Společná obchodní politika EU

Prezentace na téma: "Společná obchodní politika EU"— Transkript prezentace:

1 Společná obchodní politika EU
VŠFS KS Mezinárodní ekonomická integrace ZS

2 Hlavolam pro studenty

3 Cíl konzultace Seznámit studenty s vybranou společnou politikou EU.
Dosud byla pozornost věnována společné měnové politice.

4 OSNOVA Vybrané problémy společné obchodní politiky EU
Vybrané problémy exportní politiky zemí EU

5 Literatura Kučerová, Irah: Evropská unie: hospodářské politiky. Karolinum Praha ISBN

6 ad 1 – Vybrané problémy SOP EU
1.1 Úvod do SOP 1.2 Cíle, podstata a nástroje SOP 1.3 Společné preference vůči třetím zemím

7 ad Úvod Vnitrooblastní obchod (Intra-Community Trade) mezi ČZ EU. Principy JVT EU – dodávky (vývoz) a zásilky (dovoz) – jejich H zjišťuje INTRASTAT – vnitřní statistický systém). Obchod s třetími zeměmi (vnější obchod – External-Community Trade). Realizace v rámci SOP EU a na základě dohod různého typu, které uzavírají ES s jedním státem či skupinou států. Podklady z celních dokumentů – EUROSTAT statistický úřad EU.

8 ad 1.1 – 1. pokračování Právní úprava obchodních vztahů s třetími zeměmi – mezinárodní právo veřejné a právo komunitární. Prameny mezinárodního práva veřejného: Dohoda o zřízení WTO – uděluje ES výjimku ze zásady nediskriminace – ES není povinno aplikovat pravidla a zásady platné pro vnitrooblastní obchod na obchodní vztahy s třetími zeměmi.

9 ad 1.1 – 2. pokračování Dohody doprovázející Dohodu o WTO – GATT 1994, GATS, Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs). Další mezinárodní smlouvy (ujednání o mezinárodním obchodu textilem, bilaterální obchodní dohody).

10 ad 1.1 – 3. pokračování Z hlediska komunitárního práva se na obchodní vztahy se třetími zeměmi aplikuje: komunitární právo primární (zakládací smlouvy o ES) komunitární právo sekundární (prováděcí akty k primárnímu komunitárnímu právu judikatury ESD.

11 Ad 1.1 – 4. pokračování Společná zahraničně obchodní politika:
Společná obchodní politika Asociační politiky Rozvojové politiky Přidružení zámořských zemí a území. My: Společná obchodní politika.

12 ad 1.2 Cíle, podstata a nástroje SOP
SOP je založena na celní unii, která působí dovnitř EU (zákaz vývozních a dovozních cel a všech dávek s rovnocenným účinkem mezi ČS) vně – společné celní sazby ve vztahu ke třetím zemím (významný pilíř SOP).

13 ad 1.2 – 1. pokračování SOP se opírá o další pilíře:
nejen společný celní sazebník, ale i společná ochrana vnitřního trhu, společné preference vůči třetím zemím a společné vystupování navenek.

14 ad 1.2 – 2. pokračování Celní území ES není totožné s územím ES - voda, vzduch, CU ES/Andorra, Turecko, Monako, San Marino. Cíle SOP: přispět ve společném zájmu k harmonickému rozvoji a liberalizaci světového obchodu (SO). Přechodné období do vybudování CU – tj. do konce r tzv. Harmonizace podpor exportu do třetích zemí tak, aby nebyla narušena soutěž mezi podniky Společenství.

15 ad 1.2 – 3. pokračování Od – SOP výlučnou pravomocí EHS. Výlučnost: uplatňování jednotných zásad při úpravě celních sazeb uzavírání celních a obchodních dohod sjednocování liberalizačních opatření formulaci vývozní politiky přijímání obchodních ochranných opatření.

16 ad 1.2 – 4. pokračování Výlučnost znamená i
rozhodování a sjednávání obchodních dohod na nadnárodní úrovni.

17 ad 1.2 – 5. pokračování Definice SOP není v primárním právu (Smlouva o ES) obsažena. Vymezení je ale v posudku Evropského soudního dvora z r – v souvislosti s Dohodou o WTO. Užší a širší pojetí obchodu. Užší: obchod zbožím + službami; širší: navíc platby, investice, obchodní a hospodářská spolupráce. KMO.

18 ad 1.2 – 6. pokračování SOP + rozvojová politika = základem integrované zahraničně obchodní politiky EU vůči třetím zemím. Výlučná pravomoc orgánů ES – není ale absolutní – v omezeném rozsahu vstupují i orgány členských států.

19 ad 1.2 – 7.pokračování ES v rámci SOP – klasické nástroje MOP:
podle povahy, resp. cíle opatření tarifní (cla a dávky s obdobným účinkem) netarifní – především kvantitativní restrikce.

20 ad 1.2 – 8. pokračování Podle subjektu přijímajícího opatření:
autonomní opatření smluvní opatření. Společný celní sazebník – zajišťuje jednotnou aplikaci SOP. Aplikuje se na dovozy zboží ze třetích zemí na území celní unie.

