Džammú a Kašmír जम्मू और कश्मीर.

Prezentace na téma: "Džammú a Kašmír जम्मू और कश्मीर."— Transkript prezentace:

1 Džammú a Kašmír जम्मू और कश्मीर

2 Základní informace Indická část historického státu Kašmír v Asii, který je rozdělen mezi Indii, Pákistán a v menší míře Čínu Počet obyvatel: (rok 2001) Úřední jazyk: urdština(preferuje se angličtina) Nejvyšší hora: K2 (8611 m) Hlavní město: Šrīnagar (květen-říjen) Jammū (listopad-duben) Náboženství: převládá islám

3 Mapa

4 Historie konfliktu 1. Válka o Kašmír (1947-1948)
Rozdělení Indického subkontinentu na Indii a Západní a Východní nevyřešilo postavení Džammú a Kašmíru, nezávislého království ležícího na hranicích Západního Pákistánu, Indie a Číny. V tomto království žilo převážně muslimské obyvatelstvo, kterému vládli autokratičtí hindové. Kašmír, po kterém toužila Indie i Pákistán, byl navíc soužen přáním svých vládců udělat z něj „asijské Švýcarsko“ a úsilím hindo – muslimské All – Džammú a Kašmírské národní ligy provést nejprve jeho demokratizaci. Tyto snahy se spojily s požadavky Pákistánu v říjnu 1947, kdy pathanští muslimové v Poonchi povstali proti útlaku kašmírských hinduistických velkostatkářů. 22. října vyslal Pákistán své vojsko, které obsadilo Muzaffarabad a Uri, vypalovalo vesnice, vraždilo civilisty a postupovalo na hlavní město Kašmíru Šrínagar. Kašmírský maharádža Hari Singh se rozhodl tuto situaci vyřešit tím, že připojil Kašmír s převážně muslimským obyvatelstvem ( 60% věří v Alláha ) k hinduistické Indii a tím pádem byla Indie nucena nasadit své jednotky ve válce proti Pákistánu. Stalo se tak 27. října 1947, kdy Sikhské jednotky zatlačily útočníky zpátky do Pákistánu. Pákistán ještě chvíli uvažoval o vyslání dalších jednotek, pak ale britští důstojníci působící v pákistánském vojsku pohrozily rezignací. Pákistánská vláda se tedy rozhodla přesunout do této oblasti takzvané dobrovolníky, kteří ji měli držet jako Azad ( svobodný ) Kašmír. Do Dillí a Kalkaty proudily davy hinduistických uprchlíků, tím zvyšovali vzájemné napětí a přispívali k lidovým bouřím. Nepokoje nabyly takové intenzity, že byl 30. ledna 1948 hinduistickým frakcionalistou spáchán atentát na všeobecně ctěného hinduistického vůdce Mahátma Ghándího. Ten veřejně protestoval proti válce a prosazoval myšlenku vzájemného soužití muslimů a hinduistů. Jeho smrt však indické muslimy a hinduisty sjednotila. Po čtrnáct měsíců trvajících bojích zasáhla Organizace spojených národů a v dubnu 1948 tak došlo k přerušení bojů. Výsledkem bylo kromě křehkého příměří i vytvoření tzv. demarkační linie, známé jako LoC. Obě strany souhlasily s tím, že demarkační linii uznají za dočasnou hranici. Podle ní připadla větší, jižní část Kašmíru, tvořící téměř 2/3 celkové rozlohy země ( km2 ), pod indickou správu a severní část rozprostírající se na km2 připadla Pákistánu. Po těchto událostech nastal relativní klid až do roku 1965.

5 2. Válka o Kašmír (1965) Stále trvající nepřátelství mezi Indií a Pákistánem vzrostlo po roce 1958, kdy se vlády v Pákistánu zmocnil generál Muhammad Ajjúb Chán. Ten podepsal přátelskou smlouvu s Čínou, která uvedla do nebezpečí kašmírskou hranici s pekingským územím. Neúspěch vyjednávání a vzrůstající napětí podnítily 9. – 30. dubna 1965 pohraniční srážky mezi indickými a pákistánskými jednotkami Rann of Kutch. Přerušení bojů umožnilo počátkem července téhož roku odvolání jednotek. 6. září však vypukla otevřená válka indická i pákistánská vojska překročila demarkační linii a ničila vše, co jim přišlo do cesty. Indie podnikla třísměrný výpad proti městu Lahore, kterého se zúčastnilo kolem indických vojáků. Ještě než stačila zasáhnout Organizace spojených národů a vyjednat mír, stihla indická vojska zničit kolem 450 pákistánských tanků, k Lahore se ale naštěstí nedostala. Příměří předešlo hrozbě čínské intervence a umožnilo oběma armádám, jimž se nedostávalo zásob, aby se stáhly za předsrpnové bitevní pole. Za společného úsilí Velké Británie, Spojených států a Sovětského svazu byla roku 1966 zprostředkována konference v Taškentu. Na této konferenci si obě strany slíbily vzájemnou spolupráci, přátelství a referendum v Kašmíru ( Taškentská deklarace ), jež mělo rozhodnout zda se země přičlení k Indii či nikoliv. Indický představitel, ministerský předseda Lál Bahádur Šástrí, zemřel v průběhu konference a ačkoliv jeho nástupkyně Indíra Ghándiová většinu slibů splnila, došlo mezitím k Pákistánské občanské válce, která měla za následek vypuknutí třetí Indicko – Pákistánské války a tím pádem i k dalšímu oddálení slibovaného referenda v Kašmíru.

6 Současnost Indická vláda považuje celé území za součást Indie, jako svůj nejsevernější stát a to včetně území spravovaného Pákistánem (nazývá ho Pákistánem okupovaný Kašmír) Pákistán neuznává svrchovanost Indie ani nad územím, které je pod indickou kontrolou(okupovaný Kašmír), pod Pákistánskou kontrolou je území Ázád Kashmir – Svobodný Kašmír(autonomie, kterou ale nikdo neuznává) Čína spravuje nevelké území Aksai Chin, kudy vede strategická silnice z Ujgurska do Tibetu. Formálně ho převzala na základě dohody s Pákistánem, avšak Indie namítá, že Pákistánu území nepatřilo. Dále spravuje část historického Kašmíru v autonomní oblasti Ujgursko Území, které zůstává v indických rukách, se skládá ze tří nestejných částí: okolí Džammú, údolí Kašmír a Ladákh na východě

7 Zdroje