Základy ukládání dat v počítači

Prezentace na téma: "Základy ukládání dat v počítači"— Transkript prezentace:

1 Základy ukládání dat v počítači

2 Základní rozdělení: Program (strojové instrukce)
řídí manipulaci s daty Data (objekt zpracování pomocí instrukcí)

3

4 Zobrazení znaků: každý počítač má svoji znakovou sadu ; nejpoužívanější jsou tyto 2 sady: EBCDIC ( Extended Binary Coded Decimal Interchange Code ) - používaná u mainframů od firmy IBM ASC II ( American Standard Code Information Interchange) V praxi se používá nejčastěji , má setříděna nejen čísla,ale i abecední znaky.

5 V praxi se nejčastěji užívá kód ASCII
V praxi se nejčastěji užívá kód ASCII . Základní ASCII kód je na 7 bitech (dolní polovina kódové tabulky). Vyšší polovina tabulky je vyhrazena pro národní znaky jednotlivých abeced a různé symboly. V Česku jsou 3 základní kódové tabulky lišící se právě horní polovinou ASCII: Kód Kamenických Latin 2 (mezinárodně užívaný MS,IBM apod.) KOI-8 (pozůstatek norem RVHP)

6 Platí , že 1 znak = 1 byte. U dvouznakových konstant může být v paměti uložen obráceně ‘AB’ jako B A Znaky: - zobrazitelné - tzv. „white spaces“ – neviditelné ( některé mají i svou grafickou podobu a mají svůj specifický význam – tzv.řídící znaky) Tyto řídící znaky jsou někdy i závislé na konkrétním systému.

7 Neviditelné řídící znaky: Bell,BS,TAB,CR,LF,FF

8 Zobrazení řetězců: Jsou v paměti uloženy po znacích od nižších adres k vyšším. Někdy bývají řetězce ukončeny znakem NUL – tj bytem s hexadecimální hodnotou 00H (ASCIZ). U vyšších programovacích jazyků je to věcí překladače, u Assemblerů je to věcí programátora. Př.: ‘A’ ‘H’ ‘O’ ‘J’ 00H

9 Dekadická čísla rozložený tvar (ukládají se po znacích),
jedna číslice = 1 byte (vysoká redundance – nepoužívá se) spakovaný tvar dvě číslice = 1 byte BCD (Binary Coded Decimal) (občas se používá při hromadném zpracování dat) Výhody: jednoduchost konverzí volitelný rozsah čísla Nevýhody: velká redundance obtížné operace pomalost

10 Celá čísla v pevné řádové čárce
Používají se pro aritmetiku celých čísel (nejčastěji používané u SJ). Číslo je převedeno do binární podoby. Znaménkový bit zpravidla nelevější, ostatní bity jsou významové. Podle zobrazení záporného čísla se dělí na: Kód přímý: … … Výhody: snadno záporné číslo, snadno se hardwarově násobí. Nevýhody: obtížné sčítání a odčítání 2 nuly: a

11 Kód inverzní (jedničkový doplněk)
kladná čísla jsou jako u kódu přímého Ze každému kladnému existuje záporné číslo, které je jeho inverzní doplněk +1 … … Nevýhoda: má opět 2 nuly a Používá se pouze pro přechod k doplňkovému kódu

12 Kód doplňkový (inverzní + 1)
kladná čísla jsou jako u kódu přímého Záporné číslo: +1 … … … Nejvíce používaný kód u mikropočítačů. Zmizely 2 nuly , zvětšil se rozsah tj. na 8-mi bitech (-128,127) Jednoduché aritmetické operace na bázi sčítání

13 Kód s posunutou nulou Nule je definována do středu rozsahu
Co je napravo od této nuly – je kladné Co je nalevo od této nuly – je záporné Výhody: - normální obraz na číselné ose: záporná – nula – kladná - nejmenší záporné číslo je skutečně nejmenší Nevýhody: kladná čísla se nepodobají bezznaménkovým číslům 0 v MSB = záporné číslo a 1 kladné Použití: kódování exponentu u reálných čísel

14

15 reálná čísla v pevné řádové čárce
číslo < 1 … řádová čárka je umístěna zcela vlevo číslo > 1 … řádová čárka je umístěna zcela vpravo reálná čísla v pohyblivé řádové čárce formát IEEE: (jednoduchá přesnost:4 byty)

16 (čísla v paměti jsou uložena opačně)