Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště

Prezentace na téma: "Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště"— Transkript prezentace:

1 Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště
Sabinovo náměstí 16 Karlovy Vary Bohuslav V i n t e r odborný učitel uvádí pro T1 tuto výukovou prezentaci : 3.6. Vrtání , druhy vrtáků 3.7. Vyspravování suků

2 3.6 Vrtání, druhy vrtáků 3.6.1 Vrtání
Vrtáním zhotovujeme do obrobku válcovité otvory kruhového průřezu. Nástrojem je vrták, který se otáčí kolem své osy. Vrtání je v truhlářské praxi velmi častým druhem obrábění za účelem: odstraňování vadných suků, předvrtávání otvorů pro vruty a šrouby, vrtání otvorů pro různá kování (např. závěsy, podpěrky pod police, apod.), vrtání otvorů pro kolíky. Vrtané otvory mohou být : průchozí - procházejí celou tloušt'kou vrtaného materiálu (například pro šroub nebo některý' druh spojovacího kování), nebo neprůchozí - zasahují pouze do určité hloubky (například pro kolíky, závěsy, apod.). Mohou mít tvar válcovitý se stejným průměrem po celé délce otvoru (například pro kolík), stupňovitý s válcovitě rozšířenou horní část, nebo se zahloubením s trychtýřovitě rozšířenou horní částí pro zápustnou hlavu vrutu (obr. 3.9).

3 Tvary vrtaných otvorů a - průchozí kruhový otvor,
b - neprůchozí kruhový otvor, c - stupňovitý otvor, d - otvor se zahloubením Před vrtáním je vhodné vyznačit si střed vrtaného otvoru truhlářským šídlem. Při větším počtu otvorů se místo vyznačování jednotlivých středů používají šablony s otvory pro nasazení vrtáků. Průchozí otvory je nutné vrtat z obou stran, aby se na protější ploše nevyštípla vlákna na obvodu otvoru. Vrtá se nejdříve z jedné strany do té doby, až se na protější straně objeví špička vrtáku, potom se obrobek otočí a otvor se dovrtá z opačné strany. Stupňovité otvory se vrtají postupně - nejdříve menším vrtákem otvor menší ho průměru, potom větším vrtákem otvor většího průměru.

4 Tvary vrtaných otvorů Při ručním vrtání s použitím vrtáků se závrtným středícím hrotem (např.hadovitý vrták) se vrtá nejdříve vrtákem většího průměru a potom spodní, užší část otvoru vrtákem menšího průměru. Otvory velkých průměrů je rovněž vhodné vrtat postupně, nejdříve menším průměrem vrtáku a pak otvor zvětšit vrtákem většího průměru (při zavrtání velkého vrtáku přímo do plochy hrozí rozštípnutí dřeva). Otvory se zahloubením se mohou vrtat najednou kombinovaným vrtákem (vrták příslušného průměru, který má na vrchní straně přídavný vrták pro zahloubení), anebo se vyvrtaný otvor zahlubuje záhlubníkem. Při vrtání většího počtu stejně hlubokých otvorů (například při kolíkování) se používají zarážky, které zabraňují hlubšímu zavrtání.

