1. Veď mne sám, veď mne sám, | veď mne k nebes výšinám! Tobě svěřuji se cele, | za tebou jít mohu směle, | Ježíši, když tebe mám, | Ježíši, když tebe mám.

To je Tvůj dům 1. Přicházíme dnes Ti chválu vzdát.

Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.

1. Až boje pozemské ukončíme | a do krás nebeských zaletíme, | pohled na Ježíše bude nám tam | základem radosti, klanění sám. | On bude tam slávou mou.

Ježíši, s námi zůstávej 1. Zůstávej s námi Ježíši, ať stále o tom vím, že ruka má je v ruce tvé a život můj je darem tvým. Ref.: Ježíši s námi zůstávej,

Ty musíš jít 1. Ty musíš jít tam do údolí, samoten jít, ač nemáš sil. Všemocný vládce nedovolí, aby tě přítel zastoupil. 1. Ty musíš jít tam do údolí,

1. Můj Pán Ježíš, má mne rád. | V Písmu čtu to mnohokrát

On Cítil jsi někdy touhu, udělat něco příjemného pro někoho, koho máš rád?

1. Zůstaň dnes se mnou, rychle kvapí noc, | temnota houstne, přijď mi na pomoc! | Když nikde není možno složit tíž, | slabému pomoz, se mnou zůstaň již!

1. Jezu, Jezu, můj jsi, můj! | V tomto putování zdejším | k sobě blíž mne přitahuj, | ať jsem vždy ti podobnější(m), | tobě oddán duší, tělem | ve smrti.

1. Tam nad hvězdami v nebi Otce mám, | na jehož věčnou lásku spoléhám: | On zve mne z této ciziny | do zaslíbené otčiny. | Jsem hotov, hotov odtud jít,

1. Do příkrých míst, jsem zašel, | s hložím sám, se rval, | tu hledals mne, a na šel | a za ruku mne vzal, tu hledals mne a našel | a za ruku mne vzal.

1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.

Biblické verše….

1. Pán vůdce můj, jak dobrá zvěst! | On bezpečně mne ráčí vést | sám cestu určil i můj cíl, | chce, abych věčně šťasten byl, | Ježíši můj, jen veď mne.

1. Ó Bože, Otče, uč mne sám, | když pouští bloudím zde a lká, | jak z hloubi duše volat mám: | „Buď vůle Tvá! Buď vůle tvá!“

Přiznání k Ježíši Kristu 1. Já k vám přicházím s čistým srdcem svým, probouzím se v chladném jitru, radost cítím ve svém nitru, že vás svými bratry zváti.

1. Bože náš, Otče náš, do ruky tvé s důvěrou klademe teď štěstí své: | Dítě, jež z lásky své i nám jsi přál, | od tebe život má, veď je i dál, | Dítě,

1. Ježíš žije, s ním i já: | Smrti, kde tvé strachování? | Ježíš žije, | on mi dá svojí silou zmrtvýchvstání. | On mi světlem přispěje, | v tom je moje.

1. Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly, | když slyším pozvání, ať za tebou se dám. | Však bojím se, že hřích mi bude příliš milý | a touhu po.

1. Dáváš lásku, jíž je tolik třeba k zahojení dávno starých ran, dáváš Slovo srdce s denní vůní chleba, jež nás vede k tobě ze všech stran.