Adjektiva 3. deklinace Asklépios, syn Apollónův, řecký bůh lékařství, se svým atributem – holí, po které se vine had – symbol neustále se obrozujícího.

Adjektiva 3. deklinace Asklépios, syn Apollónův, řecký bůh lékařství, se svým atributem – holí, po které se vine had – symbol neustále se obrozujícího života

Adjektiva 3. deklinace Úvodní poznámky
Adjektiva 3. deklinace jsou druhým (a posledním) typem adjektiv, která probíráme. Jiná adjektiva již latina nemá. Latina rozeznává tři typy adjektiv 3. deklinace: adjektiva trojvýchodná (v nom. sg. mají 3 tvary, tzn. každý rod má speciální tvar), adjektiva dvojvýchodná (v nom. sg. mají 2 tvary, jeden společný tvar pro m. a f., druhý tvar pro n.), adjektiva jednovýchodná (v nom. sg. 1 tvar, společný pro všechny rody). V lékařské terminologii se z adjektiv 3. deklinace objevují pouze dvojvýchodná a jedovýchodná, proto se následující výklad omezí na tyto dva typy.

Adjektiva dvojvýchodná a jednovýchodných se odlišují pouze v nom. sg., v ostatních pádech mají zcela stejné tvary. Proto je možno uvést tabulku koncovek, která bude oběma typům společná (samozřejmě bez nom. sg.). M F N nom. sg. ? ? ? gen. sg. is nom. pl. ----ēs---- -ia gen. pl. ium------

Srovnejme nyní koncovky adjektiv 3. deklinace s koncovkami substantiv 3. deklinace, která jsme probrali v minulé lekci: gen. sg. adjektiva i substantiva mají koncovku –is, nom. pl. v rodě mužském a ženském mají adjektiva koncovku –ēs, stejně tak substantiva rodu mužského a ženského, v rodě středním mají adjektiva vždy koncovku –ia, tato koncovka u substantiv pouze u vzoru „rēte“, ostatní substantiva rodu středního mají koncovku –a, gen. pl. adjektiva mají vždy koncovku –ium, u substantiv tato koncovka pouze u vzoru „canālis“, „basis“ a „rēte“, ostatní substantiva mají koncovku –um.

Adjektiva 3. deklinace Dvojvýchodná adjektiva – slovníkový tvar
Dvojvýchodná adjektiva mají v nom. sg. dva tvary. Mají vždy koncovky –is, -e Tvar na –is je tvarem pro maskulina a feminina, tvar na –e pro neutra Tento jev dokumentujme následujícími spojeními: columna vertebrālis (columna, ae, f.) canālis vertebrālis (canālis, is, m.) corpus vertebrāle (corpus, oris, n). Pokud je tedy řídící substantivum maskulinum či femininum, adjektivum má v nom. sg. koncovku –is; je-li řídící substantivum neutrum, adjektivum má v nom. sg. koncovku –e. Tyto dva tvary nom. sg. tvoří slovníkový tvar dvojvýchodných adjektiv: Podle této konfigurace tvarů jsme schopni vždy adjektiva dvojvýchodná bezpečně identifikovat. -is -e

Adjektiva 3. deklinace Dvojvýchodná adjektiva – slovníkový tvar
Mezi dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace patří např. tato: cervīcālis, e (krční) pulmonālis, e (plicní) laterālis, e (boční) brevis, e (krátký) ulnāris, e (loketní) dorsālis, e (hřbetní) radiālis, e (radiální)

Adjektiva 3. deklinace Dvojvýchodná adjektiva – skloňování
Komentář k jednotlivým tvarům: gen. sg.: tvar je stejný jako nom. sg. pro m. a f., z tohoto tvaru tvoříme ostatní pády: odtrhneme koncovku –is a dosazujeme koncovky jiné (jako u substantiv 3. deklinace). Tvar gen. sg. je pro všechny tři rody stejný. Další tvary odpovídají obecné tabulce adj. 3. deklinace, viz obr. 3. M F N nom. sg. vertebrāl-is vertebrāl-e gen. sg. nom. pl. vertebrāl-ēs vertebrāl-ia gen. pl. vertebrāl-ium

