Politický systém Itálie

Prezentace na téma: "Politický systém Itálie"— Transkript prezentace:

1 Politický systém Itálie

2 Stručné informace o Itálií
Rozloha: km2  Počet obyvatel: (červenec 2006) Hlavní město: Řím (Roma) Forma státu: republika, regionální stát Administrativní členění: 20 regionů      Jazyky: italština; v oblastech se zvláštní autonomií němčina, francouzština, slovinština  Náboženství: 90 % římsko-katolická  Měna: Euro (EUR)  Členem EU: zakládající člen  Členem jiných mezinárodních organizací: Australia Grou, BIS, CEI, EBRD, EMU, G-7, G-8, G-10, IBRD, ILO, IMF, IMO, OECD, OSCE, Paris Club, OSN, WHO, WTO, WEU

3 Politický systém Od června 1946 je Itálie republikou. Vznikla jako výsledek antifašistického odboje, ve kterém hráli výraznou roli komunisté a socialisté. Pod vlivem mezinárodně-politického vývoje vládla od roku 1948  v Itálii centristická vláda pod vedením nejsilnější pravicové strany, Křesťanské demokracie. Až na krátkodobé výkyvy byla tedy levicová část politického spektra izolována od výkonu moci a to až do tzv. revoluce soudců, která proběhla na začátku 90. let a která ukončila zaběhlého institucionálního fungování První republiky. Období po této revoluci nazýváme Druhou republikou.

4 Hlava státu Hlavou státu je prezident republiky. Jeho funkce je kompromisem mezi protokolární a symbolickou mocí, kterou má např. německý prezident a silnějšími výkonnými pravomocemi, jakými plývá prezident francouzský. Prezident je volen nepřímo na společném zasedání obou parlamentních komor doplněném o tři delegáty z každé z dvaceti provincií. V květnu 2006 byl italským prezidentem zvolen Giorgio Napolitano (viz. obr.)

5 Hlava státu Náležitosti pro zvolení prezidenta
Italská státní příslušnost Minimální věk 50 let Mít občanská a politická práva Prezidentský mandát Prezidentský mandát trvá 7 let. V posledních šesti měsících (bílý semestr) svého mandátu nesmí prezident užívat své moci. Mandát může skončit také: dobrovolnou demisí smrtí nemocí sesazením Vlajka prezidenta republiky

6 Vláda Hlavní výkonnou autoritou ve státě je Rada ministrů, kterou sestavuje a řídí předseda Rady ministrů (premiér), kterého jmenuje prezident. Premiér pak musí dostat důvěru Parlamentu, stejně tak jako jím jmenovaná vláda. Rada ministrů je kolektivně odpovědná parlamentu, který ji může sesadit. Důvěru vždy musí poskytnout obě komory. Od 17. května 2006 je v Itálii složena nová vláda neboli Rada ministrů, která se skládá z 8 ministrů bez ministerského úřadu a z 18 ministrů s ministerským úřadem. V čele Rady stojí předseda vlády Romano Prodi. Místopředsedy vlády jsou Massimo D´Alema a Francesco Rutelli. Do vlády spadají i státní sekretáři, kterými jsou: Enrico Letta, Enrico Micheli, Fabio Honbo a Ricardo Franco Levi. (Stav k )

7 Parlament Zákonodárnou moc tvoří Parlament, obě jeho komory jsou voleny současně a na pět let. Dolní komora – Sněmovna poslanců (Camera dei Deputati) má od roku 1963 fixní počet členů – Horní komora – Senát (Senato) má 315 volených senátorů a 5 doživotních senátorů jmenovaných prezidentem. Doživotními členy Senátu jsou také všichni bývalí prezidenti. Každý region si volí své senátory v počtu závisejícím na velikosti daného území. Obě komory jsou v zásadě vybaveny stejnými pravomocemi. Každá komora volí svého předsedu. K rozhodnutí v závažných záležitostech se často užívá referenda, které může iniciovat třetina zákonodárného sboru nebo pět regionálních shromáždění nebo občanů. Institutu referenda bylo také použito v krizi První republiky v dubnu 1993 ke schválení transformace proporční volební soustavy na většinovou (3/4 poslanců je voleno většinově v jednomandátových okrscích, ¼ proporčně podle kandidátních listin se 4% klauzulí.

8 Politické strany Mezi hlavní současné politické strany patří Vzhůru, Itálie (Forza Italia) bývalého premiéra Silvia Berlusconiho, Liga severu (Lega Nord) , která razí nový politický styl, identifikující se s potřebami obyvatel severní části Itálie a od roku 1996 požaduje nezávislost Severu. Další významnou politickou silou je Národní aliance (Alleanza Nazionale), která se utvořila z původní postfašistické formace, Italského sociálního hnutí. Demokratická strana Levice (Partito Democratico della Sinistra) vznikla transformací z komunistické strany a navazuje na všechny proudy evropského levicového hnutí, svým programovým zaměřením se blíží sociálně demokratickým stranám. Z iniciativy současného premiéra Romana Prodiho se v roce 1999 zrodila strana s názvem Demokraté (Democratici).

9 Itálie a mezinárodní organizace
Itálie je členem následujících významných mezinárodních organizací: OSN (UNESCO, WHO, ECOSOC, ICAO, UNIDROIT aj.), NATO, OBSE, EU, RE, WTO, MMF, WB, BERD. Významná regionální uskupení: G-7, SEI, kvadrilaterála Itálie-Maďarsko-Slovinsko-Chorvatsko, Středozemní fórum.

10 Literatura: Regionální strany a stranické systémy : Španělsko, Itálie,Velká Británie a Severní Irsko, Maxmilián Strmiska, Brno,