Úvod do molekulární biofyziky I

Prezentace na téma: "Úvod do molekulární biofyziky I"— Transkript prezentace:

1 Úvod do molekulární biofyziky I
Přednášky z lékařské biofyziky Masarykova univerzita v Brně - Biofyzikální centrum Úvod do molekulární biofyziky I

2 Vlastnosti koloidních roztoků Struktura nukleových kyselin
Struktura přednášky Voda Vlastnosti koloidních roztoků Struktura bílkovin Struktura nukleových kyselin

3 Voda Molekuly vody jsou silně polární, mezi kyslíkem a vodíkem sousedících molekul vznikají vodíkové můstky spojující molekuly vody do shluků - clusterů

4 Vodíková vazba mezi molekulami vody
Kapalná voda Obrázky: Led

5 Koloidy a jejich rozdělení
Koloidy – též nepravé roztoky – dispergované částice o rozměru zhruba 10 – 1000 nm. Podle převažujících vazebných sil dělíme na: Micelární (též asociační, částice udržované vcelku van der Waalsovými vazbami) Molekulární (částice udržované vcelku kovalentními vazbami)

6 Tyndallův jev v micelárním i molekulárním koloidu
- v roztoku koloidního zlata - v roztoku želatiny

7 Další dělení koloidů Podle afinity k rozpouštědlu
Lyofilní (hydrofilní) – tvoří stabilní disperze Lyofobní (hydrofobní) – tvoří nestabilní disperze Podle tvaru částic (tvar částic je ovlivňován i rozpouštědlem!) Lineární (fibrilární – DNA, myosin, syntetické polymery…..též skleroproteiny – většinou nerozpustné ve vodě) Sférické (globulární – hemoglobin, glykogen … též sféroproteiny – většinou rozpustné ve vodě)

8 Další vazebné síly (vazby) uplatňující se v koloidních částicích
Vodíkové vazby Hydrofobní interakce van der Waalsovy síly

9 Elektrochemické vlastnosti koloidů
Některé molekulární i micelární koloidy jsou polyelektrolyty s amfoterními vlastnostmi (amfolyty) U bílkovin jde o změny v počtu disociovaných skupin –NH3+ a –COO-

10 Vznik elektrické dvojvrstvy na povrchu koloidní částice
Dva mechanismy: Iontová adsorpce (může k ní dojít i u lyofobních koloidů) Elektrolytická disociace (převažuje u lyofilních koloidů) Charakter dvojvrstvy na povrchu koloidní částice je odlišný u koncentrovaných a zředěných elektrolytů Ve zředěných elektrolytech lze rozlišit stálou, difuzní a elektroneutrální oblast. Elektrokinetický potenciál – z (zeta)-potenciál

11

12 Chování koloidních částic v závislosti na jejich náboji a hydrataci

13 Elektrokinetické jevy
Elektroforéza – pohyb iontů v elektrickém poli. Při rovnoměrném přímočarém pohybu kulovitých částic o poloměru r je elektrostatická síla působící na částici v rovnováze se silou odporu prostředí. Síla odporu je dána Stokesovým vzorcem: F = 6.p.r.h.v Kde v je rychlost částice a h dynamická viskozita prostředí. Elektrické pole působí na částici silou: F = z.e.E kde z je počet elementárních nábojů částice, e je elementární náboj (1, C) a E je intenzita elektrického pole v daném místě. Pro rychlost pohybu částice pak platí:

14 Elektroforetická pohyblivost
Lépe reprodukovatelnou veličinou je elektroforetická pohyblivost u, definovaná jako podíl rychlosti pohybu částice a intenzity elektrického pole. Platí:

15 Další vlastnosti koloidů
Mechanické: pevnost, pružnost, viskozita – důsledky chemických vazeb a slabých chemických interakcí Tyto vlastnosti závisí na formě koloidu: Sol (tekutý) nebo gel (tuhý). Tvorba gelu = že(ge)latinizace Optické: Tyndallův jev (opalescence) Ultramikroskopie – před rozvojem elektronové mikroskopie bylo možno při pozorování v temném poli spatřit koloidní částice jako svítící body

16 -RCH-NH-CO-RCH- + H2O  -RCH-NH2 + HOOC-RCH-
Struktura bílkovin Strukturními jednotkami bílkovin jsou aminokyseliny (AK), spojené peptidovou vazbou: -RCH-NH-CO-RCH-, která může hydrolyzovat: -RCH-NH-CO-RCH- + H2O  -RCH-NH HOOC-RCH- Karboxylové a aminové skupiny mohou disociovat či protonizovat. Např. kyselina glutamová a asparagová mají volnou karboxylovou skupinu: -COOH  -COO- + H+ AK lysin a arginin mají volnou aminoskupinu, která může protonizovat: -NH2 + H+  -NH3+ V bílkovinách se běžně vyskytuje 20 AK, které členíme na AK s polárním a nepolárním postranním řetězcem. AK s aromatickým jádrem nebo heterocyklem (fenylalanin, tyrosin, tryptofan) silně absorbují UV světlo kolem 280 nm. Cystein obsahuje sulfhydrylovou skupinu (-SH), která dehydrogenací oxiduje a spojuje se sulfhydrylovými skupinami jiných cysteinových zbytků kovalentními disulfidickými můstky (-S-S-).

17 Disulfidické můstky zpevňují strukturu (hovězí ribonukleáza A)
Absorpce volných aromatických AK v UV oblasti Podle:

18 Chemické složení bílkovin:
Dělení dle výsledku hydrolýzy: Jednoduché (v hydrolyzátu jsou jen AK) Složené (v hydrolyzátu nejsou jen AK) Nukleoproteiny Hemoproteiny Flavoproteiny Metaloproteiny Lipoproteiny

19 Struktura bílkovin Primární (sled kovalentně vázaných AK zbytků)
Sekundární (vzájemné prostorové uspořádání sousedních článků polypeptidového řetězce – dáno především vodíkovými vazbami) a-helix b-struktura (skládaný list) jiné Terciární (prostorové uspořádání řetězce jako celku – dáno hydrofobními a vodíkovými vazbami, zpevněno -S-S- můstky) Kvartérní (způsob spojení jednotlivých polypeptidových řetězců ve vyšší celky – nekovalentně Homogenní – všechny protomery stejné Heterogenní – protomery dvou i více typů

20 Podle: http://cwx. prenhall

21 b-struktura (skládaný list – antiparalelní model) http://www-structure

22 Trojitá šroubovice kolagenu http://cwx. prenhall

23 Podle: http://cwx. prenhall

24 Struktura nukleových kyselin
Mononukleotidy tvoří: Dusíkaté báze pyrimidinové (C, U, T) a purinové (A, G) Cukr (ribóza, deoxyribóza) Zbytek kyseliny fosforečné DNA: až statisíce podjednotek. M.h. 107 – 1012 RNA: Informační (mediátorová, messenger) Přenosová (transferová) Ribosomální (Virová)

25

26 B-DNA http://cwx. prenhall

27 A-DNA – dehydrovaná, B-DNA – běžně se vyskytující, Z-DNA – v sekvencích bohatých na CG páry

28 Superhelikální struktura cirkulární DNA
Podle

29 Struktura chromatinu http://cwx. prenhall

30 Transferová RNA – schematický model t-RNA z kvasnic

31 Ribosomální RNA http://www. imb-jena. de/cgi-bin/htmlit. pl

32 Konformační změny a denaturace biopolymerů
Změny sekundární, terciární, resp. kvartérní struktury biopolymerů se označují jako změny konformační. Mohou být reverzibilní i ireverzibilní. Funkční stav biopolymeru = nativní stav Nefunkční stav biopolymeru = denaturovaný stav

33 Denaturační faktory Chemické: Fyzikální:
Změny pH Změny koncentrace elektrolytů Těžké kovy Denaturační činidla narušující vodíkové vazby – močovina Fyzikální: Zvýšená teplota Ionizující záření Ultrazvuk Kombinace faktorů: ionizující záření nebo ultrazvuk působí přímo i nepřímo (chemicky)