5 3.6.2 Druhy vrtáků Vhodný druh vrtáku se volí podle druhu a účelu vrtaného otvoru. K vrtání do dřeva se používají hlavně tyto druhy vrtáků (obr. 3.10): truhlářské šídlo a špičák jsou nejjednodušší vrtáky bez závitu. Šídlo má průřez kruhový a je kratší, špičák má hranatý průřez. Oba vrtáky slouží k napíchnutí otvorů pro malé vruty a k vyznačení středu vrtaného otvoru; nebozez má na konci šroubovitě stočené ostří a krátký kuželový závit. Nebozez s rukojetí se používá k ručnímu vrtání, nebozez se čtyřhrannou stopkou se upíná do ruční vrtačky kolovrátku. Používá se k předvrtání otvorů nebo pro rozšíření malých děr; hadovitý vrták je opatřen hrotem se závitem, který slouží k rovnému vedení vrtáku v otvoru. Má jeden nebo dva předřezávací břity, které nařezávají vlákna kolem otvoru a tím zajišt'ují jeho hladký a čistý obvod a jeden nebo dva lopatkovité břity. Hadovitý závit na těle vrtáku odvádí z otvoru třísky. Hadovité vrtáky se používají k vrtání hlubokých přesných otvorů do čelního i podélného dřeva, například pro kolíky; špulíř má vodící hrot bez závitu nebo se závitem, předřezávací břit pro nařezání vláken kolem otvoru a lopatkovitě zahnutý břit, který vlákna odřezává a vybírá třísky. Je opatřen válcovitou stopkou pro upnut( do kolovrátku. Používá se k vrtání nepříliš hlubokých otvorů větších průměrů. Stavitelný špulíř je opatřen stavitelným měřítkem a umožňuje vrtání otvorů různých průměrů od 15 do 40 mm a větší vrták od 25 do 75 mm;

6 3.6.2 Druhy vrtáků šroubovitý vrták má jednu nebo dvě šroubovité drážky k odvádění třísek. Šroubovice je naostřena a má funkci vedlejšího břitu. Vrtáky ukončené šikmým břitem se používají pro vrtání hlubších otvorů do dřeva nebo do kovů. Vrtáky ukončené vodícím hrotem mají předřezávací břity, lopatkovitý břit a na drážkách pro odvod třísek vedlejší břit. Používají se k vrtání otvorů pro kolíky; Forstnerův vrták má velmi malý hrot pro vedení vrtáku a na obvodu má předřezávací břity. Hlavní břity jsou kolmé k ose vrtáku a j jich nožovité sbroušení zajišťuje hladké odřezávání třísek od dna otvoru. Používá se k vrtání nepříliš hlubokých otvorů větších průměrů, hlavně k vyvrtávání vadných suků a k zapouštění kování do plochy. Podobnou konstrukci má vrták sukovník; zátkovník je dutý vrták, kterým se zhotovují zátky pro nahrazení vyvrtaných vadných suků. Tvoří soupravu s vrtákem pro vyvrtávání suků; záhlubník má kuželovitý hrot s několika břity a používá se k zahloubení otvorů pro hlavy zápustných vrutů. Je samostatný nebo může být součástí kombinovaného šroubovitého vrtáku; hrotovník má tvar dutého obráceného kužele se svislým břitem. Používá se ke strhávání ostrých hran kolíků nebo válcových čepů.

7 3.6.2 Druhy vrtáků Vrtáky vykonávají při práci pohyb hlavni - otáčivý a vedlejší - přímočarý ve směru osy.Pohyb vrtáku se uskutečňuje rukou (šídlo, špičák, nebozez s rukojetí), nebo se upínají do sklíčidel vrtačky. Vrtačky mohou být ruční - kolovrátky, anebo elektrické. Kolovrátky se dnes už používají velmi málo. Kolovrátkem lze vrtat i šroubovat, ale také vyšroubovávat, což umožňuje nastavení zpětného chodu pomocí řehtačky.

8 3.7 Vyspravování suků Zdravé suky, srostlé s okolním dřevem se nevyspravují. Vadné suky, které jsou popraskané, vypadavé nebo nahnilé se vyspravují - vyvrtají se a nahradí vlepenou zátkou. Suky se vyvrtají Forstnerovým vrtákem. Zátky se zhotowjí ze zdravého dřeva stejného druhu jako je vyspravované dřevo pomocí dutého vrtáku, anebo příčným rozřezáním větviček různých průměrů. Zátky z větviček jsou imitacemi suků (obr. 3.11). Vypadají jako přirozené suky a nezhoršují estetický vzhled dílce. Používají se hlavně v případě povrchové úpravy průhledným lakem. Zátky vyvrtané ze dřeva se vlepují do otvoru tak, aby směr vláken na ploše zátky byl rovnoběžný se směrem vláken na ploše okolního dřeva. V opačném případě by se vlivem nestejného sesychání dřeva zátky a vyspravovaného dílce mohla zátka uvolnit a vypadnout.