21 ad 1.3 – Společné preference vůči třetím zemím
Všeobecný systém preferencí (GSP) – příklad systému preferencí pro asi 150 RZ (včetně zemí SNS). Celní výhody EU jednostranně a nerecipročně. Snížení nebo zrušení cel pro hotové výrobky a polotovary, někdy i suroviny dovážené z těchto zemí.

22 ad 1.3 – 1. pokračování Jedná se o autonomní opatření EU, rozsah i podmínky poskytovaných celních preferencí se vůči jednotlivým zemím liší. Ekonomické a mimoekonomické podmínky.

23 ad 1.3 – 2. pokračování Možnost vytváření tzv. neúplných zón VO a neúplných CU (integrace na základě průmyslových výrobků, eventuálně služeb). Netýká se obchodu se zemědělskými produkty. Příčina: vysoké dotace v zemědělství.

24 ad 1.3 – 3. pokračování Alžírsko, Egypt, Jordánsko, Libanon, Sýrie, ACP, BJR Makedonie - neúplné. ACP: volný přístup na vnitřní trh EU, stabilizace příjmů. Existují dohody o úplné ZVO (viz. dále).

25 ad 1.3 – 4. pokračování Zóna volného obchodu úplná -
komplexní charakter (politická, ekonomická část). Nyní: Bulharsko, Rumunsko, Faerské ostrovy, Izrael, Maroko, Palestinská území, Tunisko, JAR, Mexiko.

26 ad 1.3 – 5. pokračování Tři typy dohod Asociační (60. léta)
Evropské (90. léta) Euro-středomořské (Barcelona 1995). Společný cíl - vytvoření ZVO: Asociační – Kypr (platnost ); Norsko – vstoupila v platnost

27 ad 1.3 – 6. pokračování Eurodohoda ČR: podpis 10/93,
Evropské – Estonsko + Lotyšsko (platnost – ), ČSFR (platnost – ), Prozatímní dohoda o obchodu mezi ČSFR, ES a ESUO (platnost ), Rumunsko (platnost ). Eurodohoda ČR: podpis 10/93, platnost –

28 ad 1.3 – 7. pokračování Euro-středomořské – např. Maroko (platnost ), Palestinská území ( , platnost ).

29 ad 1.3 – 8. pokračování Specifická Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EU + ESVO – Norsko, Island a Lichtenštejnsko, Švýcarsko nikoli). Nevystupuje jako CU – nepoužívá SCS. Cíl: volný pohyb Z, S, osob a K. Volný pohyb Z (produkty vyrobené v signatářských zemích) – průmyslové výrobky ano, zemědělské nikoli.

30 ad 1.3 – 9. pokračování Volný pohyb služeb – ano, limity v oblasti dopravy. Volný pohyb osob: osoby ano, společnosti – musí být v souladu s legislativou signatářů a musí mít sídlo v signatářských zemích. Volný pohyb kapitálu ano, možnost určitých restrikcí v signatářských zemích.

31 ad 1.3 – 10. pokračování Další oblasti společných úprav:
Soutěžní politika – aplikace legislativy ES. Ochrana spotřebitele (v souladu s pravidly EU). Sociální politika (ochrana pracovníků při práci, uplatňování základních principů sociální politiky EU). Životní prostředí (pravidla EU).

32 ad 1.3 – 11. pokračování Statistika (standardy Eurostat).
Institucionální zabezpečení: Rada EHP – obdoba ER (15/25+3); Společný výbor EHP; Společný parlamentní výbor + Konzultativní výbor EHP – diskuse s Hospodářským a sociálním výborem EU a Výborem regionů EU. Nová legislativa – příloha k DPH.

33 ad 1.3 – 12. pokračování Celní unie: Andorra, Turecko, Monako, San Marino. Z hlediska působnosti SCS nemusí být celní území ES totožné s územím ES.

34 ad 2 – Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU
2.2 Implikace pro ČR

35 ad 2.1 – Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU
Opatření v oblasti podpory vývozu – Smlouva o ES požadavek komunitární harmonizace systémů podpor vývozu poskytovaných ČS EU – nesmí být narušena soutěž mezi podnikatelskými subjekty z EU.

36 ad 2.1 – 1. pokračování První případ: podnikatelský subjekt z ČZ EU exportuje na vnitřní trh nečlenské země EU. Zde není v konfliktu s jiným subjektem z ČZ EU. Eventuální problém není předmětem zájmu Evropské komise, měl by být předmětem zájmu příslušného národního úřadu pro hospodářskou soutěž.

37 ad 2.1 – 2. pokračování Druhý případ: podnikatelský subjekt z ČZ EU exportuje na vnitřní trh nečlenské země EU. Zde se dostane do konfliktu s jiným podnikatelským subjektem z ČZ EU a to z důvodu exportní podpory. Řeší Evropská komise.

38 ad 2.1 – 3. pokračování Podpora exportu v EU není centralizována;
limity: finanční možnosti ČZ a dodržování legislativních principů v EU (soutěžní politika); Jednotlivé ČZ aplikují v rozdílné míře a dle svých možností 5 základních skupin nástrojů na podporu exportu.

39 ad 2.1 – 4. pokračování Marketingové služby a zahraniční centra a zastoupení podpora prezentace v zahraničí poskytování informací, datových souborů, analýz a studií zajišťování kooperačních příležitostí.

40 ad 2.1 – 5. pokračování Exportní úvěry dotace úroků
převzetí eventuálních závazků odložená splatnost vystavení garancí.

41 ad 2.1 – 6. pokračování Pojišťování exportu
zajištění možnosti pojištění vývozu na komerční bázi dtto – na částečně komerční bázi.

42 ad 2.1 – 7. pokračování Realizace investic přímo ovlivňujících exportní výkonnost infrastruktura vzdělání.

43 ad 2.1 – 8. pokračování Podpora exportu prostřednictvím institucí EU – především EK reprezentace na mezinárodních setkáních, včetně mezinárodních organizací, hájení pozic a zájmů podnikatelských subjektů z ČZ EU sledování zájmů podnikatelských subjektů z EU při jednáních s nečlenskými státy EU.

44 ad 2.2 – Implikace pro ČR Změny OP ČR po vstupu do EU
ZVO s EHP (EU + 3) obchod s průmyslovými výrobky plně liberalizován k – po vstupu do EU prakticky beze změny; zemědělské produkty – nikoli (možnost kompenzací u ryb, mořských produktů – Norsko, Island);

45 ad 2.2 – 1. pokračování Státy ESVO v EHP nepřebírají legislativu ES v oblasti rybářství – nepodílejí se na společné rybolovné politice. Konec ZVO s pobaltskými státy a CU ČR – SR. Pět zemí odchází z CEFTA. Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko – dohody Relativně malé problémy ve vztahu k B a R (válcované materiály, textil).

46 ad 2.2 – 2. pokračování Překážky v obchodě s Chorvatskem (fáze asymetrické liberalizace CH – EU). SNS Konec dohod o obchodní a ekonomické spolupráci (ČR bilaterální obchodní dohody s 10 z 12 ČZ SNS – mimo Arménii a Gruzii, kde dohody byly podepsány, ale nevstoupily v platnost).

47 ad 2.2 – 3. pokračování Dohoda o partnerství a spolupráci ES – SSSR (1989) – neúčastní se Bělorusko, Tádžikistán, Turkmenistán Zhoršení přístupu na český trh (SCS EU). RF – ropa, zemní plyn komerční báze zemní plyn - dodávky tranzit EU uplatňuje nulové sazby.

48 ad 2.2 – 4. pokračování Severní Amerika
pozitivní i negativní dopady, možný vznik kompenzací pro USA vstupem do EU pro ČR zrušen Všeobecný systém preferencí na dovozy ze zemí OECD – ČR využívala výjimečně certifikační procedura – Dohoda o vzájemném uznávání certifikátů EU – USA.

49 ad 2.2 – 5. pokračování zemědělské produkty (USA vývozci – zhoršení přístupu na trhy ČR – tarifní i netarifní opatření, cenová konkurence – subvencovaná produkce EU) investice – prostor pro USA nebude redukován, tato oblast řízena na národní úrovni.

50 ad 2.2 – 6. pokračování Střední a Jižní Amerika – EU širší dohody o spolupráci s integračními seskupeními Mercosur a Andským společenstvím, dále s Mexikem a Chile. ČR bilaterální obchodní dohody s 16 zeměmi LA a 4 zeměmi Karibské oblasti. nutno počítat s plošným rozšířením dohod kvalitativní rozšíření vztahů perspektivní prohloubení vztahů.

51 ad 2.2 – 7. pokračování Země Afriky a Blízkého východu
ZVO EU s Mexikem a Chile – asymetrická liberalizace, dodatečná cla. Preferenční dohody EU s LA (asymetricky ve prospěch LA. Země Afriky a Blízkého východu Euro-středomořské dohody např. Maroko, Jordánsko, Egypt, Libanon, Izrael, Palestinská samospráva.

52 ad 2.2 – 8. pokračování u dovozu průmyslových výrobků 0%, postupná liberalizace u vývozu. Konec ZVO Izrael – ČR. Účast v Euro-středomořském partnerství. Rada pro spolupráci v Zálivu (Saudská Arábie, SAE, Kuvajt, Katar, Bahrajn. Omán) – ZVO. Subsaharská Afrika – preferenční dohoda.

53 ad 2.2 – 9. pokračování JAR – Dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a JAR (ZVO) z roku 1999. Asijské země – rámcové dohody regulují příliv zboží do EU - textil na rozdíl od českých dohod jsou přesněji specifikovány.

54 ad 2.2 – 10. pokračování Austrálie, Nový Zéland
velmi liberální podmínky, bez zásadních změn určité zlepšení vyjednávací pozice Ministerské konzultace EU – Austrálie.