Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace

Prezentace na téma: "Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace"— Transkript prezentace:

1 Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace
III/2 VY_32_INOVACE_319 Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace Jméno autora: RNDr. Rostislav Herrmann Datum: 5. listopadu 2012 Ročník: druhý, čtyřleté studium Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Biologie Tematický okruh: Biologie živočichů Téma: REJNOCI Metodický list/Anotace: S využitím výukového materiálu žák dovede popsat charakteristické znaky těla a orgánů rejnoků. Dovede charakterizovat jejich skupiny podle postavení v potravních řetězcích. Dovede rejnoky zařadit do přirozeného systému organismů. Dovede vysvětlit problematiku lovu a ochrany rejnoků a zaujímá racionální postoj v rámci výchovy k udržitelnému rozvoji. Zdroje: Uvedeny na konci prezentace

2 PŘÍČNOÚSTÍ = PARYBY (CHONDRICHTHYES) RNDr. Rostislav Herrmann
REJNOCI RNDr. Rostislav Herrmann Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace

3 REJNOCI Patří mezi příčnoústé (společně se žraloky)
Patří mezi příčnoústé (společně se žraloky) Mají dorzoventrálně zploštělé tělo Párové ploutve srůstají a tvoří lem kolem celého těla Ocas většinou bičovitý, někdy při bázi s jedovým trnem 5 párů žaberních štěrbin na spodní straně těla Většinou u dna, bentofágové nebo loví drobné ryby apod. Měně často planktonofágové, vodu procezují žaberními hřebínky

4 REJNOCI Mají velká játra, která jako u žraloků nadlehčují tělo
Zbarvením často napodobují barvu dna, některé druhy se částečně zahrabávají Když jsou zahrabáni, nasávají vodu otvory za očima (spirakuly) a vypuzují ji ven ze žaberních štěrbin na spodní straně těla Podobně jako u žraloků, rozmnožují se vejci s kožovitými obaly nebo jsou živorodí REJNOK ČTYŘOKÝ – délka do 60cm Středozemní moře a východ Atlantiku

5 TRNUCHA OBECNÁ Samice až do 2,5m
U báze ocasu na hřbetě trn se zubatou špičkou a s jedovou žlázou Při březích kolem Evropy

6 REJNOK OSTNATÝ Mělčiny kolem evropských moří a západní Afriky
Jeden z nejčastějších druhů Délka samic až 120cm, max. hmotnost 18kg, samci zhruba poloviční Na hřbetě při ose těla ostny Žije při dně

7 MANTA Rod největších rejnoků
Délka i šířka až 7 metrů (největší potvrzené rozpětí 9m) Hmotnost až kg Živí se planktonem a drobnými rybami Plave poměrně pomalu, ale v případě ohrožení (např. žraloky nebo kosatkami) dokáže značně zrychlit a dokonce vyskakuje na vodu Žije samotářsky nebo v malých hejnech v teplých mořích Nemá jedový trn Oplození je vnitřní (při kopulaci samec plave pod samicí břichem vzhůru) Je živorodá Dospělá samice má obvykle 1 – 2 mláďata ročně Rozpětí ploutví mláďat je 1,2m

8 MANTA - LOV Lov mant pro maso většinou nemá smysl – za 1kg se zpravidla platí asi 1 americký dolar, ale jsou loveny pro konce ploutví, které jsou sušeny a rozemlety na prášek. Na mnoha místech jsou ohroženy vyhubením.

9 PAREJNOK ELEKTRICKÝ - Délka do 60cm Výboje až 300 V
Omračování kořisti a obrana Při dně v hlubinách teplých moří Oblý obrys těla Vybaveni elektrickými orgány vzniklými přeměnou příčně pruhované svaloviny (vpředu po stranách hlavy)

10 PILOUN OBECNÝ Běžně až 6 metrů a 250 – 300kg Maximální délka 7,6 metrů
Rostrum protažené jako pilonos Žaberní štěrbiny ze spodní strany těla Živí se především bentosem, někdy může sekání rostrem používat k zabíjení nebo zraňování ryb, která pak sbírá Je ohrožený lovem, protože má chutné maso a rostrum je prodáváno jako suvenýr (do začátku 20. stol. běžný, dnes přežívá asi 10% populace)

11 LITERATURA WWW ZDROJE A DORLING KINDERSLEY BOOK. Zvíře: Obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2002, 624 s. ISBN GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, ISBN Rejnok hladký. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: Rejnok čtyřoký. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: Balık Resimlerim: My Fish Photographs. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: ŽIVOČICHOVÉ - druhá část, končí blatnicí. In: Rajče.net [online]. [cit ]. Dostupné z: Manta obrovská. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: NOVÁK, Jiří. Parejnok elektrický. In: BioLib [online]. [cit ]. Dostupné z: Piloun mnohozubý. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: