Stáhnout prezentaci
Prezentace se nahrává, počkejte prosím
ZveřejnilVilém Sedláček
1
SYMBOLISMUS Mgr. Lucie Rusová 12. 04. 2014 český jazyk a literatura 3. ročník/septima Moderní umělecké směry přelomu 19. a 20. ve světové a české literatuře Gymnázium Ivana Olbrachta Semily, Nad Špejcharem 574, příspěvková organizace Nad Špejcharem 574, 513 01 Semily, Česká republika Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0047 Název projektu: Moderní škola
2
autoři zprostředkovávají realitu pomocí symbolů literární směr, v němž autoři zprostředkovávají realitu pomocí symbolů, snaží se v poezii uplatnit fantazijní výraz SYMBOL znaknáznak SYMBOL není skutečnost, ale pouze znak, náznak, pod nímž se skutečnost skrývá pokud bychom v básni vyslovili přímo to, oč tam běží, zničili bychom veškerý půvab této básně kouzlo básnických obrazůzahalenou myšlenku Jinými slovy báseň napsaná pomocí symbolů obsahuje kouzlo básnických obrazů, zahalenou myšlenku
3
E. A. Poe HavranAnnabell-Lee E. A. Poe – Havran, Annabell-Lee (dekadent) Ch. Baudelaire Květy zla - Ch. Baudelaire – Květy zla - v jeho poezii obrovská míra obrazotvornosti, překladatel E. A. Poa A. Rimbaud Opilý koráb A. Rimbaud – Opilý koráb – absolutní spontánnost, bohatství imaginace, symbolika lodi zmítající se na moři (člověk potácející se životem)
4
O. Březina Ruce O. Březina – postavená na symbolech, např. symbol spjatých rukou = lidstvo jde ruku v ruce – kolektiv - Ruce K. Hlaváček Pozdě k ránuMstivá kantiléna K. Hlaváček - živelná obrazotvornost, melancholická i rozmarná Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna K. Toman MěsíceF. Šrámek K. Toman - Měsíce, ale i F. Šrámek někteří tito autoři vešli do literární historie pod názvem Česká literární moderna Viktor Dyk Krysař Viktor Dyk – symbolistické umění zkratky a narážky – sarkasmus symbol píšťaly, krys, nemluvněte v novele Krysař J. Deml J. Deml - mystické obrazy
5
…Mne, zbloudilou loď, vrženou za vichřice do vzduchu bez ptactva za gigantický plot, mne nezachrání už záchranná plachetnice, můj trup je opilý přívaly slaných vod, já, koráb z mlhovin, já, fantastické zvíře, já, jenž jsem prorážel kouř nebes jako zeď, kde roste převzácná pochoutka pro malíře – sluneční lišejník, zašlý jak stará měď, já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, rejnoky, kostrami mořských koníků, já plul jsem za nocí v červenci při měsíci pod ultramarínem šílených lodníků, já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, jež rozléhaly se na sto mil do dálky, já náhle zatoužil jsem podívat se domů na starou Evropu a lesní rusalky. … …Mne, zbloudilou loď, vrženou za vichřice do vzduchu bez ptactva za gigantický plot, mne nezachrání už záchranná plachetnice, můj trup je opilý přívaly slaných vod, já, koráb z mlhovin, já, fantastické zvíře, já, jenž jsem prorážel kouř nebes jako zeď, kde roste převzácná pochoutka pro malíře – sluneční lišejník, zašlý jak stará měď, já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, rejnoky, kostrami mořských koníků, já plul jsem za nocí v červenci při měsíci pod ultramarínem šílených lodníků, já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, jež rozléhaly se na sto mil do dálky, já náhle zatoužil jsem podívat se domů na starou Evropu a lesní rusalky. … ukázka č. 1
6
… A ruce naše, zapjaté v magický řetěz rukou nesčíslných, Chvějí se proudem Bratrské síly, jenž do nich naráží z dálek, Stále mocnější tlakem věků. Nepřetržité vlny Bolesti, odvahy, šílenství, rozkoše, oslnění a lásky Probíhají nám tělem. A v úderu větru jejich, smysly zhasínajícím, Cítíme, jak řetěz náš, zachycen rukama bytostí vyšších, V nový řetěz se zapíná do všech prostorů hvězdných A objímá světy. – A tehdy na otázku bolestnou, Staletí skrývanou v bázni jako tajemství rodu, Jež prvorození sdělují prvorozeným, umírajíce, Uslyšeli jsme kolozpěv vod, hvězd a srdcí a mezi slokami jeho, V intervalech kadence melancholické, dithyramb světů za sebou následujících. … A ruce naše, zapjaté v magický řetěz rukou nesčíslných, Chvějí se proudem Bratrské síly, jenž do nich naráží z dálek, Stále mocnější tlakem věků. Nepřetržité vlny Bolesti, odvahy, šílenství, rozkoše, oslnění a lásky Probíhají nám tělem. A v úderu větru jejich, smysly zhasínajícím, Cítíme, jak řetěz náš, zachycen rukama bytostí vyšších, V nový řetěz se zapíná do všech prostorů hvězdných A objímá světy. – A tehdy na otázku bolestnou, Staletí skrývanou v bázni jako tajemství rodu, Jež prvorození sdělují prvorozeným, umírajíce, Uslyšeli jsme kolozpěv vod, hvězd a srdcí a mezi slokami jeho, V intervalech kadence melancholické, dithyramb světů za sebou následujících. ukázka č. 2
7
ukázka č. 1 – Jean Arthur Rimbaud: Samohlásky, Opilý koráb: OPILÝ KORÁB. In: Www.ceskaliteratura.cz [online]. 2010 [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.ceskaliteratura.cz/translat/rimbaud.htm ukázka č. 2 – Česká básnická moderna. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1987, s. 195. ISBN 22-154-87. ostatní použité obrázky pocházejí z databáze Microsoft klipart
Podobné prezentace
© 2024 SlidePlayer.cz Inc.
All rights reserved.