Bajky. Bajky veršované nebo prozaické vyprávění veršované nebo prozaické vyprávění v bajkách vystupují zvířata (též stromy, květiny) v bajkách vystupují.

Prezentace na téma: "Bajky. Bajky veršované nebo prozaické vyprávění veršované nebo prozaické vyprávění v bajkách vystupují zvířata (též stromy, květiny) v bajkách vystupují."— Transkript prezentace:

1 Bajky

2 Bajky veršované nebo prozaické vyprávění veršované nebo prozaické vyprávění v bajkách vystupují zvířata (též stromy, květiny) v bajkách vystupují zvířata (též stromy, květiny) zvířata jednají jako lidé, získávají lidské vlastnosti (liška?) zvířata jednají jako lidé, získávají lidské vlastnosti (liška?) z příběhů plyne vždy nějaké mravní ponaučení z příběhů plyne vždy nějaké mravní ponaučení cílem je kritizovat lidské chyby (pomocí ironie a satiry) cílem je kritizovat lidské chyby (pomocí ironie a satiry)

3 Autoři bajek: Ezop Ezop Jean de La Fontaine Jean de La Fontaine Ivan Andrejevič Krylov Ivan Andrejevič Krylov Ivan Olbracht Ivan Olbracht Miloš Macourek Miloš Macourek Jiří Žáček Jiří Žáček

4

5 Ezop (6. st.př.n.l.) zakladatel bajky zakladatel bajky žil v Athénách žil v Athénách pravděpodobně otrok pravděpodobně otrok

6 Vrána a džbán Byly horké letní dny. Všechny studánky a prameny v lese vyschly. Mnoho zvířat a ptáků bylo zemdleno žízní. Jen vrána se vydala z lesa blíž k lidem, jestli u nich nenajde kapku vody. U nejbližšího stavení stál opuštěný džbán a vrána se dychtivě snesla k němu. Na dně džbánu se lesklo trochu vody. Vrána se zobákem pokoušela napít, ale džbán byl příliš vysoký a její zobák nedosáhl vody, hlavou se k ní dostat nemohla. Už si zoufala, když ji něco napadlo! Z posledních sil začala sbírat malé kaménky a házela je do džbánu. Pilně sbírala, až jimi skoro naplnila nádobu a voda vystoupila nahoru. Vrána se napila a její síly se postupně vracely. Poučení: Není nad chytrost. Byly horké letní dny. Všechny studánky a prameny v lese vyschly. Mnoho zvířat a ptáků bylo zemdleno žízní. Jen vrána se vydala z lesa blíž k lidem, jestli u nich nenajde kapku vody. U nejbližšího stavení stál opuštěný džbán a vrána se dychtivě snesla k němu. Na dně džbánu se lesklo trochu vody. Vrána se zobákem pokoušela napít, ale džbán byl příliš vysoký a její zobák nedosáhl vody, hlavou se k ní dostat nemohla. Už si zoufala, když ji něco napadlo! Z posledních sil začala sbírat malé kaménky a házela je do džbánu. Pilně sbírala, až jimi skoro naplnila nádobu a voda vystoupila nahoru. Vrána se napila a její síly se postupně vracely. Poučení: Není nad chytrost.

