Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0349 Šablona III/2VY_32_INOVACE_526.

Prezentace na téma: "Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0349 Šablona III/2VY_32_INOVACE_526."— Transkript prezentace:

1 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0349 Šablona III/2VY_32_INOVACE_526

2 Jméno autora:Mgr. Zdeňka Hanzliková Třída/ročník:1. (5.) Datum vytvoření:Říjen 2012 Vzdělávací oblast:Člověk a příroda Tematická oblast:Obecná biologie Předmět:Biologie Výstižný popis způsobu využití, případně metodické pokyny: Seznámení studentů se stavbou a charakterem prokaryotické buňky. Klíčová slova: Plazmidy, nukleoid, cytoplazmatická membrána Druh učebního materiálu:prezentace

3 Které organismy mají prokaryotickou buňku? Jsou to tzv. prokaryota a jedná se o bakterie, sinice a prochlorofyty. Jde vždy o jednobuněčné organismy, které netvoří funkčně a morfologicky diferencované tkáně. Prokaryotické organismy jsou zařazeny v doménách Archea a Bacteria.

4 Jak velké jsou prokaryotické buňky? Průměrná velikost je 1-10 µm. Velikost bakterií je okolo 1-2µm. obr.č.1.

5 Charakteristika prokaryotické buňky Buněčné povrchy: cytoplazmatická membrána, buněčná stěna ( bakterie mohou mít pouzdro). Na povrchu mohou být organely pohybu – bičíky nebo fimbrie. Vnitřní živý obsah – protoplast tvoří cytoplazma, v ní jsou ribozomy, jaderná hmota – nukleoid a přidatné molekuly DNA – plazmidy.

6 Buněčná stěna Jde o tuhý obal, který udává buňce tvar a ochraňuje ji před vnějšími vlivy. Je propustná – permeabilní. Základní složku tvoří peptidoglykan murein: je to lineární polymer derivátů glukozaminu, jehož vlákna jsou napříč spojena krátkými řetízky aminokyselin, takže vzniká síťovitá struktura. Několik vrstev pak vytváří pevný skelet.

7 Cytoplazmatická membrána Základem jsou molekuly fosfolipidů a bílkovin. Bílkoviny plní funkci transportní, enzymovou, receptorovou, atd. Je polopropustná – semipermeabilní.Je propustná pro vodu, molekuly plynů a malé molekuly, ionty a větší molekuly obvykle putují dovnitř pomocí bílkovinných přenašečů. U fotosynteticky aktivních bakterií se z membrány tvoří vychlípeniny – měchýřky – chromatofory, které nesou fotosyntetické pigmenty.

8 Cytoplazmatická membrána – obr.č.2.

9 Cytoplazma Viskózní, koncentrovaný roztok malých a velkých molekul, enzymů a jejich substrátů. Obsahuje více než 50% všech bílkovin buňky. Zásobní látkou v cytoplazmě je glykogen a kyselina poly-β-hydroxymáselná. To je typické pro prokaryota. U sirných bakterií obsahuje cytoplazma i kapičky síry.

10 Prokaryotická buňka-obr.č.3. a č.4.

11 Nukleoid – jádro prokaryotických buněk Jde o jedinou dvouřetězcovou, do kruhu uzavřenou molekulu DNA na bílkovinném nosiči. Jádro je haploidní – tvoří ho jeden kruhový chromozom, který nese asi 3500 genů. Relativní molekulová hmotnost DNA je 2,5. 10 9 a to odpovídá 4,2. 10 6 nukleotidů v jednom řetězci – délka dvojzávitnice je pak asi 1,4mm – tisíckrát více než délka buňky.

12 Přidatná genetická informace Plazmidy – jedná se o malé dvouřetězcové molekuly DNA.Některé druhy plazmidů mohou mít konjungativní funkce – mohou pronikat z buňky do buňky. Mohou existovat samostatně nebo ve včlenit do nukleoidu.Zavádění plazmidů obsahujícího potřebné geny do bakterií je podstatou genetického inženýrství. Plazmidy bakterií odpovídají za např. za resistenci bakterií vůči antibiotikům nebo za fertilitu bakterií.

13 Ribozomy Tělíska v cytoplazmě,slouží pro proteosyntézu. Skládají se ze dvou podjednotek. V klidovém stavu je jich v buňce několik set, pokud roste tak až 30 000. Menší podjednotka –1 molekula RNA a 21molekul bílkovin. Větší podjednotka – 2 molekula RNA a 34molekul bílkovin.

14 Ribozomy – obr.č.5.

15 Opakování 1.protoplast 2.nukleoid 3.plazmidy 4.ribozómy 5.glykogen 6.buněčná stěna a)zásobní látka v cytoplazmě b)vnitřní živý obsah buňky c)jaderná hmota- jedna molekula DNA v kruhu d)tuhý permeabilní obal e)přidatné malé molekuly DNA f)tělíska k proteosyntéze z malé a velké podjednotky

16 citace literatury Jelínek, Jan a Vladimír Zicháček. Biologie pro gymnázia. 7.rozšířené vydání. Olomouc: Studio nakladetelství Olomouc, 2004. ISBN 80-7182-177-2. František Horník, Václav Kubišta, František Kaprálek, Jan Stoklasa, Blanka Vacková. Seminář a cvičení z biologie pro 4.ročník gymnázií. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. Obr.č.1.: The WMRA Blog: The Wonders of Bacteria and Viruses, a Civic Soapbox essay by Denise Zito [online]. 14.1. 2011 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://hopeful-ink.blogspot.cz/2011/01/wonders-of-bacteria-and-viruses-civic.html Obr.č.2.: Obecná biologie: stavba buňky a organel. [online]. [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://giobioobrazky.ic.cz/obecnabiologie.htm Obr.č.3.:Ucha, Florencia. Definición ABS: definición de Célula Procariota. [online]. s. 1 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://www.definicionabc.com/ciencia/celula-procariota.php Obr.č.4.: Célula procariota. [online]. [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://celulabhill.galeon.com/enlaces1218266.html Obr.č.5:ALEXANDRA, Brinzei a MIHAI-GABRIEL. Biologie12D: Azici nucleici. [online]. s. 10, 17.1. 2011 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://biologie12d.blogspot.cz/2011/01/bazele-geneticii-de-brinzei-alexandra.html