Heydrichiáda.

Prezentace na téma: "Heydrichiáda."— Transkript prezentace:

1 Heydrichiáda

2 Heydrichiáda je souhrnný název období represí uplatněných nacistickými okupanty během druhé světové války na celém území protektorátu Čechy a Morava po příchodu Reinharda Heydricha jako zastupujícího říšského protektora do Prahy 27. září 1. 2. 1.

3 Ten byl do protektorátu poslán s úkolem, aby zde potlačil sílící protinacistický odboj a udělal tu pořádek, jelikož říšský protektor Konstantin von Neurath byl údajně „málo krutý“. 2. 1. 2. 1.

4 Záhy bylo také vyhlášeno stanné právo a účastníci odboje byly masově zavírani a popravováni. Stanné právo bylo odvoláno až 19. ledna 1942 a současně byla jmenována nová protektorátní vláda v čele s Jaroslavem Krejčím 2. Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva 1. 2. 1.

5 Heydrich Narodil se 7. března v Halle nad Sálou. Jeho otec byl hudební skladatel a ředitel hallské konzervatoře. Po skončení první světové války se stal členem Freikorpsu a bojoval proti bolševické revoluci v Německu. Po studiích na gymnáziu nastoupil k námořnictvu. Roku 1931 byl po předchozí milostné aféře z námořnictva propuštěn. Od roku 1931 je členem NSDAP a SS. V roce 1932 zakládá Bezpečnostní službu – Sicherheitsdienst (SD). Roku 1934 se účastní „noci dlouhých nožů“. V roce 1939 je pod jeho vedením vytvořen Hlavní úřad říšské bezpečnosti. V letech 1939–1941 byl rezervním stíhacím pilotem, podnikl dokonce několik bojových letů, nicméně poté, co byl sestřelen nad nepřátelským územím a několik dnů nezvěstný, mu Hitler další bojové lety zakázal 2. 3.

6 V roce 1941 se stal zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava a ředitelem protektorátní policie a usadil se na zámku v Panenských Břežanech nedaleko Prahy. V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyvražďovacích táborech smrti se oženil se šlechtičnou Linou von Osten a měl s ní čtyři děti: Klaus ( ). Heider ( ). Silke ( ). Marthe ( ). 1. 2.

7 Pachatelé Jozef Gabčík
(8. dubna 1912 Poluvsie – 18. června 1942 Praha) byl československý voják zapojený do Operace Anthropoid, kterou připravila, a na tento úkol parašutisty vycvičila, britská armáda. Jednalo se o atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Gabčík byl slovenský parašutista s hodností rotmistra. Na Slovensku je po něm dodnes pojmenována obec Gabčíkovo a také nedaleká stejnojmenná přehrada na Dunaji. Příjmení jeho i dalších statečných československých parašutistů (Jana Kubiše a Josefa Valčíka) byla použita i pro pojmenování několika ulic v Libni v blízkém okolí místa atentátu. 1. 2.

8 Jan Kubiš (24. června 1913, Dolní Vilémovice – 18
Jan Kubiš (24. června 1913, Dolní Vilémovice – 18. června 1942, Praha) byl členem československé jednotky parašutistů, kteří se účastnili roku 1942 atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 1. 2.

9 Původní plán Původní plán útoku předpokládal, že Gabčík a Kubiš zaútočí na Heydricha poblíž jeho sídla v Panenských Břežanech, ale kvůli zvýšené ochraně cíle byl tento plán zamítnut. Náhradním místem, které Gabčík s Kubišem pro atentát vybrali, se tak stala pražská křižovatka tehdejší Kirchmayerovy třídy Podle předpokladu zde Heydrichův vůz musel zpomalit, což umožňovalo střelbu na cíl. Další výhodou lokace bylo, že se nacházela daleko od veškerých policejních posádek, kasáren či stanic Gestapa. Jak se ale později ukázalo, její nevýhodou byla blízká tramvajová zastávka, kde se mohlo pohybovat větší množství českých civilistů.

10

11

12 Atentát Ráno 27. května odjeli atentátníci tramvají na Žižkov, kde si vyzvedli jízdní kola, na kterých dorazili před 9 hodinou ranní do Holešovic. V Holešovicích se setkali s Valčíkem. Gabčík obestoupen kolegy pod kabátem sestavil svůj samopal, načež Valčík šel zaujmout své místo. Heydrich okolo 10. hodiny ranní se vydává směr Pražský hrad, odkud se měl následně vydat do Ruzyně a letecky se přepravit do Berlína za Hitlerem. 1. 2.