7 O pyšné lampě Na stole stála svítící lampa, čistá a vyleštěná. Její světlo bylo zářivé a dopadalo na stůl i do celého pokoje. Lampa byla na sebe velmi pyšná. Ani stůl, ani knihy nesvítily, jen ona zářila. Řekla: "Podívejte se na mně, nikdo z vás neumí svítit. Svítím víc, než měsíc na obloze i s hvězdami. Dovedu svítit tak, jako slunce!" Co se tak chlubila, hrálo si u stolu malé kotě. Zatáhlo za cíp ubrusu a bác. Lampa spadla a zhasla. "Proč nám nesvítíš teď", ? řekla kniha. "Už ze mne nikdo nemůže číst, když nesvítíš! Ale podívej se, měsíc svítí dál! Stačilo malé kotě, aby tě sfouklo, ale měsíc, hvězdy i slunce vyzařují světlo navěky." Na stole stála svítící lampa, čistá a vyleštěná. Její světlo bylo zářivé a dopadalo na stůl i do celého pokoje. Lampa byla na sebe velmi pyšná. Ani stůl, ani knihy nesvítily, jen ona zářila. Řekla: "Podívejte se na mně, nikdo z vás neumí svítit. Svítím víc, než měsíc na obloze i s hvězdami. Dovedu svítit tak, jako slunce!" Co se tak chlubila, hrálo si u stolu malé kotě. Zatáhlo za cíp ubrusu a bác. Lampa spadla a zhasla. "Proč nám nesvítíš teď", ? řekla kniha. "Už ze mne nikdo nemůže číst, když nesvítíš! Ale podívej se, měsíc svítí dál! Stačilo malé kotě, aby tě sfouklo, ale měsíc, hvězdy i slunce vyzařují světlo navěky."

8 Ezop - Bajky O žabách O žabách O žabách O žabách O zloději a o psu O zloději a o psu O zloději a o psu O zloději a o psu O vlku aneb psu a o jehněti O vlku aneb psu a o jehněti O vlku aneb psu a o jehněti O vlku aneb psu a o jehněti O starém psu a o pánu jeho O starém psu a o pánu jeho O starém psu a o pánu jeho O starém psu a o pánu jeho O zajících a žabách O zajících a žabách O zajících a žabách O zajících a žabách O vlku a kozlátku O vlku a kozlátku O vlku a kozlátku O vlku a kozlátku O chudém člověku a o ještěrce O chudém člověku a o ještěrce O chudém člověku a o ještěrce O chudém člověku a o ještěrce O jelenu, o vlku a o ovci O jelenu, o vlku a o ovci O jelenu, o vlku a o ovci O jelenu, o vlku a o ovci O havranu nebo vráně a o pávu O havranu nebo vráně a o pávu O havranu nebo vráně a o pávu O havranu nebo vráně a o pávu O obrazu a o vlku O obrazu a o vlku O obrazu a o vlku O obrazu a o vlku O mouše a mravenci O mouše a mravenci O mouše a mravenci O mouše a mravenci

9 O zloději a o psu Tuto rozprávku máme slyšeti o podvodnících a jiné oklamávajících. Noční zloděj, všed jednoho času do nějakého domu, aby v něm kradl, i trefil na psa. Kterémuž, když ho uhlédal, chleba podával, aby na něj neštěkal, ale aby utichl a lehl. I slyšeti, že by ten pes měl k tomu zlodějovi promluviti: "Dáváš-li mi tento chléb pro milosti, čili že mne podvesti chceš, aby[s] to odnesl, čímž pán můj, já i všeckna čeleď v domu živi jsme, tehda mi to pověz? Poněvadž mi nyníčko chléb dáváš, míníš-li mi potom také dávati, kdyby[s] vynesl, což by v domu bylo? A nebo chceš-li nade mnou lítost míti, když bych hlad trpěl? Já nechci, aby mí tento chléb hrdlo mé zacpati měl, aby jazyk můj mlčeti měl a mně všecku milost potratiti; ale chciť já proti tobě stěkati, pána i všecku čeleď ze sna probudíti a oznámiti, že v domě zloděj jest. Nebť já tímto tvým přítomným chlebem pohrdám a budoucí dobré raději přemejšlím; protož preč hned odejdi, anebť já štěkati budu a tebe oznámím." O jak přeostražitý tento pes jest, kterýž nechce pro chléb oklamán býti, ani svého pána milostí ztratiti. Tuto rozprávku máme slyšeti o podvodnících a jiné oklamávajících. Noční zloděj, všed jednoho času do nějakého domu, aby v něm kradl, i trefil na psa. Kterémuž, když ho uhlédal, chleba podával, aby na něj neštěkal, ale aby utichl a lehl. I slyšeti, že by ten pes měl k tomu zlodějovi promluviti: "Dáváš-li mi tento chléb pro milosti, čili že mne podvesti chceš, aby[s] to odnesl, čímž pán můj, já i všeckna čeleď v domu živi jsme, tehda mi to pověz? Poněvadž mi nyníčko chléb dáváš, míníš-li mi potom také dávati, kdyby[s] vynesl, což by v domu bylo? A nebo chceš-li nade mnou lítost míti, když bych hlad trpěl? Já nechci, aby mí tento chléb hrdlo mé zacpati měl, aby jazyk můj mlčeti měl a mně všecku milost potratiti; ale chciť já proti tobě stěkati, pána i všecku čeleď ze sna probudíti a oznámiti, že v domě zloděj jest. Nebť já tímto tvým přítomným chlebem pohrdám a budoucí dobré raději přemejšlím; protož preč hned odejdi, anebť já štěkati budu a tebe oznámím." O jak přeostražitý tento pes jest, kterýž nechce pro chléb oklamán býti, ani svého pána milostí ztratiti. Na tuto báseň mají žroutové pamatovati, kteříž prohodují a prožerou všecko, kdež co mají. Na tuto báseň mají žroutové pamatovati, kteříž prohodují a prožerou všecko, kdež co mají.

