Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace

Prezentace na téma: "Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace"— Transkript prezentace:

1 Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace
III/2 VY_32_INOVACE_341 Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace Jméno autora: RNDr. Rostislav Herrmann Datum: 24. září 2012 Ročník: druhý, čtyřleté studium Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Biologie Tematický okruh: Biologie živočichů Téma: ŽELVY - I. Metodický list/Anotace: Materiál slouží k pochopení typických znaků a projevů želv. S jeho využitím žák dovede charakterizovat anatomii i fyziologii jednotlivých orgánových soustav želv, objasnit ekologii želv a vyvozovat důsledky změn prostředí pro jejich přežití. Dovede se také orientovat v základní taxonomii želv. Zdroje: Uvedeny na konci prezentace

2 SYTÉM PLAZŮ ŽELVY (TESTUDINES = TESTUDINATA = CHELONIA) – I.
RNDr. Rostislav Herrmann Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace

3 ŽELVY (TESTUDINES) Mají anapsidní lebku.
Bezzubé čelisti opatřené ostrými rohovitými deskami. Jejich tělo je zavalité, kryté krunýřem. Horní část krunýře se nazývá karapax, spodní část plastron. Základem krunýře jsou kostěné desky vznikající osifikací ze škáry. Povrchově nasedají rohovité desky epidermálního původu. Ke kostem krunýře přirůstají obratle, žebra a část pletenců končetin. Nohy jsou většinou pětiprsté s drápy, krátké, kráčivé, hrabavé nebo veslovací. Želvy jimi často mohou uzavřít otvory v krunýři.

4 ŽELVY (TESTUDINES) Mají velké plíce s alveolární stavbou, dýchací pohyby zajišťuje skupina zvláštních svalů uvnitř krunýře. Vodní želvy mohou dýchat i sliznicí dutiny ústní nebo análními vaky. Některé mořské želvy vydrží pod vodou až 90 minut, některé sladkovodní mohou na dně dokonce hibernovat. Nemají Jacobsonův orgán. Mají nepárový penis s otevřenou rýhou pro vedení semenné tekutiny. Vejce želv mají pergamenovou nebo vápenatou skořápku. Nejsou mezi nimi živorodé druhy. Nepečují o vylíhlá mláďata. Želvy žijí na většině území tropického až mírného pásu. Místy chybí v Asii. Dnes se vyskytuje 305 druhů. Líhnutí karet obrovských

5 ŽELVY (TESTUDINES) SKRYTOHLAVÍ
Zatahují hlavu mezi plastron a karapax ohnutím krku do strany. Jsou výhradně sladkovodní. Řadí se mezi ně: MATAMATOVITÍ PELOMEDÚZOVITÍ

6 ŽELVY (TESTUDINES) MATAMATOVITÍ Sladkovodní želvy.
Vyskytují se v Jižní Americe, Austrálii a na Nové Guineji. Příklad: MATAMATA TŘÁSNITÁ Dlouhá až 40 cm. Má výrazně plochý tvar těla Na hlavě množství kožních výrůstků, takže se hlava jeví jako porostlá řasami. Nozdry jsou chobotovitě prodloužené a želva ležící na dně je při nádechu vysouvá nad hladinu. Přestože žije ve vodě, neumí plavat (v hluboké vodě by se utopila). Loví ryby. Žije v povodí Orinoka a Amazonky.

7 ŽELVY (TESTUDINES) Matamata třásnitá

8 ŽELVY (TESTUDINES) PELOMEDÚZOVITÍ
Žijí ve stojatých i tekoucích sladkých vodách. Mají výrazně kratší krk než matamaty. Žijí v tropické Jižní Americe, v Africe na jih od Sahary a na Madagaskaru. Příklad: PELOMEDÚZA AFRICKÁ (TEREKA AFRICKÁ) Nejhojnější africká vodní želva. Dovede ale za vodou cestovat daleko po souši a období sucha přežívá zahrabaná v bahně. Živí se bezobratlými živočichy a drobnými obratlovci, zdechlinami, příležitostně i rostlinnou potravou. Dorůstá do 30 cm.

9 ZDROJE - LITERATURA A DORLING KINDERSLEY BOOK. Zvíře: Obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2002, 624 s. ISBN DUNGEL, Jan, ŘEHÁK Zdeněk. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, ISBN GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, ISBN

10 ZDROJE – ELEKTRONICKÉ DOKUMENTY
The Terrifying Sex organs of Male Turtles. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: Obecně o želvách. In: Pseudo-stránka [online]. [cit ]. Dostupné z: Kypr - poslední spása pro želví mláďata. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: HANČ, Zdeněk. Chelus fimbriatus: Fotografie přírody Photography of the Nature Zdeněk Hanč. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: KOŘÍNEK, Milan. Matamata třásnitá. In: BioLib.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: RICHTR, Jan. Matamata třásnitá. In: BioLib.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: MOTYČKA, Vladimír. Pelomedúza africká. In: BioLib.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: