Welfare state – stát blahobytu

Prezentace na téma: "Welfare state – stát blahobytu"— Transkript prezentace:

1 Welfare state – stát blahobytu
SOCIÁLNÍ STÁT Welfare state – stát blahobytu

2 Sociální stát Sociální stát usiluje o zajištění „welfare“ (blahobyt, podmínky slušného žití) welfare state (stát blahobytu) – stát na sebe bere péči o sociální práva svých občanů je vázán na demokratický režim a pojí se s relativně vyspělou tržní ekonomikou

3 Vymezení SS nemá jasné vymezení
Sociální stát Vymezení SS nemá jasné vymezení odkazuje k rozsahu zajišťování klíčových veřejných sociálních služeb (zdraví, vzdělání, bydlení, pečovatelské služby, zajištění příjmu) primárně usiluje o ekonomické a sociální zabezpečení občanů, omezení příjmových nerovností a udržitelný ekonomický růst a rozvoj využívá k tomu řadu politik jako programy boje proti chudobě, zajišťování vzdělávání obyvatelstva, zdravotní péči, sociální zabezpečení, státní kontrolu a regulaci trhu a výroby či zajišťování zaměstnanosti

4 Sociální stát Základní cíle SS 1. zajistit minimální příjem jednotlivcům i rodinám bez ohledu na tržní hodnotu jejich majetku 2. zmenšovat nejistoty – umožnit jednotlivcům a rodinám překonat těžké situace (nemoc, stáří, nezaměstnanost), které by mohly vést ke krizi 3. zajistit všem občanům bez ohledu na jejich status nejlepší životní úroveň

5 Definice SS Sociální stát
Briggs: SS je stát, ve kterém je demokraticky organizovaná moc užita k zajištění základního příjmu pro každého jedince a jeho rodinu, zmírnění nebo překonání sociálních rizik v důsledku možných sociálních událostí s cílem zajistit přiměřenou sociální úroveň, poskytování veřejných sociálních služeb. Thoenes: SS je typem společnosti, v níž vláda přebírá zodpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu svých občanů Martin Potůček: SS je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou. Liberální definice: SS změkčuje rizika moderního života, realizuje opatření k zajištění bezpečnosti všech občanů, zvyšuje rovnost příležitostí, a tím tlumí třídní konflikt a podporuje sociální spravedlnost. Peacock: Skutečným účelem welfare state je naučit lidi, jak si počínat bez něho. Česká terminologie: nejednotná, užívá se: stát blahobytu, veřejných sociálních služeb, asistenční stát, stát sociálního zabezpečení, sociálních práv, kapitalismu, někdy i welfare state

6 Sociální stát Vývoj SS jeho budování se týká spíše Evropy; představy konceptu SS již v myšlenkách Francouzské revoluce V 80. letech 19. stol. kancléř Bismarck (Německo) zavedl různé druhy sociálního zabezpečení (v případě úrazu, nemoci,…) termín použil William Beveridge k označení svého modelu univerzálního minimálního sociálního zabezpečení SS se začal budovat ve velkém po celé Evropě na začátku 20. stol. SS zaznamenal rozmach po druhé světové válce léta označována zlatý věk SS– hospodářský růst západních zemí, plná zaměstnanost umožňovala rozšiřování sociálních služeb a dávek od konce 70. let éra uskromnění SS – vlády zápasily a zápasí s pomalým ekonomickým růstem, narůstající nezaměstnaností

7 Typologie SS Srovnání SS podle Titmusse – (50. léta)
Sociální stát Typologie SS Srovnání SS podle Titmusse – (50. léta) Reziduální SS – vzniká jako výsledek realizace liberálních myšlenek a staví na tezi, že sociální stát nastupuje teprve tehdy, dojde-li k selhání jedince, rodiny, a trhu práce. Jedná se tedy o koncept minimálního sociálního státu a minimální intervenci státu do sociální sféry. Institucionální SS – stát je naopak typický svým univerzalismem a dominantní rolí státu jako realizátora sociálních práv občanů.Usiluje o vyrovnávání sociálních rozdílů a předcházení sociálním událostem. Stát je chápán jako prvek, který integruje společnost. Pracovně výkonový model – je založený na příjmech a zdůrazňuje vazby mezi zásluhami , pracovním výkonem a sociálními příjmy. Jeho základním prvkem je snaha o reprodukci statusu Esping-Andersen – zkoumá dále tyto režimy SS. Vychází z úvahy, že specifikem sociální politiky je, že v rámci konkrétního uspořádání SS řeší problém sociální stratifikace. Základem pro rozlišování různých režimů SS se stala specifika ve vzájemných vazbách mezi státem , trhem a rodinou.

8 Kritika konceptu SS Zleva – marxistická kritika považuje SS jen za nástroj vládnoucí třídy k umlčení třídy pracující, nemůže v kapitalismu existovat (bohatí dobrovolně nesníží své zisky) Zprava liberální Hayek, Friedman, Nozick a konzervativní myslitelé vyčítají SS omezování svobody jednotlivce a volného trhu

9 Krize SS Typy krizí sociálního státu:
krize nákladů - sociální stát je příliš drahý; svými náklady sociální stát rozvrací svůj finanční systém a vede k rozpočtovým krizím krize efektivity - aparát sociálního státu je těžkopádný, pracuje neefektivně a netransparentně; prezentuje se jako přebujelý a lehko zkorumpovatelný krize legitimity - sociální stát je nespravedlivý, zvýhodňuje určité vrstvy společnosti Významným činitelem krize sociálního státu je také globalizace. Další z příčin krize SS je flexibilizace práce (SS byl původně budován na takřka plnou zaměstnanost; dnes je nezaměstnanost vyšší a pracovní úvazky jsou neplnohodnotné).