Adjektiva 3. deklinace Dvojvýchodná adjektiva – poznámky
Povšimněme si, že většina adjektiv dvojvýchodných končí v nom. sg. příponami –ālis, -āle nebo –āris, -āre – je to vynikající identifikující znak. Většina dvojvýchodných adjektiv je odvozena od substantiv, např.: Je třeba pečlivě rozeznávat mezi tvary substantivními a adjektivními a nezaměňovat je!!! Pokud si ale uvědomíme, že adjektiva končí příponami –ālis, -āle nebo –āris, -āre, k záměnám by docházet nemělo. adjektivum substantivum vertebrālis, e vertebra, ae, f. ulnāris, e ulna, ae, f. laterālis, e latus, eris, n. spīnālis, e spīna, ae, f. metacarpālis, e metacarpus, ī, m. lumbālis, e lumbus, ī, m. dorsālis, e dorsum, ī, n. radiālis, e radius, iī, m.

Adjektiva 3. deklinace Dvojvýchodná adjektiva – příklady
canālis vertebrālis forāmen intervertebrāle forāmen vertebrāle canalis vertebralis foramen vertebrale foramen intervertebrale

Pojmenujeme několik útvarů na krčním obratli (vertebra cervīcālis): forāmen vertebrāle (obratlový otvor), corpus vertebrae/vertebrāle u pojmenování těla obratle máme dvě možnosti, jak tento pojem vyjádříme: 1) pomocí substantiva „vertebrae, ae, f.“ – to je pak v gen. sg. (dosl. „tělo obratle“), 2) pomocí adjektiva „vertebrālis, e“ – to je pak v nom. sg (dosl. „tělo obratlové“). sulcus nervī spīnālis žlábek na krčním obratli pro nervus spīnālis Vertebra cervicalis foramen vertebrale corpus vertebrae/ corpus vertebrale sulcus nervi spinalis

Poznámky k minulému obrázku: Corpus vertebrae / vertebrāle: Podobných případů, kdy máme na výběr mezi dvojím způsobem pojmenování (buď pomocí substantiva nebo pomocí adjektiva) je v anatomii více. Zajímavé je, že v některých případech kodifikace připouští dvě možnosti, v jiných obdobných spojeních nikoliv, např.: můžeme říci „corpus vertebrae“ i „corpus vertebrāle“, ale při pojmenování obratlového otvoru je přípustné pouze „forāmen vertebrāle“. Sulcus nervī spīnālis Otázka: V jakém pádě je adjektivum „spīnālis“ ve spojení „nervus spīnālis“? Odpověď: v nom. sg. Otázka: V jakém pádě je adjektivum „spīnālis“ ve spojení „sulcus nervī spīnālis“? Odpověď: v gen. sg. sulcus   nervī spīnālis

Uveďme několik běžných spojení substantiv a adjektiv dvojvýchodných v nom. pl.. vertebrae cervīcālēs (krční obratle) vertebrae lumbālēs (bederní obratle) ossa metacarpālia (metakarpální kosti) ossa metatarsālia (metatarsální kosti) bursae et vāgīnae synoviālēs (tíhové váčky a synoviální /šlachové/ pochvy) Pozor: adjektivum „synoviālēs“ zde patří k oběma substantivům. vēnae pulmonālēs (plicní žíly) Zkusme nyní z plurálových tvarů vytvořit jednotná čísla: vertebra cervīcālis vertebra lumbālis os metacarpāle os metatarsāle bursa et vāgīna synoviālis vēnā pulmonālis

Čtyři plicní žíly (vēnae pulmonālēs) /v každé plíci dvě/ ústí do levé srdeční předsíně (ātrium sinistrum), tato místa se souhrnně nazývají „ústí /pl./ plicních žil): ōstia vēnārum pulmonālium. ostia venarum pulmonalium