13 Heydrich jel v tento slunný květnový den v otevřeném voze – v kabrioletu značky Mercedes –
Když Valčík zpozoroval blížící se vůz, dal ostatním výsadkářům signál o přijíždějícím vozu pomocí odrazu kapesního zrcátka. Tento signál upozornil Gabčíka na přijíždějící vůz a současně na fakt, že Heydrich jede bez doprovodné SS ochranné eskorty. V případě, že by vůz jel s eskortou, atentát by se v ten den vůbec neuskutečnil. Když se automobil objevil v zatáčce odhodil Gabčík svůj kabát a vytasil svůj samopal a následně se pokusil střílet na vůz, jeho samopal Sten však selhal (později se objevila teorie, že Gabčík nevystřelil schválně, aby neohrozil civilisty na druhé straně vozovky)

14 Heydrichův řidič byl zmatený a v rozporu s regulemi pro atentáty
zastavil. Zastavil před Kubišem, který na auto hodil granát. Neodhadl ale přesně vzdálenost a tak minul cíl. Granát explodoval poblíž automobilu, Detonace byla tak silná, že se vysypala okna projíždějící tramvaje i okna některých blízkých domů. Střepiny z výbuchu zasáhly Kubiše do obličeje a do prsou. Dokonce se objevily spekulace, že tento granát byl otráven. Oba dva Němci vyskočili z poničeného vozu s pistolemi v rukou. Poté se Heydrich vydal pronásledovat Kubiše, ale když chtěl vystřelit, ukázalo se, že v jeho zbrani ráže 7.65 mm nebyl zásobník, proto se vrátil zpět k autu. Heydrich měl vlivem exploze zlomené žebro, části zlomeniny se mu dostávají do sleziny. 1. 1.

15 Útěk z místa činu Řidič Johaness Klein se vydal za Gabčíkem, po kterém začal střílet Gabčík utíkal do kopce Kirchmayerovou třídou a pak zatočil doleva do dnešní Gabčíkovy ulice a tou běžel dolů. Dole, na křižovatce s dnešní ulicí Valčíkovou, se chtěl schovat v řeznictví. Bohužel pro něj majitel řeznictví Brauner byl stoupencem nacistů a spolupracovník Gestapa a tak vyběhl ven a přivolal řidiče Kleina, jenž vběhl do obchodu. Gabčík nemaje jiný únik, vyrazil proti Kleinovi, kterého postřelil do nohy. Klein pak přikázal Braunerovi, aby Gabčíka pronásledoval, ten se ale pro úkol nijak nenadchl a učinil pouze několik váhavých kroků. Gabčík mezitím zmizel v postranních uličkách, nicméně vběhl omylem zpátky do ulice V Holešovičkách a to jen pár desítek metrů pod zničeným automobilem R. Heydricha. Odtud pak seběhl dolů k Vltavě, kde zmizel v postranních uličkách.

16 Heydrich se dostal okolo 11 hodiny do nemocnice Na Bulovce.
Jedna žena z přihlížejících poznala ve zraněném říšského protektora a začala pro něho shánět odvoz do nemocnice. Heydrich se dostal okolo 11 hodiny do nemocnice Na Bulovce. Heydrich měl po atentátu zlomené žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. Heydrich upadl 3. června do komatu a 4. června v 4.30 zemřel na sepsi organizmu Sám autor původní zprávy Herwig Hamperl v roce 1970 poněkud svůj závěr pozměnil a tvrdil, že se jednalo o anemický šok Další, velmi pravděpodobná teorie mluví také o formě embolie, související s drobným poraněním plíce Jedna z populárních teorií také tvrdí, že Heydricha zavraždil sám K. H. Frank, protože v něm viděl velkou konkurenci. 1. 1. 2. Sepse – infekční otrávení 2.

17 Důsledky 2. Dne 27. května vstoupil v platnost zákaz nočního vycházení. V prvních dnech po atentátu bylo Němci vzato mnoho nevinných lidí jako rukojmí. Na parašutisty byla vypsána odměna milión říšských marek. Tento čin měl pro český národ dalekosáhlé následky, jelikož nacistický teror ještě zesílil. Již 28. května zahájili nacisté popravy pro schvalování atentátu na Heydricha a 29. září bylo zaznamenáno, že stanný soud odsoudil za tyto zločiny 252 lidí. Jedním z nejznámějších míst poprav se stala kobyliská střelnice. V reakci na atentát nacisté dále zavraždili přes patnáct tisíc Čechů, mj. vypálili obce Lidice a Ležáky. 1.

18

19 Zrada Karla Čurdy Před atentátem spáchaným Kubišem a Gabčíkem se snažili o atentát Adolf Opálka – velitel skupiny, Ivan Kolařík a Karel Čurda, ale neúspěšně V atentátu pokračovali Gabčík a Kubiš Kolařík utekl za rodinou na Slovensko a Opálka spáchal sebevraždu a Karel Čurda utekl s přítelkyní k rodičům V této době byl spáchán atentát na Heydricha matka se jej snažila přimět k tomu, aby „něco“ udělal Čurda přemýšlel – nemohl zradit kamarády. Přesto na úřadovnu Gestapa v Kladně dorazil s prohlášením - prozradil vše. Kontaktní adresy i jména lidí, kteří skupinám pomáhali.

