KmKII 2 M. Hádková.

Prezentace na téma: "KmKII 2 M. Hádková."— Transkript prezentace:

1 KmKII 2 M. Hádková

2 Jazyk V rámci kognitivního paradigmatu se jazyk zkoumá jako výraz specifické kognitivní kapacity člověka. Přirozený jazyk a lidská kognice jsou komplexní jevy, které jsou neoddělitelně propojeny.

3 KOGNICE představuje soubor všech duševních struktur a procesů a zahrnuje celek aktivit lidského poznávání. LIDSKÁ JAZYKOVÁ KAPACITA je specifická část kognice: jde o specificky lidskou mentální schopnost, která má zásadní význam pro řadu našich obecných kognitivních schopností. KOGNICE je obecnější pojem a JAZYK je v něm zahrnut. Studium vztahu K a J je předpokladem každé adekvátní lingvistické teorie.

4 Cíle KL systém jazykových znalostí zkoumat jako subsystém kognice,
popsat inherentní vlastnosti příslušného mentálního systému znalostí, popsat způsoby interakce (tohoto) příslušného mentálního systému s ostatními kognitivními subsystémy

5 KL zdůrazňuje nedostatečnost čistě syntaktického přístupu.
Zvýšenou pozornost věnuje dlouho zanedbávaným sémantickým aspektům. Čistě formální teorii, která se nevztahuje k obsahovým strkturám jazyka, nahlíží jako rudimentální a neadekvátní. KL usiluje o studium procedurální kompetence. Usiluje analyzovat zejména rozhraní mezi jazykovým systémem a dalšími kognitivními systémy v průběhu zpracování jazyka.

6 Pojem kompetence (v KL rozšířený)
Kompetence – nejen systém znalostí, ale i mechanismy, které tento systém znalostí realizují. Lidská jazyková kapacita: definována jak strukturálně (jako mentální systém znalostí), tak procedurálně (jako zpracovávací mechanismus). Dříve se pracovalo jen se zúženým pojmem kompetence – pouze znalost jazyka ve statickém smyslu. Faktory jako paměť, pozornost, kapacita atd. byly odsunuty do oblasti performance a z hlediska tvorby linhvistických teorií byly převážně vnímány jako irelevantní.

7 Předpokladem lidské schopnosti používat jazyk, tedy předpokladem jazykové kapacity, však není jen vlastní jazykový systém, ale i procedurální schopnosti aktivace a zpracování informací. Jazyková kompetence je vázána na realizační mechanismy. Při zkoumání lidské jazykové kapacity se kladou tyto hlavní otázky: V čem spočívá naše znalost jazyka? Jak je tato znalost osvojována? Jak je tato znalost užívána? Které neuronální struktury a mechanismy jsou základem reprezentace, osvojování a užívání jazyka?

8 1 – zkoumá teoretická lingvistika
2 a 3 – zkoumá psycholingvistika 4 – zkoumá neurolingvistika KL – integrující přístup Vystupuje s požadavkem zkoumat celek jazykového chování v jeho kognitivní komplexnosti. Tento požadavek vyžaduje především zřetel k modelům osvojování, recepce a produkce jazyka.

9 Kognice, jazyk, paměť Znalosti – souhrn informací, které si člověk uložil. Základním předpokladem kognitivní vědy je, že člověk specifickým způsobem mentálně reprezentuje okolní svět a že na těchto mentálních strukturách probíhají děje, které umožňují komplexní chování. Znalosti tak nejsou jen statickým souhrnem zkušenostních obsahů, ale zahrnují také schopnost provádět s těmito obsahy různé operace.

10 Obecná kognitivní kompetence člověka tak sestává jak ze strukturních (deklarativních) znalostí, tak znalostí procedurálních. Procedurální znalosti nelze ztotožňovat s performancí. Procedury – programy uložené v kognitivním systému, předpoklad skutečných realizačních mechanismů. Procesy – děje skutečně probíhající v čase (realizace procedur). „Vědění, že...“ – deklarativní znalosti. „Vědění, jak ...“ – procedurální znalosti.