Adjektiva 3. deklinace Jednovýchodná adjektiva – slovníkový tvar
Jednovýchodná adjektiva 3. deklinace mají v nom. sg. jediný tvar pro všechny tři rody: rāmus ascendēns (vzestupná větev artēria circumflexa femoris mediālis) artēria ascendēns (vzestupná tepna; anastomosa mezi artēria cōlica sinistra a artēria cōlica media) cōlon ascendēns (vzestupný tračník) Tvar nom. sg. bývá různý: simplex (jednoduchý) biceps (dvojhlavý) triceps (trojhlavý) teres (oblý) commūnicāns (spojující) dēscendēns (sestupný)

Gen. sg. je zakončen je zakončen vždy koncovkou –is. Problém: Podobně jako u substantiv 3. deklinace tvar gen. sg. není mechanicky odvoditelný, často se od nom. sg. liší. Proto se tento tvar musíme učit zpaměti a je součástí slovníkového tvaru. Komentář ke slovníkovému tvaru: nom. sg. má různý tvar gen. sg. je vždy zakončen koncovkou –is. Protože se genitivní tvar nedá odvodit, je v rámci slovníkového tvaru (podobně jako u substantiv) uváděna nejenom koncovka –is, ale širší kontext, který nám umožní tvar gen. sg. správně přečíst, např. „biceps, cipitis“, [čti biceps, bicipitis] Pozor: Slovníkový tvar jednovýchodných adjektiv 3. deklinace se svou konfigurací liší od jiných typů adjektiv, u kterých uvádíme pouze tvary nom. sg., srovnej např. „longus, a, um“ nebo „laterālis, e“. ??? -is

Slovníkové tvary probraných adjektiv vypadají: simplex, icis biceps, cipitis triceps, cipitis teres, etis commūnicāns, antis dēscendēns, entis Nezaměňujme slovníkové tvary jednovýchodných adjektiv se slovníkovými tvary dvojvýchodných adjektiv 3. deklinace: dvojvýchodné: vertebrālis, e jednovýchodné: simplex, icis

Adjektiva 3. deklinace Jednovýchodná adjektiva – skloňování
Komentář k jednotlivým tvarům: nom. sg.: má různé tvary, jeho podoba vyplývá ze slovníkového tvaru, tento tvar je společný pro všechny tři rody, gen. sg.: je zakončen koncovkou –is, jeho podoba vyplývá ze slovníkového tvaru, z tohoto tvaru tvoříme ostatní pády: odtrhneme koncovku –is a dosazujeme koncovky jiné (jako u substantiv 3. deklinace), Další tvary odpovídají obecné tabulce adj. 3. deklinace, viz obr. 3. Pozor: nom. pl. : Přestože se jedná o jednovýchodná adjektiva, v nom. pl. rozlišujeme dva tvary, jeden pro maskulina a feminina a druhý pro neutra. M F N nom. sg. simplex gen. sg. simplic-is nom. pl. -----simplic-ēs----- simplic-ia gen. pl. simplic-ium

Adjektiva 3. deklinace Jednovýchodná adjektiva – poznámka
Přes rozdílnou podobu nom. sg. končí většina jednovýchodných adjektiv příponou: -āns nebo ēns, např.: commūnicāns (spojující) perforāns (prorážející) prōminēns (vyčnívající) afferēns (přivádějící) efferēns (odvádějící) dēferēns (odvádějící) permanēns (stálý) dēscendēns (sestupný) ascendēns (vzestupný) recurrēns (zpětný, zpět probíhající) abdūcēns (odtahující)

Adjektiva 3. deklinace Jednovýchodná adjektiva – poznámka
Gen. sg. jednovýchodných adjektiv zakončených příponami -āns, -ēns je snadno odvoditelný: nom. sg. –āns  gen. sg. –antis nom. sg. –ēns  gen. sg. – entis Slovníkové tvary výše zmíněných adjektiv tedy vypadají takto: commūnicāns, antis perforāns, antis prōminēns, entis afferēns, entis efferēns, entis dēferēns, entis permanēns, entis dēscendēns, entis ascendēns, entis recurrēns, entis abdūcēns, entis

