Anatomie lidského oka ZŠ Komenského.

Prezentace na téma: "Anatomie lidského oka ZŠ Komenského."— Transkript prezentace:

1 Anatomie lidského oka ZŠ Komenského

2 Oko je orgán zraku. Vysílá do mozku vzruchy při podráždění sítnice světelnými paprsky, které jsou odráženy okolními objekty a prostředím. Mozek je zpracuje a vytvoří obraz. Je uloženo v jamce na lebce (očnice) a chrání je oční víčka a řasy.

3 Anatomie oka

4 Bělima – tuhá, vláknitá, neprůhledná vrstva, protkaná cévami
Bělima – tuhá, vláknitá, neprůhledná vrstva, protkaná cévami Dává bílou barvu bělmu. Sklivec – tuhý, rosolovitý. Vyplňuje hlavní dutinu oka, udržuje jeho tvar, chrání sítnici, vede světlo a napomáhá jeho lomu. Komorová voda – tekutina obsahující cukry, soli a bílkoviny. Vyplňuje přední oční komoru, chrání čočku a vyživuje přední část oka. Neustále vysychá a je nahrazován. Duhovka – reguluje vstup světla do oka neprůhledný kroužek tkáně, protkané cévami, s otvorem (zornicí) uprostřed Obsahuje svalová vlákna (některé v soustředných kruzích, jiná uprostřed paprsčitě). Stahem prvních se na jasném světle zmenšuje zornice, stahem druhých se v šeru rozšiřuje. Může obsahovat různé množství pigmentu.

5 Zornice – středový otvor v duhovce.
Rohovka – průhledné pokračování bělimy. Chrání přední část oka a ohýbá světlo na čočku. Spojivka – tenká sliznice vystýlající oční víčka a překrývající rohovku. Čočka – průměrná lidská mohutnost čočky je 22 dioptrií, slouží k zaostřování procházejících světlených paprsků, tvořena velkým množstvím tenkých vrstev tkáně. Na místě ji drží vlákna vybíhající z řasnatého tělíska. To dokáže měnit tvar čočky, tak aby světelné paprsky dopadaly vždy na sítnici tzv. akomodace

6 Sítnice – tenká vrstva vystýlající nitro oka
Zajišťuje vznik zrakového vjemu a má podobnou funkci jako film ve fotoaparátu. Papila n. optici (slepá skvrna) - hlava zrakového nervu Při zeleném zákalu dochází k jejímu postupnému prohlubování. Zrakový nerv - převádí obraz z oka do mozku. Foeva centralis (žlutá skvrna) – centrální obraz sítnice zodpovědný za nejostřejší vidění Pokud je porušen bývá vidění významně omezeno.

7 Fotoreceptory Světločivné buňky na sítnici zpracovávající jednotlivé dávky světelné energie (fotony) dopadající na sítnici 2 typy: Tyčinky – dostatečně citlivé, aby reagovaly na už na dopad jediného fotonu jako základní jednotky světla –dohromady tvoří šedivý obraz, nestačí k vidění za horších světlených podmínek Čípky – rozlišují jemnější detaily, potřebují více světla a pracují za jasného dne V oku je 130 mil. Čípků a 7 mil. Tyčinek Důmyslná kombinace pro nejlepší vidění ve tmě i na světle

8 Žlutá a slepá skvrna Žlutá skvrna Vpravo od středu sítnice
Obsahuje čípky Oblast nejostřejšího vidění Slepá skvrna místo na sítnici, kde nelze zobrazit žádný obraz V oblasti, v níž se spojují nervová vlákna oka – vytvářející zrakový nerv, kt. vystupuje z oční bulvy – v místech, kde prochází sítnicí – nejsou žádné senzorické buňky – slepá skvrna

9 Struktury obklopující oko
Okohybné svaly – 3 páry svalů připojující oční kouli k oční jamce (očnici). Jejich stahování vyvolává pohyby oční koule.

