Slovesná tvorba v době baroka 4. Svět ještě neumřel J. S. Bach: Matušovy pašije č. 20.

Prezentace na téma: "Slovesná tvorba v době baroka 4. Svět ještě neumřel J. S. Bach: Matušovy pašije č. 20."— Transkript prezentace:

1

2 Slovesná tvorba v době baroka 4. Svět ještě neumřel J. S. Bach: Matušovy pašije č. 20

3 Barokní básnictví ve střední Evropě Friedrich Spee von Langenfeld (1591 - 1635) a jeho rukopis

4 Barokní básnictví ve střední Evropě Johann Scheffler (vlastním jménem Angelus Silesius, 1624 - 1677)

5 Barokní básnictví ve střední Evropě Andreas Gryphius (1616 - 1664) Mučidla, kolo, kůl, co řeže, rdousí, pálí sekera, smyčka meč, hák, skřipec, kopí, nože, vařící olovo a olej, žhnoucí rožeň těm nejsou strašny, kdož, co strašno nespáchali. Kdo trpí pro dobré a koho proto jali, že práv a bez viny, leč nikdy nepokořen, svou hájil čest, ten pomíjivým hořem se věnce dobírá, jenž nic už neumalí. Je živ, že umírá, a stoupá tím, že pad. S úsměvem vzdoruje smrtící moci vlád a věčnost objímá co snoubenkyni svoji. Či není vykonav svůj nejslavnější čin sám silný nad silné na místě popravčím? Dost není křesťana, ten kdo se kříže bojí.

6 Barokní básnictví ve střední Evropě Martin Opitz (1597 - 1639) Uprostřed hrůz a běd, uprostřed dopuštění, jakého nebylo, co svět je světem, dnes, kdy pravda umírá a krvelačný běs, co živo, ubíjí a celé země plení, kdy právo ohýbat je pouhé vyražení a páchat zvěrstva ctnost - jak za veškerou mez já vězím v nicotách! Tvář milenčina, ples těch líček lahodných, to, čím mi je a není, jak jde, jak bdí, jak sní, jak hledí, to je, nač můj duch se upíná, můj jásot i můj pláč. Ta muka zřít a přec krom lásky neznat látky? Už menší bláhovce, než já jsem, Bůh to suď, je třeba zavírat. Vy Múzy, dost už! Buď psát budu o jiném, buď víckrát ani řádky.

7 Barokní básnictví ve střední Evropě Spi, děťátko, spi! Umírají bohatýři, celé národy co chmýří vichr času rozsupí; jak má člověk nehynout, vše-li musí pominout? Sbohem spi! My bědní, my Zůstanem, co vždy jsme byli: staří léty, nezletilí naveskrze rozumy; oko slepé, jazyk v něm, děti jako v prvý den. Paul Fleming (1609 - 1640)

8 Barokní básnictví v Čechách Felix Kadlinský (1613 - 1675) Ó sladké lidské naděje, jakž se divně v světě děje, toho jsem se nedomníval, nikdy neštěstí nenadál, abych tu v veselém háji smutným býti měl, v tom ráji. První hřích

9 Barokní básnictví v Čechách Bedřich Bridel (1619 - 1680) Jsem dejm, vítr, pára, z semena spolu smíšený, Krátký den a dnův čára, zrozen jsem z života ženy; Tys propast, z nižto všeho všech všudy zrození, rod jednoho každého, život první a poslední.

10 Barokní básnictví v Čechách Adam Václav Michna z Otradovic (asi 1600 - 1676) Chtíc, aby spal, tak zpívala synáčkovi matka, jež ponocovala, miláčkovi: Nynej, rozkošné děťátko, synu Boží, nynej, nynej, nemluvňátko, světa zboží!

11 Barokní básnictví v Čechách Jan Amos Komenský (1592 - 1670) Všechen život všech nás lidí, jest pouť, jakž sám každý vidí v přecházení strastí divných, dnů nemnohých, ale bídných … Tu pak den po dni dále jdouc, věkem se výš a výš nesouc, to tam, to sem točíme se, dál se naše kročej nese.