Božena Němcová (4.2.1820 – 21.1.1862) BABIČKA.

Prezentace na téma: "Božena Němcová (4.2.1820 – 21.1.1862) BABIČKA."— Transkript prezentace:

1 Božena Němcová ( – ) BABIČKA

2 Krátce o autorovi Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová , byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali . Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný. V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek.  V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním hrdinou v jejích dílech byl prostý venkovský lid.

3 Mezi její díla patří: Poezie: Slavné ráno Moje vlast Próza: Babička Pohorská vesnice Povídky: Baruška Devět křížů

4 Babička Postavy: Vydalo státní pedagogické nakladatelství, Praha 1957
Literární druh: próza Literární žánr: povídka Postavy: Babička - Moudrá, laskavá a starostlivá žena, hluboce věřící, lidé si jí váží, stará se o vnoučata a hospodářství, všem pomáhá. Barunka - Nejstarší babiččina vnučka; fikční, autobiografický obraz mladé Boženy Němcové. Paní kněžna - Hodná, milá, stará se o svou schovanku Hortensii, babičky si váží a chová se k ní jako k sobě rovné. Předobrazem byla vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská. Viktorka - Její příběh se vypráví v knize, zamiluje se do vojáka a otěhotní, on nejspíš zahyne a Viktorka se pomate a hodí své dítě do splavu. Za zpodobnění Viktorky se někdy vydává motiv na rubu české 500 korunové bankovky; oficiálně jde ale o obecnější „symbol ženských postav z díla Boženy Němcové“

5 Kompozice a jazyk: Autorka chtěla tímto dílem poukázat na prostý a láskyplný život na venkově. Dílo je psáno prózou, často jsou použity přechodníky. Užití výhradně jen pro osobní účely je možné. Jsou zde rozlišeny části dějové (obsahuje velmi častou přímou řeč, méně popisů) a popisné (jsou delší než dějové, popisy). Co se týče jazykových prostředků, Němcová užívá velké množství přívlastků a přirovnání, občas se zde vyskytují metafory (pod stromy nastlané měkounké podušky)jinak ovšem užívá převážně přímých pojmenování. Děj: Babička dostala dopis od své dcery Terezky, aby přijela na Staré Bělidlo. Když tam přijela, poznala svá vnoučata Barunku, Adélku, Vilímka a Jana. Nejvíce si však oblíbila Barunku a rádi ji také měli ostatní lidé vesnici. Nejčastěji ji chodí navštěvovat myslivec a Kristla. Jednoho dne se babička s dětmi vydá na procházku a cestou potkají kněžnu, ta si babičku velmi oblíbí a pozve ji na zámek. Babička se od Kristly dozvídá, že její Jakub Míla je neprávem povolán na vojnu. Babička se tedy u kněžny za Jakuba přimluví a on tak na vojnu nemusí. Později má Kristla svatbu.

6 "Šťastná to žena!" (kněžna o babičce)
Děti se také dozvídají smutný příběh bláznivé Viktorky. Viktorka už měla čas na vdávání, ale ona ještě nechtěla. Do vesnice přijeli vojáci a jeden z nich ji neustále sledoval. Aby se ho Viktorka zbavila, vdá se. Vojáka se stejně nezbaví. Jednou jde na louku hledat čtyřlístek a tam za ní zase přijde ten voják, vyleká se, popíchá si nohu trním a omdlí. Voják ji donese k potoku, ošetří jí nohu a vyzná lásku. Vojáci ale musí odjet a nikdo neví kam. Viktorka se ho vydá do světa hledat. Po roce ji lidé vidí u splavu, jak žalostně zpívá. Říkalo se, že prý ztratila rozum. Viktorku při bouřce uhodil blesk a zemřela. Děti s babičkou zažívají různé příhody, ale čas utíkal a babička stárla a onemocněla. Barunka u ní stále byla a modlila se. Babička zemřela. Nikdo z vesnice si život bez ní neuměl představit. Pohřební průvod šel okolo zámku a kněžna řekla: "Šťastná to žena!" Citát z knihy: "Šťastná to žena!" (kněžna o babičce) Zdroje: