V období švédské nadvlády (1609-1702) existovalo na území Jekatěrinského paláce sídlo švédského velmože — Sarská myza (Сарская мыза), finsky Saari on.

Prezentace na téma: "V období švédské nadvlády (1609-1702) existovalo na území Jekatěrinského paláce sídlo švédského velmože — Sarská myza (Сарская мыза), finsky Saari on."— Transkript prezentace:

1

2

3 V období švédské nadvlády (1609-1702) existovalo na území Jekatěrinského paláce sídlo švédského velmože — Sarská myza (Сарская мыза), finsky Saari on myös —Vyvýšené místo. Carské Selo bylo letní rezidencí ruských carů od 18. století až do Ruské revoluce. Pozemky dnešního palácového komplexu získala Kateřina II. Veliká roku 1708 jako dar od svého muže Petra III. Postupně zde vzniklo množství parků a paláců, z nichž nejhonosnější, Kateřinský palác, dokončil Bartolomeo Rastrelli roku 1756. Poprvé je místo zmíněno v kompozici Nikolského Ižorského hřbitova v «Soupisové knize о Novgorodu Votské pjatiny» z roku 1501. Na mapách sestavených na příkaz Borise Godunova má místo název «Sarica (Сарица)». Později, pod vlivem národní etymologie, se název mění na «Sarskou myzu (Сарская мыза)», poté na «Sárské selo (Саарское село)», a nakonec se stává Carským Selem (Царское Село). Za datum založení města je považován 13. červen (24. červen) 1710, kdy výnosem Petra I. byla Sarská myza (společně se 43 přidruženými obcemi a pozemky) darována Martě Skavronské, jež se roku 1712 stala jeho ženou pod jménem Jekatěrina Alexejevna. Od této doby se začal stavět palácový a parkový komplex Carské Selo. Za vlády Jelizavěty Petrovny se Carské Selo stalo carskou rezidencí, kolem níž se utvořilo sídlo. Jelizavěty PetrovnyJelizavěty Petrovny Carskoje Selo

4 Kateřinský palác (Bolšoj Jekatěrininskij dvorec) Kateřinský palác byl založen v r. 1717 na příkaz carevny Kateřiny I. a je příkladem pozdního baroka. Stavěl se pod vedením německého architekta Johanna Fridricha Braunsteina. V době 2. světové války byl silně poškozen; jeho opravy a restaurátorské práce pokračují až do současnosti. V r. 1743 nová panovnice Jelizaveta Petrovna požádala ruské architekty Michaila Zemcova a Andreje Kvasova, aby palác rozšířili a zvelebili, čímž získal současný vzhled. V květnu 1752 na její příkaz architekt Bartolomeo Rastrelli znovu palác přestavěl, neboť se carevně zdál příliš staromódním a malým. Po demontáži, velkolepé přestavbě a dalších stavebních pracích, které trvaly čtyři roky, se objevil moderní palác ve stylu ruského baroka. 30. července 1756 se palác o rozloze 325 čtverečních metrů představil ohromeným ruským velmožům a zahraničním hostům.

5 Jantarová komnata V r. 1716 daroval pruský král Fridrich Wilhelm I. caru Petru I. kolekci jantarových výrobků, o třicet let později byly doplněny dalšími a celý komplet byl sestaven v petrohradském Zimním paláci, aby byl následně roku 1775 převezen do carskoselského Kateřinského paláce. V době 2. světové války byla Jantarová komnata vyvezena Němci do Königsburgu (Kaliningrad) a její osud je od té doby neznámý. K 300. výročí založení Petrohradu byla tato památka, za finančního přispění německých firem, sovětskými umělci znovu vytvořena podle původní dokumentace. O osudu původních exponátů dodnes kolují různé zvěsti a legendy. Dodatek: adastra 2009 (podle internetu) www.adastra.estranky.cz

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15 Plesový sál

16

17 Audienční sál

18

19 Bursztynova komnata

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

36

37

38

39 Cameronův pavilón

40

41

42

43

44

45

46 K O N E C