10 O žábě a volu Nuzní, když se v své mysli pozdvihnou, domnívajíce se, že by mocným podobni býti mohli, takoví padají a pro svou vysokou mysl zkažení bývají, jakož tato rozprávka oznamuje. Nuzní, když se v své mysli pozdvihnou, domnívajíce se, že by mocným podobni býti mohli, takoví padají a pro svou vysokou mysl zkažení bývají, jakož tato rozprávka oznamuje. Žába, vidoucí vola na pastvě, sama u sebe myslila: "Kdyby[s] ty také svou svraskalou kůži rozdula a roztáhla, mohla by[s] dobře tak veliká býti, jako jest ten vůl." A počavši se nadýmati, vzeptala se žáběte, řkouci: "Zdá-liť se, že tak veliká jsem jako ten vůl?" Žábě odpovědělo: "Nikoli". A ona opět ještě více se nadula, řkoucí: "Již-li?" Žábě odpovědělo, že žádného podobenství není. A po třetí se naduvši, rozpukla se a umřela. Žába, vidoucí vola na pastvě, sama u sebe myslila: "Kdyby[s] ty také svou svraskalou kůži rozdula a roztáhla, mohla by[s] dobře tak veliká býti, jako jest ten vůl." A počavši se nadýmati, vzeptala se žáběte, řkouci: "Zdá-liť se, že tak veliká jsem jako ten vůl?" Žábě odpovědělo: "Nikoli". A ona opět ještě více se nadula, řkoucí: "Již-li?" Žábě odpovědělo, že žádného podobenství není. A po třetí se naduvši, rozpukla se a umřela. Z tohoť ono obecné přísloví pošlo: "Nepříliš se nadejmaj, aby se[s] nerozpukl", to jest: "Nemáš býti pyšným a vysokomyslným, nebť sobě tebe nic vážiti nebudou." Z tohoť ono obecné přísloví pošlo: "Nepříliš se nadejmaj, aby se[s] nerozpukl", to jest: "Nemáš býti pyšným a vysokomyslným, nebť sobě tebe nic vážiti nebudou."