Adjektiva 3. deklinace Jednovýchodná adjektiva - příklady
Pojmenujeme dva svaly paže (mūsculī brachiī): mūsculus biceps brachiī (dvojhlavý sval pažní /dosl. paže/), jeho hlavy jsou: caput longum mūsculī bicipitis brachiī (dlouhá hlava dvojhlavého svalu pažního) caput breve mūsculī bicipitis brachiī (krátká hlava dvojhlavého svalu pažního) mūsculus teres major (velký sval oblý), k tvaru „major“ viz dále musculus teres major musculus biceps brachii caput longum musculi bicipitis brachii caput breve musculi bicipitis brachii

Adjektiva 3. deklinace Jednovýchodná adjektiva - příklady
Pojmenujeme konečné větve artēria profunda femoris, které procházejí (prorážejí) těsně při femuru stěrbinami mezi mūsculī adductōrēs dozadu do flexorů kolenního kloubu. Jedna z těchto tepen se nazývá artēria perforāns. Jak bude znít souhrnný název pro tyto tepny? artēriae perforantēs arteria profunda femoris arteriae perforantes

Komparativy a superlativy
Tak jako jiné jazyky i latina tvoří od adjektiv 2. a 3. stupeň (komparativ, superlativ), např.: 1. stupeň (pozitiv): velký 2. stupeň (komparativ): větší 3. stupeň (superlativ): největší Komparativy se v anatomické terminologii používají pro vyjádření vztahu (relace) dvou útvarů se stejným pojmenováním. Např.: na femuru jsou dva trochantéry, jeden malý, druhý velký. Pro vyjádření vzájemného vztahu jsou v latině adjektiva v komparativu. Velký trochantér je tak doslova „větší trochantér“ (trochantēr major), protože je větší než malý trochantér, dosl. „menší trochantér“ (trochantēr minor), a naopak. Podobně horní končetina je „horní“ pouze ve vztahu k dolní končetině, je tedy doslova nazývána „hornější končetina“ (extrēmitās superior). Povšimněme si, že čeština na rozdíl od latiny komparativů při pojmenování párových útvarů nepoužívá: česky „horní končetina“, lat. „extrēmitās superior“, dosl. hornější končetina.

Superlativy používá anatomie pro označení nejvyššího stupně vlastnosti při popisu tří a více útvarů, např. dolní skořepa nosní (concha nasālis īnferior) /dosl. dolnější/ střední skořepa nosní (concha nasālis media) horní skořepa nosní (concha nasālis superior) /dosl. hornější/ nejhořejší skořepa nosní (concha nasālis suprēma) nebo: malý hýžďový sval (mūsculus glūtaeus minimus) /dosl. nejmenší/ střední hýžďový sval (mūsculus glūtaeus medius) velký hýˇždový sval (mūsculus glūtaeus māximus) /dosl. největší/ Komparativů a superlativů je v anatomii omezené množství. Postačí si je proto vyjmenovat, aniž se je budeme učit systémově tvořit. Budeme k nim přistupovat jako k samostatným adjektivním tvarům. Navíc je naprostá většina v anatomii užívaných komparativů a superlativů nepravidelná.

Anatomie užívá tyto komparativy a superlativy: 1. stupeň (pozitiv) 2. stupeň (komparativ) 3. stupeň (superlativ) magnus, a, um (velký) major, jus / maior, ius māximus, a, um parvus, a, um (malý) minor, us minimus, a, um lātus, a, um (široký) lātior, ius (nepoužívá se) lātissimus, a, um longus, a, um (dlouhý) longior, ius (nepoužívá se) longissimus, a, um (neexistuje) posterior, ius (zadní) postrēmus, a, um anterior, ius (přední) superior, ius (horní) suprēmus, a, um īnferior, ius (dolní) īmus, a, um interior, ius (nepoužívá se) intimus, a, um (nejvnitřnější)

