Meziplanetární sondy.

Prezentace na téma: "Meziplanetární sondy."— Transkript prezentace:

1 Meziplanetární sondy

2 Úvodní poznámky výzkum okolních planet dosednutím nebo průletem,
především automatické sondy, program Apollo – průzkum měsíce s lidskou posádkou (není předmětem přednášky)

3 Luna 16 Sovětský svaz, 1970, první robotická sonda v průzkumu Měsíce
2 části: sestupná a vzestupná se schránkou na vzorek úspěšné odebrání vzorku (35 cm hluboký vrt)

4 Lunochod 1 a 2 Sovětský svaz, 1970 a 1973
první robotické průzkumné vozítko přepravené sondou Luna 17 v oblasti Moře dešťů (L1) popř. kráteru Le Monnier (L2), RTG spektrometr, RTG teleskop, detektor kosmického záření, 4 kamery, měření tvrdosti, hustoty a složení měsíční půdy, napájení z baterií a dobíjení světelnými panely v činnosti 11 měsíců (přibližně 11 Měsíčních dní)

5 Mars 3 Sovětský svaz, 1970, součást programu Mars (1960-1973),
první úspěšné přistání na Marsu (předchozí sonda Mars 2 havarovala na povrchu), před přistáním setrvala na orbitě – snímky povrchu, měření složení, teploty a tlaku atmosféry, velikosti magnetického pole planety, po přistání výzkum složení půdy a organických stop, součástí bylo vozítko Prop-M (nefunkční)

6 Program Mariner USA, 1962-1973, průzkum Marsu, Venuše a Merkuru
program zahrnoval první oblety, planetární orbity a gravitační manévry (použití gravitace planet k sestavení trajektorie sondy) M1 a M2 – oblet Venuše (1962), M3 (neúspěšný) a M4 – oblet Marsu (1964), M5 – oblet Venuše (1965) komplexní průzkum atmosféry (spektrometrická měření), M6 a M7 – oblet Marsu (1969), M8 (neúspěšný) a M9 – na orbitě Marsu výzkum atmosféry, M10 – oblet Venuše a Merkuru ( ) – využití gravitace Venuše, M11 a M12 (v plánu) přešly v projekty Voyager 1 a 2

7 Program Venera Sovětský svaz, 1961-1984, průzkum Venuše,
první úspěšný vstup do atmosféry planety (V4, 1967), první úspěšné přistání na jiné planětě (V7, 1970), první obrázky z povrchu planety (V9, 1975), a první radarové zmapování povrchu s vysokým rozlišením (V19, 1983), mise v atmosféře Venuše trvaly od 23 minut (první sondy) až 2 hodiny (poslední sondy) vlivem náročných podmínek na povrchu planety.

8 Vega 1 a 2 Východní blok + Francie, 1984,
průzkum Halleyovy komety a Venuše, koncepčně pocházely z Venery 9 a 10, sestaveny ze dvou modulů – nosný modul s pohonem a přistávací modul, vybaveny spektrometry, chromatografy (rozbor plynu), ... nosný modul po odpojení byl směrován ke kometě (přiblížení 8890 a 8030 km) – měření tvaru, teploty, chemického složení komy

9 Pioneer 10 a 11 USA, 1972, průzkum Jupiteru (P10, P11) a Saturnu (P11), nyní mimo prostor Sluneční soustavy: P11 85 AU, směrem k jádru Galaxie, P AU (po 80 AU ztráta spojení), směrem od jádra Galaxie, rychlost 12 km/s plaketa 229x152x1,27 mm (pozlacená hliníková destička), superjemná struktura H2 – přechod mezi dvěma možnými spinovými stavy elektronu – odpovídající posuv spektra 21 cm (1420 Mhz) – jednotka měřítka Znázornění muže a ženy, napravo bitová reprezentace výšky (8), čili 8x21=168 cm, silueta sondy – možnost zjistit velikost lidí měřením sondy znázornění polohy Slunce vzhledem ke 14ti pulsarům, binární číslo udává frekvenci pulsaru v bitové reprezentaci s jednotkou 21 cm, délka udává relativní vzdálenost pulsaru od Slunce, vodorovná čára napravo je relativní vzdálenost Slunce od jádra Galaxie struktura Sluneční soustavy, s naznačenám prstence Saturnu jako vodítka při identifikaci, binární čísla u planet je vyjádření vzdálenosti ke slunci v jednotkach 1/10 orbity Merkuru

10 Voyager 1 a 2 USA, 1977, průzkum vnějších planet – Jupiter, Saturn, Kuiperův pás, Uran, Neptun (V2), V1 a V2 nyní v heliopauze, 120 AU (V1) resp. 98 AU (V2), odmlčení v roce 2025, V1 se blíží k Proxima Centauri (4,2 ly) za let V2 se blíží k Siriu a poté se po diagonále přiblíží ke Slunci (1,32 pc) za let,

11 Cassini-Huygens Pu RTG zdroj (3x) ESA/NASA, 1997,
průzkum Jupiteru a Saturnu a jeho měsíců, Cassini – vybavena IČ spektrometry, hmotnostní spektrografy pro sledování složení vyšších vrstev atmosféry průletem, magnetometry, vizuální systémy, radary pro mapování povrchu měsíců, Huygens – přistání na Titanu (2005), atmosférická měření spektroskopy (radar, IČ), chromatograf pro analýzu složení plynů, rozbor aerosolů Pu RTG zdroj (3x)

12 Mars Pathfinder USA, , průzkum Marsu, přistání s padákem + airbagy sonda převážela vozítko Sojourner, meteorologické měření, měření atmosféry, systémy pro geologický průzkum, RTG , a, p+ spektrometry pro analýzu půdy (APXS), magnetometry, vizuální systémy (stereokamery),

13 Spirit a Opportunity USA, 2003,
průzkum Marsu, přistání s padákem + airbagy, na opačných koncích planety, vozítka obsahovala Mossbauerův spektrometr pro rozbor železných hornin, RTG , a spektrometry pro analýzu půdy (APXS), kamery, mikroskopy, IČ spektrometr Mini-TES pro dálkový rozbor hornin (proniká vrstvou prachu)