11 Předpoklad komplexního chování a myšlení – schopnost lidského organismu interně a trvale ukládat obsahy zkušenosti. Paměť je často chápána jako určité mentální úložiště lidského vědění a v tomto smyslu je vnímána jako pouhý zásobník. (NE!) Paměť není samostatný úložný orgán nebo specifická část mozku, kterou by bylo možné přesně lokalizovat. Jde o komplexní systém kognitivních funkcí, mezi nimiž je dlouhodobé ukládání znalostí jen jedna z mnohých. – Paměť = souborné označení pro celou řadu kognitivních funkcí.

12 Ultrakrátkodobá paměť – modalitně specifický receptor, krátkodobý zásobník. Přijatá informace je přístupna vědomí teprve tehdy, je-li dosaženo tzv. prahu vědomí – 250milisekund vědomého vnímání podnětu. Je-li prahu dosaženo, informace v krátkodobé paměti se dostanou do vědomí a jsou prožívány jako aktuálně přítomné. Krátkodobá paměť – omezený množství úložných buněk. Dloudobá paměť určuje, co může být zpracováno jako chunk.

13 Učení Miller, G. A. (1956) The Magical Number Seven Plus or Minus Two (Psychological Rewie 63, 81-97): Maximální počet informačních jednotek, které lze udržet, činí u krátkodobé paměti přibližně 7 jednotek – kapacita krátkodobé paměti – chunking. Počet jednotek (chunků) je omezený, ale počet jednotek v každém chunku se může měnit – lze udržet 5-9písmen, 5-9 slov, 5-9 vět.

14 Lepší výkony krátkodobé paměti závisejí na možnosti aktivace jednotek dlouhodobé paměti, které mohou být převedeny zpět do paměti krátkodobé. – Obě komponenty spolu tedy úzce souvisejí. Obecné procesy učení probíhají v závislosti na již uložených strukturách znalosti v dlouhodobé paměti: čím strukturovanější a obsáhlejší je určitá oblast, tím snadněji se lze v této oblasti naučit nové informace. Informace vyvolávané z dlouhodobé paměti jsou před přesunem do krátkodobé předmětem řady kognitivních operací. – Předpokládá se existence pracovní paměti (zprostředkovává kontakt mezi krátkodobou a dlouhodobou pamětí.

15 Paměťové mechanismy, které aktualizují znalosti a zpřístupňují je vědomí, hrají rozhodující úlohu ve všech kognitivních procesech a musejí být brány v úvahu i při vytváření modelů percepce a produkce řeči. Jazykové znalosti jsou část dlouhodobě uložených paměťových obsahů: jazyková kompetence je tedy z hlediska psychologie paměti systém znalostí zakódovaných v paměťových stopách. Percepce řeči nezahrnuje pouze aktivizaci znalostí z dlouhodobé paměti, ale veškeré kognitivní procesy ze všech paměťových komponent.

16 Klix, F.: On Structure and Function of Semantic Memory (1980)
Trojí původ informací v lidské paměti: z historie druhu (evoluční historie) z historie společnosti (přenášena vyučováním a jazykem) z historie individuálního života (ego na styku s vnímatelnou realitou)

17 Mentální lexikon Část dlouhodobé paměti, kde jsou reprezentována slova určitého jazyka. Mluvčí musí mít o určitém slovu svého jazyka tyto informace: fonologickou reprezentaci, grafémickou reprezentaci, údaje o syntaktickém rámci, sémantický význam Rozdělení na lexikální komponentu a systém pravidel bylo překonáno v lexikalistickém přístupu 70. let 20. století. Dnes – styčný bod tvorby formálních a obsahových struktur. Slovní tvary a významy slov nejsou neoddělitelné jako dvě strany jedné mince, jak uvažoval de Saussure, ale jsou reprezentovány nezávisle.