Komparativy a superlativy Tvary komparativů
Komparativy mají v nom. sg. dva tvary zakončené příponou ior (-or), -ius (-us). Tvar na –ior (-or) je tvarem pro maskulina a feminina, tvar na –ius (us) je tvarem pro neutra: nervus petrōsus major concha nasālis superior tūberculum majus Tyto dva tvary jsou součástí slovníkového tvaru komparativů: Pozor: neutrální tvar nom. sg. nezaměňujme s adjketivy 1. a 2. deklinace, např. longus, a, um – tvar longus je pro maskulina, komparativní tvar majus je pro neutra. -ior (-or) -ius (-us)

Gen. sg. komparativů je vždy zakončen na -(i)ōris: nom. sg. major, majus, gen. sg. majōris nom. sg. minor, minus, gen. sg. minōris nom. sg. superior, superius, gen. sg. superiōris Např. sulcus nervī petrōsī majōris (žlábek na os temporāle pro nervus petrōsus major) M + F N nom. sg. super-ior super-ius gen. sg. superiōr-is nom. pl. superiōr-ēs superiōr-a gen. pl. superiōr-um

Komentář k jednotlivým tvarům: gen. sg.: Je zakončen koncovkou –is, znamená to, že komparativy skloňujeme podle 3. deklinace. Tento tvar je univerzální pro všechny tři rody. nom. pl.: Maskulina a feminina jsou zakončena koncovkou –ēs (stejně jako substantiva a adjektiva 3. deklinace), neutra mají koncovku –a (stejně jako substantivní vzor forāmen). Pozor: adjektiva 3. deklinace v 1. stupni mají koncovku –ia, srovnej: forāmina sacrālia posteriōra (zadní křížové otvory /na křížové kosti/). gen. pl.: Komparativy mají vždy koncovku –um. Pozor: adjektiva 3. deklinace mají koncovku –ium. Gen. pl. od forāmen sacrāle posterius zní: forāminum sacrālium posteriōrum.

Komparativy a superlativy Tvary superlativů
Superlativy skloňujeme stejně jako adjektiva 1. a 2. deklinace. Slovníkový tvar tedy vypadá: Např.: māximus, a, um minimus, a, um longissimus, a, um -us -a -um

Komparativy a superlativy příklady
Na humeru pojmenujeme dva hrbolky: tūberculum minus (malý hrbolek) tūberculum majus (velký hrbolek) Latina při popisu těchto dvou hrbolků vyjadřuje jejich vzájemný vztah (malý – velký), proto užívá komparativních tvarů (menší – větší). Z obou dvou hrbolků vybíhá distálně lišty (crista), tyto lišty nazýváme: crista tūberculī minōris crista tūberculī majōris Všimněme si genitivních tvarů spojení tūberculum minus, tūberculum majus. tuberculum majus tuberculum minus crista tuberculi minoris crista tuberculi majoris

Při popisu malého a velkého trochantéru na femuru opět využíváme komparativních tvarů pro vyjádření vzájemné relace. trochanter major trochanter minor

Na os occipitāle rozeznáváme tři lišty (līneae): līnea nuchālis īnferior līnea nuchālis superior līnea nuchālis suprēma Pro jejich vzájemný vztah opět užity komparativní tvary: dolní x horní (tj. dosl. dolnější, hornější), třetí z nich je pak ještě hornější než ta hornější, je tedy nejhornější, užit superlativ). linea nuchalis inferior linea nuchalis superior linea nuchalis suprema

Pojmenujeme sval, který zdvihá (levātor) horní ret (labium superius) a křídlo nosu (āla nāsī). Bude třeba souřadně spojit pojem „labium superius“ a „āla nāsī“ V tomto případě se tak děje netradičním způsobem: není užita spojka „et“, ale spojovací příklonka „-que“, která nahrazuje spojku a kterou volně připojujeme k poslednímu výrazu spojení, např. „ret a křídlo“ vyjádříme slovy: „labium ālaque“. Celé spojení pak bude znít: mūsculus levātor labiī superiōris ālaeque nāsī Povšimněme si, že slovo „āla“ se normálně skloňuje a že příklonka „-que“ je připojena ke genitivnímu tvaru. musculus levator labii superioris alaeque nasi