11 Jean de La Fontaine (17.stol.)

12 Ivan Andrejevič Krylov (18./19.st.)

13 Ivan Andrejevič Krylov - Mravenec V mraveništi žil velký mravenec, silný, uzvedl zrnko ječmene, nebál se ani pavouka. Všichni ho chválili a jemu stoupla sláva do hlavy. Rozhodl se, že předvede svou sílu ve městě. Když jel kolem sedlák s fůrou sena, vlezl mravenec do sena. Myslel, že až dojedou do města, bude se mu každý obdivovat. V seně ho však nikdo neviděl, ať se snažil předvádět sebevíc. Lidé si hleděli svého a nikdo o něj nestál. Postěžoval si psovi, že u nich v mraveništi by se na jeho sílu všichni rádi přišli podívat. Pes mu odpovídá (naučení): „Co doma k slávě stačí, svět ještě neomráčí.“ V mraveništi žil velký mravenec, silný, uzvedl zrnko ječmene, nebál se ani pavouka. Všichni ho chválili a jemu stoupla sláva do hlavy. Rozhodl se, že předvede svou sílu ve městě. Když jel kolem sedlák s fůrou sena, vlezl mravenec do sena. Myslel, že až dojedou do města, bude se mu každý obdivovat. V seně ho však nikdo neviděl, ať se snažil předvádět sebevíc. Lidé si hleděli svého a nikdo o něj nestál. Postěžoval si psovi, že u nich v mraveništi by se na jeho sílu všichni rádi přišli podívat. Pes mu odpovídá (naučení): „Co doma k slávě stačí, svět ještě neomráčí.“

14 Ivan Olbracht (18./19.stol.)

15 Miloš Macourek (zemřel r. 2002)

16 Jiří Žáček

17 Bylo jednou jedno čuně (Bajky a nebajky) Bylo jednou jedno čuně, myslelo si, že je pes - každý večer vylo k luně, vylo na ni S.O.S., že má nárok na psí boudu, na psí řetěz, na psí kost - jinak prý to předá soudu... Zadrž, čuně, tak už dost! Čuně bude vždycky čuně, i když hafá jako pes, i když večer vyje k luně - stejně včera jako dnes! Bylo jednou jedno čuně, myslelo si, že je pes - každý večer vylo k luně, vylo na ni S.O.S., že má nárok na psí boudu, na psí řetěz, na psí kost - jinak prý to předá soudu... Zadrž, čuně, tak už dost! Čuně bude vždycky čuně, i když hafá jako pes, i když večer vyje k luně - stejně včera jako dnes!

18 Ufo, ufo, ufoni Ufo, ufo, ufoni přiletěli k Mimoni, snesli se k nám na zahradu pod velikou jabloní. Ufo, ufo, ufoni přiletěli k Mimoni, snesli se k nám na zahradu pod velikou jabloní. Je to vážně k nevíře – vyskákali z talíře a hned se mě vyptávali, co jsem vlastně za zvíře. Je to vážně k nevíře – vyskákali z talíře a hned se mě vyptávali, co jsem vlastně za zvíře.

19 Já jsem člověk, živý tvor, přednáším jak profesor, nejmoudřejší ze všech tvorů, vládce země, vod i hor… Já jsem člověk, živý tvor, přednáším jak profesor, nejmoudřejší ze všech tvorů, vládce země, vod i hor… Řehtali se velice: Jste jen pyšné opice! Máme pro vás připravenou rezervaci v Africe! Řehtali se velice: Jste jen pyšné opice! Máme pro vás připravenou rezervaci v Africe!

20 Světovláda člověčí zeměkouli nesvědčí, experiment Člověk končí, ohrožoval bezpečí! Světovláda člověčí zeměkouli nesvědčí, experiment Člověk končí, ohrožoval bezpečí! A mě hrůzou polil pot, vždyť jsem člověk a ne skot… A v tom začal zvonit budík, což mi prvně přišlo vhod. A mě hrůzou polil pot, vždyť jsem člověk a ne skot… A v tom začal zvonit budík, což mi prvně přišlo vhod. Jdu se projít k potoku, pes mi běží po boku… Přestaň strašit lidi ve snu, zatracený Hitchcocku! Jdu se projít k potoku, pes mi běží po boku… Přestaň strašit lidi ve snu, zatracený Hitchcocku!

21