína = oblast dnešního Vietnamu, Kambodže a Laosu, od roku 1880 francouzské koloniální území Po roce 1941 obsazena japonským vojskem Roku 1945 vypuknutí národně osvobozeneckého povstání v čele s Komunistickou stranou Indočíny – Utvoření Viet Minhu (Svaz boje), ozbrojených sil povstání – Dne 2. září 1945 vyhlášena Vietnamská demokratická republika V listopadu 1953 bitva u Dien Bien Phu – Porážka francouzských vojsk, kapitulace dne 7. května 1954 Na ženevské konferenci Vietnam rozdělen podél 17. rovnoběžky – Na severu Vietnamská demokratická republika (severní Vietnam) s politickým systémem diktatury komunistické strany, na jihu Vietnamská republika (jižní Vietnam), autoritativní režim

26 Válka v Indočína a ve Vietnamu II Od poloviny padesátých letech komunistická subverze v jižním Vietnamu – Vietcong = ozbrojené jednotky Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu – Od roku 1963 ozbrojené střety přerůstají v pravidelnou válku Tonkinský incident – V tonkinském zálivu v srpnu 1964 přepadeny dva americké torpédoborce severovietnamskými plavidly – USA se angažují v občanské válce v Jižním Vietnamu Reakcí na vstup USA do Jižního Vietnamu bylo rozhodnutí severovietnamského režimu vyslat Vietnamskou lidovou armádu do Jižního Vietnamu v květnu 1965

27 Válka v Indočína a ve Vietnamu III Po bitvě v údolí la Drang v listopadu 1965 vzrůstá míra vojenského zapojení USA ve válce ve Vietnamu, roku 1968 již půl miliónů mužů Cílem USA není porážka komunizmu, ale zabránit v jeho ovládnutí Jižního Vietnamu Rok 1968 = zlom ve válce – Ofenzíva Tet: všeobecná ofenzíva Vietcongu, přestože skončila fiaskem, v médiích v USA prezentována jako vietnamské vítězství, zobrazení krutosti války (vypálení vesnice My lai) – V USA roste občanský odpor vůči válce ve Vietnamu – Richard Nixon (prezident USA od r. 1969): vietnamizace války = stahování amerických vojsk Roku 1973 válka ukončena, tj. zachování Severního a Jižního Vietnamu Roku 1975 severovietnamská vojska obsadila Jižní Vietnam

28 Rudí Khmérové Válka ve Vietnamu ovlivňuje situaci v sousední Kambodži, r svržen princ Sihanuk a občanské nepokoje Severovietnamský režim podporuje Komunistickou stranu Kambodže (tzv. Rudí Khmérové), v čele Pol Pot – Dne 17. dubna 1975 komunisté dobyli hlavní město: obyvatelstvo (mezi 2 až 3 miliony) beze zbytku vyhnáno na venkov – Vzápětí následuje vyhánění městských obyvatel všech ostatních měst (cca polovina kambodžské populace) Rozsáhlá represe skutečných i potenciálních oponentů, v relativních hodnotách nejkrutější na světě = obyvatelé měst, příslušníci etnických menšin (Čamové, Vietnamci), vybrané společenské kategorie (mj. buddhističtí mniši) – Do konce roku 1978 zabito asi 2,5 miliónů osob (z celkem asi 7 miliónů) V lednu 1979 režim Rudých Khmérů svržen vietnamskou intervencí

29 Sovětská intervence v Afghánistánu Od dubna 1978 v Afghánistánu prokomunistický Revoluční výbor – Během roku 1979 byl výbor svržen a stoupala moc islamistických skupin Dne 25. prosince 1979 zahájila Sovětská armáda intervenci – Cíl intervence = znovu dosadit prosovětský režim, utvořena vláda Babraka Kamala – Kábul obsazen vzdušným výsadkem, pozemní jednotky obsazují uzlové lokality k zajištění spojení s hlavním městem, proti sovětským vojskám jednotky mudžahedínů, ovládnutí většiny země = růst islámského fundamentalizmu, podpora ze strany islámských zemí, ale i USA, boje pokračují po celá osmdesátá léta Za zprostředkování ONS dne 14. dubna 1988 uzavřena dohoda o stažení sovětských vojska a ukončení války (do 15. února 1989)

30 Exkurz: Československý podíl na studené válce V letech 1948 až 1989 Československo „vykonavatelem“ sovětských požadavků Československo se stává místem, kam z celého světa přicházejí komunističtí emigranti – Řecko (přijetí několik desítek tisíc uprchlíků), Írán (opozice vůči šáhovi a později proti islamistům), Afghánistán (do čela prosovětského režimu postaven bývalý velvyslanec v Praze). Izrael: na území Československa se cvičí izraelská armáda a formují jednotky Hagana, v roce 1949 podpora ukončena Korea: lékařský tým (Ludvík Souček) a kontrola neutrálního pásma Egypt: československá vojenská mise leteckých instruktorů

31 Závěr Období neustálé bezpečnostní hrozby – Obava ze stupňování konfliktů = mechanizmus uvolňování napětí (po r. 1953) Stabilizace a petrifikace výsledků druhé světové války – Německo rozděleno až do roku 1990 – Neměnnost mezinárodních orgánů a institucí (Rada bezpečnosti OSN) Stabilizace a petrifikace komunistické expanze – Čína a Korea rozděleny dodnes

32 Doporučená literatura DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé. I, II. Praha 2004, 2009, celkem 1163 s. LUŇÁK, Petr: Západ. Spojené státy a Západní Evropě ve studené válce. Praha 1997, 460 s. NÁLEVKA, Vladimír: Kapitoly z dějin studené války. Díl první. Praha 1997, 146 s. NÁLEVKA, Vladimír: Studená válka. Praha 2003, 234 s. PLECHANOVOVÁ, Běla – FIDLER, Jiří: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů Praha 1997, 240 s. VYKOUKAL, Jiří – TEJCHMAN, Miroslav – LITERA, Bohuslav: Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku Praha 2000, 860 s.


Stáhnout ppt "Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační."

Podobné prezentace


Reklamy Google