Pojmenujeme široký zádový sval. Protože se jedná o nejširší sval zad, používá latina pro jeho označení superlativ „lātissimus, a, um“. mūsculus lātissimus dorsī (dosl. nejširší sval zad) Musculus latissimus dorsi

Adjektiva 3. deklinace Slovíčka 8. lekce
abdūcēns, entis odtahující afferēns, entis přivádějící alveolāris, e lůžkový (týkající se zubního lůžka), sklípkový (týkající se plicního sklípku), alveolární anterior, ius přední ascendēns, entis vzestupný ātrium, iī, n. předsíň biceps, cipitis dvojhlavý brachium, iī, n. paže brevis, e krátký bursa, ae, f. váček cellula, ae, f. komůrka, sklípek cervīcālis, e krční circumflexus, a, um ohnutý cōlicus, a, um tračníkový commūnicāns, antis spojující concha, ae, f. skořepa dēferēns, entis odvádějící dēscendēns, entis sestupný

dorsālis, e hřbetní, zadní, dorsální efferēns, entis odvádějící ēthmoīdālis, e čichový, patřící ke kosti čichové glūtaeus, a, um hýžďový īmus, a, um nejdolnější, dolní (superlativ) īnferior, ius dolní intercostālis, e mezižeberní intermedius, a, um prostřední intervertebrālis, e meziobratlový intimus, a, um nejvnitřnější, vnitřní (superlativ) laterālis, e boční lātus, a, um široký lātissimus, a, um nejširší (superlativ) longissimus, a, um nejdelší (superlativ) lumbālis, e bederní magnus, a, um velký maior, ius /major, jus velký, větší māximus, a, um největší, velký (superlativ)

mediānus, a, um středový, ve středové rovině ležící metacarpālis, e metakarpální, záprstní (u ruku) metatarsālis, e metatarsální, záprstní (u nohy), nártní minimus, a, um nejmenší, malý (superlativ) minor, us malý, menší molāris, e mlecí, stoličkový, molární nasālis, e nosní nuchālis, e šíjový occipitālis, e týlní ōstium, iī, n. ústí parietālis, e temenní parvus, a, um malý perforāns, antis prorážející permanēns, entis stálý posterior, ius zadní postrēmus, a, um nejzadnější praemolāris, e třenový, premolární prōminēns, entis vyčnívající, prominující

pulmonālis, e plicní radiālis, e vřetenní, na straně vřetenní kosti ležící, radiální rāmus, ī, m. větev recurrēns, entis zpětný, zpět vedoucí, návratný ruptūra, ae, f. prasknutí, roztržení, ruptura sacer, cra, crum svatý, křížový sacrālis, e křížový simplex, icis jednoduchý spīnālis, e hřebenový, páteřní, míšní superior, ius horní suprēmus, a, um nejvyšší, nejhořejší (superlativ) synoviālis, e mazový, obsahující kloubní maz (synovia) temporālis, e spánkový teres, etis oblý triceps, cipitis trojhlavý trochantēr, ēris, m. trochantér, chocholík ulnāris, e loketní vertebrālis, e obratlový, páteřní

Adjektiva 3. deklinace Asklépios, syn Apollónův, řecký bůh lékařství, se svým atributem – holí, po které se vine had – symbol neustále se obrozujícího.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Adjektiva 3. deklinace Asklépios, syn Apollónův, řecký bůh lékařství, se svým atributem – holí, po které se vine had – symbol neustále se obrozujícího."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Adjektiva 3. deklinace Asklépios, syn Apollónův, řecký bůh lékařství, se svým atributem – holí, po které se vine had – symbol neustále se obrozujícího.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Adjektiva 3. deklinace Asklépios, syn Apollónův, řecký bůh lékařství, se svým atributem – holí, po které se vine had – symbol neustále se obrozujícího."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář