Autoimunitní choroby – klinický obraz, klasifikace, laboratorní vyšetření MUDr. Marta Sobotková Ústav imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Prezentace na téma: "Autoimunitní choroby – klinický obraz, klasifikace, laboratorní vyšetření MUDr. Marta Sobotková Ústav imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy."— Transkript prezentace:

1 Autoimunitní choroby – klinický obraz, klasifikace, laboratorní vyšetření
MUDr. Marta Sobotková Ústav imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole

2 Funkce imunitního systému
Obranyschopnost Imunodeficience Imunitní dozor Nádorová onemocnění Alergie (Auto) tolerance Autoimunity

3 Centrální tolerance pozitivní selekce - T lymfocyty CD4+CD8+ rozpoznávající HLA/peptid na APC se střední afinitou jsou zachovány a diferencují se do CD4/8, eliminovány jsou lymfocyty se slabou afinitou k HLA/peptid negativní selekce - T-lymfocyty rozpoznávající autoantigeny s vysokou afinitou jsou eliminovány

4 Periferní tolerance klonální anergie- funkční neodpovídavost lymfocytů indukovaná rozpoznáním antigenu klonální delece - fyzická eliminace autoreaktivních klonů klonální ignorance - neschopnost lymfocytů T rozpoznat autoantigen suprese - regulace autoreaktivních lymfocytů jinými imunokompetentními buňkami

5 Autoimunita - definice
Autoimunita fyziologická Autoimunita poškozující Selhání schopnosti rozpoznat škodlivé/neškodné, selhání mechanismů tolerance, poškození tkání imunitní reakcí Autoimunitní choroby

6 Fáze vzniku autoimunitního onemocnění
Fáze vnímavosti Fáze iniciace Fáze propagace Fáze regulace Fáze rezoluce nebo progrese Fáze ireverzibilního poškození

7 Faktory ovlivňující vznik autoimunity
Zevní spouštěcí faktory Infekce UV záření léky jiné chemikálie (včetně potravy) stresové faktory - neuroendokrinní osa Vnitřní genotyp / HLA geneticky podmíněné ID (IgA, CVID, C1, 2, 4), geny kódující cytokiny, geny pro apoptózu hormony

8 Mozaika autoimunity Genetické faktory Infekce Hormonální vlivy Léky Kombinace vnitřních a vnějších faktorů při vzniku onemocnění

9 Dědičnost autoimunitních chorob
Asociace s HLA Geny kódující cytokiny Geny regulující apoptózu Asociace s imunodeficity Polymorfismus genů kódujících TCR a H řetězce imunoglobulinů Onemocnění HLA Riziko (%) Ankylozující spondylartritida B27 87 SLE DR3 5,8 Pemphigus DR4 14,4 Revmatoidní artritida 4,2

10 Kaleidoskop autoimunity
kombinace různých autoimunitních projevů v rámci jedince nebo rodinných příslušníků

11 Hormonální vlivy a autoimunita
Autoimunitní choroba Přibližný poměr postižených muži/ženy SLE 1:10 Sjögrenův syndrom 1:9 Sklerodermie Revmatoidní artritida 1:4 Myasthenia gravis Diabetes mellitus 1. typu 1,5:1 Ankylozující spondylartritida 9:1

12 Vnější faktory a vznik autoimunity
Infekce Léky a chemické látky Kouření UV záření Stres

13 Patogeneze autoimunitních onemocnění
Buněčná - autoreaktivní T lymfocyty Mechanismy poškození - IV. typ (granulomatózní zánět, Th1 cytokiny, cytotoxická buněčná reakce) Diagnosticky nepoužitelné Od fyziol. T ly se nedají odlišit Humorální – autoprotilátky Mechanismy poškození – II. typ (cytotoxická reakce, funkční stimulace, inhibice), III. typ –imunokomplexy Přímá účast v patogenezi/diagnostický marker Vysoký titr, vysoká afinita, IgG

14 Incidence autoimunit Celkově 5-7 % obyvatel vyspělých zemí
Odlišná u jednotlivých klinických jednotek Autoimunitní onemocnění Přibližný výskyt v populaci Revmatoidní artritida 1:100 Diabetes 1. typu 5:1000 Sjögrenův syndrom 1:500 Sarkoidóza 1:10 000 Idiopatické střevní záněty 5:

15 Rozdělení autoimunitních onemocnění
Systémové Orgánově nespecifické autoprotilátky Orgánově specifické autoprotilátky nebo autoreaktivní T lymfocyty Orgánově lokalizované Nespecifické autoprotilátky

16 Systémové autoimunity I

17 Systémové autoimunity II

18 Orgánově lokalizovaná autoimunitní onemocnění I

19 Orgánově lokalizovaná autoimunitní onemocnění II

20 Orgánově lokalizovaná autoimunitní onemocnění III

21 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění I

22 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění II

23 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění III

24 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění IV

25 Diagnostika autoimunitních onemocnění
Anamnéza Klinické vyšetření Laboratorní vyšetření Vyšetření zobrazovací, histologické, kultivační… Včasná diagnóza může být prevencí ireverzibilního poškození !

26 Vyšetření autoprotilátek
srážlivá krev nepřímá imunofluorescence, ELISA (RIA), westernblot, (průtoková cytometrie)

27 Léčba autoimunitních onemocnění
Idea – obnovení autotolerance Glatimer acetát Izohormonální terapie

28 Léčba autoimunitních onemocnění praxe
Mechanismus působení Generický název léčiva Mnohočetné ovlivnění genové exprese glukokortikoidy gusperimus Léčiva ovlivňující metabolismus DNA alkylační agens cyklofosfamid inhibice syntézy purinů azathioprin, mykofenolát mofetil inhibice syntézy pyrimidinů leflunomid, teriflunomid, antifolika metotrexát Léčiva vážící se na imunofiliny kalcineurinové inhibitory cyklosporin, takrolimus, pimekrolimus, Inhibitory mTOR sirolimus, everolimus, temsirolimus, rifadrolimus, umirolimus, zotarolimus Extracelulárně působící protilátky polyklonální antithymocytární a antilymfocytární globulin monoklonální monoklonální protilátky fúzní proteiny Jiné thalidomid, glatimeracetát, pirifenidon, fingolimod Nespecifická imunosuprese Substituční léčba u autoimunitních endokrinopatií Minimalizace známých spouštěcích mechanismů!

29 Děkuji za pozornost