Obchodní akademie, Ostrava-Poruba, příspěvková organizace

Prezentace na téma: "Obchodní akademie, Ostrava-Poruba, příspěvková organizace"— Transkript prezentace:

1 Obchodní akademie, Ostrava-Poruba, příspěvková organizace
Vzdělávací materiál/DUM VY_52_INOVACE_01A23 Autor Ing. Helena Svršková Období vytvoření Listopad 2012 Ročník/věková kategorie 4. ročník Vyučovací předmět/klíčová slova Stupně mezinárodní ekonomické integrace: pásmo volného obchodu, celní unie , společný trh, hospodářská unie, úplná ekonomická integrace Schengenská dohoda , Maastrichtská dohoda, konvergenční kritéria, Lisabonská smlouva, členské státy EU Anotace Studenti se seznamují s historií EU v časové posloupnosti.

2 Evropská unie Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Helena Svršková,

3 Od konce druhé světové války začali čelní představitelé vyvíjet politické aktivity k hospodářskému sjednocení Evropy. Evropa zvolila funkcionalistickou podobu mezinárodní integrace (nejdříve se státy propojují ekonomicky až postupně dospějí k úplné politické integraci). Jednotlivé stupně mezinárodní ekonomické integrace: 1. pásmo volného obchodu 2. celní unie 3. společný trh 4. hospodářská unie 5. úplná ekonomická integrace

4 Snaha o prevenci hrůz druhé světové války, ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO). Tato dohoda vstoupila v platnost v roce Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby.

5 Základem smlouvy, která byla základem pro založení Evropského společenství uhlí a oceli
byl tzv. Schumanův plán, který 9. května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman.

6 Evropských společenstvích (ES).
V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv. Římské smlouvy, kterými vzniklo: Evropské hospodářské společenství (EHS) Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnost ESUO, byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích. Po 1. červenci 1967 se po sloučení tří společenství (ESUO, EHS a Euratom) začalo hovořit o  Evropských společenstvích (ES).

7 Počátkem sedmdesátých let, v době ropné krize, se ES poprvé rozšiřují.
Ke Spolkové republice Německo (SRN), Francii, Itálii, Belgii, Lucembursku a Nizozemí se k 1. lednu 1973 přidalo Spojené království, Irsko a Dánsko. Desátým členem je od 1. ledna 1981 Řecko a k 1. lednu 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko.

8 V roce byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích. V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda (Schengenská prováděcí úmluva), jež vstoupila v platnost v roce Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za Schengenské acquis. Byl tak vytvořen Schengenský prostor, v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení.

9 Postupně vznikají první nadnárodní instituce pro hospodářskou spolupráci.
V roce 1987 Jednotný evropský akt - jehož východiskem byla Bílá kniha specifikující přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu, znamenal změnu strategie a přístupu k harmonizaci práva. Ve stejné době, ačkoliv odlišnou formou, a to prostřednictvím mezinárodní smlouvy, se Francie, SRN, Belgie, Nizozemí a Lucembursko rozhodli řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb. Bylo dokončeno vytvoření jednotného trhu, což odpovídá třetímu stupni integrace (volný pohyb osob, zboží a kapitálu). Jsou posíleny rozpočtové pravomoci Evropského parlamentu a dřívější příspěvky členů ES (Evropské společenství) jsou nahrazeny příjmy z rozpočtu každého členského státu.

10 klíčová smlouva o Evropské unii.
1992 Maastrichtská dohoda klíčová smlouva o Evropské unii. Byla vytýčena pravidla hospodářské unie, rozhodnutí o zavedení jednotné měny eura. Maastrichtská smlouva oficiálně zavedla pojem Evropská unie pro zastřešení tří Společenství bez založení její právní subjektivity a zavedla tři pilíře EU: první pilíř zahrnoval otázky komunitární, mající v zásadě vztah ke třem Společenstvím, druhý pilíř představoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a třetí pilíř policejní a justiční spolupráci. Pilířová struktura EU zanikla účinností Lisabonské smlouvy. Maastrichtská smlouva nastavila novou proceduru přijímání předpisů, spolurozhodování, zavedla nové politiky a institut občanství EU. Přinesla také změnu do fungování EHS, když došlo k vypuštění slova hospodářská.

11 Tyto požadavky se nazývají konvergenční kritéria:
Maastrichtská smlouva definovala základní požadavky na hospodářské parametry zemí, které se chtějí plně do EU zapojit, včetně připojení k Evropské měnové unii. Tyto požadavky se nazývají konvergenční kritéria: 1. míra inflace nesmí překročit 1,5 % nad průměr míry inflace tří nejlepších států EU, 2. celková zadluženost státu (veřejných rozpočtů) nesmí překročit 60 % HDP země, 3. roční schodek veřejných rozpočtů nesmí překročit 3 % HDP země, 4. dlouhodobá úroková míra se nesmí odchylovat o více než 2 % od průměrné úrokové míry tří nejlepších států EU, 5. země, která se chce stát členem měnové unie, musí minimálně dva roky před vstupem prokázat měnovou stabilitu a nesmí devalvovat svou měnu.

12 Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria, která by noví členové museli splnit (kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách). Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí. Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky, tzv. Kodaňská kritéria: politická kritéria: kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria: země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí : země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie

13 Proces postupoval dál, a tak byla v červenci 1997 uzavřena Amsterodamská smlouva, která tzv. Schengenské acquis začlenila do práva EU, posílila pravomoci Evropského parlamentu. Vznikl tak Evropský justiční prostor v civilních otázkách jako základ pozdějšího prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. S ohledem na blížící se přistoupení dalších států byla přijata Smlouva z Nice (2001), která měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů. Předpokládalo se snížení počtu komisařů, posílení pozic větších států, rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou.

14 Všechny předchozí smlouvy měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu.
Ta počítala s nahrazením Evropského společenství Evropskou unií, jež by měla právní subjektivitu. Smlouva o Ústavě pro Evropu měla státoprávní charakter: počítala se zavedením termínů blízkých vnitrostátnímu právu (zákony, rámcové zákony) a vytvořením funkcí typických pro stát (prezident). Smlouva byla však odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemí.

15 Následně byla připravena nová smlouva – Lisabonská, jejímž základem byla právě odmítnutá Smlouva o Ústavě pro Evropu, z níž byly odstraněny sporné instituty. Lisabonská smlouva je další novelizační smlouvou, jako Jednotný evropský akt, Maastrichtská smlouva, Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice. Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství, jež byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie. Evropské společenství (bývalé EHS) přestalo existovat, jeho právním nástupcem je EU. Z bývalých tří společenství zůstal již jen Euroatom, neboť ESUO zaniklo v roce 2002, když uplynulo padesátileté období, na které bylo Pařížskou smlouvou uzavřeno.

16 Členské státy Evropské unie.
Evropská unie má od roku členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel, (nejlidnatější jsou jen Čína, mil., a Indie, mil.). Od roku 2013 bude mít Evropská unie 28 členských států, protože se připojí Chorvatsko. Rozšířila se celkem šestkrát: Poprvé v roce 1973 o Dánsko, Irsko a Spojené království. Řecko se připojilo v roce 1981, následováno Španělskem a Portugalskem v roce (V roce 1985 vystoupilo Grónsko, když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES.) Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko, Rakousko a Švédsk. V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko. Poslední rozšíření je plánováno na červenec 2013, kdy se členem stane Chorvatsko.

17 Zdroje ŠVARCOVÁ, Jena. Ekonomie stručný přehled 2009/2010. Zlín: CEED, s ISBN