10 Slzné žlázy 2 exokrinní žlázy, po jedné v horní části každé očnice
Vylučují vodnatou tekutinu (soli, protibakteriální enzymy) na sliznici horního víčka Omývá povrch oka, aby zůstalo vlhké a čisté Odtéká slznými kanálky, které jsou umístěné po dvou ve vnitřním koutku oka a ústí do slzovodu vedoucího do nosní dutiny

11 Princip vidění Světlo dopadající do oka prochází rohovkou, komorovou vodou, čočkou a sklivcem (tj. optickým aparátem oka). Na sítnice se vytváří zmenšený, převrácený obraz okolního světa. Předpokladem pro dokonalou reprodukci je obrazu je průhlednost, tvarová stálost a hladký povrch jednotlivých částí optického aparátu. Na rohovce to zajišťují slzy, ty se reflexním mrknutím roztírají po celém oku. Zlepšují optické vlastnosti rohovky:vyrovnávají nerovnosti, odplavují prach, … Vstup světla do oka reguluje duhovka – obsahuje vlákna a ty buď rozšiřují nebo zužují zornici. Udržení tvaru oční koule je zajištěno obalem (bělima) a vyšším nitroočním tlakem.

12 Oční vady – krátkozrakost (myopie)
Oko soustřeďuje světelné paprsky dříve než mohou dopadnout na sítnici, od toho místa se paprsky opět rozbíhají. Obraz se vytváří před sítnicí, na ní je pak neostrý. Vadu vyrovnává konkávní čočka (rozptylka).

13 Oční vady – dalekozrakost (hypermetropie)
Dalekozraké oko nelomí světlené paprsky dostatečně, takže se nestačí spojit na sítnici, a obraz se promítá teprve za ní. Konvexní čočka (spojka) – světelné paprsky soustřeďuje, již před jejich dopadem na rohovku.

14 Oční vady - astigmatismus
Nepravidelný tvar asymetrické rohovky soustřeďuje paprsky nerovnoměrně. Na sítnici vzniká rozmazaný obraz. Cylindrická čočka – usměrňuje určité světlené paprsky a tak kompenzuje cylindrický tvar astigmatické rohovky.

15 Oční vady – stařecká dalekozrakost (presbyopie)
Stárnoucí oko ztrácí mnoho ze svých schopností přenášet na sítnici obrazy blízkých objektů změnou tvaru čočky (schopnosti akomodace). Bifokální čočka – konvexní (spojková čočka) doplněná ve spodní části bifokálu. Dovoluje stařeckému oku soustředit se na blízké předměty př. tištěný text.

16 Šedý zákal (katarakta)
Zakalení čočky Odstranění operací – musí být nahrazena spojkou nejméně +15 D (brýle pro zákal nebo umělá čočka v oku).

17 Zelený zákal (glaukom)
V konečném stádiu glaukomu - rohovka (přední průhledná stěna oka) šedozeleně zakalená a duhovka za ní ztenčená a světle zelená. Vysoký nitrooční tlak vedoucí k poškození zrakového nervu. Jedna z nejčastějších příčin slepoty starších lidí.

18 Zdroje: Hořejší, J. (1996): Lidské tělo. Cesty, Praha, 336 s. Silbernagl, S., Despopoulos, A. (2004): Atlas fyziologie člověka. Grada, Praha, 448 s. Stockley, C. (2000): Ilustrovaná encyklopedie biologie. Fragment, Havlíčkův Brod, 128 s. Oficiální stránky Krajské nemocnice T. Bati a.s.(on-line) 2008 [cit ] dostupné z: < Oficiální stránky primar.sk (on-line) 2008 [cit ] dostupné z: < >. Oficiální stránky Optique Bourdeau (on-line) 2008 [cit ], dostupné z: Oficiální stránky Omega optix (on-line) 2008 [cit ], dostupné z: < >.