Visual Basic Úvod do programování. Co je to program  Program je řada příkazů, které určují počítači, co má provádět, jak má zacházet s vloženými daty.

Prezentace na téma: "Visual Basic Úvod do programování. Co je to program  Program je řada příkazů, které určují počítači, co má provádět, jak má zacházet s vloženými daty."— Transkript prezentace:

1 Visual Basic Úvod do programování

2 Co je to program  Program je řada příkazů, které určují počítači, co má provádět, jak má zacházet s vloženými daty nebo řídit ovládaný stroj  Program se obvykle vytváří na základě připraveného algoritmu, který popisuje postup řešení v konečném počtu kroků

3 Z čeho se skládá program  Program se skládá z jednotlivých procedur a funkcí, které používají konstanty a proměnné.  Procedura a funkce jsou samostatné pojmenované části programu, které se liší tím, že funkce vždy vrací nějakou hodnotu a procedura nikoliv.

4 Veřejné a interní proměnné  Programy pracují s proměnnými, kterými mohou být především čísla a texty.  Proměnné rozlišujeme na: Veřejné – deklarovány v záhlaví programu, jsou platné po celou dobu běhu programu a může s nimi pracovat každý prvek programu Veřejné – deklarovány v záhlaví programu, jsou platné po celou dobu běhu programu a může s nimi pracovat každý prvek programu Interní – nadefinovány uvnitř procedury nebo funkce a po skončení chodu procedury jsou zrušeny Interní – nadefinovány uvnitř procedury nebo funkce a po skončení chodu procedury jsou zrušeny

5 Jak program komunikuje s PC  Počítač může provádět pouze ty operace, které jsou zahrnuty v tzv. operačním kódu mikroprocesoru  Proto musí být v konečné fázi program převeden do sekvence těchto kódů  Nejstarší počítače byly programovány pouze pomocí takovýchto kódů

6 Jak počítač čte program  Počítač čte v paměti a provádí instrukce programu krok za krokem  Součástí programu mohou být skoky Relativní – o určitý počet paměťových buněk Relativní – o určitý počet paměťových buněk Absolutní – na určitou paměťovou buňku – adresu Absolutní – na určitou paměťovou buňku – adresu  Tyto skoky musí být předem v programu propočteny

7 Počítačové jazyky  Nejstarší – strojový kód  Jazyk symbolických adres  strojový kód nahrazen symbolickými názvy a adresy skoků nahrazeny návěštími – slovy Snáze se programuje Snáze se programuje Program musí být kompilován Program musí být kompilován

8 Počítačové jazyky 2  Jazyky 3. generace Charakterisovány používáním příkazů, které odpovídají celé sekvenci strojového kódu – např. print, read, write a pod. Charakterisovány používáním příkazů, které odpovídají celé sekvenci strojového kódu – např. print, read, write a pod. Hlavní představitelé: Hlavní představitelé: C, Pascal, BasicC, Pascal, Basic FoxPro, DB2FoxPro, DB2 Fortran, Cobol, AlgolFortran, Cobol, Algol mnoho dalšíchmnoho dalších

9 Počítačové jazyky 3  Jazyky 4. generace Označované také jako visualisované Označované také jako visualisované Používají objektovou technologii Používají objektovou technologii Visual BasicVisual Basic DelphiDelphi C++C++  Java – používá převedení do tzv. bytového kódu – nezávislost na platformě

10 Fáze tvorby programu  Zadání – požadavek zákazníka na vytvoření toho, co se domnívá potřebovat  Analýza – zpracování požadavku zákazníka na základě průzkumu potřeb a stávajícího systému – nutné sledovat též legislativní otázky  Programování (implementace) – vytváření programu  Testování – kontrola funkčnosti a ověření souladu se zadáním  Vytvoření dokumentace – popis programu a uživatelská příručka

11 Visual Basic  Jde o jeden z nejstarších programovacích jazyků vůbec  Postupně se vyvíjel z primitivního prostředku používaného na stolních kalkulátorech  Po přechodu do visualisované formy se stal běžným programovacím jazykem  Ve versi VB.NET je velmi silným nástrojem

12 Hlavní menu Paleta nástrojů Základní objekt Okno projektu Vlastnosti objektu Visual Basic – pracovní plocha

13 Hlavní menu  Hlavní menu obsahuje různé volby potřebné pro práci s programem  Jde o roletové menu běžné v programech vytvořených pro Windows  Přístupnost jednotlivých položek se může měnit podle toho, které část pracovní plochy je momentálně aktivní

14 Paleta nástrojů TTTTlačítko - stisknutelné TTTTextbox – vkládání textu LLLLabel – popiska ČČČČasovač - provádění událostí v daných časových intervalech ZZZZaškrtnutí – k indikování výběru VVVVolba – výběr jedné varianty z více RRRRámec – ohraničení skupiny objektů Label Textbox Rámec Časovač Tlačítko Zaškrtnutí Volba

15 Objekty a vlastnosti  Objekt – každý prvek, který je schopen vysílat a přijímat signály a reagovat na vnější podněty – formulář, tlačítko …  Vlastnost – určitá veličina vyjadřující určitý satv objektu – barva, velikost, text …  Událost – libovolný čin, na který objekt reaguje – kliknutí myší, ukončení vkládání textu …  Metoda – postup, kterým objekt reaguje na událost (procedura nebo funkce)

16 Formulář  Základní objekt, na který se umisťují další objekty  Od jeho rozměrů lze odměřovat umístnění dalších prvků  Může být případně i neviditelný – programy běžící na pozadí …

17 Metody objektů  Metody příslušné k jednotlivým objektům se vytváření v editoru kódu, který se otevře poklepáním na vybraný objekt  Ke každému objektu lze vytvořit řadu procedur, které reagují na různé události – výběr je možný v editoru  V položce general je možné vytvořit funkce a procedury, které jsou společné pro všechny objekty