20 Smrt parašutistů Akce proti atentátníkům započala příjezdem 800 mužů z řad pražského gestapa před pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici dne 18. červen 1942 ve 4.15 ráno. Celé okolí bylo neprodyšně uzavřeno. Ukrytým parašutistům bylo okamžitě jasné, že nemají šanci na únik a že svedou poslední boj. Po několika minutách proniklo do budovy gestapo. Boj trval přes dvě hodiny. Na hlídce jsou v tuto dobu velitel parašutistů Adolf Opálka spolu s Janem Kubišem a Josefem Bublíkem. Opálka a Bublík, ač zraněni střepinami, ještě z posledních sil stačili spáchat sebevraždu střelnou ranou do hlavy, Kubiš, kterého nejvíce zranily střepiny granátů, umřel v sanitce

21 Památník parašutistům, kteří atentát provedli, v kryptě kostela
Po atentátu se výsadkáři skrývali v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje na Resslově ulici v Praze

22 Jejich boj končí nedostatkem munice.
Ostatní čtyři parašutisté s napětím poslouchali boj svých kamarádů v kryptě kostela. Byli to Jozef Gabčík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík. Během přestřelky v horní části kostela se snažili parašutisté prorazit únikovou cestu do kanalizace, což se jim ale nepodařilo. Němci následně házeli do krypty granáty slzného plynu a snažili se ji vytopit. Jejich boj končí nedostatkem munice. Stejně jako parašutisté v horní části kostela spáchali sebevraždu střelnou ranou do hlavy. Vzhledem k tomu, že totožnost většiny parašutistů nebyla německým úřadům známa, byl k identifikaci těl po akci přizván Karel Čurda. Díra, kterou vykopali parašutisté, aby se dostali do odpadní stoky

23 Karel Čurda Adolf Opálka Pamětní deska na kostele, kde se parašutisté skrývali Ivan Kolařík

24 Vyhlazení Lidic Navečer dne 9. června byly Lidice obklíčeny jednotkami SS a německé policie a nikdo nesměl obec opustit. Organizační štáb celé akce už byl na místě a všemu velel. Starosta byl přinucen vydat veškeré obecní cennosti a obyvatelé začali být po půlnoci vyváděni ze svých domovů. Muži starší 15 let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Všechny cennější věci, koně, dobytek, zemědělské stroje apod., byly shromažďovány a odváženy do sousedního Buštěhradu. Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavil K. H. Frank, aby dohlížel na likvidaci obce. Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy. Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi a přichystána popravčí četa. Lidičtí muži byly posléze vyváděni ve skupinách na přilehlou zahradu a tam stříleni. Celkem jich na tomto místě bylo povražděno 173. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny.

25 Základy Horákova statku
1. Základy Horákova statku 2. Lidice po vyhlazení 1. 2.

26 Osudy obyvatel Dne 16. června 1942 bylo na střelnici v Praze-Kobylisích popraveno dalších 26 lidických obyvatel. Část dětí byla převezena do Kladna a část do Prahy – Krče. 88 dětí převezeno do Lodže zbývajících 81 dětí bylo 2. července 1942 převezeno do nedalekého vyhlazovacího tábora Chełmno (německy Kulmhof) a tam, pravděpodobně ještě téhož dne, usmrceno výfukovými plyny ve speciálním vyhlazovacím automobilu. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).

27

28 Zničení Ležáků Záminkou ke zničení Ležáků v období heydrichiády byla ilegální vysílačka, kterou ve zdejším mlýně ukrýval parašutista Jiří Potůček 24. června byly obklíčeny Ležáky Němci shromáždili obyvatele Ležáků i z okolí, kde se právě zdržovali, a odvezli je do pardubické vily Zámeček, kde policejní pluk sídlil a za heydrichiády popravoval. Následně domy vyrabovali a kolem páté zapálili; všech 33 obyvatel starších 15 let bylo po deváté hodině večer zastřeleno u Zámečku.

29 Osud dětí Ležácké děti byly z Pardubic večer převezeny do dětského útulku v Praze a počátkem července do průchozího tábora v polské Lodži, kde byly roztříděny: Dvě děti byly vybrány jako vhodné k poněmčení a zbylých jedenáct 25. července předáno gestapu, načež zahynuly patrně v plynové komoře v Chelmnu.

30 Památník

31 Zdroje

32 Zdroje http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Anthropoid

33 Děkujeme za pozornost!! Zpracovali: Trčková Kamila Kováříková Monika
Janečková Petra Oudesová Andrea Hádek Martin Růžek Martin